Lidové noviny strana 27 z 91

Nové a rozšířené vydání Publikace představuje dějiny Vietnamu od nestarších dob až po současnost. Od prvních kultur doby bronzové přes hlavní milníky francouzské koloniální nadvlády až k druhé indočínské válce, na jejímž konci se podařilo Vietnam sjednotit pod komunistickým režimem, který se v zemi drží u moci až do současnosti. Pozornost je věnována také česko-vietnamským vztahům, jejich formování, proměnám a současnému stavu. Nové vydání je obohacené o vietnamskou diakritiku a celou řadu nových témat, jako např. jazyk, písmo, náboženství, kulturu, literaturu a současné zahraniční vztahy VSR.

Kniha Valašské Meziříčí zevrubně představuje dějiny území, které vstoupilo do psané historie na konci 13. století, kdy zde existovala ves Krásno (poprvé zmíněna 1299) a městečko Meziříčí (1297 Mezersicz, 1377 Schönstadt), nazývané také Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Publikace z populární edice Dějiny měst přibližuje nejstarší historii Valašského Meziříčí a přes období třicetileté války se dostává až k starostování JUDr. Aloise Mikyšky, během nějž se Valašské Meziříčí stává valašskými Athénami, jelikož zde bylo v roce 1871 založeno gymnázium a další střední odborné školy. Samozřejmostí je i přiblížení novodobé historie města. Po překonání poválečného rozvratu se Valašské Meziříčí rozvíjelo velmi dynamickým tempem, stavěly se nová, rozsáhlá sídliště a vyrostly další moderní průmyslové závody. Daní za tento pokrok však byla asanace zastaralé a nevyhovující zástavby, čímž město ztratilo malebné staré čtvrti a romantická zákoutí, která socialistická výstavba nemohla nahradit. Přestože Valašské Meziříčí přestalo být v roce 1960 správním centrem okresu, zachovalo si status rozvinutého kulturního i hospodářského střediska i po společenském převratu v roce 1989.

První moderní česká práce o císařské diplomacii v 17. a 18. století, která vznikla jako výsledek spolupráce předních odborníků na dějiny raného novověku. Jejich úkolem bylo sestavit obraz fungování diplomatické sítě ve složité době, kdy se zvyšovaly nároky na zastoupení a kdy bylo nutné komplikovaně vyjednávat o aliancích proti nepřátelské Francii a Osmanské říši. Text knihy vás provede napříč Evropou a představí císařovy diplomaty, kteří museli být urození, bohatí a vzdělaní, aby mohli vyjednávat s ostatními panovníky a dlouhodobě působit u jejich dvora. Otevře se tak před vámi svět šlechtických diplomatů v celé své šíři i pestrosti.

Autor představuje pernštejnské ženy v předivu rodinných vazeb i ve vztahu k vládnoucí dynastii, a to především k jejich habsburským patronkám. Využívá přitom svědectví badateli dosud opomíjených písemností uložených v českých i zahraničních archivech. Kniha poskytuje vyvážený pohled na poslední období dějin pernštejnského rodu. Přináší podrobné informace o životních osudech Polyxeniny matky i sester a nový pohled na samotnou Polyxenu.

Sborník, který vychází u příležitosti 70. narozenin Tomáše Halíka, spojuje nemálo českých i zahraničních autorů. Jejich cílem ovšem není napsat jen oslavnou knihu, která by připomněla Halíkovu práci na akademické půdě, ale snaží se ve svých příspěvcích na jeho myšlení navázat, použít je jako východisko ke svým úvahám či k polemice, jak ostatně naznačuje samotný titul knihy Vykročit z uzavřenosti. Autorský kolektiv, jenž zahrnuje etablované domácí i světové teology a filozofy i nejmladší generaci akademiků, sestavil pestrou škálu textů. Čtenáře ve svých příspěvcích staví nejen před otázky současné teologie či pastorační praxe, ale i před otázky, které formují dnešní pohled na vztah víry a společnosti. Nalezneme zde však i příspěvky, které tlumočí angažovanost současné teologie ve světě, zejména text, jenž sleduje motivace vzniku iniciativy Pro Pope Francis, stejně tak i několik osobních zdravic s projevy přátelské náklonnosti. Sborník vcelku ukazuje, nakolik dílo Tomáše Halíka ovlivnilo práci mnohých, ale především potvrzuje, nakolik slouží jako odrazový můstek k vlastní tvůrčí činnosti bez zbytečné piety, čímž se proměňuje v nejlepší možný projev úcty.

V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím podzemní církve i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu normalizace, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu. Napínavý příběh pokračuje jak v dobách těsně předrevolučních, tak během událostí sametové revoluce. Autobiografickou linku provázejí osobní vzpomínky na zajímavé osobnosti, které ho formovaly Jana Patočku, Jiřího Reinsberga, Josefa Zvěřinu, Otu Mádra, Václava Havla, kardinála Tomáška, Jana Pavla II. , ale objevují se i výrazné postavy současného světa, jakými jsou papež Benedikt XVI., papež František, tibetský dalajláma a mnozí další. Stejně tak přicházejí i mezinárodní ocenění a pocty za dosavadní práci, které ovšem pronásledují různé formy osobní zášti. Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.

Objevte tajné pláže i skrytá zákoutí hlavního města. Přečtěte si historky ze života na Korfu a nasajte místní atmosféru. Zjistěte, kde opravdu bydlela rodina spisovatele Geralda Durrella. Ochutnejte místní speciality a zajděte na tržiště v Kerkyře na ouzo nebo do řecké kavárny na pravou řeckou kávu a pozorujte místní obyvatele. Naučte se pár slov řecky a dejte se s nimi do řeči.

Monografie je určena sestrám, studentům a všem odborníkům i zájemcům o problematiku koncepčních modelů a jejich aplikací do klinické a komunitní praxe. Měla by pomáhat všem pochopit možnosti využití modelů a teorie v praxi a v neposlední řadě by je měla vést k uvědomění si toho, že využití koncepčního modelu v praxi přispěje ke zvýšení kvality ošetřovatelské péče a tím i k větší spokojenosti pacientů, což by mělo být cílem nás všech. Koncepční modely neslouží pouze pro samotné poskytování péče, ale pomáhají rovněž při odběru ošetřovatelské anamnézy, zhodnocení vlivu kultury, rodiny a komunity ve vztahu k léčbě, problematice zdraví a preventivním aktivitám. Napomáhají překonat možné problémy, které mohou vznikat na podkladě nedorozumění z nepochopení kontextu situace, v níž se pacient nachází. Kontext situace v tomto ohledu nemusí být spojen pouze determinanty, jakými jsou kultura, náboženské vyznání či víra. Může se spojit také k diagnostikovanému onemocnění a problematice s tím spojené.

Po roce 1948 bylo z politických důvodů zatčeno několik desítek tisíc lidí. Mezi nimi bylo mnoho jedinců, kteří se necítili být vinni a často ani neměli tušení, čeho se měli dopustit. Dostali se do situace, na niž se nemohli vnitřně připravit. Co takový člověk prožíval? V jakém vězeňském společenství se ocitnul a co mu pomohlo, aby se represivnímu prostředí přizpůsobil? Znamenalo pro něj propuštění z vězení úlevu z pocitu nabyté svobody nebo stál znovu před novými výzvami, jimž musel čelit? Jak je možné, že lidé zatčení v padesátých letech 20. století zůstali ve svém vědomí politickými vězni i po pádu východního bloku? Kniha přináší k těmto otázkám nejenom cenné materiály, ale také možné přístupy k jejich zodpovězení.

Premonstrátské opatství v Milevsku je nejstarším konventem vzniklým na území jižních Čech. Předkládaná publikace, jež se opírá o nejnovější stavebně historické a archeologické poznatky, popisuje architektonický vývoj areálu kláštera a kostela sv. Jiljí v průběhu středověku. Autorka v ní věnuje pozornost již zaniklým stavbám z doby před založením konventu, zhodnocuje v našich podmínkách nevídaně zachované objekty z doby románské, popisuje architektonický rozkvět v době rané přemyslovské gotiky i neméně významnou výstavbu v éře lucemburské. Výjimečnou architekturu archeologicky doložených i stojících staveb dává do kontextu se soudobým stavebním vývojem u nás i ve střední Evropě, neopomíná však ani hodnotit vliv milevského stavitelství na podobu sakrálních staveb v prostoru jižních Čech.

Kniha se věnuje vývoji českého znaku ve středověku. Mapuje samotný úsvit panovnické heraldiky na našem území, od raných zobrazení tradičních českých heraldických figur přes první použití figury dvouocasého lva až po dobu vlády rodu Lucemburků, kdy je česká panovnická prezentace znatelněji začleněna do evropského kontextu. Autor se pokusil o ucelené představení dostupných heraldických památek v historickém kontextu jejich vzniku a následné zařazení české panovnické heraldické figury do pomyslné chronologické řady sledující vývoj a proměny její podoby. Zobrazování erbu českého krále si zasluhuje samostatnou pozornost nejen pro poznání děl mnohdy vysokých uměleckých kvalit. Skrze ně je možné dokreslit historii naší země, neboť se jedná o dodnes platný symbol české státnosti.

Česko-moravská rodová šlechta coby specifická a po dlouhá staletí privilegovaná sociální vrstva byla po pádu habsburské monarchie vystavena dramatickým společenským proměnám. Vnější struktury, které do roku 1918 utvářely společenský řád, v němž výsadní role připadala šlechtě, se zhroutily. Měnila se ale v nových kulisách samotná šlechta? Autorka si klade otázku, zda se v důsledku rozsáhlých společenských otřesů neproměňovala i její identita. Kniha o osudech aristokracie v období 19181948 téma nahlíží z několika perspektiv. Zaměřuje se na proměny postavení šlechty v procesu rozsáhlé společenské transformace v letech 19181948 a na důsledky ztráty jejího sociálního, ekonomického a symbolického kapitálu. Zároveň analyzuje strategie, k nimž se příslušníci šlechty uchylovali za účelem zachování svého postavení a majetku. V neposlední řadě se zabývá odrazem prožívaných ztrát v osobních dokumentech (dosud opomíjených denících a korespondencí) různých šlechticů a také šlechtičen.

Od Inků až k prvnímu japonskému prezidentu v Peru. Od španělské conguisty přes revoluční roky 1952 a 1968 až k demokracii. Rozšířené a přepracované vydání Dějin Peru a Bolívie od nestora české iberoamerikanistiky Bohumila Roedla mapuje mimo jiné pozoruhodné souvislosti mezi českými a peruánskými dějinami pouhých sedm let dělí nástup Habsburků na český trůn v roce 1526 a jejich nástup na trůn Inků roku 1533. Nezbytnou součástí publikace je i kapitola o rozmanitém kulturním vývoji obou latinskoamerických zemí.

Ačkoli překladová literatura tvoří v českém prostředí více než třetinu knižní produkce, čeština v překladech doposud nebyla podrobena systematické kvantitativní analýze. Cílem tohoto svazku je proto popsat charakteristické rysy překladové češtiny ve srovnání s češtinou v původně českých (nepřekladových) textech pomocí metod korpusové translatologie. Analýza byla provedena na základě rozsáhlého jednojazyčného srovnatelného korpusu Jerome, který zahrnuje beletrii i odbornou literaturu a svým složením z hlediska zdrojových jazyků odráží reálnou situaci v ČR (výrazně převažují překlady z angličtiny). Inspiračním zdrojem práce se stal koncept tzv. překladových univerzálií, tj. údajných typických jazykových rysů, jež by měly být společné všem překladovým textům. Pozornost je věnována především simplifikaci, konvergenci a obecným frekvenčním charakteristikám, vč. porovnání výskytu slovních druhů a typických slovních kombinací v překladech a nepřekladových textech.

Edice dosud takřka neznámého deníku Adolfa Černého, jenž zachycuje každodenní dění mírové konference v Paříží roku 1919, doplněná o osobní korespondenci Černého kolegů z české i polské strany, nabízí pohled na významná diplomatická jednání z jiného úhlu, než jaký poskytují memoáry či korespondence politických představitelů. Československá delegace působící v souvislosti s mírovou konferencí v průběhu roku 1919 v Paříži sice měla ve svém čele dva politiky, jimž sekundovalo několik sekretářů, ale většinu z jejích členů tvořili odborní poradci univerzitní a středoškolští profesoři, vojáci a lidé z řady dalších profesí. Tito lidé se "velké politiky" přímo neúčastnili, nicméně byli přítomni v pozadí a udržovali svou činností celý mechanismus konference v chodu. Jen někteří z nich zanechali svědectví ve formě deníků, memoárů a korespondence. Jejich postřehy jsou zajímavé především proto, že na významná diplomatická jednání pohlíželi z jiného úhlu než politici. Všímali si více atmosféry a dění v zákulisí, kde se pohybovali a dostávali se do kontaktů či střetů se svými zahraničními kolegy, kteří obdobně jako oni připravovali podklady pro své politické reprezentanty. Ve většině případů však jde buď o drobné stati, nebo memoáry psané s časovým odstupem v řádu let či desítek let. O to cennější zdroj informací představuje naše edice dosud takřka neznámého deníku Adolfa Černého, zachycujícího téměř souvisle události od 6. ledna (odjezd z Prahy) do 12. září 1919 (oficiální večer na rozloučenou před odjezdem z Paříže). Doplněn o osobní korespondenci, kterou si jeho kolegové z české a polské strany Václav Vilém Štěch a Kazimierz Ignacy Nitsch vyměňovali se svými manželkami doma, nabízí neformální a autentický pohled do pracovní i společenské každodennosti lidí, kteří byli při tom, když se vytvářela podoba nové Evropy.

Vzpomínky a zápisy předního českého historika Františka Kutnara (19031983), rodáka z Mlázovic v Podkrkonoší. Kutnar byl žákem Josefa Pekaře. Metodicky se orientoval na strukturalismus. Jako odborník na národní obrození se věnoval problematice vlastenectví a nacionalismu, publikoval však také četné studie k dějinám zemědělství. Vzpomínkové texty z let 19721983 líčí atmosféru Kutnarova rodného kraje, jeho přírodní krásy a proměny během čtyř ročních období. Historik v nich také vzpomíná na těžkosti provázející volbu životní partnerky a s vděčností se vrací k společně stráveným letům. Připomíná i některé ze svých generačních druhů. V publikovaných zápiscích z let 19591980, jež jsou zčásti deníkového charakteru, Kutnar popisuje především tíživé životní situace, v nichž se ocitá v padesátých a pak v sedmdesátých letech 20. století. Vyznává se ze svého souznění s venkovským prostředím, které je jeho klíčovým inspiračním zdrojem. Život v souladu s přírodou a lidmi ke chvále prozřetelného Tvůrce je pak pro Kutnara tou nejvyšší hodnotou.