Lidové noviny strana 23 z 82

Režisér Ingmar Bergman v roce 1961 natáčí film Hosté večeře Páně (Nattvardsgästerna) – o tom, jaké by to bylo, kdyby vyslyšel přání svého otce a stal se knězem... Realita a fikce se vzájemně proplétají. Když si knihu Bergman přečetl, údajně autorovi řekl: „Jak jste to sakra věděl. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvil.“ Ingmar Bergman, švédský režisér a ústřední postava Ahndorilovy knihy, četl rukopis ještě před vydáním. A když dočetl poslední stránku, šel se plahočit hlubokým sněhem. Když se domů vrátil, vzal telefon, zavolal Alexanderovi Ahndorilovi a řekl mu: „Byl jsem hluboce pohnut a myslím, že jste úžasný spisovatel.“ Ale o půl roku později, ve svém posledním televizním vystoupení, poznamenal, že ta kniha je „urážka a ponížení“.

Kniha české malířky provdané do Francie nás zavede do Provence, kde si Lenka s manželem pořídili polorozpadlý zámek, ve kterém se chystají žít a vybudovat zde tvořivé a tvůrčí místo, kde bude živo (divadelní stáže a kurzy výtvarného umění, představení, výstavy, koncerty), samozřejmě s ubytováním účastníků i hostů. Cesta k realizaci tohoto snu byla složitá, plná sutě ze zborcených zdí i jiných překážek nastražených přírodou i lidmi. Vyprávěním se prolínají impresionistické popisy úchvatné přírody, místních zvyků, zdejší kultury, lidí a jejich mentality.

Další kniha z edice Dějiny českých měst je věnována Mělníku. Město Mělník vzniklo ve 13. století z podhradí a později trhové osady. Zakládací listinu město nemá. A tak první zpráva, podle níž se Mělník považoval za město, se objevila až v listině Přemysla Otakara II. z 25. listopadu 1274, kterou byl Mělnickým darován k dobudování obce podíl na výnosu labského obchodu. Mělník prohlásil natrvalo za královské věnné město až Karel IV.

Fialova Paříž představuje typ turistického průvodce, s jakým je na českém knižním trhu zatím minimum zkušeností. Čtvrť po čtvrti, ulici po ulici sleduje autor nejrůznější kulturní a zejména literární reminiscence s tou kterou konkrétní lokalitou svázané. Paříž, považovaná od konce 17. století až do současnosti za kulturní Mekku Evropy, nejenže hostila výkvět kultury francouzské, ale posléze též vynikající představitele umění národů dalších: existuje tedy Paříž Američanů, Paříž Rusů, Poláků, Paříž arabská, židovská, africká, čínská, vietnamská a v neposlední řadě též Paříž česká, neboť od počátku 19. století není snad význačnějšího českého malíře či sochaře, který by do města nad Seinou nezavítal.

Jedná se o rozšířené a doplněné vydání úspěšného a ceněného titulu ze začátku devadesátých let, kde autor na příkladu poddaného sedláka Ostoje, žijícího v druhé čtvrtině 12. století na levohradeckém "hradišti" (je doložen v textu jedné listiny z roku 1132), v němž zobecnil v 21 kapitolách dnešní poznatky o životních podmínka raně středověkých zemědělců.

Kniha k poctě "první dámy české medievistiky" Anežky Merhautové. Příspěvky předních českých i zahraničních mediavelistů jsou věnovány raně středověkým památkám na území střední Evropy, českým zemím do konce 13. století i lucemburskému období, ve kter ém se řada z nich zabývá pražským chrámem sv. Víta, kterému Anežka Merhautová věnovala značnou badatelskou pozornost.

Koncem roku 2004 začala dokumentaristka Bronislava Janečková natáčet s prof. Františkem Dvořákem desetidílný cyklus jeho vzpomínek pro stanici Vltava Českého rozhlasu. V tu chvíli ani jeden z nich netušil, že ze zvukových záznamů vznikne kromě rozhlasového pořadu něco navíc. Už po prvních setkáních bylo jasné, že životní ohlédnutí pana profesora je mnohem hlubší, než se vejde do deseti půlhodinek. Tato kniha je toho důkazem.

Autor se pokouší překonat diametrálně odlišné pohledy na dramatický vývoj rozmanitých etnik a ras, který kdysi koloniální historiografie chápala jako dějiny bělochů v Africe a který následně antikolonialistický odboj předkládal jako dějiny Afričanů b ez bělochů nebo proti bělochům.

Nepostradatelná a dosud nepřekonaná pomůcka pro každého zájemce o etymologii jazyka českého. Výklady o původu nejužívanějších i méně známých slov.

Druhé, rozšířené české vydání přehledných a čtivých dějin tohoto státu od prehistorických počátků přes kolonizaci země a vládu aprtheidu až po vývoj po volbách r. 2009.

vzděláním filosof, sociolog, teolog a religionista. Za totality činný v náboženském a kulturním disentu, nyní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, farář Akademické farnosti v Praze a prezident České křesťanské akademie. Po roce 1989 podnikl studijní a přednáškové cesty po všech šesti kontinentech, byl hostujícím profesorem mimo jiné na univerzitách v Oxfordu, Cambridge a Harvardu. Je nositelem mezinárodních ocenění za zásluhy o šíření tolerance a duchovní svobody. Jan Pavel II. ho jmenoval konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími a Benedikt XVI. monsignorem (čestným papežským prelátem). Jeho knihy a články vycházejí ve významných nakladatelstvích v řadě světových jazyků. Doma i v zahraničí získal prestižní ceny za literaturu.

V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“. Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem. Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho.

V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“. Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem. Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho. Ke knize je připojeno CD se čtením z knihy.

Překlad populární práce zabývající se vývojem čínského znakového písma. Autorka, lingvistka a vysokoškolská učitelka čínštiny, snadno uchopitelnou formou seznamuje čtenáře se složitou historií čínského písemného systému. Vysvětluje vznik a vývoj několika desítek nejpoužívanějších znaků, které navíc vztahuje k sociálním a kulturním dějinám Číny. Ukazuje, že tento starobylý písemný systém je stále živý a lze na jeho základě pochopit i mnohé skutečnosti současné čínské kultury a společnosti. Jako vynikající pedagog dokáže stručně, jasně a zábavně osvětlit i komplikované jevy. Tato práce je vhodná pro zájemce o čínskou kulturu a historii. Proč čínské znaky vypadají tak, jak vypadají? Významná švédská sinoložka nás provází fascinujícím světem, z něhož znaky pocházely: každodenním životem Číňanů v nejstarších historických dobách, jejich obydlími, vozy, oděvy a nástroji, které používali, i s přírodním prostředím - venkovskou krajinou, horami, řekami, rostlinami a zvířaty. V knize s bohatým obrazovým doprovodem se čtenář seznamuje se vznikem, podobou, vývojem i prognózou tohoto fenoménu, který provází čínskou civilizaci po celou její dlouhou historii.

Kniha zachycuje historii arabsky mluvících zemí severní Afriky, Španělska a Blízkého východu od příchodu islámu v 7. století až po polovinu osmdesátých let století dvacátého. Kromě politického a ekonomického vývoje se autor věnuje hlavně společenským a duchovním změnám, takže se čtenář může seznámit s utvářením islámských doktrín i s jejich pozdějším přizpůsobením měnícím se podmínkám moderní doby. A lépe pak pochopí, co pro arabský svět znamenala převaha západní Evropy, proč vznikl arabský nacionalismus a kde jsou kořeny islámského fundamentalismu, který dnes ovlivňuje globální politiku.

Další svazek edice Česká historie mapuje historii Moravy v epoše moravských údělů, které nemají v dějinách přemyslovského státu ten nejlepší zvuk. Spíš jsou vnímány jako odstředivý prvek ve struktuře přemyslovského státu, navíc česká historiografie pochybovala, že je skoro nemožné proniknout do složitého labyrintu českých dějin (řečeno slovy Václava Novotného). Mladý moravský historik se pokouší novým výkladem pramenů vyložit moravské dějiny v temném 10. století, následujícím po pádu Velké Moravy, několikeré připojení Moravy k k přemyslovskému státu, vznik údělů za knížete Břetislava I. i snahy moravských údělníků (většinou neúspěšné) zasednout na pražský knížecí stolec a později (v 12. století) získat větší nezávislost, což vyvrcholilo vznikem moravského markrabství. Kromě těchto „velkých" dějin se ovšem na Moravě odehrával stovky a tisíce menších a malých příběhů všedního dne (osudy olomouckého biskupství byly jedním z nich), jejichž hrdiny většinou neznáme, na jejichž konci však bylo utvoření středověké podoby země.