Historický ústav Akademie věd ČR strana 5 z 8

Od samého počátku rebelie, jež se rozhořela v polovině roku 1618, považovali reprezentanti vzbouřených českých evangelických stavů strategicky položené a dobře opevněné České Budějovice za mocnou překážku prosazování svého politického programu. Byli si velmi dobře vědomi jednoznačné početní převahy stoupenců katolické církve mezi tamním obyvatelstvem a jejich naprosté dominance v lokálních mocenských strukturách. A tak už 25. června 1618 přistoupil čelný stavovský vojevůdce Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu a Valsassiny k obléhání předního jihočeského královského města. Předcházela tomu jednání s budějovickými reprezentanty, která měla být podle Thurnových představ korunována otevřením městských bran. Místo toho však způsobila politický rozkol uvnitř ohrožené obce: mezi většinou měšťanů prosazující bezvýhradnou věrnost habsburské dynastii a konšelským sborem, v němž dočasně převážily kapitulantské hlasy. Během budějovické vnitroměstské konfrontace došlo k povážlivému otřesení autority vrcholného samosprávného orgánu, jehož členové však nebyli sesazeni z konšelských postů. Několika lokálním politikům se totiž podařilo městskou radu obratně převést do tábora jednoznačných odpůrců stavovské revolty. Následující komunikace Budějovických s exponenty vzbouřených stavů se vyznačovala ostražitým taktizováním, ze kterého jednoznačně profitovalo královské město. Obléhatelé se nechali vmanipulovat do sofistikované diplomatické hry, na jejímž pozadí promarnili reálné šance na zdolání městských hradeb. O výsledku kampaně tak bylo rozhodnuto dříve, než zápas o České Budějovice na podzim 1618 přešel do otevřených ozbrojených střetů. Předložená kritická edice přináší unikátní soubor dokumentů, které se vztahují převážně k období od června do září 1618. Tyto prameny dosud nebyly uceleně zpřístupněny a obsahově vytěženy, ačkoliv svým významem dalece přesahují lokální kontext českobudějovického dění. Zásadně přispívají k hlubšímu poznání počátků české války, jež odstartovala sérii konfliktů, pro které se posléze prosadilo označení třicetiletá válka. Představené písemnosti, mezi nimiž má exkluzivní místo korespondence Budějovických se samotným Jindřichem Matyášem Thurnem, vrhají nové světlo na dramatické události v prvních měsících po pražské defenestraci z 23. května 1618. Přispívají tak k hlubšímu poznání období, kdy se jižní Čechy staly exponovaným prostorem soupeření mezi rebely a stoupenci habsburské dynastie. Tyto události do značné míry předznamenaly neúspěch stavovského povstání a měly dalekosáhlé důsledky pro další běh evropských dějin.

Atlas se člení na tři základní oddíly, Prostor, Čas a Společnost. Záměrně nebylo vybráno prosté chronologické hledisko, kde by zanikly jedinečnost, specifičnost a přetrvávající aktuálnost témat, charakteristických pro 20. století. Podtitul naznačuje výběrovost témat, danou několika závažnými důvody: 20. století bylo obdobím, naplněným děním, které v mnoha případech prolíná do současnosti, je vnímáno jako součást historické a kolektivní paměti. Některé významné poznatky přitom nebylo možné zpracovat kartografickou metodou. V řadě případů by mapa vybraného území nebyla rovnoměrně, vyváženě pokrytá tematickým obsahem, a to nejen s ohledem na nedostatek relativně přesných topografických údajů, vyplývajících z výzkumu historických zdrojů, ale také kvůli jejich roztříštěnosti, nesourodosti či koncentraci pouze do určitých oblastí. V úvahu přicházely rovněž otázky hierarchizace (vyjádření stupně důležitosti, nadřazenosti a podřazenosti), kategorizace a zevšeobecnění (generalizace) údajů pro potřeby map malých měřítek. Závažný problém představovaly hranice území a jejich proměny v dílčích časových meznících, avšak znázorněné společně na jedné syntetizující mapě. Autorský tým byl mimo jiné limitován rozměry tištěného atlasu a s nimi souvisejícími měřítky jednotlivých map. Tam, kde to bylo nutné, byly hlavní mapy doplněny výřezy s detaily, případně přehledovými mapami. Tematický obsah map byl vždy zpracován tak, aby byl uživatelsky dobře čitelný a srozumitelný. Atlas předkládá vybrané kartograficky ztvárněné historické události, které stále oslovují odbornou i širší laickou veřejnost, ale i témata dosud nezpracovaná. Nabízí pohled na dějinný vývoj v čase a prostoru tak, jak jej umožňují tištěné (analogové) analytické i syntetické mapy, s určitou mírou statičnosti, ale zároveň s předností stability tištěných médií oproti internetovým.

Zpočátku vše nasvědčovalo tomu, že F. Bilovský (1876-1956), rodák z Držovic u Prostějova, který vystudoval v Praze právní nauky na české univerzitě (kde ho ovlivnil Albín Bráf), bude po celý život pracovat jako řadový soudce občansko-správních agend na severní Moravě. Ačkoliv měl plnou kvalifikaci, po necelých sedmi letech v roce 1906 soudcovské působení opustil a stal se konceptním úředníkem moravského zemského výboru v Brně s tím, že v této službě nakonec dosáhl titulu vrchního zemského rady. Jako podřízený a blízký spolupracovník Jana Vaci a hlavně Kuneše Sonntaga, zemských poslanců na program agrární strany a přísedících tohoto výboru, se staral především o české zemědělské školství, výzkum i dílčí otázky související se zákonodárnou činností. V době první světové války organizoval a vedl Zemský úřad pro zprostředkovávání práce v Brně (instituci, jíž až dosud nebyla věnována zasloužená pozornost), po válce se podílel na přestavbě velkorysého zemského zemědělského výzkumu, a když zemský výbor trvale opustil, nezamířil mezi právníky pražského Nejvyššího správního soudu, nýbrž po tři desítky let učil na nově vybudované Vysoké škole zemědělské (dnešní Mendelově univerzitě) v Brně, o jejíž vznik se zásadně přičinil K. Sonntag. Tam byl jmenován suplentem, honorovaným docentem a řádným profesorem právních nauk a zemědělské politiky (1922), řediteloval malému ústavu, byl zvolen jedenkrát rektorem i děkanem obou odborů učení a obstarával právní agendu obou velkých školních statků (Žabčice a Adamov-Křtiny). Jako známý představitel soudobé agrárně-politické vědy se uplatnil v období do počátku destruktivního procesu nastolenému únorem 1948. Zanechal publikace, které mají i dnes význam pro ty, kdo se budou zabývat historií zemědělství a družstevnictví. Monografie, jež je prvním zpracováním životních osudů Bilovského a která vychází z četných a dosud nevyužitých archivních pramenů, je doplněna několika textovými přílohami, jež se vztahují především k jeho všestranné činnosti.

Publikace předkládá edici vybraných vzpomínek na dobu první světové války. Jejím základem je Databáze dějin všedního dne Historického ústavu Akademie věd České republiky, přičemž téma první světové války vykrystalizovalo jako výsledek prvotních rešerší uskutečněných v rámci této databáze. Editoři se snažili výběrem postihnout texty různé jazykové a literární úrovně, autory různých sociálních či věkových skupin a v neposlední řadě také obsáhnout co možná maximální množství prostředí a situací, s nimiž se mohli čeští účastníci první světové války setkat. Edice tedy obsahuje válečné vzpomínky devíti autorů, kteří pocházeli z různorodého prostředí, sociálně, profesně i geograficky, jejich společným jmenovatelem však je to, že se snažili žít své životy v čase první světové války. Jejich výpovědi tak mají potenciál ukázat ony různé tváře Velké války, jakkoliv jistě ne všechny. Ego-dokumenty a obecně vzpomínkové prameny představují cenný a oblíbený historický pramen. Jejich obrovskou předností je skutečnost, že při jejich vhodném čtení a porozumění lze rozklíčovat a postihnout mnohem více, než jen historická fakta. Tím jsou míněny rozsáhlé galerie obrazů vnímání daných událostí, druhých i sebe sama v daném čase a prostoru, obecně vzato komplexního žitého světa. V těchto obrazech se zrcadlí nejen autorovy znalosti a životní zkušenosti, ale i hodnotové žebříčky a psychologické reakce na dané situace. Také pomáhají zdůvodnit nebo vysvětlit smysl individuálních lidských jednání. A v neposlední řadě paměti a vzpomínky v konečném důsledku tvoří drobné přítoky, jež nakonec spoluvytvářejí hlavní proud velkých dějin. Mnohost válečných prožitků a z nich vycházejících vzpomínek, ale i mnohost možností jejich čtení odráží jak výběr editovaných textů, tak samotný názvem knihy Tváře války.