Lidové noviny strana 26 z 91

Kniha mapuje vybrané aspekty životního stylu žen v privátním sexbyznysu a jejich sebereflexi. Sexbyznys obecně představuje multidisciplinární problematiku, která se týká řady oblastí, jakými jsou sociální práce, zdravotnictví, sociální politika a další. V posledních letech dochází v České republice vlivem změny poptávky k výrazné transformaci sexuálních služeb, kdy sexuální pracovnice se stále více přesouvají z prostředí ulic a klubů do prostředí privátů. Pro sexuální pracovnice, ale i klientelu představuje privátní sexbyznys větší anonymitu než ostatní formy, jež zapříčiňuje relativní neviditelnost a s tím související těžkou uchopitelnost jak pro zdravotní, tak i sociální a další služby. Naší snahou je prostřednictvím této knihy vnést určitý vhled do problematiky a vyplnění informační mezery o této specifické formě sexbyznysu.

Kniha se věnuje duchovnímu rozměru nesmírně rozsáhlé fundační politiky císaře Karla IV., jeho stavebnímu dílu a reprezentaci, s akcentem na hlavní město českého království. Na příkladu řady patrocinií, především novoměstských kostelů, na translacích relikvií a ostatků svatých do Prahy a Čech, stejně jako na systematickém budování kultu domácích zemských patronů tak lze nanejvýš výmluvně demonstrovat duchovní rozměr Karlova životního díla. Akcent je kladen na říšská patrocinia v Praze, v jejichž čele stála úcta k panovníkovu osobnímu patronovi sv. Karlovi Velikému. Pozornost je však věnována také sv. Vítovi, sv. Jindřichovi a sv. Kunhutě, sv. Palmaciovi, pašijovým relikviím a jejich uctívání v lucemburské Praze. Části věnované době vlády Karla IV. předchází rozsáhlý úvod do problematiky duchovní politiky vladařů z rodu Přemyslovců a budování posvátného okrsku v areálu Pražského Hradu, v kontextu christianizace Čech a střední Evropy.

Titul naší knihy, verš z nesmrtelné Božské komedie, je oblíbeným citátem českého historika Jaroslava Čechury (* 1952). Dobře vystihuje zásady, jimž tento plodný autor trvale zachovává věrnost: Nikdy se nenechá vyvést z míry mluvením zaujatých kritiků, a naopak prvořadou pozornost věnuje hlasům pramenů, respektive jejich tvůrců, které nechává promlouvat ve svých pracích. Publikace, kterou držíte v rukou, souvisí s profesorem Čechurou hned v několika rovinách. Je darem k jeho životnímu jubileu, napsali ji jeho kolegové, přátelé a žáci a obsahuje studie k tématům, jimž se odborně věnoval nebo věnuje. Nechybějí tu klášterní dějiny, osobnost historika Josefa Pekaře, spletitý labyrint dějů předbělohorských a bělohorských či kriminální delikty v minulosti (včetně těch sexuálních). Autoři těmto studiím věnovali tolik péče a času, že se z daru k oslavencovým 65. narozeninám stal dar k šestašedesátinám

Kniha se věnuje duchovnímu rozměru nesmírně rozsáhlé fundační politiky císaře Karla IV., jeho stavebnímu dílu a reprezentaci, s akcentem na hlavní město českého království. Na příkladu řady patrocinií, především novoměstských kostelů, na translacích relikvií a ostatků svatých do Prahy a Čech, stejně jako na systematickém budování kultu domácích zemských patronů tak lze nanejvýš výmluvně demonstrovat duchovní rozměr Karlova životního díla. Akcent je kladen na říšská patrocinia v Praze, v jejichž čele stála úcta k panovníkovu osobnímu patronovi sv. Karlovi Velikému. Pozornost je však věnována také sv. Vítovi, sv. Jindřichovi a sv. Kunhutě, sv. Palmaciovi, pašijovým relikviím a jejich uctívání v lucemburské Praze. Části věnované době vlády Karla IV. předchází rozsáhlý úvod do problematiky duchovní politiky vladařů z rodu Přemyslovců a budování posvátného okrsku v areálu Pražského Hradu, v kontextu christianizace Čech a střední Evropy.

Epos o Gilgamešovi je považován za nejvýznamnější dílo akkadské (babylónsko-asyrské) literatury a literatury starověkého Předního východu vůbec, jež se plným právem stalo součástí literatury světové. Je oslavou přátelství a hrdinské odvahy, výrazem úzkosti před konečností lidského života a touhy po dosažení nesmrtelnosti. Jeho hrdina bolestně hledá odpověď na otázku po smyslu života, aby ji nakonec nalezl v činech, jejichž výsledky přetrvají smrtelnou lidskou existenci. Nový komentovaný překlad tohoto starověkého textu, jehož konečná podoba vznikající v procesu dlouhého více než tisíc let trvajícího vývoje se dochovala v ninivské knihovně asyrského krále Aššurbanipala, odpovídá nejnovějším výsledkům a objevům, k nimž klínopisné bádání aktuálně dospělo.

Gospodinovovu Fyziku smutku je možné zařadit k již etablovaným postmoderním románům. Ovšem kromě intelektuální hry, jež se projevuje například v mnohavrstevnatých odkazech na antickou mytologii či bulharské reálie, vykazuje také prvky lyrické prózy. Sice i v tomto případě Gospodinov tematizuje žánr románu a jeho hranice či principy, ale současně se snaží rehabilitovat klasické vyprávění. Mezi tyto snahy by se dala řadit i jedna z hlavních linií románu, jež nejen rekonstruuje mýtus o Mínótaurovi, ale zároveň se ho snaží nově nahlédnout a přehodnotit. Fyziku smutku je možné číst jako zprávu o složité románové kompozici a jejích stavebních principech, ale zároveň je možné v ní sledovat napínavé příběhy jednotlivých vypravěčů, jejichž osudy se proplétají napříč prostorem i časem.

Karel IV, představuje monument českých dějin, jenž je vytesán v mramoru obdivu a tradovaných klišé. Kniha představuje tohoto panovníka nejen v politickém a kulturním kontextu jeho doby, ale také přibližuje ideje, na nichž zakládal prezentaci své osoby. Vedle základního vylíčení císařova života v souřadnicích událostí 14. století autor také podrobně analyzuje způsoby, jejichž prostřednictvím Karel IV. a jeho rádci dokázali formulovat obraz vládce, který je i po mnoha staletích respektovaný a dnes přijímaný snad ještě více než kdykoli předtím.

Kniha pojednává o šlechtickém rodu, který vstoupil na jeviště dějin až před vypuknutím husitské revoluce. Zato výrazně: první Smiřický Jan, původně nezámožný šlechtic z Hradecka, proslul jako husitský hejtman a politik, který získal značné majetky, ale kvůli konspirování proti Jiřímu z Poděbrad přišel o hlavu (1453). Nicméně jeho potomci se mezi husitskou aristokracií už udrželi a jako schopní hospodáři získali v 16. století ve východních Čechách ohromnou majetkovou doménu, tvořenou Škvorcem, Hrubou Skálou, Semily, Českým Dubem, Kumburkem, Jičínem, Náchodem, Kostelcem nad Černými lesy, Dymokury a Uhříněvsí. Svého velkého bohatství dosáhli uvážlivým režijním hospodařením, ale také odvážnými úvěrovými operacemi, kterými se podobali spíše nizozemské finanční buržoasii. Také svým protestantstvím, které je nakonec přivedlo do špiček protihabsburské šlechty. Kletbou rodu byly souchotiny, poslední Smiřičtí se nedožívali ani třicítky. To se také stalo osudem posledního mužského příslušníka rodu Albrechta Jana ( 1618), všestranně nadaného muže, jenž byl jedním z hlavních organizátorů stavovského povstání. Závěrečné dějství rodové historie se neslo ve znamení nelítostného zápasu dvou jeho sester o rodové dědictví, který tak barvitě vylíčil Josef Svátek v románu Pád rodu Smiřických. Jeho plody získal nakonec smutně proslulý Albrecht z Valdštejna, který sám pocházel po matce ze Smiřických.

Edice dvou rodinných deníků: Jany Lebovič, žid a odbojář skupiny Přehledy žijící v ilegalitě, si vedl deník mezi březnem a srpnem 1944, kdy byl spolu s částí skupiny zatčen. V téže době byla za podporu skupiny deportována do koncentračního tábora také Pavla Hájková, matka Janyho kamaráda Miloše Hájka. Ta si pořizovala deníkové záznamy po osvobození během návratu domů přes zničené Německo a v prvých poválečných měsících. Pro Leboviče i Hájkovou představovalo psaní především způsob komunikace s nepřítomným partnerem, od něhož je oddělili nacisté. Tyto jedinečné dokumenty z bezprostřední zkušenosti vypovídají o holokaustu, odboji a koncentračních táborech. Edici doprovází rámující úvod a doprovodné texty Pavliných vnuků a Janyho neteře.

Na otázku, proč se tolik významných událostí českých dějin událo v letopočtech, které končí číslicí osm, je nesnadné odpovědět. Někdy se hovoří o magické osmičce, která pronásleduje české dějiny po řadu staletí všimněme si, že čím blíže k naší době, tím je osmička častější. Ale při detailním zkoumání se osmičková výročí jeví jako pevná, byť svým způsobem zvláštně náhodná součást obecnějších dějin, v jejichž rámci není český přínos vždy rozhodujícím (někdy ale ano). Střet římského krále s Přemyslem Otakarem II. byl nepochybně velkou politikou, rok 1848 byl součástí jara národů a rok 1968 byl pražským jarem, kde se znovu projevila brutalita sovětského režimu. Rok 1918 souvisel s koncem světové války, v roce 1938 jsme se možná měli bránit, zatímco o deset let později po hitlerovské devastaci myšlení a úspěšné bolševické propagandě jsme znovu podlehli totalitě. Škoda, že rok 1989 vlastně nepřišel o rok dříve. Všechna důležitá výročí končící na osmičku vám přibližují variabilními formami historikové z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Nové a rozšířené vydání Publikace představuje dějiny Vietnamu od nestarších dob až po současnost. Od prvních kultur doby bronzové přes hlavní milníky francouzské koloniální nadvlády až k druhé indočínské válce, na jejímž konci se podařilo Vietnam sjednotit pod komunistickým režimem, který se v zemi drží u moci až do současnosti. Pozornost je věnována také česko-vietnamským vztahům, jejich formování, proměnám a současnému stavu. Nové vydání je obohacené o vietnamskou diakritiku a celou řadu nových témat, jako např. jazyk, písmo, náboženství, kulturu, literaturu a současné zahraniční vztahy VSR.

Kniha Valašské Meziříčí zevrubně představuje dějiny území, které vstoupilo do psané historie na konci 13. století, kdy zde existovala ves Krásno (poprvé zmíněna 1299) a městečko Meziříčí (1297 Mezersicz, 1377 Schönstadt), nazývané také Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Publikace z populární edice Dějiny měst přibližuje nejstarší historii Valašského Meziříčí a přes období třicetileté války se dostává až k starostování JUDr. Aloise Mikyšky, během nějž se Valašské Meziříčí stává valašskými Athénami, jelikož zde bylo v roce 1871 založeno gymnázium a další střední odborné školy. Samozřejmostí je i přiblížení novodobé historie města. Po překonání poválečného rozvratu se Valašské Meziříčí rozvíjelo velmi dynamickým tempem, stavěly se nová, rozsáhlá sídliště a vyrostly další moderní průmyslové závody. Daní za tento pokrok však byla asanace zastaralé a nevyhovující zástavby, čímž město ztratilo malebné staré čtvrti a romantická zákoutí, která socialistická výstavba nemohla nahradit. Přestože Valašské Meziříčí přestalo být v roce 1960 správním centrem okresu, zachovalo si status rozvinutého kulturního i hospodářského střediska i po společenském převratu v roce 1989.

První moderní česká práce o císařské diplomacii v 17. a 18. století, která vznikla jako výsledek spolupráce předních odborníků na dějiny raného novověku. Jejich úkolem bylo sestavit obraz fungování diplomatické sítě ve složité době, kdy se zvyšovaly nároky na zastoupení a kdy bylo nutné komplikovaně vyjednávat o aliancích proti nepřátelské Francii a Osmanské říši. Text knihy vás provede napříč Evropou a představí císařovy diplomaty, kteří museli být urození, bohatí a vzdělaní, aby mohli vyjednávat s ostatními panovníky a dlouhodobě působit u jejich dvora. Otevře se tak před vámi svět šlechtických diplomatů v celé své šíři i pestrosti.

Autor představuje pernštejnské ženy v předivu rodinných vazeb i ve vztahu k vládnoucí dynastii, a to především k jejich habsburským patronkám. Využívá přitom svědectví badateli dosud opomíjených písemností uložených v českých i zahraničních archivech. Kniha poskytuje vyvážený pohled na poslední období dějin pernštejnského rodu. Přináší podrobné informace o životních osudech Polyxeniny matky i sester a nový pohled na samotnou Polyxenu.

Sborník, který vychází u příležitosti 70. narozenin Tomáše Halíka, spojuje nemálo českých i zahraničních autorů. Jejich cílem ovšem není napsat jen oslavnou knihu, která by připomněla Halíkovu práci na akademické půdě, ale snaží se ve svých příspěvcích na jeho myšlení navázat, použít je jako východisko ke svým úvahám či k polemice, jak ostatně naznačuje samotný titul knihy Vykročit z uzavřenosti. Autorský kolektiv, jenž zahrnuje etablované domácí i světové teology a filozofy i nejmladší generaci akademiků, sestavil pestrou škálu textů. Čtenáře ve svých příspěvcích staví nejen před otázky současné teologie či pastorační praxe, ale i před otázky, které formují dnešní pohled na vztah víry a společnosti. Nalezneme zde však i příspěvky, které tlumočí angažovanost současné teologie ve světě, zejména text, jenž sleduje motivace vzniku iniciativy Pro Pope Francis, stejně tak i několik osobních zdravic s projevy přátelské náklonnosti. Sborník vcelku ukazuje, nakolik dílo Tomáše Halíka ovlivnilo práci mnohých, ale především potvrzuje, nakolik slouží jako odrazový můstek k vlastní tvůrčí činnosti bez zbytečné piety, čímž se proměňuje v nejlepší možný projev úcty.

V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím podzemní církve i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu normalizace, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu. Napínavý příběh pokračuje jak v dobách těsně předrevolučních, tak během událostí sametové revoluce. Autobiografickou linku provázejí osobní vzpomínky na zajímavé osobnosti, které ho formovaly Jana Patočku, Jiřího Reinsberga, Josefa Zvěřinu, Otu Mádra, Václava Havla, kardinála Tomáška, Jana Pavla II. , ale objevují se i výrazné postavy současného světa, jakými jsou papež Benedikt XVI., papež František, tibetský dalajláma a mnozí další. Stejně tak přicházejí i mezinárodní ocenění a pocty za dosavadní práci, které ovšem pronásledují různé formy osobní zášti. Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.