Lidové noviny strana 23 z 91

Dianie v Severnej Kórei ostražito sledujú médiá a politici po celom svete, aj napriek tomu sa k nám z tejto krajiny dostáva len veľmi obmedzené a cenzurované množstvo informácií. Kniha koreanistky Niny Špitálnikovej, ktorá prináša sedem rozhovorov so severokórejskými utečencami, preto predstavuje mimoriadne cenný a unikátny príspevok k poznaniu jedného z najtuhších autokratických režimov na svete. Životné osudy siedmich spovedaných severokórejských utečencov sú mimoriadne pestré. V knihe prehovorili ako tí, ktorí proti režimu dlhodobo revoltovali, tak tí, ktorí s ním sympatizovali, ako aj tí, ktorí boli zvyknutí na blahobyt, tak tí, ktorí sa museli celý život oháňať, aby sa aspoň občas najedli. Vďaka rozmanitosti spovedaných osôb majú čitatelia jedinečnú možnosť nahliadnuť pod rúško severokórejského režimu, poznať mentalitu Severokórejčanov a ich každodennosť, a to z mnohých uhlov. Ako funguje severokórejská indoktrinácia? Čo pre tamojších obyvateľov znamená trojica zbožštených vodcov? Aký je rozdiel medzi životom na dedine a v meste? Na tieto a mnohé ďalšie otázky nájdete odpoveď v strhujúcich výpovediach siedmich silných osobností, ktoré sa rozhodli riskovať vlastný život, ujsť z KĽDR – a poznať slobodu.

Co a kdo je středobodem Měšťákova života? Jak žije uznávaná autorita na ženskou krásu a jak se vlastně žije s ním? Jaká byla cesta Jana Mešťáka k medicíně? Jakými metamorfózami prošel kluk s nechutí k učení, ale s vášní ke všem sportovním disciplínám, aby byl dnes tím, kým je? Doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc. se v rozhovoru s Pavlínou Slancovou zamýšlí nad etickým a společenským rozměrem vlastního oboru, nad poptávkou současné moderní společnosti po " fyzické kráse a dokonalosti", porovnává vnímání role ženské a mužské krásy. Snaží se postihnout do jaké míry formuje fyzický vzhled osobnost člověka. Přirozeně tak sleduje etický rozměr vlastního oboru až tam, kde může výrazně podpořit kvalitu života, i tam, kde přispěje k urychlení rekonvalescence po úspěšné onkologické léčbě. Naznačuje rovněž, jak zasahuje náročná profese do jeho vlastního života... Metamorfórzy II. doplňují první knižní vydání souhrnem všech aktivit MUDr. Jana Měšťáka a současně uzavírají jeho neobyčejný osobní příběh.

Kniha Povstalci a odsouzenci čtenáři vůbec poprvé přehledně, formou biogramů, nabízí seznámení se životními osudy sedmadvaceti českých pánů, kteří ztratili život před čtyřmi sty lety při staroměstské exekuci 21. června 1621 za účast na protihabsburském povstání. Zatímco pány byli ve skutečnosti jen tři z nich a dalších sedm rytíři, hned sedmnáct odsouzenců pocházelo z měšťanského stavu, ponejvíce z pražského souměstí. O většině bylo dosud známo velmi málo, naproti tomu o nejproslulejších (cestovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, politik Václav Budovec z Budova, lékař Jan Jessenius) se popsaly stovky stran. Autor v této knize po zasazení událostí do zemského a evropského kontextu encyklopedicky představuje rod, kariéru, rodinu, majetkové poměry, politické angažmá před povstáním i během něj, průběh soudního procesu a poslední chvilky před smrtí, nakonec též pobělohorské osudy rodinných příslušníků každého z nich. Doc. PhDr. Jan Kilián, Ph.D.  (*1976), se specializuje na sociokulturní otázky období třicetileté války a na pobělohorské dějiny českých měst. Je autorem zhruba stovky odborných článků a autorem či spoluautorem více než tří desítek knih a edic.

Nový přehledný výklad české literatury v podání současných autorit literární vědy. Moderní příručka zahrnující celé české písemnictví je určena především zájemcům, kteří s učebnicemi rádi pracují sami a po svém, tedy náročnějším středoškolákům i posluchačům nižších univerzitních ročníků. Univerzitní učitelé a akademičtí vědečtí pracovníci, kteří ji sepsali, platí ve svém oboru, v české literární historii, za jeho přední představitele.

Petra Procházková přibližuje v novele Frišta s reportérskou citlivostí hektický tep kábulských ulic, žár tamního slunce a v neposlední řadě rigidní poměry v afghánské rodině i společnosti. Protagonistka novely Herra se provdá do rozvětvené kábulské rodiny, která jí na jednu stranu poskytne kýžené útočiště, na druhou stranu musí Herra sledovat násilnické chování svého švagra a občas schytá výprask i ona sama. Jednoho dne přibude do rodiny bizarně vyhlížející chlapec Mad. Díky jeho působení se dají věci do pohybu a staré pořádky se pomalu, ale jistě začnou bortit. Příběh rámuje pád Tálibánu a příchod amerických humanitárních pracovníků, pro něž začne Herra pracovat. Její dny pak připomínají tanec mezi vejci nechce pobouřit volnomyšlenkářské Američany ani tradicionalistického manžela. To vše popisuje autorka s humorem, sugestivně a se smyslem pro detail. I díky tomu se Frišta stala předlohou animovaného filmu Moje slunce Mad režisérky Michaely Pavlátové. Nové vydání Frišty vychází u příležitosti uvedení tohoto snímku. Zároveň se ke čtenářům dostává v době, která nelítostně ukazuje, že vyprávění neztratilo ani po letech nic ze své aktuálnosti.

Zánik koloniálních impérií v Africe se stal přelomovou událostí 20. století. Definitivně skončilo období novověké evropské expanze i mocenská priorita několika málo západoevropských států v globálním politickém systému. V něm se po druhé světové válce prosadily supervelmoci a ekonomické síly se zájmem otevřít Afriku vlastnímu vlivu. V české literatuře tvořily dějiny africké dekolonizace pouze součást historie kolonialismu nebo světových dějin. Navíc dobové ideologie deformovaly i naši interpretaci dekolonizačního procesu. S odstupem času umožňujícím objektivnější pohled je třeba zpracovat téma jako samostatnou monografii a připomenout, za jak nejednoznačných okolností kolonialismus ustupoval a jak složitě, a ne vždy úspěšně, vstupovaly desítky nových afrických států do konfliktního bipolárního světa. Byly to většinou umělé a etnicky složité celky, které obvykle musely překonat nedostatek identity a vstoupit na bouřlivou mezinárodní scénu jako slabší aktéři. Vztyčení nových vlajek nepřineslo africkým státům automaticky úplnou suverenitu a politická nezávislost nenabídla africkému lidu vždy prospěch. Neokolonialismus v mnoha svých formách omezil mnoho afrických společenství a Evropa, která změnila vnější formu styku se sousedním kontinentem, nikdy nepřestala severní i subsaharskou Afriku ovlivňovat. Africké elity často nenaplnily svou vůdčí roli a vystavily se ekonomickým či vojenským intervencím, které nakonec prosperitu zajistily jen výjimečně. Také současná Afrika zápasí s dědictvím dekád, kdy se takřka najednou změnily poměry a vazby na plochách třikrát větších než Evropa. Znalost dějin africké dekolonizace je mimořádně užitečná k pochopení současných vztahů mezi kontinentem někdejších kolonizátorů a světadílem dřívějších podřízených. A to i proto, že v Africe s jednou a půl miliardou obyvatel je ekonomicky, humanitárně i vojensky přítomná i Česká republika jako součást Evropské unie.

Kniha Panovnický majestát vznikla na půdě Historického ústavu AV ČR jako výsledek dlouholetého bádání odborníků na dějiny raného novověku. Autoři si položili základní otázku, jakým způsobem a s pomocí jakých nástrojů byla vykonávána královská moc v Čechách 17. a 18. století, tedy v době, kdy Habsburkové drželi hodnost českých králů a zároveň sídlili ve Vídni. Jak vypadala jejich správa českých zemí na dálku? A byla vůbec v raném novověku fyzická přítomnost panovníka pro výkon jeho moci nutná? Jak bylo mezi poddanými zajištováno povědomí o českém králi a jak se legitimizovala jeho moc? Tyto a další otázky spojené s panovnickým majestátem se pokouší zodpovědět tým odborníků po více než čtyřletém intenzivním výzkumu v českých i zahraničních archivech, muzeích a knihovnách.Výsledný text nabízí pozoruhodné putování od obecného ke konkrétnímu, od všeobecných principu, na nichž byla v raném novověku postavena politická moc českého krále, přes jeho reprezentaci ve výtvarném umění a hudbě až k detailům jeho každodennosti poté, co vjel ve svém kočáru s početným doprovodem dvořanů a služebníků na území Čech či Moravy. Před očima čtenářů tak dochází k postupnému zhmotnění krále, jenž je představen nejen jako abstraktní vrchol politického systému, ale i jako fyzická bytost z masa a kostí.

Téměř sto let představoval okresní hejtman v očích obyvatel každého okresu malého císaře. Jeho moc zasahovala do všech důležitých oblastí veřejného života, na svěřeném území garantoval právo a pořádek, zároveň hrál roli prostředníka mezi periferními oblastmi a centrem státní moci. Publikace přináší první ucelené zpracování činnosti tohoto dnes již zaniklého úřadu a jeho představitelů. V první části autor zkoumá postavení okresního hejtmana v rámci státní správy, proměny kariérních vzorců a způsob výběru těchto klíčových úředníků. Ve druhé části se zabývá činností hejtmanů ve vztahu k občanům a jejich zástupcům v podobě místních samosprávných sborů. Konkrétní příklady ukazují složitou pozici státního úředníka hájícího zájem vlády v lokálních podmínkách. Vyvstávají tak nejen zřejmé limity státní kontroly, ale i výrazný vliv vedoucích státních úředníků při prosazování zákonných norem v běžné úřední praxi.

Egypt má jednu z nejdelších souvislých historií ze všech zemí světa. Podobně jako dějiny jiných zemí, jejichž životní osou byly řeky čínská Jang-c-ťiang, indické Indus či Ganga nebo irácký Eufrat s Tigridem , sahají jeho dějiny až k samému prahu lidské civilizace. Podobně jako Čína, Indie či irácká Mezopotámie byl zemí, kde bylo vytvořeno písmo, způsob vizuálního zachycení mluveného slova písmo hieroglyfické. Jeho přírodní podmínky pravidelné nilské záplavy přinášející úrodnou zeminu umožnily růst obyvatel, rozvoj zemědělství a položily základy hospodářsko-společenské organizaci, státu. Tato úspěšnost však učinila Egypt zemí, v jejímž ovládání a využívání se vystřídala řada cizích útočníků z bližšího či vzdálenějšího okolí, z Afriky, Asie i z Evropy.Nové období egyptských dějin otevřel vpád muslimských Arabů, kteří přinesli do Egypta svůj jazyk a své náboženství a spojili jej natrvalo a velmi úzce s okolním muslimsko-arabským světem ve východní Asii a severní Africe.

Egypt má jednu z nejdelších souvislých historií ze všech zemí světa. Podobně jako dějiny jiných zemí, jejichž životní osou byly řeky čínská Jang-c-ťiang, indické Indus či Ganga nebo irácký Eufrat s Tigridem , sahají jeho dějiny až k samému prahu lidské civilizace. Podobně jako Čína, Indie či irácká Mezopotámie byl zemí, kde bylo vytvořeno písmo, způsob vizuálního zachycení mluveného slova písmo hieroglyfické. Jeho přírodní podmínky pravidelné nilské záplavy přinášející úrodnou zeminu umožnily růst obyvatel, rozvoj zemědělství a položily základy hospodářsko-společenské organizaci, státu. Tato úspěšnost však učinila Egypt zemí, v jejímž ovládání a využívání se vystřídala řada cizích útočníků z bližšího či vzdálenějšího okolí, z Afriky, Asie i z Evropy.Nové období egyptských dějin otevřel vpád muslimských Arabů, kteří přinesli do Egypta svůj jazyk a své náboženství a spojili jej natrvalo a velmi úzce s okolním muslimsko-arabským světem ve východní Asii a severní Africe.

Nové, rozšířené a přepracované vydání Dějin Běloruska seznamuje čtenáře s nejnovějšími poznatky z oblasti starších i současných běloruských dějin. Zachycuje vývoj od dob Velkoknížectví litevského přes období Rzeczpospolité až do anexe běloruských území ruskou říší v 18. století. Zvláštní pozornost je věnována novodobým a současným dějinám 19. až 21. století: procesy formování současného běloruského národa a zrod běloruské státnosti na začátku 20. století, průběh druhé světové války, kolaboranství i partyzánské hnutí, a konečně období znovuzískání nezávislosti v roce 1991 a další politický vývoj.

Další publikace muzikologa Viktora Velka opět povrzuje jeho zájem o dějiny opery a hudební kulturu Čechů žijících ve Vídni v 19. a 20. století. Biografie slavného operního pěvce Richarda Kubly (18901964) završuje trilogii s názvem Hudební umělci mezi Ostravou a Vídní / Tonkünstler zwischen Ostrau und Wien. Kniha rekonstruuje život a dílo v plné a podrobné šíři, tj. nechybí přehledy rolí, nahrávek, rozhlasových vystoupení apod. Na chronologické řazení v závěru navazují tematická intermezza typu Kubla a film, Kubla a ženy, Kubla skladatelem?, Kubla a automobil apod. Kublova cesta vedla z rodné Ostravy přes nedokončená studia práv do Vídně na akademii. Ve Vídni se rychle uplatnil ve Volksoper, po roce 1918 působil v Praze v Novém německém divadle a pak i řadu sezón v Národním divadle, hostoval na řadě českých a slovenských scén, též na zahraničních scénách (mj. reprezentoval Národní divadlo v představení Prodané nevěsty v Chicagu), celkem vystoupil na čtyřech kontinentech. Autor knihy často posiluje autenticitu textu tím, že ustupuje do pozadí a prostřednictvím citátů nechává hovořit prameny. Publikace zaujme i bohatým a raritním obrazovým materiálem.

Svatá Ludmila jako manželka Bořivoje I. je první historicky doloženou Přemyslovnou. Během jejího života byly položeny základy ke christianizaci Čech a také základy moci Přemyslovců. Jde tedy skutečně o ženu na rozhraní věků, v nichž se mocensky a politicky střetával Západ s Východem, věku, v nichž si razilo cestu Evropou křesťanství a kdy se vytvářely mocenské struktury, které Evropu dodnes charakterizují. Publikace prostřednictvím šesti tematicky úzce provázaných esejistických celků rozkrývá život a svět kněžny Ludmily. V centru pozornosti stojí témata jako zrození světice v 10. až 12. století, kult Ludmiliny osobnosti v době Karla IV., její obliba v husitských a pohusitských Čechách nebo postavení svaté Ludmily v kultuře a umění předmoderní a moderní společnosti. Osobnost svaté Ludmily významné historické postavy a posléze zemské světice je sledována prostřednictvím rady společenskovědních a přírodovědných disciplín v dlouhém časovém horizontu od raného středověku až do současnosti. Kniha proto obsahuje studie předních českých odborníku působících v různých oblastech výzkumu, kteří osobnost svaté Ludmily a její dobu představují a hodnotí prizmatem interdisciplinárního přístupu. Publikace doprovází stejnojmennou výstavu Svatá Ludmila Žena na rozhraní věků, uspořádanou v hlavní budově Akademie věd ve dnech 20. května až 30. července 2021.

Kniha prezentuje jazykovědné poznatky z prehistorie češtiny na pozadí historických i archeologických zjištění a propojuje takto období praslovanské s obdobím, kdy vzniká čeština jako samostatný jazyk. Věnuje se jednotlivým obdobím od příchodu Slovanů do našich zemí (Sámův kmenový svaz, výboje Karla Velikého, Velkomoravská říše) až do 11. století a snaží se přiblížit jazyk těchto období (i pomocí jeho přibližné rekonstrukce). Sleduje postupnou diferenciaci západoslovanského areálu a změny v různých jazykových rovinách, jimiž se jazyk na našem území postupně odlišoval od jazyků okolních. Kniha je vhodná pro odbornou veřejnost i laické čtenáře se zájmem o počátky českého národa a jeho jazyka.

PhDr. František Hoffmann, CSc. (narozen 23. 2. 1920 v Litomyšli, zemřel 1. 10. 2015 v Praze), významný český historik, archivář a kodikolog, začal psát své vzpomínky v srpnu 2011, v době, kdy se zotavoval po závažné operaci; poslední zápisy jsou z konce května 2013. Vrací se v nich do rodné Litomyšle, kde prožil první čtvrtstoletí svého dlouhého a plodného života, pokračuje vysokoškolskými studii v Praze, která absolvoval kvůli uzavření českých vysokých škol v roce 1939 až po skončení války v letech 19451950, a značný prostor věnuje Jihlavě, kam nastoupil v prosinci 1950 do tehdejšího městského, později okresního archivu, který od základu vybudoval a vedl jej do konce srpna 1968. Jeho dalším působištěm bylo jihlavské Muzeum Vysočiny, kde zastával do konce roku 1969 funkci ředitele, z níž byl kvůli aktivní účasti v obrodném procesu odvolán a koncem následujícího roku musel z muzea i z Jihlavy odejít. Poslední, bohužel již nedokončená, část vzpomínek je věnována Praze a Hoffmannovu působení v rukopisném oddělení Archivu ČSAV, kam nastoupil v roce 1971. Vlastní vzpomínkový text doplňuje Legenda o svatém Vocáskovi, beletristický pokus z let 19511952 reflektující dobovou atmosféru, který je parodií na tehdejší vládnoucí ideologii. Jako textové přílohy jsou mimo jiné zařazeny ukázky z rukopisných poznámek z konce druhé světové války, dokumenty související s nástupem do jihlavského archivu či doklady k občanské angažovanosti v letech 1968 a 1969 a k následné perzekuci. Rovněž obrazové přílohy, které pocházejí většinou z rodinného archivu, se váží hlavně k období zachycenému ve vzpomínkách, nechybí však ani fotografie z posledních let života. Stručný biografický medailon odkazuje v poznámkách na nejdůležitější práce Františka Hoffmanna.

Duchovní prostředí bylo od samého počátku úzce spojeno s výtvarným uměním. Římskokatolická církev se tak v podstatě bezděky stala již záhy správkyní uměleckých pokladu nevyčíslitelné hodnoty a tím také převzala odpovědnost za správu podstatné části evropského kulturního dědictví. Zájem o výtvarné umění se tak stal základním podnětem ke snaze o jeho dokumentaci, popis a pochopení zákonitostí jeho vývoje. Postupně se vytvořila početná skupina duchovních, kteří se vyprofilovali jako znalci výtvarného umění. Počátky takového myšlení můžeme sledovat již v textech středověkých kronikářů, dále v době baroka a národního obrození. Vrcholem se potom stala doba dvacátého století. Nejvýznamnějšími představiteli těchto snah v českých zemích byli Antonín Podlaha, Eduard Šittler a Josef Cibulka. Dnes se na jejich dílo snaží navazovat pracovníci Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v cele s profesory Jiřím Kuthanem a Janem Roytem.