Kant strana 7 z 29

Hlavní intencí malíře Břetislava Malého je zkoumání média tradiční malby, respektive její rozklad na barvu a barvy, které současně s jejich dekonstrukcí syntetizuje ve svá sytá a internzivní barevná pole. Posun od zkoumání vzájemných vazeb a konjunkcí barev do jejich inscenování pomocí stále ještě pomalovaných pláten souvisí se zájmem o všechny komponenty malby, tedy i o konstrukci její rubové, odvrácené strany, neboť i ta může mít svůj vliv na smysl a povrch malby.

Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v Oblastní galerii v Liberci přinášející výběr z tvorby Jaroslava Valečky z let 203-2016. Publikace představuje autora, který se vyprofiloval ve výraznou osobnost současné střední umělecké generace. Ve své tvorbě s prvky expresionismu a symbolismu vytváří nezaměnitelný styl, který navazuje na dlouhou tradici české krajinomalby a figurace.

Publikace vychází jako součást výstavy TŘETÍ MYSL. Jiří Kovanda a (ne)možnost spolupráce, která se se zaměřuje na kolaborativní aspekty tvorby českého umělce Jiřího Kovandy. Jakožto jeden z dokladů „obratu ke spolupráci”, k němuž dochází v současné umělecké tvorbě, představuje koláže, instalace, sochy, performance a diskurzivní akce, jež vznikly ve spolupráci nebo v dialogu s jinými umělci, s aktéry kulturní scény či s divákem.

Fotografická publikace Czech Fundamental konfrontuje světově proslulá fotografická díla české avantgardy 20. let minulého století s tvorbou nejoriginálnějších současných českých a v Česku žijících slovenských autorů konce 20. století. Autoři projektu, Suzanne Pastor, první ředitelka a spoluzakladatelka Pražského domu fotografie (dnes GHMP), a Gunther Dietrich, ředitel galerie Photo Edition Berlin, představují čtyřicet sedm autorů a sto sedmdesát sedm fotografických reprodukcí, a nastiňují tak vývoj české výtvarné fotografie v minulém století. Kniha Czech Fundamental navazuje na výstavy, které proběhly v roce 2013 v galerii Photo Edition Berlin a v roce 2015 v Museo di Roma Trastevere v Římě. Kniha je členěna do tří celků: I. Česká fotografická avantgarda, konstruktivismus, kubismus, surrealismus, nová objektivita, 20. – 40. léta 20. století: Jaromír Funke, František Drtikol, Jaroslav Rössler, Eugen Wiškovský, Ladislav Emil Berka, Jan Lukas, Bohumil Šťastný, Alexandr Hackenschmied, Václav Zykmund, Miloš Koreček, Václav Chochola, Jan Lauschmann, Josef Sudek, Miroslav Hák II. Poválečný surrealismus, minimalismus, informel, pop art, 60. – 70. léta 20. století: Běla Kolářová, Eva Fuka, Antonín Gribovský, Milota Havránková, Emila Medková, Vilém Reichmann, Jan Svoboda, Ladislav Postupa, Ludvík Souček, Jindřich Richter, Miroslav Tichý III. Česká a slovenská fotografie, od 90. let 20. století: Stanislav Tůma, Pavel Mára, Zdeněk Lhoták, Ivan Pinkava, Jaroslav Beneš, Miroslav Machotka, Josef Moucha, Aleš Kuneš, Suzanne Pastor, Jan Saudek, Eliška Bartek, Jiří Šigut, Helena Lukas, Gábina Fárová, Václav Jirásek, Pavel Baňka, Robert Silverio, Štěpán Grygar, Jolana Havelková, Miro Švolík, Peter Župník, Nadia Rovderová

Druhý díl bestselleru 99 DOMŮ představuje dalších devadesát devět špičkových rodinných domů, které byly postaveny v uplynulých šesti letech v České republice. Kniha obsahuje především bohatou fotodokumentaci, jíž doprovázejí komentáře vysvětlující architektonickou koncepci každé stavby. Fotografie jsou doplněny půdorysy, řezy a situací ve stejném měřítku, což umožňuje srovnávat velikost a prostorové uspořádání. Úvodní texty přibližují problematiku přípravy a realizaci rodinného domu. Kniha zaujme nejen potencionální stavebníky, architekty či studenty architektury, ale stejně tak každého, kdo se zajímá o současnou českou architekturu. Publikace, která je v kontextu zemí střední a východní Evropy ojedinělým počinem, vychází v edici ARCHITEKTURA garantů Prof. Ing. arch. Jána Stempela a Ing. arch. Jana Jakuba Tesaře z Fakulty architektury ČVUT v Praze. V této edici doposud vyšly vedle 99 DOMŮ knihy CZECH HOUSES, SKICI/SKETCHES a ARCHITECTURE V4

Fotografie Antonína Kratochvíla z rozsáhlého cyklu Sideshow vznikly v Gibsotonu na Floridě, v centru specifické odnože zábavního průmyslu. Vedle tradičních provazochodců, žonglérů, hadích žen a chrličů ohně na nich defilují také nejrůznější fyzicky poznamenaní lidé, kteří jsou divákům ukazováni jako svého druhu bizarní bytosti. V roce 1974 byly fotografie publikovány v časopise American Photo a nyní poprvé vycházejí jako ucelený soubor v knižní podobě. Sideshow můžeme považovat za první důležitou zastávku Antonína Kratochvíla na jeho cestě v hledání podstaty lidské i umělecké existence. Způsob práce se světlem či kompozice obrazu předznamenává jeho další tvorbu, díky níž se stal světově uznávaným fotografem. Text napsal Petr Volf. Antonín Kratochvíl’s photographs from his extensive photo essay Sideshow were taken in Gibsonton, Florida, the center of a very distinct branch of the entertainment industry. Besides the usual tightrope walkers, jugglers, snake ladies, and fire eaters, a vast array of people bearing various disfigurements also march past, exhibited to audiences as freaks of nature. First published in American Photo in 1974, the complete set of photographs is now being presented for the first time in a book. Sideshow can be considered Antonín Kratochvíl’s first important stop on his journey in search of the nature of human and artistic existence. The way in which he works with light and composition presages his future work, which earned him international acclaim as a photographer.

Edzard Schaper, švýcarský autor polského původu, píše o Janu Husovi. Na základě podrobného studia historických materiálů vzniká 550 let od Husova upálení v roce 1965 komorní rozhlasové drama. Po dalších takřka 50 letech se textu ujímá mladý švýcarský režisér a adaptuje jej pro divadelní inscenaci, kterou v roce 2008 uvede s profesory a studenty Freiburské univerzity. O čtyři roky později, 6. a 7. července 2012, jsou v Kostnici uvedeny úryvky z inscenace formou scénované procházky městem a při pamětním shromáždění u Husova kamene. „Během uvádění Schaperových textů si autoři této knihy uvědomili,“ píší v roce 2015 iniciátoři akcí, prof. Barbara Hallensleben a režisér Simon Helbling, „že jak celá hra, tak její jednotlivé scény dodnes podněcují diváky ke konfrontaci s osudem Jana Husa. Dramatické události nejživěji zprostředkuje dramatická forma. K 600. výročí Husovy smrti tak chceme tyto texty zpřístupnit všem, kteří udržují jeho památku stále živou.“ Nejnovější svazek malé řady edice Disk, ve kterém vedle studie Oty Pavlíčka otiskujeme překlady divadelní adaptace Schaperovy rozhlasové hry a scénované procházky městem, zprostředkovává tuto možnost i českému čtenáři.

Budeme-li v Česku hledat místo s nejvyšší koncentrací kvalitní současné architektury na jednoho obyvatele, prvenství si překvapivě odnese Alenina Lhota na Táborsku. V této jihočeské osadě je vedeno osm adres a trvale na nich pobývá pouhých deset obyvatel. V závěru dvacátého a v průběhu jednadvacátého století však v Alenině Lhotě vzniklo několik progresivních staveb, které dokonale přispěly k proměně její identity. Došlo k tomu nikoliv náhodou. Všechny byly financovány rodinami Jiřího a Petra Němcových, bez jakýchkoliv dotací. Díky jejich vytrvalosti a velkorysosti vznikl golfový areál Čertovo břemeno, jehož stavby, navržené architektem Stanislavem Fialou, svým výrazným sepětím s přírodou přesahují nejenom území regionu, ale i hranice České republiky. Kniha renomovaného novináře a spisovatele Petra Volfa představuje krok za krokem – od prvotního hledání místa pro víkendový odpočinek až po otevření osmnáctijamkového hřiště s nádhernou klubovnou organicky vyrůstající z okolní krajiny – cestu k tomuto architektonickému zázraku. Může sloužit coby návod svého druhu jak posílit genia loci a probudit opomíjené, zdánlivě ztracené místo opět k životu… Jazyk: česky a anglicky.

Katalog vychází u příležitosti výstavy Jana Kubíčka v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli.

Jiří Balcar (1929–1968) bezpochyby patří k nejznámějším českým umělcům padesátých a šedesátých let. Ve své rozsáhlé malířské a grafické tvorbě jako jeden z mála kriticky reflektoval stav československé společnosti. Jeho návrhy filmových plakátů a knižních obálek lze označit za nejlepší své doby.

Katalog vychází k výstavě S astronautickou lehkostí motýla zpátky do kamene, která proběhla na jaře roku 2016 v Galerii Miroslava Kubíka. Precizní publikace soustřeďuje ukázky expresivních obrazů Michaela Rittsteina z období let 2001-2016, monumentálních soch Lukáše Rittsteina (2010-2015), především jeho odvážné „autobusové instalace“ Tour v litomyšlských Klášterních zahradách, a kreseb či fotografií Barbory Šlapetové, které vznikly na základě několika návštěv původních obyvatel Papui-Nové Guiney (2006-2015). Sedmdesátistránkový, fotograficky bohatě vybavený katalog doprovázejí texty - v češtině a angličtině - od Kamila Nábělka, Lukáše Rittsteina, Barbory Šlapetové a Petra Volfa. Autorem grafické úpravy je malíř Karel Štědrý.

David Hanvald (narozen 1980 v Liberci) patří k nejsledovanějším českým umělcům mladší střední generace. Ve svém malířském díle přehodnocuje a zpracovává zejména podněty, myšlenky a tvorbu modernistických autorů 20. století. Vzniká tak osobitá, barevně akcentovaná, syntéza postupů modernistických avantgard s postkonceptuálními malířskými trendy současnosti, která nabourává klasické vnímání malovaného obrazu. Monografie Davida Hanvalda, mapující jeho práci z posledních let, je důkazem aktuálnosti malířského média a přináší čtenáři potěšení z kreativní umělecké práce. David Hanvald (born 1980 in Liberec) is one of the most sought-after Czech artists of his generation. In his paintings, he reevaluates and works with the ideas, impulses, and work of 20th-century modern artists. The result is a distinctive and colorful synthesis of modernist avant-garde approaches with contemporary post-conceptual tendencies that breaks down the usual way we perceive the painted image. This monograph of Hanvald’s works from recent years provides evidence that the medium of painting has retained its currency, while also offering readers a sense of delight from creative artistic work.

Zdenek Rykr je dnes řazen k nejoriginálnějším umělcům první poloviny 20. století v Čechách. Velká škála Rykrovy kreativity ukazuje na neuvěřitelnou tvůrčí energii umělce, který neustrnul a vždy hledal nové výzvy. Pokud v současnosti veřejnost ví něco o Zdenku Rykrovi, pak bohužel stále jen nepřímo. Většinou jí nic neříká ani jeho dílo, ani jeho osud, může však znát mouřenína z čokoládové tyčinky Kofila. Mnoho konzumentů této lahodné cukrovinky netuší, že autorem grafického návrhu Kofily, stejně jako provázkového písma Orion nebo orionské hvězdy, je právě Rykr. Jeho vazba k továrně na čokoládu byla v českém prostředí natolik výjimečná, že se stala hlavním motivem této publikace.

Originální autorská publikace nazvaná Znamení Lvova přináší nevšední propojení fotografií a psaného slova. Básník, prozaik a umělecký fotograf Igor Malijevský vykresluje prostřednictvím působivých černobílých fotografií současný ukrajinský Lvov jako město plné odlesků své bývalé slávy, překvapivých kontrastů i žité spirituality. Poetika Malijevského fotografií přitom často překračuje příběh konkrétního místa a směřuje k obecnému existenciálnímu přesahu. Osobité doprovodné texty autor koncipuje jednou jako útržky rozhovorů se svéráznými obyvateli města, jindy jako ironické básnické glosy či v bravurní zkratce vyprávěné příběhy náhodných setkání.

Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity. Pro Beneše, který začal tvořil v sedmdesátých letech 20. století, je fotografie bytostnou životní potřebou, nezbytným prostředkem pro sebevyjádření. Z hlediska námětu fotografuje Jaroslav Beneš všední detaily současné architektury, jeho tvorba ale především vyjadřuje pocit z doby, v níž žije. Nevyčerpává se však pouze estetickými vjemy, zajímá ho vždy, co je za nimi, tajemství, ono „cosi navíc“. U Beneše se nabízí termín minimalismus, ale na naplnění striktních minimalistických atributů se v jeho díle nachází „příliš mnoho“ osobního. Jeho fotografie jsou až iritující sloučeniny objektivity se subjektivitou a niterností. Typické pro jeho přístup rovněž je, že mu na fotografiích do určité míry nevadí technické vady, které během procesu vzniknou: nastal-li na vrstvě filmu či papíru kaz, netrápí se jím, nezastírá ho. Takovou chybu přijímá coby organickou součást „setkání“, jímž pro něho fotografie a celý proces jejího vzniku je.

Ladislav Drezdowicz, rodák z Petrovic u Karviné, odešel z Československa po okupaci v roce 1968. Jeho druhým domovem se stala švýcarská Basilej a nedobrovolný exil trvalým námětem jeho fotografické práce. „Nepovažuji za rozhodující být Čechem nebo Švýcarem. Podstatné je, co nás všechny spojuje,“ říká Drezdowicz, který ve své knize fotografií představuje snímky z různých koutů světa. Drezdowicz však není sběratelem efektních momentek. Fotoaparát je pro něho nezbytným každodenním průvodcem, ať již žije několik měsíců v Indii a vyučuje angličtinu děti dalitů, nejnižší kasty tzv. nedotknutelných, či se každoročně vrací na Kapverdy, kde stranou zájmu a turistického ruchu živoří ostrované, mezi nimiž našel mnoho přátel. Kniha zahrnuje také fotografie z jeho návratů do Čech, z cesty do Tibetu a také nevšední pohledy na život ve Švýcarsku ze souboru příznačně nazvaného Švýcarské rozmary. Drezdowiczova fotografická kniha vypráví osobitý příběh muže, který se rozhodl vydat na cestu, na níž ho i díky pravidelné meditaci provází klid. Fotografii využívá k jisté existenciální reflexi světa i sebe sama a pomocí (ač černobílých) fotografií zprostředkovává své poznání, že svět není černobílý.