Epocha strana 69 z 107

Jméno Leonid Brežněv zná v České republice skoro každý, včetně těch, kteří se narodili nebo vyrůstali po listopadu 1989. Muž, spojený s likvidací reformního procesu v Československu v roce 1968, ovlivnil životy Čechů a Slováků tak jako málokterý jiný zahraniční politik. A s ním i ti, kteří od poloviny šedesátých do poloviny osmdesátých let v Kremlu rozhodovali o tom, co velmoc jménem SSSR udělá. Alexej Kosygin, Jurij Andropov, Michail Suslov, Andrej Gromyko, Konstantin Černěnko a další. Reportér a publicista Martin Novák poprvé přehledně a z různých pohledů mapuje brežněvovské období, jež nazývá érou “katů pražského jara”. Řadu míst spojených s Brežněvovým životem a jeho režimem autor navštívil a dlouho shromažďoval dokumenty i svědectví. Popisuje Brežněvovo složité dětství a dospívání na Ukrajině, Stalinův dlouhý posmrtný stín na veškeré dění v Sovětském svazu, dramatické detaily spiknutí proti Chruščovovi, tvrdý boj o pozice v Kremlu, pronásledování a týrání disidentů, marné pokusy o reformování nemocné sovětské ekonomiky. Vedle toho se zabývá také podrobnostmi dialogu mezi Washingtonem a Moskvou v první polovině sedmdesátých let, vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa, konfliktem s Čínou, invazí do Afghánistánu či krizí v Polsku v roce 1981.

Nové vydání legendárního debutu Františka Kotlety prvního dílu trilogeie Bratrstvo krve Dávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly. Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se. Změnili se natolik, že jako lidé už jenom vypadají. Říkají si Bratrstvo krve. Vyvolení, kteří se živí lidskou krví. Nikdy se však k sobě nechovali jako bratři. Desítky klanů spolu po tisíciletí bojovaly o moc a vládu nad lidmi, jejich územím a říšemi, jež vznikaly a zanikaly podle toho, jak ve své skryté válce vítězily jednotlivé klany. Dlouho se považovali za nejmocnější bytosti na světě. Jenže svět, který znali, byl jen malou součástí vesmíru. Z jeho nekonečných dálek se vynořili Kartani, jimž se jejich vlastní svět zdál malý, a kteří se rozhodli ovládnout planetu Zemi a její obyvatele zotročit. Invaze se cizincům podařila. Měli vyspělou techniku a zbraně, které ty lidské stonásobně předčily. Jenže svět, který ovládli, už své vládce měl. A ti se, narozdíl od lidí, tak lehce podrobit nenechali…

Praha roku 2050. Desetimilionová středoevropská metropole má svých problémů dost. Třeba s odpady, přemnoženými zmutovanými potkany nebo permanentní pouliční válkou na pomezí sunnitské a šíitské čtvrti. Co je ale horší, každý padouch v tomhle městě touží po tom, aby se stal superpadouchem. Stačí trocha genetické manipulace tady, pár kybernetických vylepšení támhle a hlavně ego větší než ten kráter, co zůstal z východního Slovenska. Jediný, kdo se těmhle superpadouchům dokáže postavit, jsou super… vlastně ne, žádní superhrdinové tu nejsou. Jenom skupina federálních policistů z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy. Říkají si Lovci…

Dávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly. Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se. Změnili se natolik, že jako lidé už jenom vypadají. Říkají si Bratrstvo krve. Vyvolení, kteří se živí lidskou krví. Nikdy se však k sobě nechovali jako bratři. Desítky klanů spolu po tisíciletí bojovaly o moc a vládu nad lidmi, jejich územím a říšemi, jež vznikaly a zanikaly podle toho, jak ve své skryté válce vítězily jednotlivé klany. Dlouho se považovali za nejmocnější bytosti na světě. Jenže svět, který znali, byl jen malou součástí vesmíru. Z jeho nekonečných dálek se vynořili Kartani, kteří se rozhodli ovládnout planetu Zemi a její obyvatele zotročit. Invaze se cizincům podařila. Měli vyspělou techniku a zbraně, které ty lidské stonásobně předčily. Ovšem svět, který ovládli, už své vládce měl. A ti se, na rozdíl od lidí, tak lehce podrobit nenechali… A tak začíná šílená jízda plná krve, utrhaných končetin a mrtvých těl všeho druhu. Prostě Hustej nářez. Kotletův román je nabitý akcí a adrenalinem. Jeho děj uhání zběsilým tempem, takže hlavní hrdina skoro ani nemá čas, aby se pořádně napil (krve). Musí sebou totiž pořádně mrsknout, pokud chce stihnout všechna dobrodružství, která na něj autor nastražil.

Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“. Byť se bojovalo na moři, nechyběli u toho ani čeští rytíři Řádu sv. Jana Jeruzalémského, johanité – pánové z Vartenberka a Házmburka. Byli to příslušníci tohoto řádu, kdo pár let před Lepantem obranou Malty zabrzdil osmanskou expanzi do západního Středomoří, kdo začal onen dlouhotrvající obrat od ústupu před militantním islámem k jeho zadržování, jež později přešlo v jeho zatlačování. Nikoli náhodou zdobí oltář kostela Panny Marie pod řetězem poblíž Karlova mostu v Praze obraz Karla Škréty věnovaný Lepantu. Je svědectvím o českém příspěvku v tomto „svatém boji“.

Ještě v lednu 1945 se za ostnatými dráty nacistických lágrů nacházelo zhruba 600 tisíc vězňů. Celkový počet vězněných v letech 1933 až 1945, kteří se nedobrovolně ocitli v nejrůznějších německých represivních zařízeních, lze odhadovat na několik milionů osob. Zvláštní kategorií jsou oběti vyhlazovacích táborů. V jejich případě o uvěznění hovořit nelze. Likvidace či vražda. To jsou ta pravá slova pro zvěrstva, jež byla páchána ve jménu rasisticky orientovaného nacionálního socialismu. Kniha nás postupně provází posledními okamžiky existence táborů v Dachau, Osvětimi a Terezíně. Jak probíhalo osvobození na těchto místech hrůzy? V čem se odlišovaly první okamžiky svobody v Dachau – nejstarším a nejdéle fungujícím koncentračním táboře – od konce existence osvětimské továrny na smrt, jež je dnes vnímána jako jeden z hlavních symbolů holocaustu? Jaké bylo čekání na vytoužený konec v protektorátním Terezíně? Autor již tradičně využívá velkého množství svědectví pamětníků druhé světové války.

Příběh z doby, kdy Evropu ovládali Vikingové. Kdy se národy a bohové starého světa střetávali s nástupem nové civilizace… Dánského krále porazí v souboji samozvanec Godfred, který prahne po obrovské moci a chce z dánského království učinit mocnou říši severu. Syn zabitého krále Leif je vyhnán ze země. Je mu však dána podmínka. Pokud chce získat zpět otcovo dědictví, musí obstát v nelehké zkoušce, při které bude nutno prokázat nejen sílu, ale i odvahu a důvtip. První kniha trilogie Vlčí věk.

Území Čech a Moravy, začátek našeho letopočtu. V tomto prostoru a čase začíná temný a krvavý život vlkodlačice Kroany. Na pozadí historických událostí kolem vzniku Marobudovy říše autor vykresluje příběh zločinu a touhy po pomstě, příběh vzpoury proti silám osudu, příběh plný zvratů, soubojů a bitev i pochmurných obrazů na hranici skutečnosti. Až se vám bude zdát, že víte, o čem kniha je, nebuďte si jisti. Až si začnete myslet, že máte jasno, nespoléhejte se na to. Všechno je jinak

Území Čech a Moravy, začátek našeho letopočtu. V tomto prostoru a čase začíná temný a krvavý život vlkodlačice Kroany. Na pozadí historických událostí kolem vzniku Marobudovy říše autor vykresluje příběh zločinu a touhy po pomstě, příběh vzpoury proti silám osudu, příběh plný zvratů, soubojů a bitev i pochmurných obrazů na hranici skutečnosti. Až se vám bude zdát, že víte, o čem kniha je, nebuďte si jisti. Až si začnete myslet, že máte jasno, nespoléhejte se na to. Všechno je jinak

Třetí sbírka povídek autora klasické sci-fi vás zavede k Poslednímu soudu, ukáže vám cestu paralelními světy a nechá napospas mimozemské invazi. Kromě toho budete moci navštívit poslední galaktick ku slavného detektiva, vychovaného mimozemšťany, sestoupit na povrch zapovězené planety. A pokud vám to stále ještě bude málo, dozvíte se pravdu o jednom světovém konfliktu.

Jak to zařídit aby se z manželství nevytratila sexuální vášeň a co dělat, když se to stane? Jak si poradit s lákadly nevěry a neodbytnými nápadnicemi a nápadníky kroužícími okolo manželů? Co dělat, když během manželství lékaři zjistí, že máte pohlavní chorobu? Jak to dopadne, když se ženatí muži vypraví do nevěstince? Proč je třeba vyhodit z obyváku gauč a chodit nakupovat do sexshopu? Co s tím, když na vztah padá únava, rutina a nic není tak krásné jako dřív? Proč byste si nikdy, ale nikdy neměli přidávat partnera na Facebook a proč by si měli manželé občas lhát a nikdy nepátrat po pravdě? A jaká si stanovit pravidla nevěry, když dojde na nejhorší? To jsou jen některé z témat, které se v téhle knize dozvíte od dvou poněkud neortodoxních manželů, kteří se nebojí žádného partnerského tabu.

Jak to zařídit aby se z manželství nevytratila sexuální vášeň a co dělat, když se to stane? Jak si poradit s lákadly nevěry a neodbytnými nápadnicemi a nápadníky kroužícími okolo manželů? Co dělat, když během manželství lékaři zjistí, že máte pohlavní chorobu? Jak to dopadne, když se ženatí muži vypraví do nevěstince? Proč je třeba vyhodit z obyváku gauč a chodit nakupovat do sexshopu? Co s tím, když na vztah padá únava, rutina a nic není tak krásné jako dřív? Proč byste si nikdy, ale nikdy neměli přidávat partnera na Facebook a proč by si měli manželé občas lhát a nikdy nepátrat po pravdě? A jaká si stanovit pravidla nevěry, když dojde na nejhorší? To jsou jen některé z témat, které se v téhle knize dozvíte od dvou poněkud neortodoxních manželů, kteří se nebojí žádného partnerského tabu.

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tenkrát stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.… Jiří Markovič (*1942) Jeden z bývalých nejlepších vyšetřovatelů pražské policie. Od roku 1986 byl šéfem oddělení vyšetřování vražd, tzv. mordparty. Dnes žije střídavě v Praze a na Šumavě.

Kniha se zaměřuje především na málo připomínanou skutečnost, která dnes již zaniká pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií - že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí neotřelý pohled na jinak známou problematiku vykreslením jejího plastičtějšího obrazu v protikladu k poměrně plochému výkladu ryze faktografických publikací. Záměrem je ukázat čtenáři také jinou stránku tohoto válečného konfliktu, než může vnímat optikou převážné většiny u nás dosud vydaných prací o válce. Tato práce se proto prioritně zabývá každodenností českých a slovenských dobrovolců (jak si tehdy sami říkali) na Rusi v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak může například dozvědět, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Ke sledovaným otázkám patří také jejich ubytování, strava, formy trávení volného času či kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako zimy, hladu, vlivu cizího prostředí a mnoha jiných stresujících faktorů, které lze označit za traumata války. Tato svědectví a často až fascinující příběhy jsou v textu spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Autor ve své práci využil rozsáhlé škály pramenů, k nimž kromě moderních domácích a zahraničních odborných studií patřilo rovněž velké množství dnes již zapomenutých titulů prvorepublikové legionářské literatury, vzpomínky, deníky, beletrie či divadelní hry. Text je bohatě doplněn i dosud neznámými obrazovými přílohami. Na předkládanou publikaci bude úzce navazovat druhý svazek, pokrývající neméně poutavá léta 1918–1920.

To hory samy si vybírají mezi lidmi, kdo bude patřit mezi jejich blízké, nikoliv naopak. Liba Cunnings takové štěstí má. Proto také svůj Himálajský deník snad ani nepíše, ale rovnou – tentokráte jen pro čtenáře – znovu žije. Osmkrát se s ní vydáme do míst, před kterými se s úctou a obavami zastavují i pouhé naše představy. Na tolik potřebnou a všudypřítomnou odvahu se tu nijak zvlášť neupozorňuje. Ta jen tiše a sveřepě trvá jako svědectví nezničitelné vůle dát nový smysl vlastní existenci, otřesené tragickou ztrátou dvou dětí. Himálajský deník je knihou hrdé výzvy i nekonečné pokory. Výzvou k himálajským vrcholům, pokorou před neviditelnými horstvy vlastní duše… Obojí je třeba překonat. Kdo rozhodne, co je těžší?

Poté, co si hrabě Bourqueney, francouzský diplomat a politik, pečlivě prostudoval mírovou smlouvu uzavřenou a podepsanou 30. března 1856, prohlásil: „Když se člověk obeznámí s tímto dokumentem, nemůže nijak porozumět, kdo je tu vlastně vítěz a kdo poražený.“ I tak by se dala charakterizovat Krymská válka, válečný konflikt zasahující kromě poloostrova téhož také Kavkaz, sever Ruska, Baltské moře či Dálný východ. Konflikt, na jehož konci sice zůstaly legendy v podobě „Dlouhé červené linie“ či „Útoku lehké brigády“, ale především statisíce mrtvých vojáků. Tragédií zůstává, že povětšinou nezemřeli „slavnou“ smrtí na bojištích, ale umrzli ve svých stanech či umírali na zhoubné nemoci daleko bojiště. Celým tím neskutečným zmatkem rodící se nové válečné strategie se prolíná častá nekompetentnost nejen velících důstojníků, ale také politiků dostatečně vzdálených od míst bojů.