Lidové noviny strana 28 z 82

Pod cypřišem se sklenkou ouza je další kniha, kterou napsala Pavla Smetanová.Po úspěchu knih Příběhy z olivového ostrova a Korfu bez průvodce nás znovu svým netradičním způsobem zve na Korfu, aby nám představila ještě další půvaby a překvapení tohoto ostrova, pobavila nás příběhy jeho obyvatel, své rodiny i zážitky s turisty…Vypadá trošku jako deformovaná kytara. Má všecko, co si člověk může přát. Hory, nížiny, pláně, olivové háje a cypřišové lesy, moře i starobylé město, malé vesničky a obrovské útesy. V zimě zde kvetou mandloně. Horké klima v létě a mírné v zimě. Spousta milých lidí, co se pořád usmívají. Tak to je náš ostrov. Ráj na zemi.

Touto sbírkou autor navazuje na tři různorodé tradice: první jsou literární či malířské cykly inspirované ročním koloběhem, druhou lidový žánr knižních kalendářů, oblíbený zejména v devatenáctém století, a třetí francouzské neboli villonské balady. Tato obtížná lyrická forma, kterou pěstovali básníci ve Francii již od třináctého století, má v češtině krátkou, avšak poměrně bohatou historii. Kromě řady překladů Villonových básní k ní patří i díla původní, na prvním místě 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), jejichž skutečným autorem byl Vítězslav Nezval. Michal Horáček hledá v rámci villonské balady (kterou tvoří čtyři sloky o celkem osmadvaceti verších se třemi opakujícími se rýmy a refrénem) co nejpestřejší možnosti variací. Pracuje s rozmanitými vrstvami češtiny, zkouší různé rytmy a rýmové sekvence. Francouzskou baladu kříží s jinými žánry buď klasickými, jako je lidová píseň, legenda či lyrickoepická balada, anebo populárními, například s kramářskou písní nebo se sloganem hokejových fanoušků. Spolu s proměnami ročních dob a krajiny se v knize střídají různé hlasy, k nimž kromě juniorů, seniorů, existencí spořádaných i nesolidních patří český fousek nebo Pražské Jezulátko.

Profesor František Dvořák nás provádí Benátkami neobyčejným způsobem. Seznamuje nás sice s nejvýznamnějšími památkami v centru, ale pak nás provází po benátských kostelech, v nichž se setkáváme s díly proslulých umělců i jejich osudy. Jsou to vlastně jedinečné galerie zejména renesančního umění, kde jsou v bohaté míře zastoupena díla Belliniho (Giovanna), Tiziana, Tintoretta, Veroneseho a dalších. V hlavní benátské galerii Accademia pak ještě můžeme současné Benátky konfrontovat s Benátkami středověkými na obrazech Belliniho (Gentila) a Carpaccia. Kouzlo tohoto slavného města se znásobí…

Dějiny Kanady jsou druhým doplněným a aktualizovaným vydáním, které mapuje vývoj Kanady od původního osídlení přes Beringovu úžinu v době ledové, první setkání s evropskou kulturou v 8. a 10. století (s Iry a Vikingy), vytvoření francouzské kolonie Nová Francie a vznik Konfederace roku 1867, k níž se postupně připojily další oblasti. Zachycuje období první i druhé světové války, do níž Kanada vstoupila po boku Velké Británie, aby z nich vyšla posílena politicky i ekonomicky. Poválečné dějiny odrážející nejen úspěchy jedné z hospodářsky nejsilnějších zemí, ale i základní problém: otázku vztahu ostatní Kanady a Québeku. Avšak přes všechny potíže, které nepochybně očekávají Kanadu i v 21. století, si neustále udržuje postavení přední ekonomiky, vyspělé země s vysokou vzdělaností a životní úrovní, s tolerantními lidmi a překrásnou přírodou, kde je příjemné žít.

Kniha Štěstí, neštěstí, láska, pěstounství, jejíž autorkou je Denisa Prošková, je o jedné pěstounské rodině, skrz kterou se dozvíte spoustu věcí i o sobě, vlastních kořenech, vztahu k lidem a míře vlastní tolerance. Všechny příběhy jsou zpracovány velmi osobně a zasvěceně, a vyplývá z nich, že každý pěstoun může být dobrým pěstounem. Je v ní naděje a povzbuzení…

Publikace mapuje na téměř 2300 stranách celé Machkovo dílo (s výjimkou knih). Shromáždit tento rozsáhlý a vyčerpávající soubor jeho prací byl úkol nadmíru náročný. Vzhledem k tomu, že byl V. Machek vědecky činný od 20. let 20. století, jsou články a recenze především z první poloviny jeho tvůrčího života už prakticky nedostupné. Čtenářům se tak nabízí jedinečná možnost seznámit se prostřednictvím této publikace s kompletním Machkovým dílem. Lze v něm sledovat nejen metody, které Machek používal při své vědecké práci, ale díky množství jeho recenzí řady vědeckých publikací je zde dobře zmapován vývoj domácí i zahraniční diachronní jazykovědy i jiných vědních disciplín (např. botaniky nebo zoologie). Kniha obsahuje i Machkův životopis, jednu jeho přednášku pro studenty filologických oborů, kompletní bibliografii a rozsáhlé rejstříky (jmenný, věcný a slovní).

Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi“. Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění“ autor považuje za iluze. Ke křesťanské víře patří odvaha vidět rány našeho světa a dotýkat se jich vírou, která sama je jimi zasažena, zraněna. Tváří v tvář „zraněnému Bohu“ člověk může odložit „brnění, masky a šminky“, jimiž před druhými a někdy sám před sebou zakrývá svá bolestná místa. Kniha obsahuje jak teologicko-filozofické meditace, dotýkající se mystických hloubek víry, tak překvapivé, ostré i místy humorné komentáře konkrétních událostí a typických znaků naší doby. Zdrojem autorovy inspirace je křesťanská i židovská mystika, Pavlova a Lutherova teologie kříže, současná postmoderní filozofie a teologie i poklady staré lidové velikonoční zbožnosti a umění a v neposlední řadě i autorovy vlastní zkušenosti z dlouholeté terapeutické i pastorační praxe.

Nepřestávejte hledat svoji vlastní cestu. Jen takové hledání pomáhá vytvářet, uspořádávat a organizovat nový svět. Jen tak se jedinec může učit od tisíců hledačů, a ne, jak tomu doposud často bývá, aby se tisíce učili od jedince a jeho "jediné možné cesty". Každá vlastní cesta náš svět obohacuje a každá cesta již existující, přejatá a zkopírovaná, náš svět ochuzuje. Hledání je tvorba, ale kopírování vyústí v pasivitu, lenost a chudobu. Posaďte se a přemýšlejte s námi nad tím, v jakém světě budou žít, učit se a podnikat naše děti. Jaká řešení budeme muset připravit pro zcela nové druhy problémů, které se před námi vynoří. Knihu věnujeme všem dětem, které se budou dívat zpět na dnešní dění a chování se slovy údivu a překvapení: "To vám byl divný svět!"

Robert Kvaček představuje již půlstoletí jednu z nejvýraznějších osobností historiografie moderních českých dějin. Jako pedagog působil celoživotně na Filozofické fakultě UK vychoval a ovlivnil celé generace historiků, pedagogů, novinářů, svou popularizační aktivitou, která je mimořádná, oslovoval a oslovuje širokou veřejnost. Předkládaná kolektivní monografie zahrnuje jednak řadu studií a vzpomínek, které se věnují přímo Kvačkově činnosti, jsou zde také vzpomínky jeho osobních přátel a spolupracovníků, a dále více než třicet studií z moderních a soudobých dějin (období 1848-1990), kterými jeho někdejší žáci a příznivci chtějí vzdát poctu svému Velkému učiteli. Vesměs se jedná o témata, která jsou Robertu Kvačkovi odborně či lidsky blízká. Jejich těžiště spočívá v několika okruzích, najdeme zde dějiny diplomacie, politiky a politické kultury (s řadou masarykian a slovacik), dále několik studií o vztahu krásné literatury, literátů a společenské reality a pak řadu připomenutí osobností a institucí, jejichž osudy pomáhají skládat spletitou mozaiku českých moderních a soudobých dějin.

Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi“. Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění“ autor považuje za iluze. Ke křesťanské víře patří odvaha vidět rány našeho světa a dotýkat se jich vírou, která sama je jimi zasažena, zraněna. Tváří v tvář „zraněnému Bohu“ člověk může odložit „brnění, masky a šminky“, jimiž před druhými a někdy sám před sebou zakrývá svá bolestná místa. Kniha obsahuje jak teologicko-filozofické meditace, dotýkající se mystických hloubek víry, tak překvapivé, ostré i místy humorné komentáře konkrétních událostí a typických znaků naší doby. Zdrojem autorovy inspirace je křesťanská i židovská mystika, Pavlova a Lutherova teologie kříže, současná postmoderní filozofie a teologie i poklady staré lidové velikonoční zbožnosti a umění a v neposlední řadě i autorovy vlastní zkušenosti z dlouholeté terapeutické i pastorační praxe.

Tento svazek přináší česky psané příspěvky z mezinárodní konference InterCorp pořádané v září 2009 v Praze. Je to první výstup z mnohojazyčného paralelního korpusu přinášející studie a srovnávací analýzy celkem 13 jazyků (vůči češtině) v oblasti lexikonu, gramatiky, slovotvorby, frazeologie, syntaxe a dalších.

Rwanda a Burundi jsou dvě malé země v srdci Afriky, jejichž dějiny byly poznamenány neblahým vlivem evropského kolonialismu i genocidami v postkoloniálním období. Zároveň se však jedná o země s nesmírně bohatou historií a kulturou, orální tradicí i velmi rozmanitou krajinou. Hutuové a Tutsiové hovoří společným jazykem, vyznávali společné hodnoty a žili ve stejném sociokulturním prostředí, přesto však do dějin Rwandy i Burundi zasáhla vzájemná nesnášenlivost a násilí. Dnes naopak patří zejména Rwanda k dynamicky se rozvíjejícím zemím s obrovským potenciálem do budoucna. To vše je součástí knihy Dějiny Rwandy a Burundi, která je první ucelenou monografií svého druhu v českém jazyce. Obě země spolu sdílejí řadu společných kulturních a historických prvků, proto jsou součástí jedné monografie.

Kniha svým pojetím navazuje na práci Jan Zrinský ze Serynu - životní příběh synovce posledních Rožmberků (Praha 2009). Autoři věnují pozornost stavebním dějinám letohrádku Kratochvíle v oboře nedaleko Netolic, vnitřní skladbě a vybavení místností, jejich funkčnímu určení a především symbolické výzdobě. Stranou jejich zájmu nezůstane symbolický prostor renesanční zahrady s vodním příkopem a zděné ohrazení s obytnými a hospodářskými staveními, kostelem a jejich symbolická výzdoba. Převládající tematické okruhy v symbolické výzdobě interiérů letohrádku, k nimž patří především lovecké scény, motivy plodnosti a šťastného manželství, výjevy z římských dějin a ctnosti křesťanských rytířů pomohou autorům vstoupit do hodnotového a myšlenkového světa Viléma z Rožmberka, z jehož podnětu získala Kratochvíle v osmdesátých letech 16. století podle vzoru italských venkovských vil svou pozdně renesanční a manýristickou podobu. Po smrti Viléma z Rožmberka přijížděl na Kratochvíli Petr Vok a Jan Zrinský ze Serynu, proto je zajímavé sledovat, k jakým účelům sloužil letohrádek poslednímu rožmberskému vladaři a jeho synovci, kteří se těžko smiřovali s blížícím se zánikem rodu červené pětilisté růže. Knihu zakončí pohled na druhý život renesanční Kratochvíle v symbolické kultuře paměti posledních Rožmberků.