Historický ústav Akademie věd ČR strana 5 z 8

Jednotlivá hesla této encyklopedie, jejichž rozsah podle povahy tématu kolísá od stručných charakteristik po rozsáhlé specializované studie, jsou zaměřena na události, instituce a procesy, které formovaly život společnosti v jejích nejrůznějších polohách.

Knihu tvoří dvě desítky statí odrážejících aktuální tendence českého (a středoevropského) historicko-geografického výzkumu na počátku 21. století. Pro koncepci knihy byl zvolen postup od speciálního k obecnému: základ tvoří regionální sondy a na nich jsou ukázány trendy, koncepce a metodické postupy dnes užívané. Z hlediska chronologického sahá záběr od přelomu 13. a 14. století téměř do současnosti, geograficky jsou zastoupeny regiony z celého území Čech, Moravy i Slezska a tematicky publikace naznačuje přesahy historické geografie v dnešním pojetí do řady dalších disciplín. Kniha vznikla k poctě Evy Semotanové.

Mikulov je ukázkovým příkladem staleté cílené koncepce budování rezidenčního města zasazeného do barokní komponované krajiny; znám je jako rezidence dvou předních šlechtických rodů (od 13. do sklonku 16. století Liechtesteinů a kontinuálně pak do 20. století Dietrichsteinů), jejichž aktivity do značné míry navazovaly. Komplex gotického hradu, přestavěného (se zachováním některých původních částí) ve výstavný komplex barokního zámku a přilehlý zámecký park, město, jehož půdorys formovalo do značné míry úpatí zámeckého kopce (resp. prostor mezi zámeckým vrchem a Kopečkem), pozůstatky židovského ghetta a hřbitov, ale i předsunuté pozdně středověké opevnění (Kozí hrádek) a neméně pak okolní krajinný rámec s dominantním vrcholem Kopečku s poutní kaplí a božím hrobem (dílo koncepce kardinála Dietrichsteina) představují základní prvky urbanistického celek, jenž nemá u nás srovnatelné obdoby. Historický atlas města obsahuje úvodní textovou část (urbanisticko-historický vývoj města), mapovou část a výběrovou bibliografii. Nejobsáhlejší barevná mapová část zahrnuje na 47 listech staré mapy a plány města i jeho částí (např. ghetta, plány a vyobrazení zaniklých městských bran), ale i hradu a zámecké zahrady anebo okolní komponované krajiny (včetně několika map panství), dále reprodukce vedut a vyobrazení města a jeho částí (pro novější období včetně fotografií, pohlednic a pětice kolmých leteckých snímků), od 16. století do současnosti; všechny publikované položky jsou opatřeny popisky a zpravidla i komentáři. Bibliografie obsahuje řádově 400 položek k dějinám města.

Monografie je věnována osobnosti lékaře, který se výrazně podílel na formování moravské lékařské vědy (hlavně chirurgie) v první třetině 20. století. Jeho nekonvenční činy, nejen v oblasti medicíny, ve své době vzbudily značný ohlas doma i v cizině, přesto však byl po své předčasné smrti v roce 1930 prakticky zapomenut.Některé z jím navržených lékařských nástrojů a léčebných postupů byly a jsou užívány, jeho skutečný přínos však nebyl nikdy ani shrnut, ani oceněn. Publikace ukazuje osobnost a dílo Jaroslava Bakeše v dobových souvislostech. Sleduje nejen rodinnou tradici, ale především životní dráhu Jaroslava Bakeše od narození přes studia až po samostatné působení jako lékaře, ředitele nemocnice v Třebíči a primáře v Brně.Bakešův význam tkví nejen v oblasti samotné medicíny, ale také v jeho rozvinutém sociálním cítění, které s inspirací v cizině, zejména ve Švédsku, vedlo ke zřízení Domu útěchy (dnešní Masarykův onkologický ústav), místa, které od roku 1935 poskytovalo nemocným v posledním stadiu chorob (původně TBC a rakoviny) důstojné přístřeší a péči.

Vědecká a dosud nejúplnější edice vrcholného díla Petra Chelčického a jednoho z nejpozoruhodnějších spisů české reformace. Součástí knihy je také obsáhlý úvod, v němž je v několika kapitolách postupně analyzován nejen obsah, ale i další aspekty Sieti viery, jako jsou například problémy kolem jejího názvu, otázky přesnější datace jejího vzniku, historie recepce tohoto Petrova spisu atd. Pro dokreslení této recepce jsou ostatně připojeny též ediční přílohy, v nichž je publikováno několik drobnějších textů převážně ze 16. století. Závěrečné oddíly svazku pak přinášejí obsáhlé rejstříky i seznam použité literatury.

Práce brněnského historika přibližuje zašlý svět moravských Němců, plný vzrušených debat, hledání vlastní identity i cest k soužití se svými českými spoluobčany, který se odehrával kolem roku 1900 na veřejných shromážděních, spolkových schůzích, stránkách periodického tisku i v myslích jednotlivců. Autor stopuje pověstné stýkání se a potýkání moravských Němců a Čechů na zemském sněmu i ve vídeňském parlamentu. Zároveň popisuje dobu utváření moderní občanské společnosti, kdy do veřejného dění byly zapojovány stále širší vrstvy obyvatelstva a kdy se v kontaktu s rakouským státním aparátem rodily demokratické vzorce chování, na něž navázala první Československá republika a jež jsou v mnohém inspirací i pro naši současnost.

Vědecká a dosud nejúplnější edice vrcholného díla Petra Chelčického a jednoho z nejpozoruhodnějších spisů české reformace. Součástí knihy je také obsáhlý úvod, v němž je v několika kapitolách postupně analyzován nejen obsah, ale i další aspekty Sieti viery, jako jsou například problémy kolem jejího názvu, otázky přesnější datace jejího vzniku, historie recepce tohoto Petrova spisu atd. Pro dokreslení této recepce jsou ostatně připojeny též ediční přílohy, v nichž je publikováno několik drobnějších textů převážně ze 16. století. Závěrečné oddíly svazku pak přinášejí obsáhlé rejstříky i seznam použité literatury.

Časopis profiluje historickou geografii jako obor se širokým spektrem témat, metod a pramenů. Sleduje nové náměty a perspektivy historickogeografického výzkumu i rozpracované projekty historické geografie. Vychází od roku 1968. Koncepce historickogeografického výzkumu i náplň Historické geografie se proměňuje, tak jako se mění moderní věda a její metody. Přesto zůstává časopis věrný několika hlavním problémovým okruhům: historické geografii sídel a obyvatelstva, hospodářské historické geografii, územnímu vývoji Českých zemí, fyzickogeografické historické geografii, dějinám kartografie, historické kartografii, historické geografii kultury a nejnověji environmentálním dějinám. Uvedenou tematiku doplňují např. práce teoretické, metodologické a terminologické, kapitoly z vybraných bakalářských, magisterských či doktorských prací aj. Od 30. svazku (1999) je Historická geografie recenzovaným časopisem.

Slovanské historické studie. U obsahu: Katolické farnosti kotorské diecéze na území Srbska na sklonku středověku a počátkem novověku. Milan Rastislav Štefánik a hlasistické hnutie. Mezi Tureckem, Persií a Ruskem: Percepce národní identity v Ázerbájdžánu a Arménii na sklonku 19. a 20. století. Ideologie národní nezávislosti v Uzbekistánu. Ruská minorita v postsovětském prostoru jako nástroj zahraniční politiky Ruské federace. K činnosti některých negativistických stran na Podkarpatské Rusi v roce 1938.

V knize autor analyzuje vzpomínky pachatelů a svědků válečných zločinů. Výsledky historických a kriminalistických studií útoku na Reinharda Heydricha v květnu 1942 nezodpověděly otázky desítky let trvajících sociálních, právních i transnacionálních rozepří ve střední Evropě. Pátrání po účastnících stanných soudů bylo zahájeno ihned po osvobození Československa v květnu roku 1945. Mnoho zločinců nikdy nebylo postaveno před soud, přestože jejich činy, identita i poválečný život byly známy policii na obou stranách železné opony. Jak hodnotili svoji minulost ti, kteří dostihli parašutisty, odvlekli stovky Čechů na popraviště a srovnali se zemí dvě české vesnice? Lze chování nacistů pochopit nebo dokonce vysvětlit v souvislostech nacistické vyhlazovací politiky? A co vlastně představuje hojně užívaný výraz „překonání minulosti“? Na tyto a další otázky hledá Vojtěch Kyncl odpovědi v mezioborovém studiu historie, práva a sociální psychologie.

V knize autor analyzuje vzpomínky pachatelů a svědků válečných zločinů. Výsledky historických a kriminalistických studií útoku na Reinharda Heydricha v květnu 1942 nezodpověděly otázky desítky let trvajících sociálních, právních i transnacionálních rozepří ve střední Evropě. Pátrání po účastnících stanných soudů bylo zahájeno ihned po osvobození Československa v květnu roku 1945. Mnoho zločinců nikdy nebylo postaveno před soud, přestože jejich činy, identita i poválečný život byly známy policii na obou stranách železné opony. Jak hodnotili svoji minulost ti, kteří dostihli parašutisty, odvlekli stovky Čechů na popraviště a srovnali se zemí dvě české vesnice? Lze chování nacistů pochopit nebo dokonce vysvětlit v souvislostech nacistické vyhlazovací politiky? A co vlastně představuje hojně užívaný výraz „překonání minulosti“? Na tyto a další otázky hledá Vojtěch Kyncl odpovědi v mezioborovém studiu historie, práva a sociální psychologie.

Předkládaná kniha se zaměřuje na vychovatele šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je práce rozdělena na osm kapitol. První se zabývá terminologií užívanou pro vychovatele v raném novověku stejně jako i v době moderní. Na způsob jejich výběru a kritéria, která se při něm uplatňovala, se zaměřuje následující kapitola. Dále je sledována náplň, průběh a délka vychovatelské služby. Geografické, jazykově-národnostní, konfesijní i sociální skladbě šlechtických preceptorů či hofmistrů je věnována pátá kapitola. Dále je analyzován jejich vzdělanostní profil (studia preuniverzitní i vysokoškolská). Na následné kariéry sledovaných osob se soustředí sedmá kapitola, osmá se pak zabývá jejich vlastní literární činností. Závěr práce načrtá některé z jejích hlavních tezí a možnosti dalšího výzkumu. Nedílnou součást monografie tvoří též přílohy. Nejobsáhlejší z nich přináší biogramy 365 v pramenech podchycených vychovatelů české a moravské šlechty.

Předkládaná kniha se zaměřuje na vychovatele šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je práce rozdělena na osm kapitol. První se zabývá terminologií užívanou pro vychovatele v raném novověku stejně jako i v době moderní. Na způsob jejich výběru a kritéria, která se při něm uplatňovala, se zaměřuje následující kapitola. Dále je sledována náplň, průběh a délka vychovatelské služby. Geografické, jazykově-národnostní, konfesijní i sociální skladbě šlechtických preceptorů či hofmistrů je věnována pátá kapitola. Dále je analyzován jejich vzdělanostní profil (studia preuniverzitní i vysokoškolská). Na následné kariéry sledovaných osob se soustředí sedmá kapitola, osmá se pak zabývá jejich vlastní literární činností. Závěr práce načrtá některé z jejích hlavních tezí a možnosti dalšího výzkumu. Nedílnou součást monografie tvoří též přílohy. Nejobsáhlejší z nich přináší biogramy 365 v pramenech podchycených vychovatelů české a moravské šlechty.

Kniha o panovnickém dvoře přemyslovských knížat a králů nabízí rozsáhlý pohled na život dvorské společnosti, kterému se domácí historiografie zatím komplexně nevěnovala. Zachycuje jak život každodenní, tak slavnostní, rozebírá příchod a rozkvět dvorské-rytířské kultury, včetně poutavých výpovědí literárních památek. To vše v širokém chronologickém záběru od desátého do počátku čtrnáctého století i v kontextu evropského vývoje. Souvisle s tím autoři zachytili řadu kariérních osudů, vývoj jednotlivých úřadů, nebo informace o služebných postech, jejich náplni či významu. Obsáhle se rovněž věnují postavení žen a dětí na dvoře a v dvorské domácnosti. Nechybí ani pojednání o ideálu rytířství, módní turnajové zábavě, fenoménu dvorské lásky či výklad o možnostech a zvycích při cestování dvorské suity.

Dvojjazyčný sborník s tématem hospodářských dějin.

Jednotlivá hesla této encyklopedie, jejichž rozsah podle povahy tématu kolísá od stručných charakteristik po rozsáhlé specializované studie, jsou zaměřena na události, instituce a procesy, které formovaly život společnosti v jejích nejrůznějších polohách.