Epocha strana 50 z 107

Vzpomínky na Pražské povstání sepsal jeho vojenský velitel generál Karel Kutlvašr na sklonku svého věznění v roce 1960. Tou dobou už měl za sebou více než jedenáct let nespravedlivého žaláře. Kutlvašrovy paměti vypráví v souvislostech o tvrdých bojích, o zákulisí vyjednávání s Němci i o nastupujícím politikaření, které ovládlo společnost po konci války. Jeho deník nikdy uceleně nevyšel, protože komunistická policie ho zabavila a pečlivě uschovala. Tato publikace je napravením letité křivdy, jíž se na generálovi dopustil totalitní režim, a dává nahlédnout do posledních chvil válečného běsnění očima přímého účastníka.

Ze starých příběhů se rodí nové. A stejně je tomu i u této knihy. Staré příběhy českých legend uchopili nejmladší autoři české fantastiky po svém. Vážně, romanticky, humorně i s varujícím podtextem. Ze spojení starého a nového tak vznikly Legendy, které znovu uvedou v život příběhy o Bivojovi a kanci (tedy vlastně Kanci), Golemovi, pražském Orloji, nikdy nekončící Dívčí válce, ale i ty méně známé, jako jsou Železný muž či příběh zakleté dívky z ulice V Tůních. Vítejte ve světě fantazie nejmladších autorů, světa, do kterého vstupujete s odvahou poznat nové, ale odejdete s jistotou, že touha vyprávět příběh nikdy neumírá. Pražský orloj prý vždy věštil smrt, ale jak to bude, až naše životy ovládne aplikace Orloj, která bude naše zdraví chránit i před námi samotnými? Co se stalo s vojáky na opuštěné základně Blaník a proč se v ní ztrácejí malé děti v postapokalyptickém světě zničené české kotliny? Je dívčí válka historie, nebo věčně se opakující příběh? A jak v ní uspějí Vlasta, Ctirad a Přemík z mateřské školky? Co se stane, když se rozhodneme zapomenout svou složitou historii, a proč budou lidé pro roboty vždy nebezpečím? Nastupující generace českých autorů fantastiky pod editorským vedením Leoše Kyši, známého pod pseudonymem František Kotleta, přináší originální pohled na staré české mýty a legendy a promítá do nich své tužby, naděje i obavy. Antologie Legendy navíc přináší hostující povídku ostříleného bestsellerového autora žánru young adult Thea Addaira. Do sborníku přispěli: Theo Addair, František Bui, Annie Mirai, Daniel Podlipný, Veronika Šašalová, Martina Šourková, Valerie Šťástková, Tereza Vodvářková, Sára Vůchová, Michael Walter.

Adolf Eichmann – symbol takřka absolutního zla. Architekt holocaustu, který organizoval pohyb obrovského množství přecpaných železničních transportů, jejichž konečnou stanicí byly plynové komory. A byl to také on, kdo se nechtěl zodpovídat ze svých činů – patnáct let trval jeho krkolomný útěk před spravedlností, který za dramatických okolností ukončilo v květnu 1960 operační komando izraelské tajné služby. Od dubna do prosince 1961 stanul před izraelským soudem v procesu, o kterém se právem říká, že změnil dějiny. Byly zde s mnoha dosud nikdy nezveřejněnými podrobnostmi odhaleny a pojmenovány hrůzy holocaustu, jednoho z nejbrutálnějších zločinů dvacátého století. Pečlivý až pedantický, hluboce věřící, lidmi ve svém okolí ceněný, ale trochu nudný účetní Adolf Karl Eichmann, zaměstnanec elektrotechnického závodu v porýnském Solingenu, městě proslaveném výrobou a zpracováváním oceli, byl kromě jiných předností i nadmíru plodným mužem. V rodině přišlo na svět celkem osm dětí: sedm chlapců a jedna dívka. Nejstaršímu z potomků mužského pohlaví, narozenému ve znamení Ryb dne 19. března 1906, bylo jako projev naděje v synův životní úspěch přiděleno otcovo křestní jméno, tedy Adolf. Upřesněněji: Adolf Otto. „Otce jsem uznával v nejvyšší možné míře. Byl pro mne bezvýhradnou autoritou,“ svěří se Adolf Otto Eichmann po mnoha desetiletích. Víra v bezvýhradnou autoritu.. Nelze ji nevnímat jako ústřední hnací sílu v zavrženíhodném životě tohoto muže. Vždy a všude se tím bude přiznávaně řídit. Od počátku až do konce, doslovného konce. V době, kdy třetí říše vítězila na všech frontách a chystalo se konečné řešení židovské otázky, což nebylo nic jiného než plán na zavraždění více než deseti milionů lidských bytostí. A stejně tak na sklonku nacistické éry, kdy v Sověty obklíčené Budapešti usiloval o likvidaci desetitisíců zdejších Židů a Raoulu Wallenbergovi, švédskému diplomatovi, který se snažil o jejich záchranu, vmetl do tváře svou vražednou mantru: „Vůdce mě pověřil tímto očistným posláním a já je hodlám za všech okolností splnit.“ Ještě zásadněji se vyjádřil pár týdnů před koncem války: „Plnil jsem dějinný úkol. Pocit, že mám na svědomím pět milionů Židů mě naplňuje tak neobyčejným uspokojením, že půjdu do pekla spokojen.“ Pak ovšem nadešly jiné časy. Takže o šestnáct let později, kdy se před izraelským soudem už zcela aktuálně řešila otázka Eichmannovy osobní „cesty do pekla“, prohlásil: „Budete se možná smát, ale věřím v Boha, v Otce a Ducha svatého. Nebylo mojí touhou zabíjet lidi. Kdybych ale měl splnit rozkaz velitele koncentračního tábora k zabití jakéhokoli množství Židů plynem či zastřelením, nezaváhal bych nad splněním tohoto rozkazu ani na minutu.“ Takhle – od rozkazu k rozkazu – se ubíral život Adolfa Eichmanna. Lemovaný utrpením a smrtí nesčetného množství nevinných lidí.

Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. O jejich účelu, poslání i době vztyčení koluje vedle pověstí a legend také řada odborných i laických teorií. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné „zemské energie“ či označení průběhu „dračích žil“, nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge nebo bretaňský Carnac, ale vztyčené kameny – ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb – najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie navštíví čtenář v první části knihy. Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry, s čímž jiní nesouhlasí. Knížka zavede čtenáře na 115 lokalit v Čechách, kde se tyto záhadné kameny, kamenné řady a kruhy a kamenné stoly nacházejí, na dalších 11 lokalit, kde již kameny nelze vidět, protože zmizely, a na 20 míst s kameny a kruhy vztyčenými v posledních desetiletích většinou stoupenci novodruidismu a psychotroniky. Text doplňuje přes 280 fotografií, mapek, plánků, kreseb a dalších ilustrací a knížka může sloužit také jako turistická příručka k návštěvě jednotlivých lokalit.

Básnická prvotina snad až příliš mladé autorky je (v)zdechnutím nad neuchopitelností i dokonalostí života, nad ztrátou i úpěnlivou snahou přiblížit se ideálům, úvahou nad touhou i bezmocí, promluvou k člověku i lidem. Autorka je zde chvílemi nedosažitelně naivní, ale zároveň často až příliš dospělá.

Po divokých válečných zážitcích se čs. legie konečně začaly během roku 1919 vracet do vlasti, a to nijak jinak než na zaoceánských lodích cestou kolem celého světa. Kniha se snaží popsat každodennost těchto plaveb, návštěvy exotických přístavů a také zmiňuje jeden zajímavý transport na lodi Mount Vernon, který se do dějin zapsal jako transport bolševický a který do jisté míry pokřivil obraz návratu čs. legionářů do mladého Československa.

Pavel Chaloupka je legendou Bohemians Praha, byl nejvýraznější osobou v období jejich největších úspěchů včetně mistrovského titulu v ročníku 1982/1983 a cesty do semifinále Poháru UEFA. Prosadil se ovšem i v reprezentaci, když se zúčastnil mistrovství světa 1982 ve Španělsku. Jak na svou kariéru a všechno, co ji provázalo, vzpomíná? Co o jeho nejen fotbalových schopnostech soudí jiné osobnosti československého fotbalu Jan Berger, Ladislav Vízek, Petr Rada, kluboví spoluhráči Přemysl Bičovský, Jiří Ondra či Stanislav Levý? Jaká by byla dnes jeho přestupová hodnota, odhaduje hráčský agent a bývalý spoluhráč z reprezentace Zdeněk Nehoda. Publikaci doprovází podrobný statistický přehled jeho úspěchů a mnoho i dosud nezveřejněných fotografií.

Zhruba tři desítky hlubokých analýz kriminálních případů v prologu a sedmi kapitolách čekají na své čtenáře. Titul symbolicky a příhodně upomíná na přízrak, kterého se obával mladý muž, někdejší příslušník vězeňské služby. Před zlým duchem varoval i svoje nejbližší, snažil se je chránit primitivními kouzelnickými malůvkami a čáry samorostlé magie. Bohužel podcenil, že ten nejhorší a nejkrutější běs číhá v jeho nitru… Také spolu s autorem zjistíme, že o vraždě může napsat talentovaný pachatel obšírnou báseň. Nebo mu ji diktoval nějaký démon? Zpoza hřbitovní zdi zazněl do noci ženský výkřik… Budeme analyzovat záhadné a dosud nezvratné zmizení ženy, které nás zavede do sugestivního prostředí hrobek a křížů, ale taky do pecí krematoria, malé svérázné továrny na zpracování nebožtíků a jejich proměny v popel, pěchovaný do uren… Možná, že přijde i pan Kopfrkingl! Čtvrtý panoptikální svazek mapuje případy z let 2000–2010 a svým zpracováním opět nenechá čtenáře na pochybách, že autor je skutečný mistr žánru!

Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné „zemské energie“, nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge, ale vztyčené kameny – ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb – najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie jsou představeny v první části knihy. Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry. Kniha zavede čtenáře na 115 lokalit v Čechách, kde se tyto záhadné kameny, kamenné řady a kruhy a kamenné stoly nacházejí, na dalších 11 lokalit, kde již kameny nelze vidět, protože zmizely, a na 20 míst s kameny a kruhy vztyčenými v posledních desetiletích většinou stoupenci novodruidismu a psychotroniky. Vše doplňuje přes 280 fotografií, mapek, plánků, kreseb a dalších ilustrací a publikace může sloužit také jako turistická příručka k návštěvě jednotlivých lokalit. Přestože se autor podílel i na závěrečných přípravách knihy k vydání, jejího uvedení na knižní trh se již bohužel nedožil.

Po divokých válečných zážitcích se vojáci československých legií konečně začali během roku 1919 vracet do vlasti, a sice na palubách zaoceánských lodích cestou kolem celého světa. Kniha popisuje každodennost těchto plaveb, na základě deníků a pamětí vykresluje psychické rozpoložení vojáků, návštěvy exotických přístavů, neobvyklé kratochvíle včetně lovu žraloků a zmiňuje také jeden zajímavý transport na lodi Mount Vernon, jenž se do dějin zapsal jako transport bolševický a který do jisté míry pokřivil obraz návratu legionářů do mladého Československa.

Černí husaři jsou elitní vojáci císaře Arminia, kteří se dokážou ohánět nejen palašem, ale i magií. Život ovšem není jen boj, občas je třeba nabrousit šavle nebo okovat koně. A tak jednoho dne zastaví před kovárnou v Lískovci dva jezdci, čarodějka Sabina a válečný mág Florián. Netuší, že právě upoutali pozornost místní loupežnické bandy. Jejich vůdce Krahujec vycítí snadnou kořist a rozhodne se je přepadnout. Floriánovi nezbývá než použít magii, čímž probudí prastaré zlo a rozpoutá největší bitvu věků…

Československá zpravodajská služba byla ve třicátých letech minulého století pověstná svou vysokou profesionalitou a výkonností. Když se v roce 1933 dostali v sousedním Německu k moci nacisté a v tom samém roce se v ČSR etablovala Henleinova Sudetoněmecká vlastenecká fronta (později Sudetoněmecká strana), byla československá zpravodajská služba ve stále větším rozsahu konfrontována se špionáží ve prospěch Německé říše. K odhaleným a následně potrestaným německým vyzvědačům patřila také Anna Dienelová, mladá Němka z Chebu, jejíž případ se stal v roce 1935 senzací. Mapování „případu Dienelová a spol.“ a jeho souvislostí je v podstatě nezamýšleným thrillerem, dávajícím specifický náhled do historie zpravodajských služeb před druhou světovou válkou.

Pohraniční pitaval volně navazuje na knihu Vraždy v pohraničí (2018). Také v "pitavalu" dává autor kriminální případy (tentokrát nejen vraždy), ke kterým došlo v česko-německém pohraničí, do dobových souvislostí společenských a politických. Některé z případů, vzhledem k jejich specifičnosti, autor uvozuje právnickými a kriminalistickými zásadami a závěry, důležitými jak pro vyšetřování, tak pro soudní řízení. Kniha je vybavena mnoha fotografiemi, většinou dosud nepublikovanými.

Vznik rodiny je vlastně mnohem větší zábava, než by člověk řekl. Když novomanžel zjistí, že má místo manželky nateklého vorvaně s apetitem hladového zájezdu, může buď utéct, nebo být hrdinou a vydržet. Po devíti měsících se totiž stane otcem. Manželka tou dobou zjistí, že růžová idylka z příručky pro budoucí matky je ryzí fantasy a je zase na ní, aby prokázala své hrdinství. Sice přestala být vorvaněm, ale s novým členem rodiny jim oběma začíná perná jízda realitou na pomezí sociálního dramatu a čistokrevného hororu. Kniha provází čtenáře pestrým světem rodičovství. V humorné podobě nabízí pořádnou dávku nadsázky, nebere si servítky před žádným rodičovským tématem a utahuje si ze všeho a ze všech. Nejvíce z autorky jakožto novopečené matky samotné.

Bůh prý pokaždé jedná a uvažuje jen o skutečné realitě, nikoliv o realitě falešné, ale jako Všemohoucí se tím samozřejmě nemusí cítit být vázán. Nezaměňovat prosím jinou či chceme-li falešnou realitu s pojmem fake news, který se nyní stal globálním mediálním i politickým tématem. Zde ovšem v konečném důsledku nemáme na mysli pouze primitivním způsobem podvržená fakta, ale také s pomocí umělé inteligence vytvořené informace (dokumenty, obrázky, video, zvukové záznamy…) o událostech, které se nikdy nestaly nebo se alespoň neodehrály tak, jak je publiku předkládáno. Připusťme však, že problém je ještě daleko složitější, a zdaleka se netýká jen ideologicky podbarvených šarvátek. Roku 1957 se v kvantové mechanice objevuje myšlenka paralelních vesmírů, která předpokládá, že všechny možné alternativní minulosti a budoucnosti jsou reálné a každá představuje současný, třebaže paralelní svět. Jeho pozorování je pro nás ovšem za stávajících okolností neuskutečnitelné, neboť je lze provádět pouze v našem světě. Proto si existenci těchto světů a události, které tam probíhají, lze jen představovat. Možná že ale stačí jen ve vhodné chvíli zakašlat…

Lužice a slovanská složka jejího obyvatelstva, Lužičtí Srbové, zaujímají v rámci českého společenského a kulturního povědomí osobité místo. Materiály s touto tematikou však většinou zůstávají v úzce informativní rovině, anebo jsou monotematicky zaměřeny. Cílem předloženého sborníku textů je naopak ukázat lužickosrbskou problematiku z různých úhlů pohledu, tedy z širší a komplexnější, svého druhu holistické perspektivy. Jde o to představit Lužické Srby v kontextu různorodých, nicméně navzájem tematicky provázaných rovin. Ve sborníku jsou přetištěny studie a stati autora publikované mezi lety 1983-2019, více než z poloviny však vzniklé po roce 2005. Jednotlivé práce jednak věcně informují o Lužici a slovanské složce jejího obyvatelstva, především se pak při využití různorodých prizmat zabývají problematikou etnicity a identity Lužických Srbů a stavem lužické srbštiny - zejména pokud jde o aktuální situaci. Výbor se ubírá jinou cestou než standardní monografie. Není koncipován ani jako soubor přísně vědeckých statí - nalezneme v něm vedle ryze odborných studií i věcné, popisné a informativní texty či popularizační články nebo literární rozbory. Text je rozdělen do čtyř hlavních bloků: 1) základní informace k problematice Lužických Srbů; 2) texty a studie s etnologickou a historickou tematikou; 3) sociolingvistická zjištění; 4) literárněvědné studie a recenze. Zmíněné tematické celky jsou doplněny bibliografickými údaji.