Havran strana 11 z 13

Autobiograficky laděný román "Smrad" polského spisovatele Wojciecha Kuczoka (nar. 1972) je sžíravým vyprávěním o naší společnosti z pohledu dítěte. Příběh o jedné typicky slezské rodině, která je rozdělená na intelektuály a prosté lidi, přičemž pro obě tyto skupiny platí jiná pravidla, je psychologickou sondou do nitra středoevropských zvyklostí, tradic i kořenů. A právě ono zostřené vnímání dítěte, jeho bezprostřednost a schopnost vidět svět bez předsudků dospělých patří k hlavním kladům tohoto mimořádného, čtivého a překvapivě vyzrálého textu. Smysl pro přesné vykreslení lidských charakterů i hloubka, jaké autor dosáhl při rozkrývání důvodů rozpadu dnešní rodiny, vynesly knize nejprestižnější možné polské literární ocenění - NIKE

Autobiograficky laděný román "Smrad" polského spisovatele Wojciecha Kuczoka (nar. 1972) je sžíravým vyprávěním o naší společnosti z pohledu dítěte. Příběh o jedné typicky slezské rodině, která je rozdělená na intelektuály a prosté lidi, přičemž pro obě tyto skupiny platí jiná pravidla, je psychologickou sondou do nitra středoevropských zvyklostí, tradic i kořenů. A právě ono zostřené vnímání dítěte, jeho bezprostřednost a schopnost vidět svět bez předsudků dospělých patří k hlavním kladům tohoto mimořádného, čtivého a překvapivě vyzrálého textu. Smysl pro přesné vykreslení lidských charakterů i hloubka, jaké autor dosáhl při rozkrývání důvodů rozpadu dnešní rodiny, vynesly knize nejprestižnější možné polské literární ocenění - NIKE

Jaké bylo skutečné pozadí vzniku strany dělníků a rolníků, která se posléze na čtyřicet let zmocnila vlády v Československu? Na tuto otázku odpovídá historik M. Nechvátal, jenž ukazuje, že KSČ přetvořená bolševická levice nebyla opravdovou

Za vlády prvních Lucemburků na českém trůně došlo k velkému teritoriálnímu rozmachu českého království. Karel IV. se poté věnoval zajištění nově vzniklého územního celku po stránce dynastické posloupnosti i z hlediska státoprávního. Na počátku tohoto úsilí stojí soubor čtrnácti listin, jež vydal dne 7. dubna 1348. A právě v těchto dokumentech se objevuje pojem Koruna království českého, který pak Karel důsledně užíval ve svých ustanoveních. Česká koruna jím byla myšlena jako "věčná" instituce stojící nad konkrétním králem. Podoba tohoto středověkého "státu" se v následujících staletích proměňovala, postupně odpadly některé državy, Česká koruna však zrušena nebyla a definitivně zanikla až vytvořením Československé republiky v roce 1918.

Román současného italského spisovatele (nar. 1966) z roku 2001 získal prestižní italskou literární cenu Viareggio, byl přeložen do mnoha jazyků a v roce 2003 podle něj byl natočen film nominovaný později na Oskara. Jde o strašidelný, fantaskní příběh odehrávající se v létě roku 1978 v malé vesničce na jihu Itálie, viděný očima devítiletého chlapce, jenž se pak jako dospělý vypravěč vrací k událostem, které jej hluboce poznamenaly a navždy změnily jeho život. Já se nebojím je syrový a něžný román o krutosti světa, o předčasném loučení s časem dětských her a také o boji s děsem a strachem, který si v sobě každý člověk nosí. Z italštiny přeložila Alice Flemrová..

Povídkový soubor Bar Sport (1976) významného současného italského spisovatele, básníka a novináře Stefana Benniho je prvním z trilogie krátkých, výstižných minipříběhů o všedním životě současné Itálie, kde nechybí humor, vtip ani důmyslná pointa. Jde o příjemné, kultivované čtení, jež potěší široké spektrum čtenářské veřejnosti - myšleno v tom nejlepším slova smyslu, aniž by jednotlivé texty musely nutně ztratit na síle literární výpovědi. Nakladatelství Havran vydalo z díla Stefana Benniho v edici současné evropské prózy již román Časoskokan z roku 2002. Z italštiny přeložila Alice Flemrová.

Tak jako je Evropa svébytný světadíl s nezaměnitelnou atmosférou, tradicemi a životním stylem, tak i Evropané mají svá specifika, která mohou být bariérou pro včlenění v jiných krajích. Problém emigrace je, zdá se, pro Evropana větší než pro kohokoli jiné

Philippe Grimbert (1948), úspěšný fr. spisovatel a psychoanalytik. Jeho román Tajemství se ve Francii dočkal již 7. vydání a podle něj natočil Claude Miller v roce 2007 stejnojmenný film s Cécile de France a Patrickem Bruelem v hlavních rolích. Román je s

Bitva u Suchých Krut na Moravském poli patří mezi nemnoho událostí, které lze považovat za skutečné dějinné mezníky. Střet, v němž český vládce Přemysl Otakar II. podlehl římskému panovníkovi Rudolfu I. Habsburskému, nadlouho určil směr politického vývoje střední Evropy. Souboj o hegemonii nad srdcem Evropy od počátku provázela ideologická argumentace, jejíž nedílnou součástí bylo také líčení porážky pátého českého krále. Otakarův oslnivý vzestup a tragický konec na bitevním poli podnítily fantazii kronikářů i pozdějších umělců. Autorka prostřednictvím svědectví pramenů zachycuje Přemyslovu cestu na Moravské pole, jeho politickou a kulturní aktivitu, dobovou panovnickou ideologii i rytířskou kulturu. Popisuje rovněž boj samotný a "druhý život" střetu od středověku po práh moderní doby.

Lov byl ve středověku a v raném novověku převažující součástí života aristokratické společnosti a jeho vrcholnou formu představovala jezdecká štvanice se psy na jelena nebo srnce. Šlechtické družiny lovily zvěř především pro požitek či trofeje a zásobování panovnického dvora i velmožských kuchyní přenechávaly lesnickému personálu. Zvěřina však mívala své stabilní místo též na stolech měšťanů a poddaných. Ti ovšem nesměli legálně provozovat myslivost, vyhrazenou privilegovaným, a tak rádi a často pytlačili. Vzhledem k tomu, že se zvěř pokládala za součást pozemku, a tedy i vlastnictví jeho držitele, posuzovalo se pytláctví jako krádež. Vyskytly se rovněž případy, kdy delikventi považovali – podobně jako šlechtici – lov zvěře se zbraní v ruce za druh adrenalinové zábavy. Pytlačilo se nejen v lesích a na polích, ale také v rybnících, řekách, haltýřích a ve včelích úlech. Kniha Jindřicha Francka vznikla na základě výzkumu trestněprávních pramenů a přináší čtenářům autentické lovecké a pytlácké příběhy. Její součástí je edice několika mysliveckých řádů, které se staly základem represivních opatření proti pytlákům; z nich mnohé jsou zde publikovány poprvé.

Bitva na Bílé hoře je bezesporu jednou z nejznámějších událostí českých dějin - událostí takřka všeobecně považovanou za národní tragédii, jejímž bezprostředním následkem bylo staleté porobení českého národa "v Čechách a na Moravě" pod nadvládou cizí dynastie. Na základě bělohorské katastrofy vznikl pozoruhodný mýtus, který se stal významnou složkou kulturní tradice novodobého českého národa a je do značné míry živý dodnes. Nová kniha o Bílé hoře se vedle průběhu bitvy zabývá především cestou, která "na Bílou horu" vedla, čili událostmi bezprostředně předcházejícími stavovskému povstání, a pak "českou válkou" od třetí pražské defenestrace 23. května 1618 až k osudné neděli 8. listopadu 1620. Shrnuje dosavadní výsledky historického bádání v otázkách "cesty na Bílou horu", a aniž by se bělohorským mýtem blíže zabývala, přece jen jej konfrontuje s trapnou skutečností, "jak to vlastně tenkrát bylo".

První pražská defenestrace zahájila husitskou revoluci, která zásadním způsobem proměnila tvářnost českého pozdně středověkého státu. Svržením několika konšelů a dalších úředníků z oken Novoměstské radnice vyvrcholil odpor pražské husitské obce proti kompromisní politice Václava IV., zprvu sympatizujícího s reformním hnutím, posléze však ustupujícího nevybíravému tlaku papežství i římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského. Na scénu velkých dějin vkročily s revolučním výbuchem, jehož příčiny i pozadí kniha v překvapivých souvislostech objasňuje, nejen výrazné osobnosti Jana Žižky a Jana Želivského, ale také celá plejáda pozoruhodných, leč neprávem zapomenutých lidí. Průběhem i symbolikou inspirovala první pražská defenestrace politické převraty v letech 1483 a 1618 a jako pojem zakotvila hluboko v českém historickém vědomí. Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. se dlouhodobě zabývá se českými i středoevropskými dějinami pozdního středověku, zvláště husitství, vývojem historiografie a dějinnými tradicemi. Je autorem mnoha knižních publikací (mj. Tajemství českých kronik, Lipanská křižovatka, Velké dějiny zemí Koruny české V. a VI.), výrazně se podílel na vzniku učebních textů a učebnic (mj. Dějiny zemí Koruny české, Dějiny evropské civilizace), soustavně se věnuje také popularizační činnosti.

Soubor Noční život ve Vídni uvádí motto "Noční kavárno, malý ubohý světe, zrcadlo velkého světa ještě mnohm ubožejšího" — a právě o tom Altenbergovy črty jsou. Neobyčejně přesné postřehy citlivého pozorovatele, mnohdy s notnou dávkou ironie či sarkasmu, pootvírají dveře dobové vídeňské neopakovatelnosti a jedinečnosti. Ale i v tom městě, i když před sto lety, se často skryl osud, jenž by obstál i dnes. Figurky tehdejšího kavárenského kolotání a nočního života se v drobných obměnách zabydlují ve všech městech a ve všech časech, stačí si jich jen všimnout a zachytit jejich křehkou nepolapitelnost do slov, jak to činil — s gustem sobě vlastním — právě Peter Alterberg, básník, bohém a "salonní flamendr".

Soubor Vídeňské historky rakouského básníka Petera Altenberga má jednoho společného jmenovatele — Vídeň.

Začátkem 80. let Ingmar Bergman sice víceméně uzavřel svou režisérskou dráhu, ale i nadále se věnuje psaní filmových scénářů. Přesněji řečeno filmových povídek a románů - jde totiž o zcela svébytná literární díla, která jsou schopna poskytnout intenzivní umělecký zážitek sama o sobě. V centru pozornosti Nevěry stojí rozporuplný vztah muže a ženy, tedy téma, v němž se autor může opřít o vlastní bohatou životní zkušenost. Scénář se nedávno dočkal i filmového zpracování, byť jeho tvůrcem nebyl sám Bergman. Ze švédštiny přeložil Zbyněk Černík...

Jaké bylo skutečné pozadí vzniku strany dělníků a rolníků, která se posléze na čtyřicet let zmocnila vlády v Československu? Na tuto otázku odpovídá historik M. Nechvátal, jenž ukazuje, že KSČ přetvořená bolševická levice nebyla opravdovou