Karolinum strana 65 z 184

Život advokáta Kamilla Reslera byl plný paradoxů. Jako mladík byl aktivní v Sokole i v anarchistických a dělnických spolcích. Čtyři roky sloužil v rakouské armádě, ale vážně zraněn byl až v československém vojsku. V roce 1936 obhajoval Němce obviněného z velezrady, kvůli čemuž byl označen za zrádce a defétistu. Po Mnichovu se ale postavil za židovské kolegy z advokacie a za války působil v odboji. Kamill Resler byl však především muž, který dovedl přesvědčit jednoho z představitelů Třetí říše, aby se vzdal nacismu: jako obhájce K. H. Franka před retribuční spravedlností se stal člověkem, kterému se Frank otevřel jako nikomu jinému, a to přesto, že jej Resler - jak Frank uvedl - deprimoval svou neúprosnou tvrdostí a kritikou německých akcí. Tato kniha nabízí komplexní pohled na Reslerův život a jeho pohled na chvíle, kdy hájil klienty jak proti vůli společnosti, tak i proti vůli své. Jedním z jeho odkazů je definice hlavního úkolu advokáta: „Obhájce musí [tedy] zapomenout na své vlastní cítění a smýšlení, vzdát se své osobnosti a, ať je mu to sebetrpčí, konat svou povinnost do všech důsledků.“

Monografie Drama dirigenta je první rozsáhlou biografií Jaroslava Krombholce (1918–1983), nejtalentovanějšího dirigenta ze školy Václava Talicha, spjatého celoživotně zejména s operou Národního divadla v Praze. Život Jaroslava Krombholce a jeho ženy, operní pěvkyně Marii Tauberové, autor detailně dokumentuje na základě pramenů dostupných v rozsáhlé pozůstalosti manželů Krombholcových, archivu Národního divadla a dalších institucí. Čerpá rovněž z dobového tisku a pamětnické literatury, ale i z poznámek z osobních setkání s dirigentem, s nímž byl v příbuzenském vztahu. Velká pozornost je v publikaci věnována erudovaným popisům jednotlivých představení, v menší míře i činnosti koncertní. Dlouhodobá Krombholcova spolupráce s vídeňskými, londýnskými a dalšími zahraničními operními domy a shromáždění základních ohlasů na ni jednoznačně dokazují, že Jaroslav Krombholc byl umělecká osobnost světové úrovně a společně s Rafaelem Kubelíkem, Karlem Ančerlem a Václavem Smetáčkem jeden z nejlepších českých dirigentů potalichovského pokolení. Mimoto je monografie závažným příspěvkem ke kritickým dějinám pražského Národního divadla. Autorův osobní vhled do zákulisí naší poválečné hudebnědramatické scény zároveň na celé řadě konkrétních momentů dokládá, jak macešská byla tato doba ke všem, kdo se v totalitních podmínkách snažili dostát tvůrčí svobodě.

Svět Dona Quijota je kolektivní monografie, jejímž cílem je představit základní problémy interpretace slavného Cervantesova románu, vydaného ve dvou dílech v letech 1605 a 1615. Devět autorů této práce se zabývalo dlouhodobým studiem literatury, jež Cervantese ovlivnila, i výklady nejlepších světových odborníků. Výsledkem je publikace nabízející bohatou škálu rozmanitých pohledů na Cervantesův román i velké množství odkazů na nejnovější odborné studie. Práce není a ani nemůže být zcela vyčerpávající a nezabývá se pochopitelně všemi otázkami či možnými výklady. Analyzovaná témata bývají však častým předmětem odborných diskusí a vědeckých zpracování. Kniha se mimo jiné soustředí na význam Quijotova šílenství, pojetí svobody a lásky v románu, na jeho narativní strukturu, perspektivismus... Zvláštní pozornost je věnována intertextuální hře mezi Donem Quijotem a rytířskými, pikareskními či pastýřskými romány, italskou burleskní literaturou, a také historickému a filozofickému kontextu díla. Druhá část zpracovává nejvýraznější vybrané epizody. Monografie nabízí pohled na obecnější i konkrétní otázky, podává obohacující a poučný vhled do Cervantesova jedinečného díla.

Text je studijní pomůckou pro předmět „Výpočetní technika“, vyučovaný na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Popisuje práci s tabulkovým procesorem Excel verze 2013. Pomůcka je však použitelná i v nižších verzích Excelu. Vysvětluje základní techniky ovládání tohoto tabulkového procesoru. Proto je vhodná i pro začátečníky. Dále se zaměřuje na specifická témata vyskytující se v přírodních vědách, jako např. práce s databázemi, vyhodnocování experimentálních dat (regrese), použití Řešitele apod.

Ačkoli v pozadí této knížky jsou odborné diskuse k problematice evropanství, kultury, civilizace, kulturní identity, ekologie a hranic i nových obzorů vědy a techniky, je poslední práce Otakara A. Fundy především "?filosoficky laděným zamyšlením nad námi lidmi, nad naší planetou, nad naší civilizací, nad naší Evropou".

Monografie Vztahy Československa a Maďarska v letech 1918–1939 přehodnocuje vnímání hlavních politických a kulturně-společenských tendencí meziválečných vztahů Československa a Maďarska a přináší nový přístup ke zkoumání forem, podob a perspektiv vztahů obou zemí. Pozornost je věnovaná především interní rovině československo-maďarského vztahu, tedy postojům české společnosti k aktivitám (politickým i nepolitickým) maďarské menšinové společnosti žijící na českém území a jejich hodnocení. Tato perspektiva pohledu na vzájemný vztah totiž vykazuje ve sledovaném období z hlediska hodnocení oficiálních a doposud poskrovnu známých neoficiálních vztahů těchto zemí – respektive české a maďarské společnosti – diametrální rozdíly.

Autorka popisuje rozhlasové vysílání na území Čech a Moravy od vzniku první soukromé rozhlasové společnosti v Čechách roku 1923, přes zahájení vysílání, kapitálový vstup státu do rozhlasové instituce, téměř úplné postátnění v roce 1938, až po převzetí vysílací sítě Němci v roce 1939. Tematicky se věnuje postavení a struktuře rozhlasové společnosti, zákonným podmínkám pro její činnost, financování výroby programu, koncepci, struktuře a hlavním žánrům vysílacího programu a rozvoji technologie a vysílací sítě.

Učební text "Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice" je určen studentům hudební výchovy všech typů studia na pedagogických fakultách a doktorandům v oboru hudební teorie a pedagogika s cílem orientovat je v základních etapách vědeckovýzkumné práce a připravit je po stránce metodologické na řešení závěrečné práce s výzkumným zaměřením. Učebnice poskytuje mezioborové i specifické informace k celé šíři aktivit – od činností studijního rázu (stanovení problému, osvojení technik informační přípravy, teoretické uchopení řešeného tématu) přes činnosti organizační a výzkumné povahy k sepsání závěrečné výzkumné zprávy z hlediska strukturální a obsahové výstavby, formálních náležitostí a vědeckého stylu. Velká pozornost je věnována uplatnění výzkumných metod ve specifických podmínkách hudebně výchovné praxe a systematice tištěných i elektronických informačních zdrojů.

Třetí vydání učebnice určené pro studenty bakalářských směrů a nelékařských směrů magisterských, resp. inženýrských, jako základní text ke kurzům patofyziologie v těchto výukových programech. Ve výkladu je důraz kladen na základní děje - a jejich poruchy - související s dodávkou a využitím kyslíku a živin v organismu, tj. na patofyziologii krevního oběhu, respirace, krve, metabolismu, trávicího systému, jakož i na regulační mechanismy, tj. patofyziologii nervového a endokrinního systému. Zásadní jsou i kapitoly věnované vnitřnímu prostředí a vylučování.

Rychtář z Milčic na Poděbradsku František Jan Vavák (1741–1816) byl největší z českých písmáků, osobitých autorů ze selského prostředí, kteří v období národního obrození uchovávali lidový jazyk příštím pokolením. Vavák patří k buditelům "první generace", jejímž nejvýznamnějším představitelem byl Josef Dobrovský a která se sdružovala kolem Krameriova vydavatelství Česká expedice. Připomenout jeho duchovní odkaz a velikost jeho osobnosti si klade za cíl tato kniha. Její úvodní část tvoří edice Vavákova nedokončeného Vlastního životopisu, kterou v 70. letech připravila Stanislava Jonášová. Druhá část zahrnuje výběr reprezentativních ukázek z jeho Pamětí, vydaných knižně v rozpětí let 1907–2009. Třetí částí jsou ukázky z Vavákovy veršované a písňové tvorby, dosud souborně knižně nevydané. Knihu uzavírá studie profesora Františka Kutnara o písmácké literatuře, publikovaná zatím pouze v samizdatovém sborníku k osmdesátinám historika Zdeňka Kalisty. Publikaci připravil k vydání editor závěrečného svazku Vavákových Pamětí Martin Kučera (vydaného v r. 2009 Nakladatelstvím Karolinum).

Osudy vědců perzekvovaných za nacistické okupace a během druhé světové války byly dosud české veřejnosti předkládány zpravidla výběrově a bez adekvátního historického zhodnocení. Tuto mezeru se dlouhodobě snaží zacelit systematický výzkum Centra dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, jehož výsledkem je i dvousvazkový slovník, který přináší první souborný biografický přehled přímých obětí z řad významných vědců působících v českých zemích, a to bez ohledu na jejich původ, národnost, působiště či obor. Na konkrétních lidských osudech je ukázáno, v jakém rozsahu došlo v tomto období k bezprecedentním zásahům do personálního složení zdejší vědecké obce. Vzhledem k tomu, že tito odborníci představovali nezanedbatelnou část společenské elity meziválečného Československa, umožňuje práce lépe pochopit i uplatňování diskontinuitních mechanismů ve vývoji české společnosti 20. století. První svazek obsahuje biografické medailony 71 významných vědeckých osobností, které zemřely v důsledku nacistického běsnění v letech 1939–1945. Každý medailon je doplněn podrobným výčtem archivních pramenů a bibliografickým soupisem.

Ve 20. století a také na úsvitu století 21. vzniká dlouhá řada učebnic, které postupně pojímají histologii jako vědu dynamickou, morfofunkční, rozšířenou o výsledky elektronové a konfokální mikroskopie, jakož i histochemických a imunohistochemických metod, vědu, která je základním předpokladem pro porozumění pochodů patologických. Předložená příručka je velice stručným výtahem látky, která nemůže tyto učebnice nahrazovat, ale má usnadňovat studentům prvního ročníku studia všeobecného a zubního lékařství na lékařské fakultě opakování látky, probírané v přednáškách a v praktických cvičeních. Má být také základem pro studium mikroskopické anatomie. Tyto Základy histologie vznikly jako upravený a doplněný překlad autorovy starší anglické předlohy Outlines of Histology, opakovaně vydávané pro potřeby zahraničních studentů.

V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: "Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?" Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu "societální komunity". Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.

Učebnice se věnuje výkladu základních principů a přibližných metod kvantové mechaniky s důrazem na využití symetrií pro získání řešení praktických problémů. Je zde ukázáno, že symetrie nejen umožňují elegantní řešení problémů, které jsme schopni vyřešit přesně, ale též výrazně zjednodušují řešení problémů, které jsme nuceni řešit přibližně. Dále je zde podán, s minimem nutného formalismu, úvod do kvantové elektrodynamiky a jejímu použití pro fyziku nízkých energií. Systematicky je zde rozebrán vliv relativistických, magnetických a kvantově-elektrodynamických efektů na atomová spektra. Dotisk prvního vydání

Text publikace přináší bližší pohled na složitou interkulturní problematiku, z níž získané stereotypy vycházejí jako kumulativní archivy většinou negativně zpracovaných zkušeností s druhými. Nositelé stereotypu podléhají esencialistické představě o přirozenosti druhého, aby si zjednodušili orientaci v sociální realitě. Práce upozorňuje na fakt, že negativní stereotypy ve vztahu k Romům v České republice se pokradmo staly manipulačním nástrojem politiky a jsou živnou půdou pro ideologii moderního anticikanismu, jenž je součástí vzrůstajícího rasismu.

Psychologie celoživotního vývoje se jako samostatný obor etablovala ve druhé polovině 20. století. Na rozdíl od tradiční vývojové psychologie, která se věnuje především vývoji v dětství a adolescenci, se zabývá vývojem a změnami člověka v průběhu celého životního cyklu. Jde o disciplínu multioborovou, protože studuje nejen psychologické faktory lidského vývoje, ale i sociální, kulturní a historický kontext. Monografie je rozdělena do tří částí. První se věnuje hlavním teoriím celoživotního vývoje s důrazem na moderní přístupy. Druhá část podává popis vývojových stádií založený na současném empirickém výzkumu. Třetí, závěrečná část představuje klíčová témata lidského života: úspěšný vývoj, štěstí či životní smysluplnost.