Historický ústav Akademie věd ČR strana 6 z 8

Předkládaná publikace se věnuje přehledu bádání na téma dvorské společnosti, předně panovnického dvora v českém středověku. Soustředí se na počáteční podchycení rozvoje dnes již etablovaného dvorského výzkumu, kdy si klade na úvod otázky, proč docházelo k někdy až cílenému upozaďování panovnického prostředí jako centra monarchie. Kniha tak i proto na jedné straně přináší historiografický přehled klíčových prací, včetně zhodnocení metodických cest a na straně druhé hodnotí možnosti i limity jednotlivých badatelských přístupů. Vynechány nejsou ani nejvýraznější zahraniční výzkumy, které české prostředí zásadně ovlivnily, stejně jako aktuální, současné mezioborové přístupy. V oblastech dvorského bádání se jednalo zejména o podněty historické antropologie, sociologie, jazykovědních disciplín či dějin a konceptů starší literatury z českých zemí.

Život a dílo Jana Husa, českého středověkého kněze, reformního kazatele, univerzitního mistra a učence, byla a je předmětem zájmu badatelů již po staletí. Celý jeho život, ale zejména dramatický osud přitahoval i odpuzoval a autoři spisů se k němu odkazovali, či vůči němu vymezovali, každý podle svého světového názoru. Mnoho autorů Husa adorovalo, mnoho jiných ho ostrakizovalo. Hus dráždil a nenechával chladným ani po staletích. Stal se tak předmětem mnoha vědeckých i bulvárních studií a monografií, námětem pro romány i povídky, konečně i předlohou pro několik filmů. Šest staletí, která od Husovy smrti uplynula, zanechala v utváření historické podoby Mistra Jana hlubokou stopu. Jeho dílo bylo v obecném povědomí téměř zapomenuto a do popředí se dostal Hus bojující s nespravedlností. Ovšem ani ta nemá jedinou podobu. V každém z oněch uplynulých šesti staletí si z Husa lidé vybírali to, co odpovídalo jejich zájmům a potřebám, ať už to byl boj s římskou kurií, zesvětštění života církve, boj za český národ, či proti Němcům, nebo dokonce zápas za sociální spravedlnost. Předkládaný svazek obsahuje dvacet devět odborných textů vztahujících se k vývoji obrazu Jana Husa od jeho počátků až do 21. století v mnoha jeho podobách, a to jak v historické literatuře, beletrii, výtvarném umění i hudbě, tak i v politické agitaci, která mnohdy vedla k výraznému deformování Husova díla a odkazu.

Časopis pro dějiny 19. a 20. století.

Historický atlas města obsahuje úvodní textovou část (urbanisticko-historický vývoj města), mapovou část a výběrovou bibliografii. Nejobsáhlejší barevná mapová část zahrnuje na více než 40 listech staré mapy a plány města od 18. století v plynulé řadě do současnosti (územní plány), reprodukce vedut a vyobrazení města a jeho částí, od 17. století opět do současnosti (pro novější období včetně fotografií, pohlednic a pětice leteckých snímků města); všechny publikované položky jsou opatřeny popisky a zpravidla i komentáři. Bibliografie obsahující řádově 400 položek k dějinám města.

Druhé číslo časopisu Moderní dějiny v roce 2011 zahajuje esej Milana Hlavačky Co všechno se skrývá pod termínem sekularizace? Krátká bilance pro historiky, která posuzuje různorodé pojetí sekularizace a chápání náboženství v moderní společnosti z hlediska rozličných paradigmat od liberálů až po ultramoderní katolické proudy. Následující studie Jiřího Matějčka, Motivace k sociální adaptaci, akulturaci a obecně kulturnímu vzestupu v českých zemích v 19. a 20. století – k vývoji kvality populace se zabývá motivací (přáními) rozličných sociálních a profesních skupin obyvatelstva českých zemí v souvislostech se změnami hospodářských a společenských systémů, kapitalismus – socialismus, v daném období. Zejména příčinami opožďování osobní a kulturní kvality za zlepšováním profesní vybavenosti obyvatelstva. Další studie Bohuslava Litery Rudá armáda a problém loajality za občanské války v Rusku popisuje problémy rozhodování mezi loajalitou a samotnou fyzickou existencí příslušníků bývalé carské armády ve složitém období občanské války na území bývalé carské říše a zároveň snahy bolševiků využít profesní potenciál a zkušenosti zejména velitelského sboru bývalé carské armády při budování vlastních ozbrojených sil. Potom je zařazena studie Martina Vašše Slovenská otázka v Československej republike (1918-1938)l, který analyzuje uvedenou problematiku z hlediska rozličných „segmentů“ společnosti, národnostního, ekonomického, sociálního, politického a kulturního, přičemž věnuje pozornost také mezinárodním a geopolitickým aspektům slovenské otázky. Následná studie Ivana Malého Československo-lotyšská společnost v letech 1925-1941 popisuje činnost zmíněné organizace v rámci vnitřního vývoje a mezinárodního postavení Československa, zejména v meziválečném období, se zřetelem na jeho celkové vztahy k pobaltským národům a státům. Další studie Lukáše Novotného Foreign Office, britské velvyslanectví v Praze a sudetoněmecká otázka v roce 1936 osvětluje zpravodajství vysokých úředníků britského velvyslanectví v Praze o sudetoněmecké otázce v Československu a jejich výrazný podíl na negativním pohledu Londýna na národnostní politiku československé vlády vůči sudetským Němcům. Závěrečná studie Jana Kuklíka a Jana Němečka Národnostní problematika v Československu očima americké diplomacie (1933-1938) se zabývá pohledem americké diplomacie na národnostní problémy v Československu jako posledního „ostrova“ demokracie ve střední Evropě v souvislosti s celkovým vyhrocování mezinárodní situace v uvedeném období. Číslo uzavírají informační oddíly: Kronika, v níž jsou zařazeny vzpomínky na Václava Kurala a Zdeňka Kárníka, a Recenze.

Monografie s tematickým zaměřním na regiony a regionalismus v historické geografii mapuje téma stále živější a aktuálnější. Hledání kořenů, identity a integrujících prvků člověka v krajině v minulosti a dnes spolu neoddělitelně souvisí. Jedná se o složitou, transdisciplinární problematiku, k níž se vyjadřují historikové, geografové, etnologové, sociologové, demografové a mnozí další odborníci. Kritéria a možné přístupy k charakteristice a pojetí regionů svědčí o mnohovrstevnaté tematice, dotýkající se současné Evropy (a škály jejích regionů včetně Euroregionů) i historických evropských zemí a států. Cílem monografie bylo ilustrovat šíři tématu, naznačit obecné i speciální otázky a teoretické úvahy propojit s regionálními sondami.Vědomí historické příslušnosti k vlastnímu regionu totiž bude i nadále hrát ve společnosti nezastupitelnou roli.

33. svazek je věnován Vysokému Mýtu, dalšímu z východočeských věnných měst, pro která byl Historický atlas měst zpracován. Vysoké Mýto představuje jeden z modelových příkladů městských založení z doby českého krále Přemysla Otakara II., s rozlehlým náměstím a pravidelnou uliční sítí. Mnohem méně známo je, že v době normalizace bylo Vysoké Mýto jedním z posádkových měst sovětských vojsk i každodennímu soužití obyvatel města s početnou vojenskou posádkou je v úvodní textové části věnována pozornost. Vlastní struktura atlasu je analogická jako ve všech předcházejících svazcích: úvodní historicko-urbanisticky zaměřená studie doprovozená černobílými vyobrazeními, jádro atlasu tvoří mapové listy, obsahující reprodukce starých map i množství map rekonstrukčních, vedle toho pak i kolmé letecké snímky města od 30. let 19. století anebo aktuální územní plán; součástí jsou reprodukce starých vyobrazení města. Atlas je opatřen standardním vědeckým aparátem (podrobný seznam publikovaných mapových a obrazových materiálů s komentáři, výběrová bibliografie k dějinám města). Dílo je přístupné i zahraničnímu publiku podrobný seznam je k dispozici též ve verzi německé a anglické, podobně jako přehled dějin a především urbanistického vývoje města.

První Československá republika se uchovala jako stabilní demokratický stát po celé dvacetiletí své existence. Pevné zakotvení demokratických principů vládnutí bylo podmíněno řadou historických i kulturních faktorů, nejvýznamnější roli však sehrálo chování několika masových českých politických stran, které se dokázaly v okamžicích zhroucení habsburské říše chopit ini-ciativy a vytvořit funkční parlamentní systém. Žádná z nich neměla dostatek sil, aby na sebe strhla rozhodující moc, bylo proto nezbytné uzavírat pro získání dostatečné demokratické většiny koalice. Podmínkou přitom bylo, že se strany dovedou povznést nad partikulární stranické zájmy a zohlední obecné potřeby společnosti nového státu. Nejméně čtyři roky trvalo, než dospěly k vyváženému stanovisku mezi konsenzem o obecných otázkách a kompromisy ve sféře stranických požadavků. V letech 1918-1922 se tak vystřídalo několik vládních formací, než se stabilizovala celonárodní koalice českých, resp. československých stran, která pak tvořila pevnou oporu parlamentního politického systému garantujícího všem občanům širokou škálu demokratických práv a svobod. Doc. PhDr. Josef Harna, CSc., dlouholetý vedoucí vědecky pracovník Historického ústavu A V ČR se zaměřením na vývoj politického systému a dějiny politických stran v Československu ve 20. století.