Novela Bohemica strana 7 z 7

Rozhovory a eseje z první poloviny devadesátých let rozšířené o knižně nevydané dialogy a úvahy z let 1998-2012. Václav Bělohradský se snaží pěstovat filosofii jako literární žánr, který se nerozvíjí za univerzitními zdmi, ale naopak zdi bourá, především zdi oddělující od sebe vznešené a obyčejné, elitní a masové. Jeho úvahy navazují na slavnou Wittgensteinovu definici filosofie jako "snahy ukázat mouše, která uvízla v láhvi, cestu ven". Ty láhve vyrábí a lidi do nich lákají různá bratrstva autorizovaných interpretů světa, přikazujících nám, jak máme o světě mluvit a jak v něm jednat. Není dnešní ekologická krize důsledkem takového uvíznutí Západu v láhvi vědecké a ekonomické racionality? Ale naštěstí k Západu patří také anarchistická vzpurnost proti předepsané mluvě, jazykoví vagabundi, díky kterým nakonec z láhví unikáme, i když to unikání nikdy nekončí. Výrazem intermundia, latinští básníci označovali prázdné prostory mezi světy, v nichž studeně fouká a přežijí v nich jen bozi. Ze všech historických světů dnes zbyly jen prostory mezi světy, musíme se naučit v nich žít, i když tam studeně fouká a nejsme bozi. O nutnosti učit se žít v těch mezisvětech jsou rozhovory sebrané autorem v této knize.

Editor a hlavní autor Václav Cílek přizval ke spolupráci na knize řadu renomovaných českých sociologů, filosofů, publicistů, psychologů, historiků, přírodovědců i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Danu Drábovou, Jana Kellera, Jeronýma Klimeše, Erazima Koháka, ekonoma Pavla Kohouta, Stanislava Komárka, Jana Sokola, Marka Šindelku, Břetislava Turečka, Zdeňka Zbořila, výtvarníky Vladimíra Kokoliu, Vladimíra Mertu či Mariana Pallu. Kniha zaznamenává současné globální trendy a zejména jeden z reálných scénářů: velký světový zmatek a úplný či dílčí kolaps západní či globální civilizace. Po chaotickém přechodném období ale nevyhnutelně nastane regenerace a v pravděpodobném měřítku 20 až 30 let další vzestup. Jde tedy o to, jak vcelku důstojně a vesele přežít přechodové období a netrpět přitom příliš hladem, zimou a bezprávím. Název Tři svíce odpovídá třem okruhům, které kniha zahrnuje: filosofii, sociologii a praktický život. Abychom se dokázali orientovat v proměňujícím se světě a nebrali se příliš tragicky, potřebujeme jako základ filosofii dějin, náboženství i psychologii. Stejně potřebné, ne-li důležitější jsou praktické návody: jak skladovat potraviny, co pěstovat na zahrádce, jak a zda vůbec skladovat benzín.

Hrdinka snové eroticko-sentimentální novely zkoumá svět trochu jinak, než jsme zvyklí. Od dětského poznávání tělesnosti s jeho zakoušením erotického napětí přes bolest a magické myšlení až ke zcela dospělému uspokojování sexuálního pudu. Do příběhu vstupují zásadní otázky této literární hry na "spiklence slasti" plastové doby: Může se jednou stát nymfa madonou? Může se beztrestně křičet na veřejnosti? Může se čůrat do vany? Po povídkách Vrhnout se autorka vydala do krajiny svobodné rozkoše, kde objevuje erotismus smetiště, igelitu, něžný svistot biče, nymfomanii i libertinství, a vydává tak svědectví o základní lidské touze: milovat.

První díl komiksové série Fanouš. Kdo je Fanouš? Je mu 11 let, je cynický, je chytrý, arogantní, nesmlouvavý… a hypergeniální. Likviduje paranormální sajrajt se stoprocentní úspěšností. Neunikne mu žádný duch, zombík ani ufon. Dan Černý přichází s čistou, černobílou formou, sám Fanoušovy příběhy píše a virtuózně kreslí, spojuje vysoké s nízkým s cílem bavit tak, jak o to komiks ve své původní podobě usiloval. Tomáš Prokůpek v předmluvě nešetří nadšením: "…jsem přesvědčený, že čeští čtenáři i mladší tvůrci jeho příběhy potřebují i proto, aby si uvědomili, že také u nás se může zrodit a fungovat fenomén typu Astérixe nebo Usagiho Yojimba. Proto věřím, že nás, Fanoušových fanoušků, bude stále přibývat…"

Eva Zaoralová je filmová novinářka a překladatelka. Jejím vyprávěním procházejí velcí režiséři, ale také kolegové z redakcí, píše o tom, jak se žilo v Československu a jakého uznání dosahovala česká kinematografie ve světě, co se dělo v zákulisí, jak se i jí změnil život po roce 1989. Dlouholetá (1995-2010) umělecká ředitelka Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech se podílela na jeho záchraně a obnovení prestiže. Vydání této knihy podpořila společnost RWE Transgas.

Arnošt Kolman se od začátku bolševické revoluce pohyboval mezi jejími vůdci a tak se jako jeden z mála Čechů setkal i s Leninem. Podílel se pak na politickém i akademickém životě sovětského Ruska, od roku 1945 také v Československu; v roce 1948 byl zatčen a odvezen do Ruska, ze smutně proslulé Lubjanky jej propustili až v roce 1952. Svůj život popsal v pamětech, jež v Česku vyšly teprve v roce 2005 pod názvem Zaslepená generace. Rozhovor, který s ním vedl v roce 1976 jeho zeť, v té době už ve švédském exilu žijící fyzik František Janouch, vznikl po Kolmanově příjezdu do Stockholmu a po jeho otevřeném dopise L. Brežněvovi, v němž oznámil důvody, proč po 58 letech ukončuje členství v KSSS. Po několika samizdatových edicích z osmdesátých let je to první české vydání rozhovoru včetně zmíněného dopisu.

Hrdinou atraktivní novely je muž, který dá před svou ženou, učitelkou v základní škole, přednost její žačce. Sexuálně explicitní části protínají intelektuální úvahy, které kontrastují s hovorovou řečí. Autor tak navazuje na styl své prozaické prvotiny Mácha: Deníky. Turistický průvodce, která získala jednu ze tří nominací na Cenu Jiřího Ortena 2010. Příběh je zasazen do současných severních Čech a navazuje na tradici tzv. severočeské literární školy, především na dílo Vladimíra Párala. Erotické i jiné pasáže citují a hrají si s dalšími texty ze světové literatury, zejména Michela Houellebecqa, ale také z písniček a filmových dialogů.

Autobiografická zpověď, v níž se neobvykle prolínají vzpomínky vypravěče s verši jeho přítelkyně, pozoruhodný literární dokument, v němž se potkávají dva kulturou i životní zkušeností odlišné světy. První zápisy této knížky vznikly pro sborník textů politických vězňů Bytem v hrůze - Kresby z vězení Otmara Olivy (2002) a postupně byly rozšířeny především o vzpomínky na dětství, studentské aktivity šedesátých let, srpnovou okupaci, normalizaci a exil v Londýně. Básně Jane Kirwan vznikaly souběžně s Macháčkovými texty. Autoři je propojili ve dvou jazykových verzích. Anglická podoba vyšla v roce 2010 v nakladatelství Rockingham Press.

V opuštěném drážním domku, o který nikdo nestál, přebývají dva bezdomovci. Mají za sebou třeskuté zimy, které přežili jen s velkým úsilím, i horká léta, během kterých si připadali jako králové. Do bezdomoví odešli dobrovolně, aby unikli systému a jeho pravidlům. Po nevydařené krádeži v supermarketu se ale vše obrací ve zlé. Zdraví přestalo sloužit, jídla je nedostatek a podzimní počasí nevěstí nic dobrého. Rozhodnou se napravit své životy - znovu se pokusí vstoupit do koloběhu, který předtím v touze po svobodě a snaze zapomenout opustili. Hledají naději a současně ji ztrácejí. A když tě chytím je kniha o malých válkách, touze po svobodě, lásce i smrti.

Letní milostný román se odehrává v současném Máchově kraji a je prosycen citacemi i "překrady" z Máchových děl i z knížek o Máchovi, od jehož narození letos uplyne 200 let. Hlavním hrdinou je dnešní mladý poutník a tři jeho milé - Márinka, Lori a Ela. Málokdy se umějí rozesmát od srdce, to jen když se trochu víc napijí. Ale to také není dobré! Pověst tedy čili děj knihy této nesmí se co věc hlavní považovati, nýbrž jen tolik z děje toho, jak daleko k dosažení oučelu hlavního nevyhnutelně třeba.