Pavel Mervart strana 3 z 39

Kniha Zrození kliniky je přímým pokračováním Dějin šílenství. Soustřeďuje se na dobu konce osmnáctého a počátku devatenáctého století, kdy dochází k reorganizaci medicíny, především v její výuce v klinické praxi, a kdy se medicína ustavuje jako věda. Foucault studuje dějiny struktur na různých rovinách (ekonomické, sociální, politické, ideologické či kulturní), analyzuje jejich vzájemné vztahy a v souvislosti s nimi zkoumá celkové proměny způsobů označování a vidění v dané době, hranice viditelného a vyslovitelného.

Kniha Jiřího Studeného Dramata jazyka - Teorie literatury a praxe tvůrčího psaní představuje přinejmenším v českém kontextu ojedinělý pokus propojit literárněvědnou metodologii (naratologie, versologie, genologie aj.) s metodicky otevřeným, kreativním charakterem výuky tvůrčího psaní, které se tak stává nástrojem kritické reflexe samotných základů a dominantních diskursů současné literární teorie. Autor přistupuje k literárně zaměřenému tvůrčímu psaní interdisciplinárně (psychologie kreativity, dramatická výchova, ekologie, rétorika a stylistika) a multikulturně (bojová umění zenu, meditační postupy a šamanismus), stroze analytické pasáže střídá s esejistickými vstupy odhalujícími diskursivně obtížně zachytitelné aspekty tvořivosti, což mu umožňuje nejenom v mnoha ohledech syntetizovat dosavadní domácí poznatky o tvůrčím psaní (Zdeněk Kožmín, Zbyněk Fišer, František Hrdlička a další), ale především otevírat jeho narůstající metodické možnosti do řady netušených oblastí a směrů.

Básnická sbírka Petra Krále

Náboženství je důležitým a trvalým fenoménem, jímž se zabývala řada významných osobností české vědy. Tato práce sleduje nejen jejich badatelský přínos v této oblasti, ale také ideologické (světonázorové) pozadí, které je ovlivňovalo. Kniha představuje první systematickou národní "archeologii" vědeckého studia náboženství, poodkrývá jeho podmíněnost osobním přesvědčením a také realitu vědeckého života, jenž často podléhal politickým a celospolečenským zájmům.

Spis O Pasše (Peri Pascha), který napsal Melitón ze Sard kolem r. 170 po Kr., představuje jeden z nejdůležitějších textů raného křesťanství. Pochází z okruhu maloasijských kvartodecimánů, kteří slavili křesťanskou Paschu na památku smrti Krista - pravého Beránka v časové shodě s židovským svátkem Pesach. Autor v jedinečné ukázce dobové rétoriky zformuloval typologický výklad starozákonního Exodu jako předobrazu novozákonních událostí spásy skrze Kristovu smrt a vzkříšení. Spis O Pasše představuje starobylý liturgický text, nebo lépe liturgickou homilii a křesťanskou verzi židovské hagady, který reinterpretuje starší židovské a křesťanské tradice a osvětluje dosud neznámé stránky duchovního života prvních křesťanských obcí. Záměrem předkládané práce není pouze zpřístupnit nový překlad spisu O Pasše, nýbrž také zohlednit současnou odbornou diskusi nad dílem Melitóna ze Sard, a tím podnítit hlubší studium tohoto významného raněkřesťanského díla.

Literárněkulturní ročenka je věnována různým projevům literárních tradic a otázkám, které tyto tradice vyvolávají v různých obdobích mezi širokou kulturní veřejností. Jednotlivé příspěvky objasňují chápání tradičních hodnot jak v rovině individuální, tak institucionální, zvláštní důraz klademe na politické impulsy a překážky v myšlení o literatuře od 18. století do současnosti.

Přítomnost ruské diaspory v České republice vyvolává mnohé emoce. V souvislosti s nedávnou historickou zkušeností s nerovným soužitím těchto národů je majoritní společností ruská minorita vnímána rozporuplně. Předkládaná monografie představuje ruské migranty na základě jejich výpovědí o zdejším životě. Dotýká se jejich sociálního postavení, politických preferencí a religiózních postojů, které vykazují vysokou různorodost. Partikulárním zájmem výzkumu bylo jejich pravoslaví a náboženská praxe. V publikaci není opomenut ani přínos ruské emigrace v období prvorepublikového Československa.

Roger Chartier (*1945) je jedním z předních francouzských historiků zaměřených na intelektuální dějiny. Spolupracoval s revuí Annales, působil na Vysoké škole sociálních studií (EHESS), od roku 2006 přednáší na Coll`ege de France. Kniha Na okraji útesu představuje soubor dvanácti esejů, ve kterých autor diskutuje či polemizuje se současným pojetím historiografie, především francouzské. Svá témata rozvíjí ve třech okruzích - jednak zkoumání některých metod či konceptů, dále kritické vyrovnávání se s autoritami, jako jsou například Michel de Certeau, Michel Foucault, Louis Marin, a konečně konfrontace historie se sousedními disciplínami, zejména s geografií, sociologií, filozofií a literární vědou.

Our aim is to create a platform for scholarly exchange not only within the Czech Republic but internationally. We seek original articles that explore a wide range of issues concerning American and British literature, visual arts, music and other cultural phenomena as well as cultural history. The editors encourage submissions from scholars working in various disciplines with interests in American and British cultures, as well as articles with interdisciplinary perspectives on those cultures. We also devote a portion of the journal to outstanding student contributions. Since 2010, the journal has been enlisted in The National Index of Peer-reviewed Scholarly Periodicals published in the Czech Republic

Kniha Tři rozhovory o válce, pokroku a konci světových dějin je posledním dokončeným dílemVladimíra Solovjova. Podle slov F. Rouleaua z předmluvy k tomuto svazku v ní "konečně nachází rovnováhu mezi pokrokem, působícím v dějinách světa, a dovršením tohoto pokroku, jež už leží mimo tyto dějiny (to je smysl přechodu od teokracie k apokalyptice). Nachází rovnováhu mezi vtělením jako principem univerzální srozumitelnosti a jako osobní skutečností (to je smysl postupného přechodu od sofiologie k christologii). Nachází rovnováhu uvnitř christologie samé mezi slávou a křížem (to je smysl vyprávění o Antikristu, kde se proti gnózi zdůrazňuje rozhodující úloha duchovního rozlišování a boje). A konečně nachází rovnováhu mezi teoretickou filosofií idealistického střihu a morálním myšlením biblického typu: lidské jednání a svoboda se vepisují do samého srdce Bohočlověka. Taková je cesta boho-lidství nejen v duchu, ale i v pravdě."

Populárně-vědecká kniha Syn člověka je poutavým vyprávěním o životě Ježíše Krista. Čtenář se dozví nejen důležitá fakta o zakladateli křesťanství, ale vstoupí i do moderní kritické diskuse o biblických dějinách a původu evangelií. Autor Alexandr Meň (1935-1990), pravoslavný kněz, patří mezi nejvýznamnější osobnosti ruského náboženského života druhé poloviny 20. století. Syn člověka je jeho první knihou, která vyšla poprvé pod pseudonymem v Bruselu v roce 1968. Od té doby se dočkala řady dalších vydání a překladů. Český překlad vychází k dvacátému výročí tragické smrti autora.

Komentovaná antologie Co je umění? Texty angloamerické estetiky 20. století předkládá českým čtenářům poprvé reprezentativní výběr textů o definici umění, které jsou součástí diskuse probíhající v angloamerické estetice od padesátých let 20. století do současnosti. Ačkoliv by její titul mohl takové očekávání vzbuzovat, nenabízí jednoznačnou odpověď na otázku, co je a co není umění: je naopak koncipována tak, aby byla zastoupena všechna významná stanoviska k problému a vyznačena čitelná a srozumitelná linie ve vývoji sledované diskuse o povaze a definici umění. Výběr textů může zaujmout jak ty, kteří jsou o smyslu a užitečnosti definice umění přesvědčeni, tak i ty, kteří filozofickou definici umění nepostrádají a nejsou tomuto teoretickému úsilí nakloněni. Diskusi o definici umění totiž netvoří pouze pozitivní pokusy o její nalezení, ale stejnou měrou i debata o samotném smyslu takové snahy. Kniha je ovšem především určena všem, které jejich zkušenost s uměním - v kterémkoli jeho druhu, žánru či médiu - někdy přivedla k myšlenkám přesahujícím jednotlivé dílo, soustředěným kolem základní otázky, co tvoří specifika oblasti vymezované pojmem umění.

Protižidovské pogromy, organizování atentátů na politické odpůrce, demagogická hesla a neochvějná věrnost carskému režimu. Takový je tradiční obraz ultrapravice v Rusku před rokem 1917. O této i dalších tvářích radikálně pravicového hnutí detailně pojednává kniha Zbyňka Vydry, která je prvním původním českým zpracováním problematiky pravicového extremismu v carském Rusku. Autor za využití archivních ruských pramenů souhrnně popisuje kořeny ultrapravicové ideologie v konzervativním myšlení 19. stolení, zabývá se formováním stran a spolků od počátku 20. století, soustředí se na vzestup ultrapravého hnutí za revoluce v letech 1905-1907. Vedle situace v Petrohradě a Moskvě se kniha věnuje i poměrům v různých regionech ruské říše (Ukrajina, Povolží, Sibiř), podrobně rozebírá činnost ultrapravice ve Státní dumě, a zejména řeší otázku, proč ultrapravice brzy po strmém nástupu začala stagnovat, postihla ji vážná krize v podobě rozkolu v hlavních stranách, až nakonec za první světové války jako organizovaná síla fakticky přestala existovat. Autor se vedle politických aktivit zaměřil i na otázky kulturněhistorické, na členskou strukturu a každodenní fungování stran, jejich veřejné rituály a symboliku. Jedním z hlavních témat prolínajícím se knihou je fenomén antisemitismu, charakteristický rys ultrapravice v Rusku. Mgr. Zbyněk Vydra, Ph.D. (*1978 v Pardubicích) vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, doktorská studia absolvoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působí na ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, zabývá se evropskými dějinami 19. a 20. století. Specializuje se na moderní dějiny Ruska a dějiny antisemitismu. Publikoval monografii Židovská otázka v carském Rusku, 1881-1906 (Pardubice 2006) a řadu odborných studií.