Pavel Mervart strana 12 z 46

Nová básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění. Páteří sbírky je dvanáct rozsáhlých básní vycházejících z „třetího pásu“ každého ikonostasu, tedy z pásu dvanácti největších křesťanských svátků v církevním roce od srpnového Proměnění Páně až po pozdně jarní slavnost Nejsvětější Trojice. Mezi nimi se prolínají poetické miniatury, které reprezentují ostatní povinné součásti pravoslavného ikonostasu. Čtenář tak ve svých rukou drží dílo, které vtěluje osobní výpověď do kanonické struktury východokřesťanské liturgiky a přetavuje pevně stanovené výtvarné kompozice ikon do aktuálního poetického vyjádření. Z obrazu se tak rodí slovo, z ikony spirituální poezie.

Monografie analyzuje pozoruhodný vývoj, jímž si v uplynulém století prošly česko-uruguayské vztahy. Prostřednictvím archivních dokumentů a rozsáhlé odborné literatury prezentuje řadu doposud neznámých a překvapivých údajů. Navzdory několika vyhroceným momentům nebyly vztahy mezi oběma zeměmi nikdy přerušeny, což činí relaci ve srovnání s jinými latinskoamerickými zeměmi zcela výjimečnou. Významná byla zejména solidarita, kterou uruguayská vláda projevila Československu v době nacistické okupace. Kniha současně ukazuje, že obě země jsou si navzdory velké geografické vzdálenosti v mnoha ohledech blízké, a i proto jsou vystaveny podobným výzvám. Hlavní ambicí je vyzdvihnout konkrétní oblasti spolupráce, v nichž si Česká republika a Uruguay vydobyly dobrou reputaci a o něž je možné se v budoucnu opřít. Tím by tato kniha chtěla napomoci, aby i v novém století docházelo k úspěšnému rozvoji oboustranných styků. La monografía analiza el notable desarrollo que han tenido las relaciones checo-uruguayas durante el último siglo. A través de documentos archivísticos y una amplia bibliografía, presenta muchos datos hasta ahora desconocidos y sorprendentes. A pesar de haber transitado varios momentos de tensión, las relaciones entre ambos países nunca fueron interrumpidas, lo que resulta algo excepcional, en comparación con otros países latinoamericanos. Un hecho que se considera sumamente significativo fue la solidaridad del gobierno uruguayo con Checoslovaquia durante la ocupación nazi. Al mismo tiempo, el libro muestra que ambos países pueden considerarse cercanos en muchos aspectos e incluso han afrontado desafíos similares, a pesar de su gran distancia geográfica. La principal ambición es destacar áreas específicas de cooperación en las que la República Checa y Uruguay se han ganado una buena reputación y en las que se puede profundizar a futuro. Por lo tanto, el libro quisiera contribuir a una continuidad exitosa en el desarrollo de los vínculos bilaterales en el próximo siglo de relaciones.

Kniha Jaroslava Dvořáka poskytuje ojedinělý, chronologicky ucelený popis událostí ve městě a pevnosti Hradec Králové během válečného roku 1866. Autor při své práci vycházel jak z odborné vojenské literatury, tak z hojných pamětnických vzpomínek publikovaných v dobovém regionálním tisku. Díky této skutečnosti neztrácí kniha i přes množství faktických informací na čtivosti. Zapracování autentických vzpomínek a příběhů obohacuje text a napomáhá čtenáři navodit atmosféru tehdejší doby, vtahuje ho do dění ve městě a umožňuje mu vcítit se do prožitků obyvatel města, kteří zůstali v obležené pevnosti. Podrobné komentáře zase pomáhají čtenáři zorientovat se v historických souvislostech. Publikace přináší několik nových a převratných informací, které nebyly dosud v české ani zahraniční literatuře publikovány. Autor se rovněž pokusil vypořádat se s rozšířeným a stále opakovaným klišé o bezvýznamnosti a zastaralosti pevnosti v době války. Odmítá tvrzení, že pevnost přivodila katastrofu ustupující rakouské armády, když se stala překážkou v cestě z bojiště, stejně jako vyvrací legendu o hradeckých utopencích, podle které se v pevnostních inundacích utopilo velké množství ustupujících vojáků. Nechybí popis dramatických událostí před uzavřenou pevnostní bránou, když se zoufalí vojáci snažili násilím dostat do bezpečí pevnosti, ani líčení překonávání pevnostních inundací a vzrušujících scén na válečných mostech přes vodní toky. Kromě dění v pevnostním městě jsou zmíněny i události na hradeckých předměstích a příhody jejich obyvatel. Podrobně je rozebrána pruská výzva pevnosti ke kapitulaci i pruské bombardování města. Opominuto není obléhání pevnosti Prusy, průzkumná činnost pevnostní posádky či vzájemné bojové střety. V závěru knihy je popsána návštěva rakouského císaře na bojišti a ve městě.

Aktuálně není ve včelařství naléhavějšího tématu, než je zdraví včel. Téma výsostně praktické a bytostně důležité. Hromadné kolapsy včelstev posledních let jsou toho více než reálným důkazem. Včely a jejich zdraví jsou již od počátku neodmyslitelně provázány s krajinou. Na otázky, jaký je jejich nynější stav, odpovídá velice fundovaně společná monografie odborníků z Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum a přizvaných zahraničních autorů. Kniha volně navazuje na publikaci z roku 2016 s názvem Ekologie chovu včel. Autorský kolektiv a uchopená témata jsou zárukou odborně kvalitní a čtivé publikace, která nezůstává jen u pouhé deskripce, ale nabízí i možnosti řešení, klade další otázky a připomíná témata, která je nutno prozkoumat. Tento přístup ocení nejen čtenáři, ale bude přínosná i pro cíl a objekt našeho společného zájmu, a tím jsou zdravé včely.

Ako nám umenie pomáha obnovovať nádej? Aký je rozdiel medzi umením a hyperestetikou? Prečo sú zmysluplnosť, spiritualita a závažnosť hlavné znaky umenia? Nakoľko je pri stretnutí s umením dôležitá kontemplácia, ticho a pomalosť? Pri teoretickom uvažovaní o uvedených otázkach autorka vždy vychádza z interpretácie konkrétneho umeleckého diela. V knihe sa preto čitateľ stretne napríklad s týmito autormi a dielami: s videoartom Billa Violu The Raft, básňou Tomasa Tranströmera Z marca 1979, inštaláciou Jannisa Kounellisa Tragédia civilnosti a s viacerými filmami (Sean Penn: Útek do divočiny, Kim Ki-duk: Jar, leto, jeseň, zima... a jar, Ruben Östlund: Štvorec, Terrence Malick: Strom života). Práve prostredníctvom reflexie zážitkových kvalít a osobitých významov daných diel autorka dospieva k všeobecnejším zisteniam o takých antropologických aspektoch súčasného umenia, ktoré sú schopné revitalizovať, dnes tak naliehavo potrebný, nádejný životný modus človeka.

Výbor z Golosovkerova díla otevírá práce Imaginativní absolutno, která obsahuje jádro autorovy filosofie. Absolutno zde není představeno jako metafyzická, statická entita, nýbrž jako proces imaginativní tvorby, která je věčným základem lidské existence. Další dva eseje věnované obrazotvornosti antického mýtu odrážejí myšlenkovou strukturu úvodní studie a jsou praktickým vyjádřením autorova filosofického názoru na ontologickou funkci obrazotvornosti. Tyto eseje jsou příkladnou ukázkou živé interpretace, která nespoléhá na umrtvující systematizační nástroje klasické filologie, ale snaží se představit antický mýtus jako prostor specifického rozvíjení smyslu. Ten není čistě historicky definovatelný, ale vztahuje se k životní problematice starověkého Řeka stejně jako dnešního člověka.

Globální interakce se staly nedílnou součástí našeho života. Svět je propojen technologiemi, institucemi, světovým kapitálem, dochází k propojování a míšení kultur a společností. To vše vyžaduje nové uvažování a zamyšlení se nad otázkami spravedlnosti, které by již neměly být řešeny pouze na úrovni národních států. Je vůbec možná globální spravedlnost? A pokud snad ano, jak nastavit takové normy spravedlnosti? Odpovědi na tyto otázky nabízí kritická teorie společnosti, která reaguje na sociální, kulturní, ekonomické, politické a civilizační problémy současného globalizovaného světa. Kniha nabízí výklad kritické teorie Nancy Fraserové a Axela Honnetha a pokouší se reagovat na současnou problematiku spravedlnosti v evropském a českém kontextu. Autorka vedle uceleného výkladu teorií dvou z nevýznamnějších představitelů kritické teorie vztahuje jejich teorie do globálního kontextu a aplikuje revidovanou teorii na problematiku spravedlnosti péče, která je podstatnou součástí správného a prosperujícího fungování všech společností.

Antologie Bílé přeludy na vlnách je pro české čtenáře první možností obšírněji se seznámit s finskou poezií. V historické perspektivě představuje tvorbu nejvýznamnějších básníků a básnířek od poloviny 16. století, tedy od počátku finskojazyčné písemné kultury, až po 80. léta 20. století. Na jednotlivých textech lze sledovat, jak a kdy finská lyrika reagovala na evropské literární směry a proudy a jakým způsobem a ve kterých obdobích reflektovala domácí tradici, především bohaté dědictví lidové slovesnosti. Ze 74 ve Finsku kanonických autorů a autorek zastoupených v antologii promlouvají mnozí v češtině vůbec poprvé. Na výběru textů a jejich českých překladech pracoval tým finštinářů pod vedením editora Michala Švece z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který antologii také opatřil literárněhistorickým úvodem věnovaným vývoji finské lyriky. Knihu doplňuje bibliografie českých překladů finské poezie vydaných tiskem do roku 2020.

Publikace je studijní oporou pro studenty se zaměřením na cestovní ruch. Autorka adekvátně vybrala témata, která jsou důležitá pro komunikaci budoucích pracovníků v cestovním ruchu. Značná část textu je proto věnována např. zeměpisným názvům, s nimiž mají studenti možnost se podrobně seznámit, ale zároveň jsou výběrově zastoupeny i další gramatické jevy, nezbytné pro komunikaci s klienty v daném oboru. Učební text využívá pozitivního transferu (podobnosti gramatických jevů) a zároveň poukazuje i na úskalí transferu negativního, tedy interference, mylné představy o podobnosti jazyků. To platí ovšem nejen pro srovnání s českým jazykem, ale i s jazykem anglickým. Autorka ve všech těchto jazycích vhodně uvádí příklady pozitivního i negativního transferu.

Monografia predstavuje výsledok dlhodobého záujmu o štúdium vybraných ruských reflexií filozofickej tvorby Immanuela Kanta. Poskytuje exkurz do dôležitých historických kontextov výskumu tvorby I. Kanta v ruskom filozofickom a intelektuálnom prostredí. Predstavuje miesto a význam odkazu I. Kanta v procese formovania ruskej filozofie 19. storočia a predovšetkým 20. storočia, hlavne jeho prvých desaťročí. Pre spracovanie danej problematiky je v práci zvolená metodologickú optika pro et contra, ktorá bola vypracovaná na začiatku 90. rokov 20. storočia vydavateľským projektom Ruská cesta: pro et contra. V obsahovom jadre práca predstavuje konkrétne prejavy týchto reflexií, ktoré sa orientujú na otázky epistemológie, filozofie práva, náboženskej metafyziky, etiky a morálnej filozofie. Prostredníctvom analýzy a komparácie práca ponúka pohľad na osobitosti ruského prístupu k filozofickému i širšie vnímanému tvorivému odkazu I. Kanta. Zároveň naznačuje rad nových otázok a problémov pre rozvoj skúmaní v horizonte budúcnosti.

Další svazek revue Parrésia vychází oproti původním redakčním záměrům jako dvojčíslo věnované památce našeho kolegy Waleriana Bugela, jehož nenadálé úmrtí nás na konci dubna roku 2020 všechny zaskočilo. Walerian byl člověk mnoha darování kněz, teolog, pedagog, popularizátor křesťanské zvěsti. Jednotlivé stati v tomto svazku věnovali jeho památce významní čeští, slovenští i polští teologové; k jejich vědeckým pracím jsme připojili také soubor vzpomínek, ohlasu a bibliografii učence...

Publikace Maoři: společnost, kultura, jazyk představuje druhý svazek z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti. Sestavoval slovníky a překládal moderní literaturu i tradiční lidovou slovesnost. Tento svazek obsahuje rozsáhlý česko-maorský a maorsko-český slovník, slovník maorské mytologie, ukázky novel a přísloví. Součástí publikace je CD s ukázkami maorských písní, které Václav Černý představoval v osmdesátých letech v Československém rozhlase. Do knihy je zařazeno pět studií, jež doplňují informace o tradiční maorské společnosti, kultuře, jazyku a mytologii. Jejími autory jsou Gabriela Jungová Vrtalová, Ondřej Pivoda, Martin Rychlík a Martin Soukup.

Nejpozoruhodnější současný ukrajinský spisovatel Taras Prochasko přepisuje historii rodných Karpat a s nimi celé střední Evropy, ve které je, jak známo, vše provázáno a všechno souvisí se vším. Nepíše ale alternativní dějiny, nýbrž propojuje místa do posloupností a ukazuje, že právě tak vznikají lidské osudy. Jeho román Jinací i esejistické povídky jsou magické, zenové, filosofické, estétské, prodchnuté melancholií a humorem. Autor v nich vede čtenáře borůvkovými stezkami, kolem starých vil po úbočích Karpat, dusnými kupé ukrajinských rychlíků i přítmím pražských kaváren. Ať píše Prochasko o čemkoli, vždycky píše o lásce. Existuje-li něco jako středoevropský magický realismus, pak toto je jeho zásadní kniha.

Rok 1938, osudový pro Evropu a celý svět. A pro komorní společnost klubu šesti privilegovaných čtyřicátníků z Helsinek, kteří si ve zjitřené době musejí ujasnit postoj k hitlerovskému Německu, hodnotám liberální demokracie i jeden ke druhému. Jak se mají zachovat, když je synovci jednoho z nich v běžeckých závodech odepřeno vítězství jen proto, že jejich rodina jsou Židé? Klíčovým členem klubu je advokát Thune, který zaměstná schopnou a učenlivou, ale také záhadnou paní Wiikovou, ženu mnoha tváří. Ta si při prvním setkání s pánským spolkem uvědomí, že jednoho z mužů už zná. Narazili na sebe před dvaceti lety během finské občanské války mezi bílými a rudými, za okolností, na něž se usilovně snažila zapomenout. Kniha zasazená do svérázného prostředí švédskojazyčné menšiny ve Finsku v sobě snoubí prvky historického románu a detektivního příběhu s téměř thrillerovým vyústěním. V roce 2014 získala Cenu Severské rady za literaturu udělovanou nejlepšímu dílu ze zemí evropského Severu a byla přeložena do 19 jazyků.

Děj autobiografického románu běloruského spisovatele Viktara Valtara se odehrává v Praze 20. let minulého století, v prostředí zahraničních studentů a politických emigrantů z Běloruska, Ruska, Ukrajiny a dalších východních zemí, zasažených občanskou válkou. Ve své knize autor dokázal neopakovatelným způsobem zachytit atmosféru první republiky očima přistěhovalce. Román je žel Valtarovou jedinou dochovanou rozsáhlejší prózou. Za autorova krátkého života publikován nebyl a jeho rukopis, objevený začátkem 90. let v Litvě, přepsal dosavadní dějiny běloruské literatury. V Bělorusku se román prvního knižního vydání dočkal teprve nedávno v roce 2009.

Publikace nabízí nový pohled na aktuální podoby fenoménu školního podvádění a vyrušování v kontextu nových forem vzdělávání dětí a dospívajících v 21. století. Vychází z konceptu digitálních domorodců a upozorňuje na nové formy rizik spojených s inklinací mladé generace k užívání digitálních technologií při studiu i ve volném čase. Kromě jiných fenoménů se zaměřuje na problematiku nových forem podvádění (plagiátorství, cybercheating), vyrušování (cyberslacking), okrajově se dotýká i dalších rizik spojených s užíváním digitálních technologií v kontextu současné edukační reality (sexting, online závislost).