Lidové noviny strana 23 z 91

Čtvrtý z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (18211856) zahrnuje bezmála dvě stě dopisů z přelomového roku 1848, valnou většinou zpřístupňovaných veřejnosti vůbec poprvé. Období je rámováno Havlíčkovou svatbou s Julií Sýkorovou a narozením dcery Zdenky. Jádrem svazku je ale korespondence redakční: většina otištěných listů přibližuje Havlíčkovy novinářské aktivity, jejich organizování i veřejný ohlas, jim je věnována i úvodní studie. Po uvolnění cenzury a císařském slibu konstituce opouští Karel Havlíček redakci Pražských novin a zakládá opoziční Národní noviny. Po potlačení svatodušních bouří je proti němu vedeno vyšetřování a několik červencových dní je vězněn na Pražském hradě. Právě v té době je zvolen poslancem ústavodárného říšského sněmu, avšak koncem roku se mandátu vzdává, aby se mohl naplno věnovat novinám. Stejně jako předchozí tři díly obsahuje i tento svazek také vysvětlivky, rozsáhlou ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.

Kniha se zabývá českou političkou, publicistkou a jednou z prvních poslankyň československého parlamentu Luisou Landovou-Štychovou (18851969). Vychází z autorčiny rozsáhlé a dosud neprobádané pozůstalosti, dokumentující její veřejnou činnost po dobu bezmála šedesáti let. Během ní opsala politickou trajektorii od sociální demokracie a anarchismu přes národní socialisty až ke komunismu, to vše při celoživotní feministické orientaci. Současně se angažovala v mnoha prostředích, jejichž analýza představuje cenné sondy do kulturních dějin české společnosti 20. století byla aktivní v bezvěreckých, ženských, skautských spolcích, v domácím odboji za první světové války, v Národním shromáždění, v antifašistických skupinách ve třicátých letech a po roce 1945 v ateistických a astronomických organizacích. Landová-Štychová se celý život zabývala řadou pozoruhodných témat: sexualitou, rodičovstvím, kolektivním bydlením a ženskými právy. Její blízkost německému prostředí ji činila poměrně senzitivní v otázce národnostních vztahů zejména po roce 1945, kdy se její rodina stala obětí protiněmeckého šovinismu. Předkládaná biografie srovnává její vlastní vzpomínky s dalšími prameny a ukazuje snahu konstruovat čítankový příběh socialistické aktivistky, zatímco z ostatních zdrojů je možno rekonstruovat rozporný a v mnohém nešťastný život skutečné historické aktérky.

Vídeňské vzpomínky Bedřicha Hlaváče byly psány jako vědomý pokus o rekonstrukci historické paměti společnosti. Hlaváč, dlouholetý vídeňský zpravodaj z dob císařského Rakouska, se snažil touto cestou připomenout mladému republikánskému Československu jeho někdejší kořeny, zrekonstruovat pro mladší generace lesk zlata i pozlátka císařské metropole. Málokdo z Čechů jeho generace znal Vídeň tak dobře ve všech patrech a úrovních společenského, politického, hospodářského i kulturního života jako tento muž širokých zájmů, a právě tak širokých konexí. Více než dvacet let odtud působil jako parlamentní a politický zpravodaj Masarykových listů Čas a Naše doba, spolupracoval s dalšími pražskými i vídeňskými redakcemi a politiky, zprostředkovával jejich kontakty s vlivnými kruhy metropole. Bedřich Hlaváč byl důležitým prostředníkem mezi svébytnými světy rakouského a českého, říšského a zemského centra dění počátku 20. století a jako takový se stal svědkem a komentátorem, propagátorem i kritikem doby, jejíž obraz záhy a snad až příliš výrazně překryla nová epocha. Vedle cenného historického svědectví zachyceného v Hlaváčových pamětech přibližuje editor knihy formou životopisné studie též samu osobnost a život autora i jeho rodiny, stojící na pomezí česko-židovské komunity a sdílející její tehdejší nelehké osudy.

This book is the work of more than thirty medievalists from the Czech Republic and abroad, who offer in their chapters a broad spectrum of views of Benedictinism as a phenomenon, which has co-shaped the history of Europe for almost a millennium and a half. Its traces are evident in European education and culture, in important buildings, volumes of exceptional written monuments, in collections of liturgical objects, in monuments of sculpture and painting. The Benedictines have distinctly shaped the formation of medieval society for which they preserved much from the lost civilization of antiquity. They participated in the Christianization of European societies and in the creation of their states. In this sense, the Benedictines were at the birth of Europe our physical and spiritual home today.

Svazek je dílem více než třiceti domácích a zahraničních medievistů, kteří v jeho kapitolách nabízejí široké spektrum pohledů na benediktinství jako na jev, který již téměř půldruhého tisíciletí spoluvytváří dějiny Evropy. Jeho stopy jsou dobře čitelné v evropské vzdělanosti a kultuře, ve významných stavbách, svazcích mimořádných písemných památek, v souborech liturgických předmětů, v památkách sochařství a malířství. Výrazné stopy zanechali benediktini také v konstrukci středověké společnosti, pro niž zachránili mnoho ze zaniklé antické civilizace, podíleli se na její christianizaci a na vzniku jejích států. V tomto smyslu stáli benediktini u zrodu té Evropy, která je naším dnešním fyzickým i duchovním domovem.

Kniha prof. Jiřího Slámy Karel IV. a jeho svatováclavská legenda vznikla s ideou díků Karlu IV. v období příprav na 700. výročí narození Otce vlasti; zahrnuje jedinečnou synopsi života Karla IV., který je dovršitelem středověké svatováclavské tradice, v níž představuje sv. Václava jako věčného panovníka Českého království. Nad jeho legendou pisatel vstupuje do diskuse o autorství, stáří a významu jednotlivých svatováclavských legend od 10. století a vyzvedává význam rozšíření Karlovy legendy do světského prostředí. Samotnou Karlovu legendu v bilingvní podobě s novým překladem PhDr. Jana Kalivody z latinského středověkého originálu do češtiny doprovodil autor důležitými poznámkami s připomínkou výsledků moderního bádání. Publikovaná práce ze závěru života pana prof. Jiřího Slámy je bez nadsázky jeho nadčasovým odkazem do našich dnešních dnů při hledání naší národní, duchovní a kulturní, společenské identity.

Korespondence českého historika, novináře a politika Josefa Kalouska (18381915), dochovaná v nemalém množství v jeho osobním fondu, uloženém v Archivu Národního muzea v Praze, je odrazem rozsáhlých vědeckých, pedagogických, publikačních, redakčních, organizačních i politických aktivit svého pisatele a okruhu jeho kolegů, přátel či známých. Nejpočetnější, ale nepochybně i nejzajímavější je korespondence vedená s českými historiky, která zahrnuje dopisy jak Kalouskových kolegů z univerzity a fakulty starší i mladší generace a jeho žáků, postupně se etablujících na poli historické vědy, tak historiků regionálních, archivářů z různých typů archivů, včetně tehdy privátních, a ne vždy snadno přístupných, středoškolských profesorů, muzejních a knihovních nebo i vlastivědných pracovníků či zapálených amatérů. Druhý svazek edice obsahuje dopisy celkem šedesáti osob, týkající se nejrůznějších záležitostí. Mezi nejzajímavější, ale i nejrozsáhlejší soubory patří korespondence s Kalouskovými žáky, zvláště pokud přibližuje jejich zkušenosti ze zahraničních pobytů (J. Bidlo, V. Kybal, J. V. Šimák, Č. Zíbrt), často však obsahuje i různé rady od jejich učitele, vztahující se k jejich dalšímu působení, a prozrazuje nejen Kalouskův zájem o jejich činnost, ale mnohdy i velmi vřelý vztah.

Dianie v Severnej Kórei ostražito sledujú médiá a politici po celom svete, aj napriek tomu sa k nám z tejto krajiny dostáva len veľmi obmedzené a cenzurované množstvo informácií. Kniha koreanistky Niny Špitálnikovej, ktorá prináša sedem rozhovorov so severokórejskými utečencami, preto predstavuje mimoriadne cenný a unikátny príspevok k poznaniu jedného z najtuhších autokratických režimov na svete. Životné osudy siedmich spovedaných severokórejských utečencov sú mimoriadne pestré. V knihe prehovorili ako tí, ktorí proti režimu dlhodobo revoltovali, tak tí, ktorí s ním sympatizovali, ako aj tí, ktorí boli zvyknutí na blahobyt, tak tí, ktorí sa museli celý život oháňať, aby sa aspoň občas najedli. Vďaka rozmanitosti spovedaných osôb majú čitatelia jedinečnú možnosť nahliadnuť pod rúško severokórejského režimu, poznať mentalitu Severokórejčanov a ich každodennosť, a to z mnohých uhlov. Ako funguje severokórejská indoktrinácia? Čo pre tamojších obyvateľov znamená trojica zbožštených vodcov? Aký je rozdiel medzi životom na dedine a v meste? Na tieto a mnohé ďalšie otázky nájdete odpoveď v strhujúcich výpovediach siedmich silných osobností, ktoré sa rozhodli riskovať vlastný život, ujsť z KĽDR – a poznať slobodu.

Co a kdo je středobodem Měšťákova života? Jak žije uznávaná autorita na ženskou krásu a jak se vlastně žije s ním? Jaká byla cesta Jana Mešťáka k medicíně? Jakými metamorfózami prošel kluk s nechutí k učení, ale s vášní ke všem sportovním disciplínám, aby byl dnes tím, kým je? Doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc. se v rozhovoru s Pavlínou Slancovou zamýšlí nad etickým a společenským rozměrem vlastního oboru, nad poptávkou současné moderní společnosti po " fyzické kráse a dokonalosti", porovnává vnímání role ženské a mužské krásy. Snaží se postihnout do jaké míry formuje fyzický vzhled osobnost člověka. Přirozeně tak sleduje etický rozměr vlastního oboru až tam, kde může výrazně podpořit kvalitu života, i tam, kde přispěje k urychlení rekonvalescence po úspěšné onkologické léčbě. Naznačuje rovněž, jak zasahuje náročná profese do jeho vlastního života... Metamorfórzy II. doplňují první knižní vydání souhrnem všech aktivit MUDr. Jana Měšťáka a současně uzavírají jeho neobyčejný osobní příběh.

Kniha Povstalci a odsouzenci čtenáři vůbec poprvé přehledně, formou biogramů, nabízí seznámení se životními osudy sedmadvaceti českých pánů, kteří ztratili život před čtyřmi sty lety při staroměstské exekuci 21. června 1621 za účast na protihabsburském povstání. Zatímco pány byli ve skutečnosti jen tři z nich a dalších sedm rytíři, hned sedmnáct odsouzenců pocházelo z měšťanského stavu, ponejvíce z pražského souměstí. O většině bylo dosud známo velmi málo, naproti tomu o nejproslulejších (cestovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, politik Václav Budovec z Budova, lékař Jan Jessenius) se popsaly stovky stran. Autor v této knize po zasazení událostí do zemského a evropského kontextu encyklopedicky představuje rod, kariéru, rodinu, majetkové poměry, politické angažmá před povstáním i během něj, průběh soudního procesu a poslední chvilky před smrtí, nakonec též pobělohorské osudy rodinných příslušníků každého z nich. Doc. PhDr. Jan Kilián, Ph.D.  (*1976), se specializuje na sociokulturní otázky období třicetileté války a na pobělohorské dějiny českých měst. Je autorem zhruba stovky odborných článků a autorem či spoluautorem více než tří desítek knih a edic.

Nový přehledný výklad české literatury v podání současných autorit literární vědy. Moderní příručka zahrnující celé české písemnictví je určena především zájemcům, kteří s učebnicemi rádi pracují sami a po svém, tedy náročnějším středoškolákům i posluchačům nižších univerzitních ročníků. Univerzitní učitelé a akademičtí vědečtí pracovníci, kteří ji sepsali, platí ve svém oboru, v české literární historii, za jeho přední představitele.

Petra Procházková přibližuje v novele Frišta s reportérskou citlivostí hektický tep kábulských ulic, žár tamního slunce a v neposlední řadě rigidní poměry v afghánské rodině i společnosti. Protagonistka novely Herra se provdá do rozvětvené kábulské rodiny, která jí na jednu stranu poskytne kýžené útočiště, na druhou stranu musí Herra sledovat násilnické chování svého švagra a občas schytá výprask i ona sama. Jednoho dne přibude do rodiny bizarně vyhlížející chlapec Mad. Díky jeho působení se dají věci do pohybu a staré pořádky se pomalu, ale jistě začnou bortit. Příběh rámuje pád Tálibánu a příchod amerických humanitárních pracovníků, pro něž začne Herra pracovat. Její dny pak připomínají tanec mezi vejci nechce pobouřit volnomyšlenkářské Američany ani tradicionalistického manžela. To vše popisuje autorka s humorem, sugestivně a se smyslem pro detail. I díky tomu se Frišta stala předlohou animovaného filmu Moje slunce Mad režisérky Michaely Pavlátové. Nové vydání Frišty vychází u příležitosti uvedení tohoto snímku. Zároveň se ke čtenářům dostává v době, která nelítostně ukazuje, že vyprávění neztratilo ani po letech nic ze své aktuálnosti.

Zánik koloniálních impérií v Africe se stal přelomovou událostí 20. století. Definitivně skončilo období novověké evropské expanze i mocenská priorita několika málo západoevropských států v globálním politickém systému. V něm se po druhé světové válce prosadily supervelmoci a ekonomické síly se zájmem otevřít Afriku vlastnímu vlivu. V české literatuře tvořily dějiny africké dekolonizace pouze součást historie kolonialismu nebo světových dějin. Navíc dobové ideologie deformovaly i naši interpretaci dekolonizačního procesu. S odstupem času umožňujícím objektivnější pohled je třeba zpracovat téma jako samostatnou monografii a připomenout, za jak nejednoznačných okolností kolonialismus ustupoval a jak složitě, a ne vždy úspěšně, vstupovaly desítky nových afrických států do konfliktního bipolárního světa. Byly to většinou umělé a etnicky složité celky, které obvykle musely překonat nedostatek identity a vstoupit na bouřlivou mezinárodní scénu jako slabší aktéři. Vztyčení nových vlajek nepřineslo africkým státům automaticky úplnou suverenitu a politická nezávislost nenabídla africkému lidu vždy prospěch. Neokolonialismus v mnoha svých formách omezil mnoho afrických společenství a Evropa, která změnila vnější formu styku se sousedním kontinentem, nikdy nepřestala severní i subsaharskou Afriku ovlivňovat. Africké elity často nenaplnily svou vůdčí roli a vystavily se ekonomickým či vojenským intervencím, které nakonec prosperitu zajistily jen výjimečně. Také současná Afrika zápasí s dědictvím dekád, kdy se takřka najednou změnily poměry a vazby na plochách třikrát větších než Evropa. Znalost dějin africké dekolonizace je mimořádně užitečná k pochopení současných vztahů mezi kontinentem někdejších kolonizátorů a světadílem dřívějších podřízených. A to i proto, že v Africe s jednou a půl miliardou obyvatel je ekonomicky, humanitárně i vojensky přítomná i Česká republika jako součást Evropské unie.

Kniha Panovnický majestát vznikla na půdě Historického ústavu AV ČR jako výsledek dlouholetého bádání odborníků na dějiny raného novověku. Autoři si položili základní otázku, jakým způsobem a s pomocí jakých nástrojů byla vykonávána královská moc v Čechách 17. a 18. století, tedy v době, kdy Habsburkové drželi hodnost českých králů a zároveň sídlili ve Vídni. Jak vypadala jejich správa českých zemí na dálku? A byla vůbec v raném novověku fyzická přítomnost panovníka pro výkon jeho moci nutná? Jak bylo mezi poddanými zajištováno povědomí o českém králi a jak se legitimizovala jeho moc? Tyto a další otázky spojené s panovnickým majestátem se pokouší zodpovědět tým odborníků po více než čtyřletém intenzivním výzkumu v českých i zahraničních archivech, muzeích a knihovnách.Výsledný text nabízí pozoruhodné putování od obecného ke konkrétnímu, od všeobecných principu, na nichž byla v raném novověku postavena politická moc českého krále, přes jeho reprezentaci ve výtvarném umění a hudbě až k detailům jeho každodennosti poté, co vjel ve svém kočáru s početným doprovodem dvořanů a služebníků na území Čech či Moravy. Před očima čtenářů tak dochází k postupnému zhmotnění krále, jenž je představen nejen jako abstraktní vrchol politického systému, ale i jako fyzická bytost z masa a kostí.

Téměř sto let představoval okresní hejtman v očích obyvatel každého okresu malého císaře. Jeho moc zasahovala do všech důležitých oblastí veřejného života, na svěřeném území garantoval právo a pořádek, zároveň hrál roli prostředníka mezi periferními oblastmi a centrem státní moci. Publikace přináší první ucelené zpracování činnosti tohoto dnes již zaniklého úřadu a jeho představitelů. V první části autor zkoumá postavení okresního hejtmana v rámci státní správy, proměny kariérních vzorců a způsob výběru těchto klíčových úředníků. Ve druhé části se zabývá činností hejtmanů ve vztahu k občanům a jejich zástupcům v podobě místních samosprávných sborů. Konkrétní příklady ukazují složitou pozici státního úředníka hájícího zájem vlády v lokálních podmínkách. Vyvstávají tak nejen zřejmé limity státní kontroly, ale i výrazný vliv vedoucích státních úředníků při prosazování zákonných norem v běžné úřední praxi.

Egypt má jednu z nejdelších souvislých historií ze všech zemí světa. Podobně jako dějiny jiných zemí, jejichž životní osou byly řeky čínská Jang-c-ťiang, indické Indus či Ganga nebo irácký Eufrat s Tigridem , sahají jeho dějiny až k samému prahu lidské civilizace. Podobně jako Čína, Indie či irácká Mezopotámie byl zemí, kde bylo vytvořeno písmo, způsob vizuálního zachycení mluveného slova písmo hieroglyfické. Jeho přírodní podmínky pravidelné nilské záplavy přinášející úrodnou zeminu umožnily růst obyvatel, rozvoj zemědělství a položily základy hospodářsko-společenské organizaci, státu. Tato úspěšnost však učinila Egypt zemí, v jejímž ovládání a využívání se vystřídala řada cizích útočníků z bližšího či vzdálenějšího okolí, z Afriky, Asie i z Evropy.Nové období egyptských dějin otevřel vpád muslimských Arabů, kteří přinesli do Egypta svůj jazyk a své náboženství a spojili jej natrvalo a velmi úzce s okolním muslimsko-arabským světem ve východní Asii a severní Africe.