Historický ústav Akademie věd ČR strana 7 z 8

Státní úřednictvo představuje fenomén, který se zrodil v době osvícenství. Jeho velká chvíle však přišla až později, v rakousko-uherské éře panování císaře Františka Josefa I. Teprve tehdy úředník nastoupil svoji cestu ke slávě – vytvořil specifickou, vlivnou a privilegovanou společenskou vrstvu, získal rozsáhlé pravomoci a začal rozhodovat prakticky o všem, co se kolem něj dělo. Zaujal pozici, která, s jistým omezením, vlastně trvá až dodnes. Postava úředníka Jeho Veličenstva se již dávno odebrala do minulosti a s ní i doba, ve které žil. Osudy Jana Černého, jenž na přelomu 19. a 20. století nastoupil službu u okresního hejtmanství – onoho věrného obrazu habsburské říše v malém – pomohly zmizelý svět c. k. kanceláří znovu připomenout. Práce je první ucelenou monografií z pera českého historika, která se dotýká státního úřednictva na našem území před vznikem Československa a krátce po něm. Z formálního hlediska se jedná o analýzu úřednického prostředí s prvky monografie. Role průvodce po světě úřednictva „se zhostil“ Jan Černý (1874-1959), pozdější dvojnásobný ministerský předseda za první republiky. Jednotlivé etapy Černého služby u moravské politické správy na počátku minulého století byly reflektovány tak, aby vyvozené závěry vykazovaly obecnější povahu a aby byly, pokud možno, aplikovatelné na státní úřednictvo jako celek. Práce je rozdělena do kapitol, část se věnuje úřednictvu obecně, jako specifické skupině obyvatelstva, jeho počtu, národnostní struktuře, předpokladům pro vstup do státních služeb, další je věnována genezi správního systému a kompetenční sféře jeho složek, ostatní jsou dány jednotlivými služebními přiděleními Jana Černého. Výklad je doplněn o mimoslužební sféru, o oblast dějin každodennosti. Součástí práce je i rozbor dosavadních badatelských výsledků na poli dějin c. k. úřednictva, přehled využitých a využitelných pramenů a literatury.

Moderní biografistika jako samostatná vědecká disciplina se konstituovala v relativně nedávné minulosti. Otázky teorie a metod zpracování biografií vystoupily do popředí zejména v souvislosti se zakládáním a vydáváním velkých evropských národních biografických lexikonů. V českém prostředí se idea Biografického slovníku českých zemí, jako široce koncipovaného díla generačního rozsahu, začala realizovat teprve před dvaceti lety, tedy ve srovnání s okolními státy nepoměrně později. V průběhu prací se jeho české redakci, ale i externím autorům vynořovaly problémy, které se v porovnání se slovníky sousedních zemí ukázaly být obecně platné, objevily se však i takové, které jsou specificky české. Názorová konfrontace v širším evropském kontextu je pak nejen aktuální, ale i vzájemně přínosná, a to i proto, že se obor se v posledním desetiletí dynamicky rozvíjí především v sousedních německy mluvících zemích, ale také na Slovensku. Předkládané dílo k aktuálním otázkám biografistiky je pak z české strany prvním ucelenějším příspěvkem k odborné mezinárodní diskusi.

Kolektivní monografie přináší v 15 dílčích studiích historický přehled vývoje vztahů Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy od středověku až do současnosti. Podává důkaz o tom, že k jihovýchodu Evropy poutaly Čechy v minulosti – stejně jako je tomu i v dnešní době – četné kulturní, ekonomické a politické vazby, a že tudíž tato oblast představuje významnou součást českého „dějinného prostoru“. V rámci české historiografie je předkládaná práce prvním pokusem o komplexní zachycení nejenom tradičně reflektovaných kontaktů Čechů se slovanskými zeměmi sledovaného regionu (Slovinskem, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Černou Horou, Makedonií, Bulharskem), ale i vztahů s jeho neslovanskými státy (Rumunskem, Moldavskem, Albánií, Kosovem, Řeckem, Kyprem a Tureckem), tzn. s jihovýchodní Evropou jako celkem, který je sice po stránce etnické, jazykové i kulturní velmi různorodý, avšak z důvodu řady společných rysů představuje specifický areál utvářený podobnými historickými osudy. Publikované texty jednak shrnují a na základě nové odborné literatury mnohdy i podstatně rozšiřují poznatky o starších obdobích bilaterálních kontaktů, jednak poměrně detailně mapují vývoj těchto vztahů a jejich proměny v posledních dvou desetiletích (1989–2010), což jsou skutečnosti u nás většinou ještě odborně neprezentované. Důležitým rysem předkládané práce je, že se v ní autoři snažili zachytit vedle vzájemných styků politických a hospodářských ve zvýšené míře také kontakty kulturní, sehrávající v dějinách česko-balkánských vztahů často klíčovou roli, a to v celém jejich širokém spektru: od vazeb mezi jednotlivými národními literaturami přes vlivy v oblasti hudby, výtvarného umění, architektury, divadla a filmu až po projevy vzájemné spolupráce ve vědě a školství. Monografie může posloužit několika skupinám uživatelů: V prvé řadě je určena historikům, kterým chce předložit zajímavá fakta o odborně někdy dosti opomíjeném regionu jihovýchodní Evropy a jeho mnohostranných kontaktech s českým prostředím. (Čtenáře knihy bezesporu překvapí, kolik Čechů v průběhu staletí svými rozličnými aktivitami přispělo ke kulturnímu a hospodářskému povznesení jihovýchodoevropského regionu, případně se publicistickou či vědeckou činností podílelo na šíření informací o něm doma i ve světě.) Užitečná by měla být také vysokoškolským studentům slavistických a balkanistických oborů, a to nejen jako učební text, ale i jako inspirace pro jejich vlastní výzkumnou činnost. Zajímavá může být také pro pracovníky českých zastupitelských a kulturních institucí působících v zemích jihovýchodní Evropy. („Chytrá diplomacie“ dokáže využít tradic vzájemných kulturních a hospodářských kontaktů k snazšímu prosazování současných ekonomických a politických zájmů.) Podnětná fakta mohou z knihy získat i novináři a publicisté a přirozeně též všichni další zájemci z řad široké veřejnosti.

Kniha se z různých úhlů pohledu zabývá dějinami českých zemí a Československa i jejich mezinárodními souvislostmi v průběhu 19. a 20. století. Sleduje zejména některé významné otázky politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje českých zemí a později Československa. Odpovídající pozornost věnuje také mezinárodním souvislostem českého a později československého vývoje, zejména v souvislosti s převratnými politicko-mocenskými a státoprávními procesy, které způsobila nejdříve první a potom druhá světová válka. Jako celek se snaží podrobněji přiblížit a zřetelněji poznat některé dlouhodobé tendence kulturně-civilizačních a integračně-globalizačních tendencí v moderních dějinách Evropy a jejich projevy v českém i československém prostředí

V pořadí již šestý svazek Edice politických programů zahrnuje základní ideové a programové materiály menších politických stran, které v českém prostředí vznikaly v procesu diferenciace politického stranictví na přelomu 19. a 20. stol. V duchu filozoficky chápaného pokroku stály tyto stany v opozici proti politice vídeňských vlád, ale kriticky se stavěly i vůči konzervativní politice tehdy vedoucí české politické strany Národní strany svobodomyslné. V krátké době tak vzniklo několik politických subjektů, které vycházely jednak z politického realismu Masarykova pojetí, jednak z radikálního pokrokového hnutí české mládeže počátku 90. let 19. století. Jejich přítomnost nesporně usnadnila české společnosti po roce 1918 plynulý přechod k parlamentní demokracii první Československé republiky.

Předkládaná kniha se zaměřuje na výchovu a vzdělávání šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je rozdělena na 7 kapitol. První se zabývá nejranější výchovou dětí v prostředí šlechtického fraucimoru, v jehož péči zůstávali chlapci na rozdíl od dívek většinou jen do věku 7 let. Poté pro ně přicházely v úvahu různé varianty další edukace. Na soukromé vzdělávání, jež zajišťovali hlavně šlechtičtí vychovatelé, se soustředí druhá kapitola. V centru pozornosti té následující jsou pak studia nobility na městských, církevních i jiných partikulárních školách v českých zemích, v Lužicích a ve Slezsku. Další část knihy se věnuje vzdělávání na zahraničních gymnáziích. V různém věku i fázi výchovy a vzdělávání šlechticů se mohlo dostat místa i dvořanské výchově, jíž se zabývá další kapitola. Následně jsou pak analyzovány tzv. kavalírské cesty tvořící poslední fázi edukace urozených. Na specifika výchovy a vzdělávání šlechtických dívek se soustředí poslední kapitola. Závěr práce načrtá některé z jejích základních tezí a možnosti dalšího výzkumu.

První část, „Československo v evropské politice 1933–1948“, se zabývá postavením Československa v Evropě a také komparací jeho role s ostatními menšími evropskými státy. Ve druhé části, „Mocenské a ideové transformace v Československu 1933–1948“, jsou zkoumány proměny politického a ideového spektra jednotlivých národních prostředí v 30. letech, během 2. světové války i po ní až do etablování komunistického totalitního systému v roce 1948. Ve třetí části „Československo ve světovém hospodářství před a po druhé světové válce“ je zkoumáno místo československé meziválečné ekonomiky v Evropě a její výkonnost, válečný systém řízeného nacistického hospodářství v Protektorátu Čechy a Morava a poválečná hospodářský rekonstrukce v obnovenén Československu 1945-48.

Kolektivní monografie přináší v 15 dílčích studiích historický přehled vývoje vztahů Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy od středověku až do současnosti. Podává důkaz o tom, že k jihovýchodu Evropy poutaly Čechy v minulosti – stejně jako je tomu i v dnešní době – četné kulturní, ekonomické a politické vazby, a že tudíž tato oblast představuje významnou součást českého „dějinného prostoru“. V rámci české historiografie je předkládaná práce prvním pokusem o komplexní zachycení nejenom tradičně reflektovaných kontaktů Čechů se slovanskými zeměmi sledovaného regionu (Slovinskem, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Černou Horou, Makedonií, Bulharskem), ale i vztahů s jeho neslovanskými státy (Rumunskem, Moldavskem, Albánií, Kosovem, Řeckem, Kyprem a Tureckem), tzn. s jihovýchodní Evropou jako celkem, který je sice po stránce etnické, jazykové i kulturní velmi různorodý, avšak z důvodu řady společných rysů představuje specifický areál utvářený podobnými historickými osudy. Publikované texty jednak shrnují a na základě nové odborné literatury mnohdy i podstatně rozšiřují poznatky o starších obdobích bilaterálních kontaktů, jednak poměrně detailně mapují vývoj těchto vztahů a jejich proměny v posledních dvou desetiletích (1989–2010), což jsou skutečnosti u nás většinou ještě odborně neprezentované. Důležitým rysem předkládané práce je, že se v ní autoři snažili zachytit vedle vzájemných styků politických a hospodářských ve zvýšené míře také kontakty kulturní, sehrávající v dějinách česko-balkánských vztahů často klíčovou roli, a to v celém jejich širokém spektru: od vazeb mezi jednotlivými národními literaturami přes vlivy v oblasti hudby, výtvarného umění, architektury, divadla a filmu až po projevy vzájemné spolupráce ve vědě a školství. Monografie může posloužit několika skupinám uživatelů: V prvé řadě je určena historikům, kterým chce předložit zajímavá fakta o odborně někdy dosti opomíjeném regionu jihovýchodní Evropy a jeho mnohostranných kontaktech s českým prostředím. (Čtenáře knihy bezesporu překvapí, kolik Čechů v průběhu staletí svými rozličnými aktivitami přispělo ke kulturnímu a hospodářskému povznesení jihovýchodoevropského regionu, případně se publicistickou či vědeckou činností podílelo na šíření informací o něm doma i ve světě.) Užitečná by měla být také vysokoškolským studentům slavistických a balkanistických oborů, a to nejen jako učební text, ale i jako inspirace pro jejich vlastní výzkumnou činnost. Zajímavá může být také pro pracovníky českých zastupitelských a kulturních institucí působících v zemích jihovýchodní Evropy. („Chytrá diplomacie“ dokáže využít tradic vzájemných kulturních a hospodářských kontaktů k snazšímu prosazování současných ekonomických a politických zájmů.) Podnětná fakta mohou z knihy získat i novináři a publicisté a přirozeně též všichni další zájemci z řad široké veřejnosti.

Kniha obsahuje monografické zpracování dějin kláštera řeholních kanovníků svatého Augustina v Lanškrouně, poskytuje kritickou edici všech listin týkajících se kláštera od jeho založení do odchodu konventu na úsvitu husitské revoluce (diplomatář). Připojen je rozsáhlý osobní, místní a věcný rejstřík k edici. Čtenář v knize nalezne rozsáhlou obrazovou přílohu dokumentující pečetě kanonie a listinný materiál. Působení řeholních kanovníků svatého Augustina v Lanškrouně je vymezeno založením kláštera roku 1371 a odchodem konventu z Lanškrouna na počátku husitské revoluce. Fundátorem kláštera řeholních kanovníků sv. Augustina zasvěceného P. Marii, sv. Mikuláši a sv. Kateřině byl litomyšlský biskup Petr Jelito (1368-1371). Fundace byla umístěna před město Lanškroun, který patřil litomyšlským biskupům. S dalšími konventy řádu (v Čechách, na Moravě, v Malopolsku) byl provázán konfraternitními dohodami. Výraznou kapitolou v dějinách kláštera byl spor o kostel v Nezamyslicích (na Moravě), který byl klášteru roku 1385 inkorporován a na počátku 15. století uzurpován knězem Mikem Filipovým z Čehovic. Spor byl po několik let řešen papežskými auditory. Hlavním pramenem k dějinám kláštera je listinný materiál z archivu kláštera Všech svatých v Olomouci, dnes uložený v Moravském zemském archivu v Brně.

Tento sešit přináší začátek již 5. písmena abecedy a spolu s tím encyklopedická hesla doplněná vždy literaturou, někdy i prameny a případně i vlastním dílem osobnosti. Na četné dotazy uvádíme, že do slovníku jsou zařazeny v této fázi jen osobnosti, které

Další svazek z řady Bibliografií dějin Českých zemí zachycuje v 9219 záznamech bohemika s historickou tematikou (tj. český autor, české téma, vydáno v ČR) vydaná v roce 2001. Hlavním podkladem k excerpci byly odborné historické časopisy, sborníky a monografie, dále je zachycena historická a vlastivědná regionální literatura, středoškolské a vysokoškolské učebnice dějepisu, recenze a zprávy o odborné historické literatuře, odborné diskuse a zprávy o životě české historické obce, výběrově pak popularizační práce a české překlady zahraniční historické literatury. K rychlé a přehledné orientaci v bibliografii slouží rejstříky – autorský, názvový, zeměpisný a biografický, a seznam excerpovaných časopisů a sborníků. Předmluva, obsah a resumé jsou dvojjazyčné (čes., angl.). Ke svazku je připojen CD-ROM s kompletní bibliografickou databází vznikající na bibliografickém pracovišti Historického ústavu AV ČR, v. v. i. od roku 1990. Bibliografická databáze Historického ústavu se záznamy od roku 1990 je přístupná na internetové adrese http://biblio.hiu.cas.cz/. V současnosti obsahuje více než 145 000 záznamů.

Jednotlivá hesla této encyklopedie, jejichž rozsah podle povahy tématu kolísá od stručných charakteristik po rozsáhlé specializované studie, jsou zaměřena na události, instituce a procesy, které formovaly život společnosti v jejích nejrůznějších polohách, ale také na obecné pojmy, organizační struktury, myšlenkové proudy a kulturní směry. Jejich obsah zachycuje nejen stav historického poznání na počátku 21.století, ale přináší také aktuální výsledky výzkumu k látce dosud badatelsky opomíjené či rozptýlené v dílčích zdrojích.

Sborník obsahuje práce kolegů a přátel prof. Noemi Rejchrtové z Evagelické teologické fakulty UK, Historického ústavu AV ČR a dalších pracovišť, historiků a teologů. Úvodní studie přibližují životopis a vědecké dílo oslavenkyně, je zde publikována i úplná bibliografie prací prof. Rejchrtové. Vlastní vědecké studie jednotlivých autorů se dotýkají mnoha témat od starozákonního období až po soudobé dějiny. Převažují však práce zaměřené na dějiny české reformace, od jejich počátků v reformním smýšlení 14. století. Některé studie zaujímají nové pohledy na život a dílo Milíče z Kroměříže, Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra či Petra Chelčického. Následuje několik vhledů do života pohusitských Čech, tři stati jsou věnovány osobnosti Jana A. Komenského. Poslední oddíl sborníku tvoří příspěvky zabývající se dozvuky české reformace až do současnosti.

Kniha přináší kritické vydání rukopisného deníku českého historika a československého diplomata K. Krofty (1876-1945) z prvních let po té, co opustil akademickou dráhu a z podnětu prezidenta Masaryka vstoupil do rodící se diplomatické služby Československé republiky. Většina z jeho záznamů reflektuje jeho téměř dvouleté působení ve funkci prvního vyslance republiky ve Vatikánu (1920-21) a řadu problémů s ním souvisejících, mimo jiné postoje kurie na sklonku episkopátu Benedikta XV. k novému uspořádání střední Evropy po první světové válce. Deníky jsou i dobrým zrcadlem nejednoduchého vývoje vztahu mezi politickou reprezentací československého státu a špičkami katolického kléru na počátku dvacátých let, kdy byl katolicismus zvláště v českých zemích oslaben jednak renesancí církevně reformních proudů, jednak masovými projevy celkové sociální sekularizace. Poslední část Kroftových zápisů pak pojednává o počáteční fázi jeho vyslanecké mise v sousední Rakouské republice (1922), kdy se jednalo o ratifikaci politické smlouvy mezi oběma nástupnickými státy. Edice je doplněna nejen bohatým poznámkovým aparátem, ale také 26 dokumenty většinou přímo z Kroftova pera, které dokreslují některé z problémů traktovaných v jeho zápisech. Celkově je Kroftův deník jedinečným svědectvím nejen o počátcích československé diplomacie, ale i o politické atmosféře Říma a Vídně počátku dvacátých let XX. století.

Sborník obsahuje práce kolegů a přátel prof. Noemi Rejchrtové z Evagelické teologické fakulty UK, Historického ústavu AV ČR a dalších pracovišť, historiků a teologů. Úvodní studie přibližují životopis a vědecké dílo oslavenkyně, je zde publikována i úplná bibliografie prací prof. Rejchrtové. Vlastní vědecké studie jednotlivých autorů se dotýkají mnoha témat od starozákonního období až po soudobé dějiny. Převažují však práce zaměřené na dějiny české reformace, od jejich počátků v reformním smýšlení 14. století. Některé studie zaujímají nové pohledy na život a dílo Milíče z Kroměříže, Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra či Petra Chelčického. Následuje několik vhledů do života pohusitských Čech, tři stati jsou věnovány osobnosti Jana A. Komenského. Poslední oddíl sborníku tvoří příspěvky zabývající se dozvuky české reformace až do současnosti.

K řadě oborů, které se dočkaly zpracování svého biografického slovníku, se touto knihou přidává i geografie. Autor (odborný pracovník oddělení biografických studií Historického ústavu AV ČR, v. v. i.) se soustředil na období 19. a první poloviny 20. století, kdy geografie jako věda v českých zemích vznikla a z oboru, jemuž se původně věnovali jen jednotlivci, se přeměnila ve standardní vědu, jejíž nejvýznamnější představitelé (Daneš, Dvorský aj.) se zařadili mezi špičku oboru i ve světovém měřítku. Práce obsahuje na 180 biografických medailonů, a to nejen geografů, ale i představitelů příbuzných oborů, do geografie zasahujících, či osob původem z českých zemí bez ohledu na národnost, které tak či onak zasáhly do poznání světa. K rámci je připojen krátký přehled vývoje geografie jako oboru a anglické resumé.