Historický ústav Akademie věd ČR strana 6 z 8

Jednotlivá hesla této encyklopedie, jejichž rozsah podle povahy tématu kolísá od stručných charakteristik po rozsáhlé specializované studie, jsou zaměřena na události, instituce a procesy, které formovaly život společnosti v jejích nejrůznějších polohách.

Jednotlivá hesla této encyklopedie, jejichž rozsah podle povahy tématu kolísá od stručných charakteristik po rozsáhlé specializované studie, jsou zaměřena na události, instituce a procesy, které formovaly život společnosti v jejích nejrůznějších polohách.

Historický atlas města obsahuje úvodní textovou část (urbanisticko-historický vývoj města), mapovou část a výběrovou bibliografii. Nejobsáhlejší barevná mapová část zahrnuje na více než 40 listech staré mapy a plány města od 18. století v plynulé řadě do současnosti (územní plány), reprodukce vedut a vyobrazení města a jeho částí, od 17. století opět do současnosti (pro novější období včetně fotografií, pohlednic a pětice leteckých snímků města); všechny publikované položky jsou opatřeny popisky a zpravidla i komentáři. Bibliografie obsahující řádově 400 položek k dějinám města.

Předkládaný sborník je výsledkem několikaleté práce Česko-ruské komise historiků a archivářů, jejíž vědecký zájem se soustřeďuje především na neprozkoumané či zkreslené a falzifikované otázky novodobých a soudobých dějin. Sborník je rozdělen do tří tematických bloků – v prvním z nich jsou příspěvky ze zasedání „Česko-ruský dialog: 1945, 1968, 1989-1991“ (Moskva 2004), druhým tématem je zpřístupňování archivních dokumentů uložených jak v ruských, tak i v českých archivech (Praha HÚ 2006) a třetí publikované téma „Česko-ruské kulturní a vědecké vztahy na přelomu 19. a 20. atoletí“ řeší danou problematiku interdisciplinárně a komparativně za účasti historiků, politologů, literárních vědců i historiků dějin umění, jakož i dějin politického myšlení.

Historický atlas města obsahuje úvodní textovou část (urbanisticko-historický vývoj města), mapovou část a výběrovou bibliografii. Nejobsáhlejší barevná mapová část zahrnuje na více než 40 listech staré mapy a plány města od 18. století v plynulé řadě do současnosti (územní plány), reprodukce vedut a vyobrazení města a jeho částí, od 17. století opět do současnosti (pro novější období včetně fotografií, pohlednic a pětice leteckých snímků města); všechny publikované položky jsou opatřeny popisky a zpravidla i komentáři. Bibliografie obsahující řádově 400 položek k dějinám města.

Ještě donedávna věnovali v rámci humanitních a společenských věd pozornost fenoménu paměti pouze filozofové, psychologové a částečně i sociologové. Nyní se ho zmocňují historici, publicisté a politici. Svědčí to o tom, že od zkoumání otázky individuální lidské paměti a lidského zapomínání z hlediska jedince a vlastně z hlediska freudovsky zaměřené psychoanalýzy se přešlo k analyzování kolektivní paměti a hlavně jejího vlivu na vytváření a zachovávání kolektivní paměti a identity. Proměna tohoto přístupu také znamenala a znamená, že fenomén „paměti“ přestal být pouhou akademickou badatelskou „libůstkou“ a stal se navýsost politickou záležitostí, která může výbušným způsobem určovat vztah k minulosti a dokonce ovlivňovat politicko-mentální chování celých společenských skupin a ba dokonce i státních institucí. Zamyšlení nad tímto metodologickým konceptem a jeho konkrétní rozpracování přináší v této monografii třicet pět českých, slovenských a francouzských historiků.

Monografie asi dvou desítek českých, slovenských i zahraničních historiků poskytuje první moderní komplexní rozbor mírových smluv po Velké (první světové) válce z let 1919-20 v české a slovenské historiografii. Všímá si jak jejich výrazného podílu na dotvoření nové, meziválečné Evropy v rámci tzv. post-versailleského systému, tak jejich vlivu dlouhodobého včetně aspektů ekonomických a sociálně modernizačních. Druhá část pak připomíná faktory, které usilovaly o destrukci tohoto systému. Součá stí knihy je i nástin dalšího osudu post-versailleského uspořádání po roce 1945 a bohatá bibliografie k relevantním tématům.

Malá, ale odbojná a nezávislá Černá Hora, jež se vyznačovala v Evropě ojedinělým kmenovým uspořádáním společnosti a patriarchálním způsobem života, v 19. století fascinovala celou řadu českých spisovatelů, malířů, novinářů, vědců i prvních turistů, kteří tehdy začínali objevovat Balkánský poloostrov. Černohorci byli v českých zemích po celá desetiletí s nadšením oslavováni jako nárůdek slovanských junáků, odolávající v nepřístupných horách nad Jaderským mořem statečně turecké nadvládě. Romantický obraz Černohorců hrál významnou roli v dobové slovanské ideologii, přispíval k vytváření českých postojů vůči "orientální" islámské civilizaci a nepřímo odhaloval také notorickou představu o nedostatku některých "černohorských" hodnot v české společnosti, zejména hrdinství a bojovnosti. Autor sleduje obrazy Černé Hory a Černohorců od prvních zmínek v českém vlasteneckém tisku ve 30. letech 19. století až po obnovu černohorské samostatnosti roku 2006 a zcela současné reflexe tohoto státu v turistických průvodcích a internetových cestopisech. Obrazy Černé Hory a Černohorců pojímá nejen jako fascinující svědectví o svérázné balkánské zemi a jejích proměnách v průběhu 19. a 20. století, nýbrž také jako dosud nedostatečně prozkoumaný materiál, který vrhá světlo na samotnou českou společnost, její dominantní hodnoty a představy o světě.

Cílem této edice je zpřístupnění významného pramene pro studium vnitřního života jezuitských řádových komunit, tzv. konsvetudinářů (Consuetidunes). Těchto pramenů se dochovalo poměrně velké množství a navíc velmi se liší forma i obsah jednotlivých textů, proto se ediční projekt pokouší představit některé typické zástupce. Nabízí tak relativně reprezentativní a přitom homogenní vzorek konsvetudinářů pro celé provincie (svazky I. a II.), a také podrobnější svody pro jednotlivé koleje české provincie (svazek III.). Předkládaný I. svazek je vedle jmenného a věcného rejstříku opatřen též doprovodnou studií. Text publikace je latinský a český, úvod český a anglický, resumé v angličtině.

Publikace obsahuje biogramy 350 osob, ve své době významně ovlivňujících chod společnosti. Jedná se o vrcholné reprezentanty státní správy, kteří vedli některý z politických úřadů na okresní, krajské nebo zemské úrovni. Sérii portrétů doplňuje studie o vývoji správy na Moravě, modelech úřednické kariéry a hodnostní hierarchii, přibližující svět františko-josefínské správy a jejích zaměstnanců. Lexikon představuje dosud nejpodrobnější oborovou biografickou encyklopedii a měl by umožnit základní orientaci v personálním obsazení, struktuře a organizaci politické správy na Moravě od revolučních změn roku 1848 až do konce existence Rakousko-Uherska. Zájemcům by mohl být oporou při řešení témat spojených se životem tehdejší moravské společnosti i při studiu politických, ekonomických a společenských elit.

Druhé číslo časopisu Moderní dějiny v roce 2011 zahajuje esej Milana Hlavačky Co všechno se skrývá pod termínem sekularizace? Krátká bilance pro historiky, která posuzuje různorodé pojetí sekularizace a chápání náboženství v moderní společnosti z hlediska rozličných paradigmat od liberálů až po ultramoderní katolické proudy. Následující studie Jiřího Matějčka, Motivace k sociální adaptaci, akulturaci a obecně kulturnímu vzestupu v českých zemích v 19. a 20. století – k vývoji kvality populace se zabývá motivací (přáními) rozličných sociálních a profesních skupin obyvatelstva českých zemí v souvislostech se změnami hospodářských a společenských systémů, kapitalismus – socialismus, v daném období. Zejména příčinami opožďování osobní a kulturní kvality za zlepšováním profesní vybavenosti obyvatelstva. Další studie Bohuslava Litery Rudá armáda a problém loajality za občanské války v Rusku popisuje problémy rozhodování mezi loajalitou a samotnou fyzickou existencí příslušníků bývalé carské armády ve složitém období občanské války na území bývalé carské říše a zároveň snahy bolševiků využít profesní potenciál a zkušenosti zejména velitelského sboru bývalé carské armády při budování vlastních ozbrojených sil. Potom je zařazena studie Martina Vašše Slovenská otázka v Československej republike (1918-1938)l, který analyzuje uvedenou problematiku z hlediska rozličných „segmentů“ společnosti, národnostního, ekonomického, sociálního, politického a kulturního, přičemž věnuje pozornost také mezinárodním a geopolitickým aspektům slovenské otázky. Následná studie Ivana Malého Československo-lotyšská společnost v letech 1925-1941 popisuje činnost zmíněné organizace v rámci vnitřního vývoje a mezinárodního postavení Československa, zejména v meziválečném období, se zřetelem na jeho celkové vztahy k pobaltským národům a státům. Další studie Lukáše Novotného Foreign Office, britské velvyslanectví v Praze a sudetoněmecká otázka v roce 1936 osvětluje zpravodajství vysokých úředníků britského velvyslanectví v Praze o sudetoněmecké otázce v Československu a jejich výrazný podíl na negativním pohledu Londýna na národnostní politiku československé vlády vůči sudetským Němcům. Závěrečná studie Jana Kuklíka a Jana Němečka Národnostní problematika v Československu očima americké diplomacie (1933-1938) se zabývá pohledem americké diplomacie na národnostní problémy v Československu jako posledního „ostrova“ demokracie ve střední Evropě v souvislosti s celkovým vyhrocování mezinárodní situace v uvedeném období. Číslo uzavírají informační oddíly: Kronika, v níž jsou zařazeny vzpomínky na Václava Kurala a Zdeňka Kárníka, a Recenze.

Další číslo periodika Historica. Historical Sciences in the Czech Republic.

V 19. a v první polovině 20. století probíhaly významné změny ve veřejném životě i v domácím prostředí, měnily se konzumní zvyklosti i organizace výroby, novoty ovlivňovaly potřeby většiny obyvatel. Prosazovaly se postupně v závislosti na době, místě, komunikačních podmínkách i řadě dalších vlivů. Rozdíly v životě jednotlivců se neprojevovaly jen při srovnání vzdálených regionů, ale i uvnitř jedné země, mezi městy a venkovem, metropolemi a perifériemi, různými etnickými skupinami, promítal se do nich věk a významně i skutečnost, zda se jednalo o muže nebo ženu. Způsob, jakým se ženy vyrovnávaly s proměnami doby, odhalují přesvědčivě jejich životní osudy. Pro tuto monografii byly vybrány portréty jedenácti ženských osobností z různých prostředí – od propagátorky tělesné výchovy přes literátku, političku, univerzitní docentku až po nositelku Nobelovy ceny. Soubor životopisů, na němž se podílelo celkem deset odborníků z předních vědeckých pracovišť v České republice, sestavili do monografické podoby a společným úvodem i závěrem zarámovali pracovníci oddělení biografických studií Historického ústavu AV ČR – doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., a RNDr. Jiří Martínek.

V 19. a v první polovině 20. století probíhaly významné změny ve veřejném životě i v domácím prostředí, měnily se konzumní zvyklosti i organizace výroby, novoty ovlivňovaly potřeby většiny obyvatel. Prosazovaly se postupně v závislosti na době, místě, komunikačních podmínkách i řadě dalších vlivů. Rozdíly v životě jednotlivců se neprojevovaly jen při srovnání vzdálených regionů, ale i uvnitř jedné země, mezi městy a venkovem, metropolemi a perifériemi, různými etnickými skupinami, promítal se do nich věk a významně i skutečnost, zda se jednalo o muže nebo ženu. Způsob, jakým se ženy vyrovnávaly s proměnami doby, odhalují přesvědčivě jejich životní osudy. Pro tuto monografii byly vybrány portréty jedenácti ženských osobností z různých prostředí – od propagátorky tělesné výchovy přes literátku, političku, univerzitní docentku až po nositelku Nobelovy ceny. Soubor životopisů, na němž se podílelo celkem deset odborníků z předních vědeckých pracovišť v České republice, sestavili do monografické podoby a společným úvodem i závěrem zarámovali pracovníci oddělení biografických studií Historického ústavu AV ČR – doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., a RNDr. Jiří Martínek.

Sbírka Historica Třeboň, která je uložena ve Státním oblastním archivu v Třeboni, vznikla výběrem těch písemností především z rožmberského, ale také švamberského a dalších archivů, které mají prvořadý význam pro politické dějiny středověkého a raně novověkého Českého státu s četnými přesahy do blízkého i vzdáleného zahraničí. Z materiálu uloženého v tomto elitním pramenném souboru čerpala a stále čerpá dlouhá řada historiků, včetně autorů zásadních syntetizujících děl a dalších klíčových monografií obírajících se dějinami českých zemí. Na novodobé uspořádání sbírky měl ostatně nezanedbatelný vliv sám zakladatel moderního českého dějepisectví František Palacký. Nařízením vlády č. 170 z 31. května 2000 byl Historikám přiznán statut Národní kulturní památky. Naprostá většina mimořádně cenných pramenů z této kolekce se přitom doposud nedočkala zpřístupnění ve vědeckých edicích. Příprava kritického vydání raně novověké části třeboňských Historik se proto stala součástí široce koncipovaného ambiciózního edičního projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.–XVIII. illustrantia – Prameny k českým dějinám 16.–18. století, realizovaného pod záštitou Historického ústavu Akademie věd České republiky a Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Předložený první svazek edice přináší dosud nevydané dokumenty z let 1526–1535, a to vždy v plném znění, s kompletním textověkritickým aparátem a podrobným rejstříkem. Důležitou součástí práce je také úvodní metodologická rozprava, která se zevrubně vypořádává s problémy zpřístupňování raně novověkých písemných pramenů. Knihu, doplněnou o ukázkové reprodukce archiválií a anglické resumé, uvítají všichni zájemci o české a (středo)evropské dějiny na prahu novověku. Pokrývá velmi dynamickou, významnými událostmi doslova napěchovanou epochu zrodu, utváření a prosazování struktur velké monarchie středoevropských Habsburků. Ze stěžejních problémů tehdejšího dění se v otištěných pramenech odrážejí mimo jiné konfrontace stavovských korporací i jednotlivců z řad domácí šlechty s novým, centralizačním kursem zeměpanské politiky. Samozřejmě zde nechybí reflexe tureckých válek, v této fázi zkomplikovaných dvojkrálovím v Uhrách a vleklým soupeřením mezi stoupenci Ferdinanda I. Habsburského a stranou Jana Zápolského. Vedle válečných tažení a konkrétních bojových střetů se do editovaných textů promítá nepřehlédnutelné, s tureckými válkami, ale také s modernizací státního ústrojí související stupňování fiskálního tlaku na prakticky všechny vrstvy obyvatelstva habsburské monarchie. Zastoupeny jsou tu rovněž prameny k dějinám reformačního diskursu, které se týkají především raného pronikání luterství a novokřtěneckého hnutí do českých zemí. Z dalších závažných témat lze zmínit opatření na ochranu proti opovědníkům a zemským škůdcům, jednání směřující k urovnání hraničních sporů na pomezí Čech a Bavorska či snahy o pacifikaci poměrů ve Slezsku, kde třenice mezi obyvatelstvem českých zemí a Polského království přerůstaly v oboustranné násilnosti. V edici ale shledáme rovněž prameny zachycující dění, jež se z naší perspektivy odehrávalo ve velmi vzdálených oblastech, jako konflikty císaře Karla V. Habsburského s francouzským králem Františkem I. nebo námořní výpravu do Tunisu proti korzárovi a toho času vrchnímu veliteli válečného námořnictva osmanské říše Chajruddínu Barbarossovi.

V 19. a v první polovině 20. století probíhaly významné změny ve veřejném životě i v domácím prostředí, měnily se konzumní zvyklosti i organizace výroby, novoty ovlivňovaly potřeby většiny obyvatel. Prosazovaly se postupně v závislosti na době, místě, komunikačních podmínkách i řadě dalších vlivů. Rozdíly v životě jednotlivců se neprojevovaly jen při srovnání vzdálených regionů, ale i uvnitř jedné země, mezi městy a venkovem, metropolemi a perifériemi, různými etnickými skupinami, promítal se do nich věk a významně i skutečnost, zda se jednalo o muže nebo ženu. Způsob, jakým se ženy vyrovnávaly s proměnami doby, odhalují přesvědčivě jejich životní osudy. Pro tuto monografii byly vybrány portréty jedenácti ženských osobností z různých prostředí – od propagátorky tělesné výchovy přes literátku, političku, univerzitní docentku až po nositelku Nobelovy ceny. Soubor životopisů, na němž se podílelo celkem deset odborníků z předních vědeckých pracovišť v České republice, sestavili do monografické podoby a společným úvodem i závěrem zarámovali pracovníci oddělení biografických studií Historického ústavu AV ČR – doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., a RNDr. Jiří Martínek.