Lidové noviny strana 35 z 91

Texty Tomáše Halíka z let 1989 – 99 – od dob jeho působení v „podzemní církvi“ v kruhu poradců kardinála Tomáška, přes první veřejná vystoupení v dramatickém roce 1989 po celé první desetiletí mladé demokracie – spojuje téma odpovědnosti za duchovní a morální stav společnosti a věrohodnosti církve. Jde o souhrn proslovů a úvah člověka, který byl bezprostředním svědkem a do určité míry spoluaktérem událostí, které předcházely, spoluutvářely a následovaly pád komunismu a zrození svobody – a to zejména v jednom sektoru společenského dění, totiž v oblasti, v níž se prolínala kultura, politika a náboženství; člověka, který v sobě spojoval vášeň aktivního účastníka se snahou zároveň reflektovat ono dění očima sociologa a teologa a pokoušel se nabízet vize a podněty pro budoucnost, která se slibně a dramaticky otevírala. Výběr textů doprovází autorova reflexe jeho tehdejších myšlenek s odstupem čtvrtstoletí a zároveň jeho komentář k tehdejším událostem a osobní vzpomínky, které zejména mladší generaci mají přiblížit dobový kontext.

Přehledně uspořádaná kniha informuje o zakladateli zoroastrovského náboženství, o mocné říši Achajmenovců, kterou si podrobil Alexandr Makedonský, líčí boje Parthů a Sásánovců s Římany, sleduje dobytí Íránu Araby a příchod islámu, ničivé nájezdy Mongolů, rozkvět perské kultury a literatury za ílchánů a Tímúrovců i snahy safíjovských šáhů o sjednocení íránské společnosti. Všímá si událostí vedoucích k nástupu dynastie Pahlaví a k jejímu svržení tzv. islámskou revolucí a vysvětluje příčiny iránsko-irácké války. Text uzavírá stručný váklad o šíitském islámu, genealogická tabulka dynastií, chronologie událostí, přehled česko-íránských vztahů s souhrn statistických údajů o Íránu.

Velká část z toho, co se dochovalo z architektury, umění a kultury raného středověku, vznikla na půdě benediktinských klášterů. Stará kultura benediktinů patří k základním kamenům evropské civilizace a v tom také tkví její odkaz a živé poselství pro dnešní evropské společenství. Ve stavbách benediktinských klášterů se zračily požadavky regulí, monastická askeze i odloučení od vnějšího světa, pokora, potřeba meditace, ideál života, v němž běh každého dne dostává vyšší duchovní smysl. Předmětem předkládané knihy je architektura benediktinských klášterů ve střední Evropě a to jak na území někdejší Svaté říše římské, tak i v teritoriích mimo ni - v Uhrách a v Polsku. Zvláštní pozornost je věnována stavbám benediktinských klášterů v českých zemích.

Kniha zachycuje životní a profesní příběh Pavla Pecháčka, významné osobnosti Československého/Českého rozhlasu. Jeho dramatické osudy začínají po nucené emigraci rodičů po roce 1948, v níž se jeho otec stane významným činitelem, posléze ředitelem zahraničního vysílání Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Pavel je vychováván s dalšími sourozenci ostatními příbuznými v socialistickém Československu, skoro zázrakem se prosadí rovněž v rozhlase a jde ve stopách svého otce… Dramatický životopisný příběh je prokládán autentickými vzpomínkami hlavní postavy příběhu.

Manželé Milan a Jarmila se dvěma malými dětmi Péťou a Adélkou se rozhodli v roce 1984 emigrovat do Kanady. Když splnili své povinnosti vůči starým rodičům s rozsáhlou historií politického proskribování, chtěli dopřát zejména svým dětem život ve svobodnějším světě, opustili svůj pražský dům a odjeli na zdánlivou dovolenou... Otec rodiny – autor a hlavní postava příběhu zároveň – popisuje zážitky i zkušenosti během cesty přes bělehradský sběrný tábor, a zejména pak své osudy, počínání a pokusy o prosazení se ve vlastní emigraci. Jádrem knihy je naléhavá snaha sdělit své zkušenosti, popsat složitou proměnu životních východisek emigranta i osobní oběť, kterou odevzdává zejména první emigrantská generace ztrátou vlastních kořenů. Také zkušenost nakonec nerealizovaného návratu po roce 1989 a zároveň perspektiva z kanadského Vacouveru na naši dnešní současnost je pozoruhodná a inspirativní.

Manželé Milan a Jarmila se dvěma malými dětmi Péťou a Adélkou se rozhodli v roce 1984 emigrovat do Kanady. Když splnili své povinnosti vůči starým rodičům s rozsáhlou historií politického proskribování, chtěli dopřát zejména svým dětem život ve svobodnějším světě, opustili svůj pražský dům a odjeli na zdánlivou dovolenou... Otec rodiny – autor a hlavní postava příběhu zároveň – popisuje zážitky i zkušenosti během cesty přes bělehradský sběrný tábor, a zejména pak své osudy, počínání a pokusy o prosazení se ve vlastní emigraci. Jádrem knihy je naléhavá snaha sdělit své zkušenosti, popsat složitou proměnu životních východisek emigranta i osobní oběť, kterou odevzdává zejména první emigrantská generace ztrátou vlastních kořenů. Také zkušenost nakonec nerealizovaného návratu po roce 1989 a zároveň perspektiva z kanadského Vacouveru na naši dnešní současnost je pozoruhodná a inspirativní.

Manželé Milan a Jarmila se dvěma malými dětmi Péťou a Adélkou se rozhodli v roce 1984 emigrovat do Kanady. Když splnili své povinnosti vůči starým rodičům s rozsáhlou historií politického proskribování, chtěli dopřát zejména svým dětem život ve svobodnějším světě, opustili svůj pražský dům a odjeli na zdánlivou dovolenou... Otec rodiny – autor a hlavní postava příběhu zároveň – popisuje zážitky i zkušenosti během cesty přes bělehradský sběrný tábor, a zejména pak své osudy, počínání a pokusy o prosazení se ve vlastní emigraci. Jádrem knihy je naléhavá snaha sdělit své zkušenosti, popsat složitou proměnu životních východisek emigranta i osobní oběť, kterou odevzdává zejména první emigrantská generace ztrátou vlastních kořenů. Také zkušenost nakonec nerealizovaného návratu po roce 1989 a zároveň perspektiva z kanadského Vacouveru na naši dnešní současnost je pozoruhodná a inspirativní.

Vyprávění novinářky Petry Procházkové z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů je mimořádný zážitek. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem "ti druzí" opravdu touží.

Vyprávění novinářky Petry Procházkové z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů je mimořádný zážitek. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem "ti druzí" opravdu touží.

Nevinnou lží začíná příběh několika dnů, během nichž introvertní Lorenzo, čtrnáctiletý „chlapec z dobré rodiny“ hodlá v utajení strávit zimní prázdniny ve vybavené sklepní místnosti domu, místo na lyžích se spolužáky, jak namluvil matce. Jeho představu blaha, kdy nemusí předstírat, že „je jako ti druzí“ a může se věnovat svým poněkud solipsistickým zálibám, nečekaně naruší vpád jeho nevlastní sestry Olivie. Dvě neurotické bytosti se zpočátku střetnou, každá ponořena do vlastních problémů, ale v dobrovolné izolaci od vnějšího světa se mezi nimi začne vytvářet pouto spiklenectví. Lorenzo se dovídá mnoho o sobě samém a Olivia nachází citový vztah, po jakém nepřiznaně toužila. Ammaniti tak na malém prostoru a bez velkých slov dokázal vystihnout tajemství přechodu od dospívání k dospělosti.“

Druhý díl knihy Z Prahy všemi směry, připravený autorkou oblíbeného cyklu KAM ZNAČKY NEVEDOU, opět míří „do všech světových stran“ z hlavního města. Znovu láká k nevšedním výletům po celém Středočeském kraji a představí další místa: léčivé studánky, zříceniny hradů i klášterů, židovské hřbitovy, kostely, dojemné pomníčky dávných tragédií, opomíjené klasické umělecké památky i pitoreskní moderní díla... To vše (ale ještě mnohem více) čtenáře čeká v chystané publikaci, v níž nebudou chybět básně, staré legendy i novější svérázné historky ze středočeských měst i obcí. Kniha též sleduje stopy známých osobností, ale líčí i osudy prostých lidí, jejichž spletité příběhy takřka upadly v zapomnění.

Druhý díl knihy Z Prahy všemi směry, připravený autorkou oblíbeného cyklu KAM ZNAČKY NEVEDOU, opět míří „do všech světových stran“ z hlavního města. Znovu láká k nevšedním výletům po celém Středočeském kraji a představí další místa: léčivé studánky, zříceniny hradů i klášterů, židovské hřbitovy, kostely, dojemné pomníčky dávných tragédií, opomíjené klasické umělecké památky i pitoreskní moderní díla... To vše (ale ještě mnohem více) čtenáře čeká v chystané publikaci, v níž nebudou chybět básně, staré legendy i novější svérázné historky ze středočeských měst i obcí. Kniha též sleduje stopy známých osobností, ale líčí i osudy prostých lidí, jejichž spletité příběhy takřka upadly v zapomnění.

Po vydání Hněvu a hrdosti (prvního dílu trilogie, reflektujícího události 11. září 2001) autorka ještě naléhavěji apeluje na občany západního světa, jenž podle ní prochází krizí, která mu může být osudnou. Situaci vnímá ještě kritičtěji – tentokrát nestačí nalézt jen ztracené zaujetí, je nutno zapojit čistý Rozum. Upozorňuje, že terorismus nelze vnímat jako jedinou, i když nejviditelnější strategii islámských zemí, jak si podmanit západní civilizaci. Na základě vzpomínek, novinářské zkušenosti a historických i současných faktů vysvětluje, že se islámský svět snaží přetransformovat západní společnost, a to včetně jejích zákonů. Napadená civilizace se však podle jejích slov stále viditelněji podvoluje, místo aby vzkřísila ideály, na nichž byla vystavěna, bránila vlastní identitu.

Kniha přináší barvitý pohled na dvorskou společnost, přičemž nabízí tři výkladové linie. Hlavní z nich sleduje přemyslovský dvůr od 10. do 14. století. V centru pozornosti stojí dvorská kultura a její každodenní či sváteční projevy a chvíle. Čtenář se seznámí se životem panovnické rodiny, s vývojem ideálu dvorného rytíře, s různými podobami turnaje a dvorské lásky. Kniha nepomíjí rovněž složení dvora od nejvyšších hodnostářů až po různé služebníky, hodnotí sídla, cestování, nebo péči o tělo a astrologii. Obsáhle představuje také význam dvorské literatury a mecenášství. Hlavní texty doplňují tematická výkladová okna, jež se zaměřují na vybrané stránky soudobého života. Sledovány jsou třeba pohledy na manželství či homosexualitu, doklady o možnostech stravy, lovu, nálezů hraček nebo soukromí členů panovnické rodiny. Třetí výkladová linka přináší dosud nepříliš doceňovaný aspekt historiografické literatury, a tím je přímé začlenění překladů jednotlivých pramenů. Čtenáři se tak v ucelené formě nabízí překlady kronikářských záznamů, listin i literární tvorby v podobě lyrických veršů nebo částí epických příběhů. Řada pramenných záznamů je přitom v českém překladu zveřejněna vůbec poprvé.

Netradiční text předkládaného průvodce po Krétě přináší řadu zajímavých informací pro návštěvníky malebných lokalit tohoto ostrovního ráje. Kromě všech praktických informací běžně dostupných i v jiných průvodcích, zde spolehlivé a velmi detailní informace najdou jak ti, kteří míří za slunnými plážemi, tak ti, kteří chtějí využít zde stráveného času k turistice, cestování a poznávání přírodních, kulturních a archeologických unikátů malebného ostrova. Součástí průvodce jsou praktické tipy na výlety v jednotlivých prefekturách Kréty, čtrnáct turistických tras s uvedením přesné kilometráže a podrobného popisu trasy, mapy, fotky. Průvodní texty k dějinám památek, mytologii a kultuře Kréty zpracovala Jitka Pichová.

Do 20. století největší a nejničivější konflikt lidských dějin, který stála u kolébky 20. století, ale též u zrodu samostatného českého státu. Jaký k němu zaujali Češi postoj, když byli jejímu přímými aktéry, po něm a jaký dnes, kdy vzpomeneme jeho stoleté výročí?První světová válka stála u kolébky "krátkého" 20. století. Přestože to byla válka našich dědečků a pradědečků, tedy událost relativně nedávná, v českém historickém povědomí byla záhy překryta vzpomínkou na vznik Československé republiky. Válečný zážitek se proto v českých zemích neprojevil tak intenzivně, neměli jsme svou "ztracenou generaci". Ale i v českých zemích však za války žili lidé, a čeští vojáci poznali dokonce tvář konfliktu na obou stranách - jako vojáci bojující „za císaře pána“ i jako legionáři na opačné straně barikády. Nakolik vykazují dějiny české účasti ve světové válce shodné rysy s druhými státy? Ovlivnila válka i českou společnost tak, že to mělo vliv na její další vývoj ve 20. století? Na tyto a podobné otázky se snaží autor odpovědět v knize, v níž části chronologické - od sarajevského atentátu až po rozpad monarchie a vznik samostatného státu - kombinuje s kapitolami, které přibližují hlavní stránky života tehdejší společnosti: hospodářství, kulturu, politickou a sociální každodennost. Jádro práce spočívá v rozboru událostí v zázemí, všímá si však také české účasti na válečných operacích. Stranou nezůstala ani otázka česko-německého vztahu, pro jehož vývoj znamenala válka zásadní zlom. Jedná se o 2. rozšířené a aktualizované vydání, vzniklé při příležitosti stého výročí události. Jaký má společnost druhého desetiletí 21. století vztah k této události? Změnil se dnes přístup Čechů k ní? Ilustrace, mapy, rejstříky.