Kant strana 6 z 25

Sochy Michala Gabriela, člena legendární skupiny Tvrdohlaví, v nové umělcově monografii, mají své příběhy i tajemství, svůj povrch i vnitřek, bývají samy i ve skupinách. Ocitají se ve sklepeních, na náměstí, v lese i v galeriích...

ČESKÁ MEDAILE 19. století, jejímž autorem je Jiří Lukas, seznamuje s početným souborem medailí a medailových razidel, uložených ve sbírkových fondech Muzea hlavního města Prahy a dokumentujících českou medailérskou tvorbu od konce 18. století do prvních let 20. století. Kniha obsahuje popisy medailí, doplněné fotografiemi lícních a rubních stran ve skutečné velikosti, údaji o použitém materiálu, rozměrech, technice zhotovení a údaji o základní referenční literatuře. Většina popisů medailí je doplněna poznámkami, týkajícími se okolností jejich vzniku. Součástí katalogu jsou rovněž krátké, heslovité životopisy medailérů s odkazy na další odbornou literaturu.

Jak vybudovat divadlo? Přirozenou cestou se stalo pro Daniela Hrbka založení studentského komediantského spolku CD 94, který se postupně profesionalizoval. Na přelomu tisíciletí vyhrál Daniel Hrbek konkurz na ředitele pražského Švandova divadla, kde ho čekal nelehký úkol: řídit náročnou přestavbu budovy a zahájit v ní pravidelný provoz. V knize tak rekapituluje své umělecké záměry a plasticky líčí - i za pomoci konkrétních čísel a technických údajů - fungování jeviště i zákulisí.

Dlouho očekávaný překlad populární příručky, která se dočkala opakovaného vydání v řadě zemí Evropy, spojuje prostřednictvím konkrétních příkladů teorii obecného managementu s uměleckou praxí. Její autor, pedagog Vysoké školy umění v Utrechtu, touto knihou zareagoval na poptávku po vysokém standardu znalostí managementu v kulturním sektoru, jež od začátku 21. století neustále roste v celém světě.

Třetí díl ediční řady Moderní česká kniha je věnován tvorbě Josefa Čapka. Zaměřuje se především na nejviditelnější část práce pro knihu - na obálky, kterými se Čapek ve dvacátých letech minulého století výrazně zapsal do dějin moderní knižní kultury. Neopomíjí však ani ilustrace, knižní úpravy či originální nakladatelské značky, jež jsou nedílnou součástí jeho celistvého pojetí knihy.Text přináší ucelený pohled na Čapkovu knižní tvorbu, je doprovázen bohatým obrazovým materiálem. Součástí publikace je i nově zpracovaný kompletní soupis Čapkových knižních obálek a vazeb.

Spisovatel a výtvarný kritik Petr Volf, známý především z působení v časopise Reflex, zveřejnil v posledních dvaceti letech úctyhodnou řadu rozhovorů s malíři, sochaři, architekty, designéry, teoretiky umění či galeristy. Výsledkem této jeho soustavné práce je i jednačtyřicet rozsáhlých portrétních interview, zařazených v nezkrácené podobě do této knihy. O čtenářovo pozornost si již na první pohled říkají rozhovory s takovými legendami, jako je brazilský architekt Oscar Niemeyer, německý malíř Neo Rauch, jeho čínský protějšek Zhang Xiaogang, ředitel musée d´Orsay Serge Lemoine nebo první dáma české výtvarné scény Adriena Šimotová. Každý medailon-interview je svědectvím o tom, jak se rodí jedinečné dílo a jak se do něj promítá život jeho tvůrce. Měl by je pozorně číst nejenom každý, kdo se chce stát umělcem, ale i ten, kdo má umění prostě jenom rád .

Viktor Kolář je nejvýznamnějším "městským fotografem" České republiky. Kromě let 1969 - 1973, která strávil v Kanadě (a vytvořil zde vynikající soubor New World Encounters), se autor věnuje až na výjimky Ostravě, rodnému městu a zároveň symbolu komunistického pokroku provázeného devastací prostředí i lidské duše. Městu zobrazovanému Kolářem s nenávistnou láskou. Pokračuje v tradici humanistické tradice a lpí na náročném stylu rozhodujících okamžiků. Fotografuje takřka výhradně v ulicích a na veřejných prostranstvích. Vedle bezkonkurenčně precízního řemesla překvapuje vynalézavými kompozicemi, ale to všechno je druhořadé. Přestože postihuje svébytnost tohoto hornického města, všímá si i některých charakteristických rysů městské společnosti, především odcizení. Jeho filosofie i prožitky jsou blízké existencialismu. Nesnaží se o subjektivizaci nebo objektivizaci dokumentu, jak je to módou v posledních letech a desetiletích, zaujímá jedinečnou pozici filozofujícího a psychologizujícího mudrce, neboť je schopen svými fotografiemi odhalovat víc než jiní. Tak se také proměňuje: ne do šířky, nepřibírá si další oblasti fotografování, nýbrž do hloubky. Snaží se, aby objektiv jeho kamery ukázal vizualitu lidského světa ve stavech, symbolických funkcích, gestech a konfiguracích kladoucích otázky, upozorňujících na vztahy a problémy. Podstatná část díla se točí kolem vztahu časnosti a věčnosti, kultury a antropologické konstanty v lidském chování. Obrazy nacházené Kolářem jsou podobné jeho jedinečné slovní komunikaci. Inspiruje ho cokoli a s nevyčerpatelnou důkladností dovede určitý motiv probírat z nejrůznějších aspektů, aby se dostal až "na dřeň". Nezabývá se ale ničím nedůležitým.

Czech Photography of the 20th Century, published simultaneously in Czech and English versions, is the first book to present the main trends, figures, and works of Czech photography from the beginning to the end of the last century to such a large extent. Its 517 plates include not only the most important, well-known photographs and photomontages, but also works that have long been forgotten or are published for the first time. The book is arranged in seventeen chapters, supplemented with chronologies of the most important events in twentieth-century Czech photography and history.

Přehledný exkurz do proměn scénického a vizuálního umění od 'klasických' představení postmoderních režisérů k performerům zaměřených na experimenty, od performance a performančních umění k instalaci a odtud až k novým médiím.

Tato kniha je "výbušným" výsledkem setkání dvou osobností kacířské reputace: velkého fotografa Miroslava Tichého a bývalého situacionisty Gianfranka Sanguinettiho. Oba jsou známější v cizině než u nás. Cesty těchto tvůrčích duchů se neodvratně musely zkřížit už kvůli originalitě a radikalitě jejich přístupu k věcem a ke světu. Tichého dílo podnítilo u Sanguinettiho ohromující kritické postřehy o umění a naší době, které se mohou stát předmětem debaty a třeba i vyprovokují polemiku, ale nenechají čtenáře lhostejným. Tichého fotografie, představené poprvé v této knize, jsou výsledkem přísného výběru, který upřednostňuje výřečnost symbolů, jimiž je Tichého dílo protkané a které jsou dle Sanguinettiho klíčem k jeho umění. Ačkoli ve světě vyšla již řada monografií Miroslava Tichého (Francie, USA, Japonsko, Německo...) toto je první velká monografie v českém jazyce.

Kniha představuje drama jako scénický projekt: Na konkrétních příkladech (Tartuffe, Krejcarová opera, Tři sestry, Šest postav hledá autora, Radúz a Mahulena, Kosmické jaro… aj.) sleduje autor, zkušený divadelník a pedagog, opakující se vývoj od improvizovaného projevu k psanému dramatickému textu s důrazem na zkoumání jeho slovesné stránky. S dramatem jako scénickým projektem souvisí skutečnost, že dramatik se už při rozvíjení dialogu orientuje na živý projev - jako živé, tedy pociťuje slovo od samého počátku a tento vztah ke slovu se obráží v jeho psané podobě: Drama se tak aktivně podílí na literárním vývoji i na podobě divadla a skrze oba tyto vztahy i na podobě dané kultury, s níž bezprostředně souvisí.

Kniha je souborem esejů o výtvarném umění české postmoderny a jeho filozofickém, společenském a historickém kontextu. Autor chápe výtvarné umění jako svrchovanou formu symbolického vyjadřování, v němž se projevují originální filosofické myšlenky nebo duchovní prožitky, politické názory a kulturní paměť, ale i hravost nebo nespoutaná imaginace vynálezců a kutilů. Jednotlivé eseje se zamýšlejí nad dílem Tomáše Císařovského, Jiřího Davida, Stanislava Diviše, Jana Merty, Petra Nikla, Petra Písaříka, Antonína Střížka a Jiřího Surůvky. Knihu doprovázejí ilustrace Karla Štědrého. Obsahuje 50 barevných reprodukcí.

Divadelní svět Bohdana Holomíčka představuje osobitou fotografickou reflexi z prvního ročníku mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno 2010, který byl věnován Václavu Havlovi a jeho dramatické tvorbě. Bohdan Holomíček, úzce propojený s československou (nejen) alternativní kulturou v celém jejím spektru, zde monitoruje pestrost, spontánnost a neopakovatelnost zajímavých setkání a situací nejen na divadelních prknech, ale i v zákulisí festivalového dění v ulicích Brna.

Publikace zahrnuje fotografie z období 70. a 80. let, kdy se Dana Kyndrová systematicky věnovala zachycení atmosféry masových komunistických slavností v Praze, které se konaly na Letenské pláni (První máje), na Staroměstském náměstí (výročí VŘSR a Vítězného února, Mírový kongres) a na Strahovském stadionu (spartakiády). Tyto tři základní politické "pilíře" projektu doplňují fotografie z každodenního života v období normalizace, respektive tzv. menší, nepolitické či přesněji osobní rituály jako jsou taneční, maturita, vánoční svátky, zabíjačka, poslední leč, diskotéky, chmelové brigády, Matějská pouť, atd., které atmosféru tehdejší neutěšené doby nepřímo podtrhují. Autorka řadu těchto fotografií již dříve publikovala či vystavila v rámci několika dílčích projektů. Nicméně, takto koncepčně, kdy se jedná víceméně o retrospektivu její tvorby 70. a 80. let, jsou fotografie představeny vůbec poprvé.