Lidové noviny strana 26 z 82

Výpravná publikace od renomovaných historiků středověkého umění a architektury podrobně seznamuje čtenáře se svatovítskou katedrálou a její historií. Doplněno množstvím barevných fotografií. Katedrála sv. Víta vznikla na místě rotundy, jejímž zaklada telem byl kníže Václav, a baziliky, kterou na místě rotundy postavil kníže Spytihněv II. Obě tyto stavby už v počátcích české státnosti sloužily jako místa k uložení ostatků patronů české země (sv. Václav, sv. Vojtěch), k důležitým obřadům spojeným s českou státností, jakými byly korunovace a pohřby panovníků, a důležitých osobností církve a státu. Obě také byly centrálními svatyněmi pražského biskupství. Zřízením pražského arcibiskupství papežem Klementem VI. dne 5. května 1344 se bazilika sv. Víta stala metropolitním chrámem. Arcibiskupský úřad převzal jako první při slavnostní mši Arnošt z Pardubic. Při této příležitosti byl také položen základní kámen k nové velkolepé gotické katedrále. Zatímco většina evropských katedrál byla budována uvnitř měst, katedrála pražská vyrůstala mimo město, uprostřed areálu Pražského hradu, který byl nejen sídlem panovníka, ale i svého druhu posvátným okrskem s několika kostely. Díky poloze na temeni návrší, na němž pražský hrad leží, zdvihá se gotick á katedrála vysoko nad souměstím jako dominanta Prahy. Stavba katedrály byla budována s velkými uměleckými aspiracemi. První mistr, který stál v čele stavby, Matyáš z Arrasu, povolaný Janem Lucemburským z Avignonu, přenesl do Prahy vzor francouzské k atedrální architektury. Ale Matyášův nástupce geniální Petr Parléř dodal pražské katedrále a její sochařské výzdobě rysy umělecké výjimečnosti. Po dobu vlády Karla IV. postupovala stavba úspěšně kupředu, zastavilo ji až husitské období. Již tehdy kat edrála zastávala nezastupitelnou roli v symbolice českého státu: byly zde uloženy korunovační klenoty. Katedrála byla těžce poškozena při požáru Pražského hradu v roce 1541. Jako torzo katedrála s různými dílčími úpravami zůstala až do roku 1844. Teh dy začala obnova starých částí chrámu. Celková rekonstrukce gotické stavby a dostavba nových částí trvala do roku 1929, kdy při příležitosti výročí smrti sv. Václava byl chrám slavnostně konsekrován. V žádném jiném monumentu nejsou tak výrazně vepsán y dějiny českých zemí a jejich obyvatelstva jako právě tady. Svatovítskou katedrálu lze nahlížet a vykládat z rozmanitých úhlů, jež můžeme považovat za oprávněné, ale nelze nevnímat aureolu posvátnosti, která katedrálou prostupuje a vyzařuje z ní.

Pestrá mozaika vztahů nejen v Království českém, ale i v celé Evropě. Kapitoly se zaměřují na intimní prostor Rožmberků za dveřmi soukromých komnat, na svět veřejný, na každodennost jejich šlechtických přátel i na život poddaných na jejich panství.

Dějiny lichtenštejnského knížectví jsou bezprostředně spjaty s osudy rodu Lichtenštejnů, kteří měli panství i v českých zemích a kteří se ziskem knížecího titulu na počátku 17. století posunuli mezi elitu habsburské monarchie a následné majetkové pře suny je proměnily v jedny z největších pozemkových vlastníků střední Evropy. Česko-lichtenštejnské vztahy však byly až do roku 2009 značně komplikované . Autoři se však zaměřili na dějiny tohoto malého alpského státu od nejstarších dob po dnešek.

Kniha z pera britských historiků Kevina McDermotta a Jeremy Agnewa je fundovanou a zároveň čtivou monografií o dějinách Komunistické internacionály. Autoři svůj text založili nejen na studiu velkého množství východní i západní odborné literatury, ale také na vlastním výzkumu v moskevských archivech. Publikace podává přehled dějin mezinárodního komunismu v letech 1919-1943 z perspektivy jeho centrální organizace i jednotlivých národních sekcí. Namísto kategorických soudů se snaží v maximální šíři představit odborné diskuze, které se ke klíčovým otázkám historie Kominterny v historiografii vedou, a nabídnout tak množství podnětů k dalšímu promýšlení historického fenoménu komunismu. Dodnes se jedná o nejucelenější a nejmodernější syntézu dějin někdejší Třetí internacionály.

Publikace zahrnuje 190 medailonů padlých, zemřelých a nezvěstných příslušníků Čs. samostatné obrněné brigády, kteří od října 1944 do května 1945 bojovali v okolí přístavu Dunkerque, v němž se uzavřela silná německá posádka. V rámci zkoumání problemat iky československého zahraničního odboje za druhé světové války představují různorodé životní osudy prostých vojáků tolik potřebný "pohled zdola"; studie, které jsou součástí publikace, naopak zasazují působení československých vojáků do širšího rámc e bojové činnosti spojeneckých vojsk, a současně předkládají zajímavé výsledky zevrubného statistického zpracování získaných údajů. Publikaci doplňují i grafy a schematické mapky a téměř 700 barevných i černobílých fotografií a dokumentů.

V předmluvě třetího svazku úspěšné trilogie Prahou s otevřenýma očima (2005-2006) se uvádí, že opravdoví "pražští chodci" dobře vědí, že úžasná překvapení v Praze nikdy nekončí. Ani sama autorka nakonec neodolala vábení rodného města a připravila dal ší, již čtvrté pokračování nevšedních pražských procházek a příběhů. Zamíříme-li tedy znovu do starého jádra Prahy, užasneme, kolik pozoruhodností tam ještě objevíme! Mimo jiné se projdeme areálem Pražského hradu po stopách slavného architekta Plečni ka, navštívíme nově otevřenou Černínskou zahradu-a nepřehlédneme ani moderní sochu písničkáře Karla Hašlerka na Starých zámeckých schodech, sousoší Nicholase Wintona a "jeho dětí" na Hlavním nádraží či obnovenou Svatojanskou mřížku na Karlově mostě. Poutavá kniha dále nabízí staropražské pověsti, úryvky ze starších i současných románů, básně, pozapomenuté milostné příběhy (včetně "beatnické romance" z Malé Strany) i rozmanité "dušičkové historie" z Vinohradského hřbitova.

Pět let života v Pákistánu, setkání s realitou islámské společnosti i objevování zajímavých cestovatelských destinací podává autorka ve formě sugestivní, osobní výpovědi. Její vyprávění je exkurzem nejenom do každodennosti, běžných situací, ve kterýc h se odráží celé spektrum kulturních rozdílů, rámcuje ho i kontext historický a politický, přítomný zejména v narůstající hrozbě terorismu. Zvláštní pozornost věnuje autorka i reflexi radikálně odlišného postoje k ženám a jejich pozici v náboženské s polečnosti. Přes osobní zážitky i soustředěné mapování širších kulturních souvislostí se snaží hledat logiku a smysl generového modelu, který vyvolává celosvětovou diskuzi. Kromě popisu dramatických událostí kolem zemětřesení v roce 2005 nebo bouřliv ých reakcí na uveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten nabízí autorka i konfrontaci s domácím prostředím, přinášející svěžest pohledu odjinud.

Třetí díl historické trilogie z období křížových výprav. Pád Akkonu, pobřežního města, které bylo dobyto ve svatých válkách roku 1099 a roku 1291 ztraceno, se stal pro evropskou křesťanskou historii určitým mezníkem. Poslední templářská bašta ve Svat é zemi padla zpět do rukou muslimů v krvavém boji, po němž se osudy templářských rytířů roztříštily do mnoha koutů Evropy. Jejich struktura ale zničena nebyla a dále fungovaly jednotlivé komendy se zásadami duchovního řádu s přísnou, až vojenskou hie rarchií. Ve třetím díle trilogie Bratrstvo, Tažení a Rekviem sledujeme další napínavé osudy hlavní postavy rytíře a templářského velitele Williama Campbella.

Náš přední odborník na dějiny přemyslovské epochy se ve své nejnovější monografii zabývá vládou a diskutabilní osobností pátého českého krále, jehož životní příběhy připomínají svými vrcholy a pády osudovou houpačku. Nemilovaný mladší syn krále Václa va I. nejprve neblaze proslul neúspěšnou vzpourou proti otci, aby vzápětí nerovným sňatkem získal to, oč neúspěšně usilovaly generace jeho předchůdců: získal rakouské dědictví a podstatně rozšířil tradiční českomoravské jádro přemyslovské moci. Prvn í dvacetiletí jeho vlády bylo svědkem nebývalého vzestupu českého státu, jenž se v době úpadku císařské moci stal hlavní středoevropskou mocností. Ostatně to nejlépe vyjadřuje jeho přízvisko "král železný a zlatý". Šokující proto byl strmý pád mocnéh o Přemyslovce v posledních pěti letech jeho života, ukončeného heroickou smrtí v beznadějném boji. Kniha se nezabývá pouze politickým děním, stejná pozornost je věnována také pronikání gotické kultury, zakládání měst, velké kolonizaci, jež právě za P řemysla vrcholila, jakož i vzestupu pozemkové aristokracie a jejímu střetu s panovníkem, jenž byl jednou z příčin Přemyslova pádu.

Kniha se zabývá v tematizovaném souboru kapitol různými aspekty prostorových proměn východočeské oblasti. Do území východních Čech autoři zahrnují území několika historických krajů - Hradecka, a to včetně trutnovského manského kraje, Chrudimska a Čás lavska. Jednotlivé kapitoly reflektují přibližně čtyři aspekty územních změn - teritoriální, územně sídelní a územně správní, některé z nich však zahrnují více daných aspektů pospolu. Čtvrtou tematiku předkládá historik umění v podobě analýzy a úvah o pohledech novověkých vlastníků východočeských majetků na území získaných mikroregionů a na jejich dějiny, jak je specifickou mluvou mohla vyjádřit jen architektura. Některá z témat nepracují soustavně s celým územím východních Čech, ale jen s jeho dílčími částmi. Autoři většiny kapitol patří k učitelům a studentům historického pracoviště Filozofické fakulty Univerzity Hradce Králové, členkou kolektivu je však i akademická pracovnice Vratislavské univerzity v polském Slezsku.

První písemná zmínka o Rokycanech je již v Kosmově kronice z roku 1110. Avšak osídlení této oblasti sahá mnohem hlouběji do historie, až do doby kamenné. V majetku církve bylo město až do husitských válek. Následně připadly Rokycany rodu Švamberků, v jehož vlastnictví zůstaly téměř až do konce15.století. Na královské město byly Rokycany povýšeny císařem Rudolfem II. V té době se zde dařilo obchodu a těžbě železa. Za třicetileté války patřily Rokycany k nejvíce poničeným českým městům. Další pohr omou byly požáry v letech 1757 a 1784, které zničily středověký ráz města. Ve čtyřicátých letech 19. století se opět zařadilo mezi nejvýstavnější a nejbohatší česká města. Slibný rozvoj města zastavila první světová válka. Rokycany jsou známé též jak o město ležící na tzv. demarkační linii, která na konci druhé světové války oddělovala území osvobozené a kontrolované Americkou a Rudou armádou.

Když se nám ráno začne mísit do snu rádio jako bublající potok, bezpečně nás přivede do bdělého stavu jméno Ivo Šmoldas. V tu chvíli je nám totiž jasné, že se nám dostane hned na prahu dne vtipného, často ironizujícího, ale vždy mimořádně výstižného komentáře k současnému politickému či ekonomickému dění, ke každodenním jevům našeho života a ke společenským novinkám, blahodárného vstupu do celého dne.Je v něm jasná mysl, rozhled a specifický smysl pro humor této dnes všeobecně známé osobnosti narozené v roce 1955, původem olomouckého Hanáka, postupně filologa, básníka, redaktora, epizodického nakladatele, televizního moderátora, nezávislého rozhlasového glosátora a v soukromí permanentního krmiče koček. V naší knížce jsme shromáždili s autorem podle tradiční nakladatelské terminologie jejich reprezentativní vzorek. Přejeme čtenáři, aby v něm našel optimistická východiska pro své činy a pobavení a útěchu pro svou duši.

Madagaskar je ostrov s neobyčejně zajímavou historií. Od nejstarších dob se zde prolínaly vlivy arabské, africké i asijské. Toto dlouhodobé míšení se projevilo i ve specifické místní kultuře, která se zcela odlišuje od tradiční kultury africké na sva hilském pobřeží. Již v 16. století se stal Madagaskar důležitou obchodní křižovatkou. V období 1896 až 1960 byl pod francouzskou nadvládou, malgaští vojáci bojovali na frontách první i druhé světové války na straně Francouzů. Od roku 1960 se rozvíjel a nezávislá Malgašská republika.

Slovinci, usazení mezi východním předhůřím Alp a Terstským zálivem, jsou nejmenším slovanským národem. Češi k nim zaujímali odjakživa velmi přátelský vztah, což bylo jistě zapříčiněno skutečností, že jsme společně úpěli v "žaláři národů" - habsburské monarchii, po roce 1866 v její předlitavské části. Jinak jsou dějiny Slovinců pozoruhodné nejen svou délkou, za starověku bylo území dnešního Slovinska integrální součástí antické civilizace, ale také skutečnost , že nikdy neměli vlastní státní (či aspoň správní ) celek. Slovinci obývali několik středověkých regionů (Štýrsko, Korutany, Vindická marka, Gorice a Hradištko a nakonec "nejslovinštější" z nich Kraňskou marku), které se postupně do 16. století staly součástí habsburské "podunajské mon archie". Teprve její rozpad dal Slovincům aspoň zdání samostatnosti, to když se stali součástí Jugoslávie. V té komunistické po roce 1945 dokonce vznikla "federativní republika Slovinsko", nejzápadnější , a tudíž nejpokročilejší . Teprve rozpad Jugos lávie přinesl Slovincům samostatnou státnost.

Edinburgh lze bez nadsázky označit za nejpůvabnější i nejtajemnější velkoměsto britských ostrovů - a současně patří k nejkrásnějším metropolím celé Evropy. Zasloužila se o to nejen jeho malebná poloha, ale i úžasná symbióza staré a novější architektury. V bizarních uličkách Starého Města, ale i v novějších čtvrtích či na tajemných hřbitovech zůstaly zakleté četné strašidelné historie a legendy, jež se tu - dosti podobně jako v Praze - stále prolínají se současností. Můžeme se zde mimo jiné vydat po stopách Sherlocka Holmese, děsivého dr. Jekylla a pana Hyda či moderního inspektora Rebuse z oblíbených současných detektivek skotského autora Iana Rankina. A také tu najdeme místa, kde vznikal slavný "Harry Potter" J. K. Rowlingové (i jiné romány)… Barvité vyprávění o posvátných studánkách, strašidlech a přízracích, ale i o židovském osídlení či podivné cestě kultovního Kamene osudu však jistě zaujme i ty čtenáře, kteří Edinburgh dosud nenavštívili.

Jedna z největších osobností nejen italské, ale i světové kinematografie, je považován za tvůrce, který otevřel cestu k novému pojetí filmového vyjadřování, a tak ovlivnil příští generace režisérů. Jeho nejslavnější filmy Silnici, Sladký život, 81/2 či Amarcord, ale i Darmošlapy, Cabiriiny noci nebo Satyricon znají diváci všech kontinentů a mezi množstvím cen, jimiž byl jejich tvůrce poctěn, je i několik Oscarů. Už za Felliniho života o něm vycházely stovky článků, kritiky jeho filmů a rozhovory, které poskytoval a v nichž často příslušníky novinářské profese, v níž kdysi sám začínal, záměrně mátl. Tulilo Kezich nabízí kromě zajímavých a dříve nepublikovaných skutečností o životní cestě Federika Felliniho, o vztahu, který ho poutal k jeho ženě Giuliettě Masinové, a zasvěcených komentářů k jeho dílu i pohled do režisérova "tajného" soukromí. Uvádí přitom na pravou míru pověsti, jimž se velký tvůrce při své slávě a úspěchu nemohl ubránit a které s jemu vlastní bájivou fantazií a smyslem pro humor mnohdy sám přiživoval.