Lidové noviny strana 22 z 91

Kniha mapuje v sedmi kapitolách směry a možnosti studia barokních krajin a současně spektrum využitelných pramenu (text – obraz – mapa – terénní výzkum), jejich interpretační potenciál z hlediska historické geografie i kulturních dějin. Kapitoly mají dvojí základní rovinu, mikro a makropohled (sondy a jejich obecné interpretace), vedoucí k zamyšlení nad možnostmi i limity rekonstrukce historických krajin a výpovědí jednotlivých typů pramenů. Koncepce knihy vychází z širšího rámce studia barokních krajin v Čechách (cca 1650–1800), nastíněného v úvodní stati.

Kniha se zabývá vztahem habsburské monarchie k sociální politice průmyslových podnikatelů. Zkoumá zájem státních úřadu o tzv. blahodárná zařízení, která vznikala v industrializujících se městech. Blahodárná zařízení poskytovala zabezpečení lidem, kteří opustili svůj domov a vydali se hledat nové uplatnění. V podnikových domech a ubytovnách nalezli přístřeší. V továrních školách si doplnili vzdělání a získali znalosti potřebné pro práci v tovární výrobě. Pokud onemocněli nebo přišli k nezaviněnému úrazu, obdrželi skromnou podporu od závodní nemocenské pokladny, jejich potomci pak azyl v sirotčinci. Kromě úlevy od bolesti těla se jim dostalo duchovní útěchy v kostelích, modlitebnách a synagogách. S nástupem konzervativní vlády na konci sedmdesátých let 19. století se zvýšil počet sociálněpolitických opatření. Úřady kladly důraz na výstavbu a provoz blahodárných zařízení. Rozvíjely „novou pedagogiku sociální existence“. Pokoušely se vtisknout posttradiční společnosti pevný řád. Domy, školy, sirotčince a svatostánky získaly promyšlenou dispozici a přehledně členily městský prostor. Rozdělovaly pracovníky podle pohlaví, rodinného stavu a profese. Registrovaly jedince, normalizovaly jejich chování a usměrňovaly každodenní život.

Kniha sleduje zrod fotbalového fanouška jako výrazného, často až excentrického sociálního typu české každodennosti. Praktika pravidelné návštěvy fotbalových utkání má u nás kořeny na sklonku 19. století. K jejímu masovému rozšíření došlo v meziválečném období. Tehdy také v češtině zdomácněly novotvary „fanoušek“, „fanynka“ a rozvinula se bohatá publicistická, umělecká a intelektuální reflexe fenoménu. Historickými aktéry této knihy jsou vedle vlastních návštěvníků fotbalových hřišť a stadionů také miliony těch, „kdo četli noviny odzadu“, posluchači rozhlasových reportáží nebo konzumenti fanouškovského komerčního artiklu.

Dějiny Turnova přinášejí první komplexní syntézu dějin města. Monografie tak zaznamenává historický vývoj od prehistorických dob až po současnost. Práce zachycuje dějiny politické, hospodářské, sociální, kulturní, ale do jisté míry přibližuje i každodennost občanů v různých dějinných etapách. Zvláštní pozornost je věnována tradiční kamenářské a šperkařské výrobě, která je pevně svázána s vývojem města, a to od počátků až po současnost. Monografii zakončuje kapitola Současný Turnov, která přináší shrnutí posledních třiceti let vývoje města, kterému se také přezdívá srdce Českého ráje.

Teorie státu a práva je věda systematicky se zabývající veškerými právně relevantními skutečnostmi. Zkoumá právo jakožto normativní systém a množinu právních norem. Dále se zabývá právními vztahy, pozicí práva ve společnosti, společenským působením práva, kulturou práva a vztahem práva a člověka. Zvláštní otázkou je vztah státu a práva.

Kniha se zabývá hranicí jako historickým a geografickým fenoménem ve středověké střední Evropě. Hledá odpověď na otázky, co je hranice, proč a jak vznikla a jak se vyvíjelo její chápání. Zabývá se způsoby vymezování prostoru, hraničními znaky a rituály. Zkoumá průběh a pojetí hranic především v centru Evropy ve středověku, ale přihlíží také k situaci ve starší i v novější době. Věnuje se zemským hranicím Čech a Moravy, ale i hraničení uvnitř českých zemí ve srovnání s obdobnými příklady ze střední Evropy. Zakládá se na vyhodnocení písemných i hmotných pramenů k hranicím a spojuje v sobě metody či postupy více vědních oborů.

Svazek přináší tři slavisticko-etymologické texty Václava Poláka (19121981), podrobný soupis jeho prací a skicu jeho pohnutého života.

Kniha představuje obsah politické komunikace mezi českými zeměmi a zahraničními mocenskými centry stoupenců stavovského povstání (16181620), jeho spíše neutrálních pozorovatelů i odpůrců. Hlavní pozornost autoři věnovali politické komunikaci českých nekatolických stavů s říšskými knížaty různého náboženského přesvědčení. Zatímco falčtí kurfiřti Fridrich IV. a Fridrich V. se hlásili ke kalvínství, saští kurfiřti Kristián II. a Jan Jiří I. patřili k luteránům. Naopak bavorský vévoda Maxmilián I. byl v Římsko-německé říši představitelem radikálního katolicismu. Vzhledem k rodinným vazbám Fridricha V. nebylo možné ponechat stranou výkladu politické kroky anglického krále Jakuba I. a jeho reflexi českého stavovského povstání. Za účelem přiblížení politické komunikace mezi představiteli nekatolických stavů v Království českém, falckou rezidencí v Heidelberku, saskou v Drážďanech, bavorskou v Mnichově a královským dvorem v Londýně autoři kriticky navázali na dosavadní výsledky bádání o mezinárodních souvislostech českého stavovského povstání a provedli výzkum nevydaných pramenů zvláště v německých a anglických archivech, jimž česká historická věda dosud nevěnovala významnější pozornost.

Svazek přináší soubor textů Žofie Šarapatkové na různá témata ze slovanské etymologie.

Čtvrtý z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (18211856) zahrnuje bezmála dvě stě dopisů z přelomového roku 1848, valnou většinou zpřístupňovaných veřejnosti vůbec poprvé. Období je rámováno Havlíčkovou svatbou s Julií Sýkorovou a narozením dcery Zdenky. Jádrem svazku je ale korespondence redakční: většina otištěných listů přibližuje Havlíčkovy novinářské aktivity, jejich organizování i veřejný ohlas, jim je věnována i úvodní studie. Po uvolnění cenzury a císařském slibu konstituce opouští Karel Havlíček redakci Pražských novin a zakládá opoziční Národní noviny. Po potlačení svatodušních bouří je proti němu vedeno vyšetřování a několik červencových dní je vězněn na Pražském hradě. Právě v té době je zvolen poslancem ústavodárného říšského sněmu, avšak koncem roku se mandátu vzdává, aby se mohl naplno věnovat novinám. Stejně jako předchozí tři díly obsahuje i tento svazek také vysvětlivky, rozsáhlou ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.

Kniha se zabývá českou političkou, publicistkou a jednou z prvních poslankyň československého parlamentu Luisou Landovou-Štychovou (18851969). Vychází z autorčiny rozsáhlé a dosud neprobádané pozůstalosti, dokumentující její veřejnou činnost po dobu bezmála šedesáti let. Během ní opsala politickou trajektorii od sociální demokracie a anarchismu přes národní socialisty až ke komunismu, to vše při celoživotní feministické orientaci. Současně se angažovala v mnoha prostředích, jejichž analýza představuje cenné sondy do kulturních dějin české společnosti 20. století byla aktivní v bezvěreckých, ženských, skautských spolcích, v domácím odboji za první světové války, v Národním shromáždění, v antifašistických skupinách ve třicátých letech a po roce 1945 v ateistických a astronomických organizacích. Landová-Štychová se celý život zabývala řadou pozoruhodných témat: sexualitou, rodičovstvím, kolektivním bydlením a ženskými právy. Její blízkost německému prostředí ji činila poměrně senzitivní v otázce národnostních vztahů zejména po roce 1945, kdy se její rodina stala obětí protiněmeckého šovinismu. Předkládaná biografie srovnává její vlastní vzpomínky s dalšími prameny a ukazuje snahu konstruovat čítankový příběh socialistické aktivistky, zatímco z ostatních zdrojů je možno rekonstruovat rozporný a v mnohém nešťastný život skutečné historické aktérky.

Vídeňské vzpomínky Bedřicha Hlaváče byly psány jako vědomý pokus o rekonstrukci historické paměti společnosti. Hlaváč, dlouholetý vídeňský zpravodaj z dob císařského Rakouska, se snažil touto cestou připomenout mladému republikánskému Československu jeho někdejší kořeny, zrekonstruovat pro mladší generace lesk zlata i pozlátka císařské metropole. Málokdo z Čechů jeho generace znal Vídeň tak dobře ve všech patrech a úrovních společenského, politického, hospodářského i kulturního života jako tento muž širokých zájmů, a právě tak širokých konexí. Více než dvacet let odtud působil jako parlamentní a politický zpravodaj Masarykových listů Čas a Naše doba, spolupracoval s dalšími pražskými i vídeňskými redakcemi a politiky, zprostředkovával jejich kontakty s vlivnými kruhy metropole. Bedřich Hlaváč byl důležitým prostředníkem mezi svébytnými světy rakouského a českého, říšského a zemského centra dění počátku 20. století a jako takový se stal svědkem a komentátorem, propagátorem i kritikem doby, jejíž obraz záhy a snad až příliš výrazně překryla nová epocha. Vedle cenného historického svědectví zachyceného v Hlaváčových pamětech přibližuje editor knihy formou životopisné studie též samu osobnost a život autora i jeho rodiny, stojící na pomezí česko-židovské komunity a sdílející její tehdejší nelehké osudy.

This book is the work of more than thirty medievalists from the Czech Republic and abroad, who offer in their chapters a broad spectrum of views of Benedictinism as a phenomenon, which has co-shaped the history of Europe for almost a millennium and a half. Its traces are evident in European education and culture, in important buildings, volumes of exceptional written monuments, in collections of liturgical objects, in monuments of sculpture and painting. The Benedictines have distinctly shaped the formation of medieval society for which they preserved much from the lost civilization of antiquity. They participated in the Christianization of European societies and in the creation of their states. In this sense, the Benedictines were at the birth of Europe our physical and spiritual home today.

Svazek je dílem více než třiceti domácích a zahraničních medievistů, kteří v jeho kapitolách nabízejí široké spektrum pohledů na benediktinství jako na jev, který již téměř půldruhého tisíciletí spoluvytváří dějiny Evropy. Jeho stopy jsou dobře čitelné v evropské vzdělanosti a kultuře, ve významných stavbách, svazcích mimořádných písemných památek, v souborech liturgických předmětů, v památkách sochařství a malířství. Výrazné stopy zanechali benediktini také v konstrukci středověké společnosti, pro niž zachránili mnoho ze zaniklé antické civilizace, podíleli se na její christianizaci a na vzniku jejích států. V tomto smyslu stáli benediktini u zrodu té Evropy, která je naším dnešním fyzickým i duchovním domovem.

Kniha prof. Jiřího Slámy Karel IV. a jeho svatováclavská legenda vznikla s ideou díků Karlu IV. v období příprav na 700. výročí narození Otce vlasti; zahrnuje jedinečnou synopsi života Karla IV., který je dovršitelem středověké svatováclavské tradice, v níž představuje sv. Václava jako věčného panovníka Českého království. Nad jeho legendou pisatel vstupuje do diskuse o autorství, stáří a významu jednotlivých svatováclavských legend od 10. století a vyzvedává význam rozšíření Karlovy legendy do světského prostředí. Samotnou Karlovu legendu v bilingvní podobě s novým překladem PhDr. Jana Kalivody z latinského středověkého originálu do češtiny doprovodil autor důležitými poznámkami s připomínkou výsledků moderního bádání. Publikovaná práce ze závěru života pana prof. Jiřího Slámy je bez nadsázky jeho nadčasovým odkazem do našich dnešních dnů při hledání naší národní, duchovní a kulturní, společenské identity.

Korespondence českého historika, novináře a politika Josefa Kalouska (18381915), dochovaná v nemalém množství v jeho osobním fondu, uloženém v Archivu Národního muzea v Praze, je odrazem rozsáhlých vědeckých, pedagogických, publikačních, redakčních, organizačních i politických aktivit svého pisatele a okruhu jeho kolegů, přátel či známých. Nejpočetnější, ale nepochybně i nejzajímavější je korespondence vedená s českými historiky, která zahrnuje dopisy jak Kalouskových kolegů z univerzity a fakulty starší i mladší generace a jeho žáků, postupně se etablujících na poli historické vědy, tak historiků regionálních, archivářů z různých typů archivů, včetně tehdy privátních, a ne vždy snadno přístupných, středoškolských profesorů, muzejních a knihovních nebo i vlastivědných pracovníků či zapálených amatérů. Druhý svazek edice obsahuje dopisy celkem šedesáti osob, týkající se nejrůznějších záležitostí. Mezi nejzajímavější, ale i nejrozsáhlejší soubory patří korespondence s Kalouskovými žáky, zvláště pokud přibližuje jejich zkušenosti ze zahraničních pobytů (J. Bidlo, V. Kybal, J. V. Šimák, Č. Zíbrt), často však obsahuje i různé rady od jejich učitele, vztahující se k jejich dalšímu působení, a prozrazuje nejen Kalouskův zájem o jejich činnost, ale mnohdy i velmi vřelý vztah.