Lidové noviny strana 15 z 91

Texty Tomáše Halíka z let 1989 – 99 – od dob jeho působení v „podzemní církvi“ v kruhu poradců kardinála Tomáška, přes první veřejná vystoupení v dramatickém roce 1989 po celé první desetiletí mladé demokracie – spojuje téma odpovědnosti za duchovní a morální stav společnosti a věrohodnosti církve. Jde o souhrn proslovů a úvah člověka, který byl bezprostředním svědkem a do určité míry spoluaktérem událostí, které předcházely, spoluutvářely a následovaly pád komunismu a zrození svobody – a to zejména v jednom sektoru společenského dění, totiž v oblasti, v níž se prolínala kultura, politika a náboženství; člověka, který v sobě spojoval vášeň aktivního účastníka se snahou zároveň reflektovat ono dění očima sociologa a teologa a pokoušel se nabízet vize a podněty pro budoucnost, která se slibně a dramaticky otevírala. Výběr textů doprovází autorova reflexe jeho tehdejších myšlenek s odstupem čtvrtstoletí a zároveň jeho komentář k tehdejším událostem a osobní vzpomínky, které zejména mladší generaci mají přiblížit dobový kontext.

Vzpomínková kniha Bruno Schreibera začíná nahlédnutím do života položidovské rodiny v České Lípě před druhou světovou válkou. Po roce 1938 musela rodina město, které se stalo součástí takzvaných Sudet, opustit. Na vesnici ve středních Čechách pak přečkávala těžké válečné časy. Autor připomíná tehdejší život na venkově i s jeho úsměvnými stránkami, ale také historické události, které na jeho rodinu neblaze dopadaly. V závěru války byl i on, jako patnáctiletý chlapec, internován v koncentračním táboře Terezín, což ho poznamenalo na celý život. Ani existence v poválečném a posléze komunistickém Československu nebyla bez problémů. Několik kapitol věnuje i úseku svého života ve Švýcarsku, kam emigroval v roce 1969. Kniha je autentickým, čtivým svědectvím o době od třicátých let až do dnešních dnů.

Když jsem před lety navštívil psychiatra, abych zjistil, jestli je moje chování normální, paní doktorka mi pověděla, že trpím směsicí grafomanie, spasitelského komplexu, aktivizmu, naivizmu, idealizmu, exhibicionizmu, občasných depresí i dalších duševních nemocí a osobnostních poruch. Prášky mi tehdy žádné nedala. Prý moje články ráda čte a bylo by škoda mne tlumit. Od té doby uběhla řada let. Kdo ví, jak na tom dneska vlastně jsem. Až si přečtete Zaříkávače nemocí, uděláte si obrázek o mojí diagnóze sami. Zaříkávač nemocí je sestavený z textů, komentářů a rozhovorů, věnovaných nemocem lidí, vrcholového sportu, politiků i celé společnosti. Datují se od roku 2010, kdy vyšla knížka Mým marodům, do současnosti. Do knížky jsem přispěl i pestrými fotografie z mého pestrého života.

Sborník přináší kulturněhistorické studie přátel a kolegů Zdeňka Hojdy. Zaměřují se na všechny oblasti – mezi kulturou a uměním -, které jsou oslavenci blízké: črty z dějin umění, střípky ze severské historie, jazykové hříčky, postřehy z historických (a historikových) cest, jež se vymaňují podřízenosti času… 17. října 2013 oslavil významné životní jubileum doc. PhDr. Zdeněk Hojda, CSc., archivář a historik kulturních dějin raného novověku, docent Katedry pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V přednáškách, seminářích a odborných pracích se věnuje pramenům k problematice kultury všedního dne a kulturní historii, stejně jako otázkám historické paměti. Výsledky své práce prezentuje na domácích i zahraničních vědeckých konferencích, z nichž některé sám organizuje či spoluorganizuje.

Kniha „Žít v dialogu“ je druhým dílem souboru tématicky utříděných myšlenek z děl Tomáše Halíka. Zatímco první díl s názvem „Žít s tajemstvím“ obsahoval hlavně teologicko-filozofické úvahy, v této navazující knize najde čtenář také sociologické, historiografické a politologické reflexe fenoménu náboženství. Autor se zaměřuje i na otázky vztahu mezi náboženstvími, vztahu české společnosti k víře, vztahu náboženství a politiky, dějinnými proměnami církve a nakonec vztahem víry a humoru. K etice dialogu patří vzdát se monopolu na pravdu. Vzdát se monopolu na pravdu neznamená vzdát se pravdy, nýbrž spíše stát se pravdivější; umět se v pokoře ponořit do hloubky pravdy, zakusit, že je hlubší, širší, dynamičtější než naše rybníčky, které jsme dotud za jedinou pravdu uznávali. Česká zbožnost, zraněná dějinami, je plachá. Těžko ji měřit, těžko ji popsat. Je “zprvu trpká sic”, jako česká réva ve známém dialogu krále Karla s Buškem z Velhartic; má však svoji chuť, jiskru i sílu. Křesťanství patří do politiky – avšak jako kritický protihráč moci, plnící důležitou, ale také nevděčnou a nebezpečnou úlohu proroků: snímat moci auru posvátna, po níž tak ráda sahá, ukazovat – jako Nathan Davidovi –, že i králové jsou jenom lidé a nesmějí se chovat jako bohové.

Jak spolu lidé komunikují, jak dosahují porozumění? Renomovaný odborník představuje hlavní teoretické přístupy k analýze jazykové interakce, tj. k analýze toho, jak na sebe lidé vzájemně působí, když užívají jazyk. Kniha Jazyková interakce je rozčleněna do dvaceti dvou kapitol. V každé je vyložen ústřední pojem díla jednoho z klasických autorů, kteří se zabývali jazykovou interakcí. Výklad staví na poznatcích jazykovědných, sociologických, filozofických, literárněvědných, kulturněantropologických a psychologických. Kniha je určena zejména studentům těchto oborů a odborníkům se smyslem pro interdisciplinární souvislosti.

Když těsně před aprílem 2010 redaktoři britského týdeníku The Economist sestavili "novou a hlavně lepší" mapu Evropy, přesunuli Česko na jih od Nizozemska, tam, kde na současné mapě Evropy leží Belgie, a vyjádřili přesvědčení, že Češi by mohli skvěle vycházet se svými novými nizozemskými sousedy. Spolupráce by pak mohla probíhat v novém společenství s názvem Nizočeszemsko nebo Česnizozemsko. Jenže nahradit takovými jazykolamy zažitý Benelux by asi neprošlo a ani výměna Česka s Belgií se v dohledné době moc pravděpodobná nezdá. Ovšem i bez velkolepého stěhování zemí a národů se Češi a Nizozemci stále častěji potkávají.

Anotácia Kniha nás povede proti proudu Vltavy po jejím pravém břehu. Členění textu odpovídá úsekům nábřeží mezi vltavskými mosty. Naše cesta začíná na Těšnově u Hlávkova mostu a pak vede směrem na západ po nábřeží Ludvíka Svobody a Dvořákově nábřeží. Řeka se v tomto úseku stáčí na jih a my pokračujeme katastrem Nového a poté Starého Města, abychom se na Nové Město znovu vrátili a naše putování ukončili pod vyšehradskou skalou. Mohlo by se zdát, že se budeme během naší cesty dívat jen jedním směrem, tedy doleva, kde je pravobřežní zástavba na nábřežích a přilehlých náměstích či okolo parků. Ale není tomu tak - jsou tu přece také mosty, ostrovy a zajímavé objekty na nich nebo úprava nábřeží a náplavek.

„Žít s tajemstvím“ je kniha bilanční. Autor vybral klíčové myšlenky z publikací posledních patnácti let své tvorby a utřídil je do dvou svazků podle nejzávažnějších témat, kterým se věnoval. V tomto prvním díle jsou to především centrální otázky víry, zrající v neustálém rozhovoru s pochybnostmi a nevírou. Tento soubor nabízí rozsáhlý materiál pro všechny, kteří se chtějí lépe orientovat v myšlenkovém světě Tomáše Halíka; tomu slouží též připojená studie Martina Kočího o Halíkově přínosu k soudobé filozofii náboženství. Kniha však může být rovněž užitečná k „duchovní četbě“ - jako bohatý zdroj podnětů k osobní meditaci a k hlubšímu promýšlení místa víry v životě člověka.

Kniha předkládá kulturně-historickou skicu z dějin středověkého myšlení, nastiňující otázky původu a legitimizace moci v českých středověkých zemích, role svatováclavského kultu, místa antických a biblických motivů v myšlenkovém světě středověkého člověka. Spolu s tím se autor zaměřil na uchopení představ o ctnostném jednání panovníka a prostředků vizualizace dobré vlády, jakož i pronikání rytířského ideálu či myšlenek husitských reformátorů do života české středověké společnosti.

Kniha českého iberoamerikanisty o historii státu, který má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost. Většina naší dnešní populace má o latinskoamerickém státu velmi nejasnou představu. Nanejvýš, že zde dlouho vládl diktátor Adolfo Stroessner a že odtud, zejména v poslední době, pocházejí výborní fotbalisté. Tato exotická zem má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost. V koloniálním období (Paraguay se osvobodila ze španělské nadvlády roku 1811) to byla síť misií jezuitů, kteří ve snaze civilizovat indiánské obyvatelstvo získali v zemi velkou moc, takže se hovořilo o „jezuitském státu“. Toto působení jezuitů bylo úspěšná, což se projevilo i v tom, že v 19. století patřila Paraguay k nejvyspělejším jihoamerickým státům. Přezdívalo se mu dokonce „jihoamerické Prusko“, ale jeho mocenské ambice ukončila krvavá šestiletá válka (1864-1870) s téměř všemi sousedy, Uruguayí, Argentinou a Brazílií. Země tehdy ztratilo většinu obyvatelstva, zejména mužského, třetinu území a vzpamatovávala se až do konce století. Podruhé se na Paraguay upnula pozornost světa ve třicátých letech 20. století a opět kvůli krvavé válce se sousední Bolívií o pustou východní část země Chaco. Tentokrát Paraguayci zvítězili, což nepochybně pozvedlo sebevědomí národa skládajícího se dnes většinou z mesticů, tj. míšenců vzešlých ze spojení bělochů s indiánskými ženami, které prý byly pověstné krásou a milostným temperamentem. Čistokrevných indiánů je dnes už jen necelých 100 000.

Kolektivní dílo historiků z České republiky, Slovenska a Rakouska spojuje odborný fundament s popularizačním přístupem. V úvodní studii zachycuje vývoj parlamentarismu v českých zemích v posledních sto padesáti letech. Poté formou životopisných medailonů představuje všechny předsedy jednotlivých českých a československých zákonodárných sborů. Texty jsou doplněny portréty uvedených osobností i dalšími obrazovými přílohami. Kniha předznamenává dlouhodobý ediční úkol naší historiografie – biografický slovník všech členů českých a československých parlamentů.

Kolektivní dílo historiků z České republiky, Slovenska a Rakouska spojuje odborný fundament s popularizačním přístupem. V úvodní studii zachycuje vývoj parlamentarismu v českých zemích v posledních sto padesáti letech. Poté formou životopisných medailonů představuje všechny předsedy jednotlivých českých a československých zákonodárných sborů. Texty jsou doplněny portréty uvedených osobností i dalšími obrazovými přílohami. Kniha předznamenává dlouhodobý ediční úkol naší historiografie – biografický slovník všech členů českých a československých parlamentů.

Vlastimil Klíma (1898-1987) patřil v meziválečném období k nejvýraznějším osobnostem mladé generace národně demokratické strany. Vynikal jako publicista, znalec zahraničně politické problematiky a ideolog českého nacionalismu. Koncem třicátých let, kdy byl poslancem Národního shromáždění, se výrazně angažoval v boji na obranu republiky; za druhé světové války se účastnil domácího odboje. Po únoru 1948 byl devět let vězněn v komunistických žalářích. V posledních desetiletích svého života se soustavně věnoval psaní politických memoárů. Zvláštní hodnotu mají jeho vzpomínky ohlížející se za událostmi roku 1938. Podrobně zde zachytil svou politickou a publicistickou činnost v dramatických předmnichovských měsících i v následujícím soumračném čase druhé republiky a podal svědectví o postojích některých francouzských politiků, s nimiž v létě 1938 vedl rozhovory týkající se obrany spojeneckého Československa. Zároveň přesvědčivě ukázal, jakou roli sehrála v mnichovské krizi česká nacionální pravice, důsledně odmítající kapitulaci před hitlerovským Německem i appeasementem západních mocností. Čtivě napsané paměti přinášejí mnoho neznámých faktů a dnešnímu čtenáři zpřítomňují atmosféru osudových dnů roku 1938.

Dvoudílné syntetické dílo Slezsko v dějinách českého státu od pravěku do roku 1763 představuje výsledek mnohaletého výzkumného záměru Slezské univerzity v Opavě vedeného profesorem Zdeňkem Jiráskem. Přináší pro českého čtenáře poutavou a mnohdy objevnou historii jedné z vedlejších zemí České koruny, která tvořila po více než čtyři staletí integrální součástí českého státu.

Dvoudílné syntetické dílo Slezsko v dějinách českého státu od pravěku do roku 1763 představuje výsledek mnohaletého výzkumného záměru Slezské univerzity v Opavě vedeného profesorem Zdeňkem Jiráskem. Přináší pro českého čtenáře poutavou a mnohdy objevnou historii jedné z vedlejších zemí České koruny, která tvořila po více než čtyři staletí integrální součástí českého státu.