Kant strana 14 z 29

Kniha představuje tvorbu Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a Jaroslava Wertiga, kteří před pětadvaceti lety založili úspěšné studio A69 architekti. V jejich portfoliu nalezneme širokou škálu staveb sloužících bydlení, od rodinných domů přes domy řadové, bytové až po reprezentativní vily nebo luxusní rezidenční areály, ale také řešení ulic, pěších zón, nábřeží řek, krajiny i urbanismy celých území. Rozsáhlé, mnohokrát oceněné dílo můžeme sledovat z jedinečného úhlu pohledu, totiž prostřednictvím stovek skic, které jsou pro A69 typické a jež jsou na začátku každého uvažování o nové architektuře. Tyto prvotní zdroje překvapují svou vysokou kvalitou, ale také živostí, proměnlivostí a žánrovou pestrostí. Jako bychom měli před sebou vzorník nebo učebnici architektonické kresby

Unikátní a svým rozsahem i zpracováním výjimečná publikace přináší výběr z nevýznamnějších exponátů ojedinělé, po více než třicet let budované sbírky loutek a rodinného a spolkového loutkového divadla Marie a Pavla Jiráskových. Ti jako erudovaní znalci historie českého loutkářství doprovodili knihu studií o vývoji českého loutkového divadla a každou fotografii loutky podrobnými texty o jejím původu, zpracování, typologii, včetně jejího uplatnění v divadelním repertoáru. Publikace splňuje jak vysoké nároky odborné veřejnosti, tak je svou čtivou formou a zejména bohatým ilustračním doprovodem přístupná laikům, potažmo všem milovníkům loutkového divadla, a lze ji vnímat jako poctu fenoménu českého marionetového divadla, které je chráněno jako součást nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.

Rozsáhlá obrazová monografie Tomáše Císařovského přináší vzrušující pohled na třicet let tvorby jednoho z klíčových umělců české postmoderny. Spolu s ním prožije čtenář řadu událostí nedávné historie, uvědomí si křehkost i napjatost mezilidských vztahů, smysl i nesmysl existence. Spolu s malířem procestuje českou i exotickou krajinu, navštíví vernisáže a pozná také mnoho výjimečných či kontroverzních osobností, které Císařovský programově namaloval v rámci předsevzetí restituovat portrétní malbu v Čechách. Milovníky umění zaujme i excelentní prací s barvou a také bravurním používáním techniky akvarelu. Autorem výpravné monografie, která přináší na čtyři sta reprodukcí autorových děl a také řadu dokumentačních fotografií, je Martin Dostál. Knihu uzavírá brilantní studie Jiřího Přibáně, který se až téměř analytickým způsobem přibližuje k podstatě Císařovského tvorby a zasazuje ji do nejen filozofických souvislostí.

Josef Sudek (1896–1976) je nejčastěji vnímán jako fotograf poetických zátiší, zahrad či krajin. Už méně známo však je, že byl zejména ve třicátých letech také schopným a žádaným zakázkovým reklamním a dokumentárním fotografem. Tato jeho činnost ve čtyřicátých a zejména v padesátých letech postupně slábla, soubory i jednotlivé snímky, jež vytvořil od třicátých do počátku padesátých let, však stojí za diváckou i odbornou pozornost.

Téma této studie tvoří Stanislavského pojetí herectví jako tvorby, což souvisí s fenoménem tak charakteristickým pro období modernity, jaký představuje objev lidské kreativity. Proto nebylo možné pominout vývoj, který K. S. Stanislavskij (18631938) dovršuje. Jde o vývoj od výkonu v roli k tvorbě postavy a od představení psaného textu k inscenaci. Vůdčím činitelem v divadle se stává režisér. Stanislavskij se ovšem jako režisér a pedagog soustřeďuje na rozvíjení herecké kreativity. Cesta, kterou pro to nachází, vede od slov psaného dramatického textu k tomu, co tato slova živí a co přímo nevyjadřují, ale často i skrývají. Stanislavskij tak odkrývá další cesty modernímu divadlu v rámci vývoje, který nejenom v lékařství zosobňuje Karl Rokitansky s ideou postupu od zjevného k skrytému. Ta se stala i jedním ze zdrojů Freudovy objevu nevědomí, jímž se inspiroval i Stanislavskij. Knihu o tvůrčím podvědomí, kterou měla řada jeho zamýšlených děl vyvrcholit, nenapsal; nabídl ale v rámci svého systému řadu postupů, kterými lze podvědomí přilákat k účasti na vědomé tvorbě. Podobné iracionální zdroje tvorby chtěli demystifikovat umělečtí revolucionáři inspirovaní tzv. vědeckým světovým názorem; vězeli přitom zcela v rámci druhé, industriální fáze modernity. Stanislavského snaha o spojení vědomého s nevědomým a techne s poiesis má tím spíš co říct k problematice spojování individuální tvořivosti s týmovými projekty příznačnými pro třetí (současnou) fázi modernity. Závěr života Stanislavského poznamenal spolu s nemocí zápas se specifickými podmínkami umělecké činnosti v SSSR, v nichž se tvorba (tvorba čerpaná z přirozených zdrojů) jeví jako součást zápasu moderního člověka se smrtí.

Hlavními tématy drobné knížky korejského myslitele AHAE jsou láska a pokora. Svými úvahami, které vznikly ve vězení, kam ho osud na čtyři roky zavál kvůli jeho hluboké víře, poukazuje na to, že současná společnost potřebuje nějaký motiv. Láska, jako jedno z hlavních témat biblických textů, které dlouho provázely vývoj evropského myšlení, totiž není jen o sexu či nezřízených touhách, ale o jemném odevzdání. Tato komorní kniha je silná a krásná nejen svým obsahem, ale i nenápadnou, avšak vycizelovanou knižní úpravou. AHAE je také autorem veršů oslavujících přírodu, kreslil, modeloval a hlavně fotografoval. Jeho fotografické dílo záměrně nerespektuje současné módní trendy a tvrdošíjně oslavuje přírodu a jejího stvořitele. Skrze jediné okno vyfotografoval celý svět. Byl také schopným podnikatelem, autorem mnoha vynálezů a patentů.

Publikace byla vydána u příležitosti výstavy v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze k autorovým osmdesátým narozeninám a představuje průřez jeho celoživotní tvorbou. Základ publikace tvoří tři sta padesát fotografií, které jsou součástí obsáhlého souboru děl, jež se fotograf rozhodl věnovat své vlasti, a zahrnuje všechny významné cykly Koudelkovy dosavadní tvorby (Začátky, Experimenty, Divadlo, Cikáni, Invaze 68, Exily, Panorama). Výpravná publikace připravená edičně Josefem Koudelkou a Irenou Šorfovou podává v českém a anglickém vydání ucelený pohled na život a dílo Josefa Koudelky. Editoři publikace: Josef Koudelka a Irena Šorfová Texty do publikace přispěli: Anna Fárová, Helena Koenigsmarková, Irena Šorfová, Stuart Alexander, Daniel Herman, Josef Chuchma, Jan Mlčoch, Josef Moucha, Tomáš Pospěch

Počet sto osmi haiku v této sbírce evokuje sto osm buddhistických iluzí gan, mizících v čistém chladném zvuku počátku japonského nového roku v doznívání sto osmi úderů zvonu. Těmito slovy uvádí sbírku její autor Jakub Zeman, japonolog, publicista, tlumočník, dlouholetý příznivec a propagátor tradiční japonské kultury a estetiky, dlouholetý autor a teoretik žánru haiku, milovník čaje a čajové kultury, dlouholetý adept bojových umění a japonského meče. Ilustroval Jiří Straka, sinolog, malíř tvořící dálněvýchodní technikou tušové malby, ve které přejímá tradiční formu, ale námětu svých děl dává svůj vlastní obsah, nadčasový a nadprostorový, nesoucí ve svém lůně tradici českou stejně jako japonskou. Předmluvu napsal Wu Yu, jeden za nejvýznačnějších současných čínských malířů, profesor na nejprestižnější čínské Ústřední akademii vátvarných umění v Pekingu.

Poprvé knižně publikovaný soubor Válka za studena je podobenstvím o kroužení kolem jádra nicoty. Fotografie ze základní vojenské služby v Československé lidové armádě obnažují svět mužů zavlečených do pasti, jíž je hra na vojáky. Původní postřehy Josefa Mouchy působí s odstupem let jako přízračné schválnosti, inscenované s početným komparsem v nákladných kulisách. Ve skutečnosti jsou záběry z počátku osmdesátých let nepřikrášleně realistickým pohledem zevnitř. Autorem zasvěcené předmluvy je renomovaný fotograf a znalec historie fotografie Vladimír Birgus: Právě komplexnost Mouchova fotografického deníku z vojny přispívá k tomu, že jeho fotografie vyvolávají u každého, kdo prožil základní vojenskou službu za vlády komunistů, celý gejzír vzpomínek, uvádí. Je to mnohovrstevnatý pohled na vojenskou službu v době husákovské normalizace, jaký svou kvalitou, rozsahem a autentičností nemá na naší poválečné fotografické scéně obdoby. Dlouhým odstupem ještě vynikl jeho význam, protože není jenom fotografickým deníkem jednoho nedobrovolného vojáka, ale i zobecňujícím svědectvím o tehdejší době i o konfliktu mezi individualitou a totalitou. This is the first publication in book form of the photographic set Serving It Cold: Photographs from Basic Training in the Czechoslovak Peoples Army. It is a parable about whirling round a core of nothingness. The photographs reveal the world of men dragged into a trap that pretends to be a game about being soldiers. Today, many years after they were first taken, these original photographs by Josef Moucha seem like ghostly dirty tricks, staged with numerous extras in expensive stage sets. In fact, they are shots taken at the start of the 1980s, an unembellished, realistic look from inside. The photographs are introduced by Vladimír Birgus, a respected photographer and expert on photography: It is the complexity of Mouchas photographic diary from the army which contributes to his photographs evoking a geyser of recollections in everyone who experienced compulsory military service under Communist rule. Unique amongst Czech documentary photographs, he remarks, the set provides a many-layered view of compulsory military service in the years of the restored hard-line Communist regime, after the crushing of the Prague Spring reform movement in August 1968. In quality, size, and authenticity it is unparalleled in Czech post-war photography. [...] Their importance has become more evident with the passing of so many years, because they are not only the photographic diary of one conscript; they are also wide-ranging testimony about that period and about the conflict between individualism and totalitarianism.

Unikátní album sedmdesáti dvou nedatovaných fotografií Kolína a okolí vzniklo zřejmě v roce 1923. Ač předchází Funkeho avantgardní dílo, jedná se o album mimořádně závažné. Jaromír Funke tehdy fotografoval teprve čtvrtým rokem. Často zobrazoval Kolín, zejména význačné kolínské památky a stavby i městská zákoutí. Důležité jsou zejména jeho momentky snímané kvalitním příručním fotoaparátem, který na začátku dvacátých let ještě nebyl žádnou samozřejmostí. Velkou část fotografických toulek absolvoval Funke společně s Josefem Sudkem, z jehož fotografické sklizně z té doby se ale dochoval jen zlomek. Tato publikace nám dává výjimečnou příležitost potěšit se krásou tohoto Funkeho souboru a obdivovat jednotnou koncepci i provedení. Kdyby bylo album č. 19 publikováno v době svého vzniku, zřejmě by dnes figurovalo v každém přehledu významných fotografických publikací.

Malíř a grafik Jakub Špaňhel, jeden z nejvýraznějších současných umělců, ve svém díle vědomě pracuje s vlivy a motivy z dějin umění. Takový přístup byl po staletí normální a přirozenou součástí tvůrčího gesta, snahou vyrovnat se a vypořádat se silnými osobnostmi minulosti. V jeho pohledu na umělecká díla minulosti je zásadní emocí úžas nad viděným a vnímaným. Pocit vytržení, který vás intuitivně zasáhne v momentě hlubokého a silného zážitku. Špaňhel se však neinspiruje jen malbou, ale velice výrazně i historickou architekturou, zejména sakrálními interiéry. Způsob, jakým inspirací z dějin umění užívá, je bezprostřední a jaksi samozřejmý. Jeho přístup například k pracím Václava Hollara či Bohuslava Reynka lze označit za veskrze současný, nepietní, ale za zcela upřímný a otevřený.

Metropolight je knižní debut mladého fotografa Davida Gaberleho. Přestože se jedná o první ucelený fotografický soubor, který vytvořil, výsledek působí nesmírně vyzrále. Fotografie vznikaly v hypermoderních městech, jako je Tokio, Hongkong, Šanghaj, Soul, ale také v Sydney, Londýnu nebo New Yorku. David Gaberle sleduje pasáže mezi domy, schodiště, v parky, nádraží, vagóny metra i galerie či mosty. Postupně odkrývá skrytý řád panující mezi světem věcí a lidí. Spisovatel Petr Volf, autor úvodní studie, napsal: „Barevnost snímků nese symbolické významy a světla navštívených velkoměst – ať už přirozená či umělá, přímá nebo odrážená - se stávají majáky, s nimiž se cítíme v bezpečí.“

Výpravná a velkoryse graficky upravená publikace Antonín Kybal / Cesty designu a textilní tvorby uceleně mapuje osudy a dílo jednoho z nejvýznamnějších tvůrců českého designu 20. století. S vysokou erudicí, avšak čtivě zpracovaná monografie, kterou edičně připravila historička umění Lucie Vlčková, přibližuje nejen průkopnickou práci Antonína Kybala na poli textilní tvorby, ale neopomíjí ani jeho významné pedagogické působení, úzce svázané s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou, a práci na poli teorie designu. Lucie Vlčková životní příběh Antonína Kybala citlivě komponuje nejen z důkladně vytěžených archivních materiálů, ale také ze vzpomínek jeho ženy a dcery a v neposlední řadě z umělcových deníkových záznamů. Sleduje jej v souvislostech společensko-politických zvratů před i poválečného Československa a s nezbytným kritickým odstupem zasazuje jeho dílo do kontextu českého výtvarného umění a designu. Kniha, do které autorskými texty přispěly Lucie Vlčková, Markéta Vinglerová a Alice Hekrdlová, je vybavena bohatým poznámkovým aparátem, biografií s přehledem Kybalovy tvorby, obsáhlou bibliografií a anglickým resumé.

mnoha směrech objevná publikace Bauhaus a Československo 1919–1938 se vydává po stopách významných, ale i „zapomenutých“ osobností prvorepublikového Československa, jejichž život i tvorbu ovlivnilo studium na jedné z nejvýznamnějších avantgardních škol. Téměř po sto letech od založení Bauhasu ve Výmaru (1919) se tak českým čtenářům dostává do ruky publikace, která čtivým způsobem a za bohatého obrazového doprovodu mapuje vliv Bauhausu v československém kulturně historickém kontextu. Autorka knihy, historička umění Markéta Svobodová se věnuje často velmi spletitým osudům tvůrců, jejich osobním kontaktům, společným projektům, myšlenkám i konceptům. Díky pečlivé několikaleté badatelské práci se jí podařilo podmanivě vystihnout neopakovatelnou atmosféru první republiky a zejména tvůrčí podhoubí uměleckých oborů, designu i architektury, do kterých dokázali českoslovenští studenti Bauhausu vnést oživující podněty a progresivní technologické postupy. Tvorba mnohých z nich (např. Antonína Urbana, Ladislava Foltyna, Marie Rossmannové) je reflektována vůbec poprvé.

Krejčovský závod Arnoštky Roubíčkové, činný v letech 1909 – 1943, patřil mezi nejvýznamnější pražské módní salony; největší slávu zažil v období stylu art deco, ale kvalitní úroveň si zachoval až do svého zániku za německé okupace. Studie historičky umění a dlouholeté kurátorky sbírky textilu a módy Uměleckoprůmyslového musea v Praze Evy Uchalové je založena na archivních materiálech, dobovém tisku i na údajích pamětníků a doplněna bohatou obrazovou dokumentací tvorby salonu. Pro přiblížení dobového kontextu jsou ke studii připojeny vzpomínky Heleny Mautnerové – dcery Arnoštky Roubíčkové – vydané jejími dětmi Nelly Urbachovou a Willy Mautnerem ve Washingtonu, D. C., v roce 1996. Poutavě líčí život v multikulturní Praze, rozvoj modelového domu i průběh integrace její rodiny v USA v době, kdy její další příbuzní ve střední Evropě umírali v plynových komorách. Propojení obou částí publikace nabízí čtenářům plastický obraz osudů pražské židovské rodiny i možnost hlouběji nahlédnout do historie pražské módní tvorby.

Architekt Martin Rajniš patří k těm jedinečným tvůrcům, kteří svou prací dokáží posouvat hranice našeho běžného vnímání i stereotypních představ o tom, jak má vypadat „správná“ architektura. Kniha Skici / Sketches přináší výběr z Rajnišových skic, ať již existujících realizací, či dechberoucích vizí. Čtenář tak může detailně prozkoumat, jak vznikla například naprosto unikátní vzducholoď Gulliver, která se dnes vznáší nad pražskou galerií DOX, či věž Doubravka, přezdívaná díky svému tvaru Trifid, nebo maják a muzeum Járy Cimrmana. V doprovodném textu publikace nechává světově respektovaný architekt, tvořící ze dřeva a v souladu s přírodou, nahlédnout do svého soukromí i pracovních metod a své dílo komentuje inspirativními postřehy či úvahami o dnešní společnosti a jejím směřování.