Prostor strana 40 z 62

Rakouský filozof a ekonom Friedrich August von Hayek, držitel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1974, psal své velké dílo Právo, zákonodárství a svoboda od poloviny šedesátých do konce sedmdesátých let. Podrobně v něm zpracovává téma, kterého se poprv é dotkl již v Cestě do otroctví (1944), tj. principy svobodné společnosti a to, co lidskou svobodu ohrožuje. Svobodná společnost je založena na dodržovaní určitých pravidel správného chování. Jakýkoli pokus aplikovat pojem spravedlnosti nikoli na cho vání jednotlivců, nýbrž na stav věci ve společnosti, zejména na rozděleni bohatství, nutně vede k rozsáhlému celospolečenskému plánovaní, a ve svých důsledcích k totalitní společnosti. Nikdo nemá a nemůže nikdy mít měřítka, kterými by mohl určovat sp ravedlnost v rozdělování. Když se o to někdo přesto pokusí, nemůže to udělat jinak než uzurpováním svobody druhých.

Soubor esejů Jeana Améryho (1912-1978) se vrací do období druhé světové války a let následujících a zachycuje autorovu klíčovou zkušenost - zážitky židovského vězně nacistických vyhlazovacích táborů. Co znamená být člověkem ducha v takovém zařízení, co znamená změnit se v trýzněné tělo, jakou váhu má ztráta domova, zda se lze zbavit resentimentů, které pronásledují vězně celý další život, a co vše v sobě zahrnuje zdánlivě jednoduchá formule - být židovskou obětí pronásledování.

Soubor filmových recenzí, které vycházely v letech 20042011 v revue Prostor, je doplněn o několik textů dosud nepublikovaných. Autorka se věnuje dílům patřícím do zlatého fondu kinematografie (od Antonioniho, Tarkovského či Saury) i současné produkc i, z níž si vybírá nejen filmy uznávaných režisérů (Lynch, Spielberg, von Trier, Scott, Cronenberg, Kolski, Kim Ki-duk, Wong Kar-wai), ale i filmy méně známých kinematografií, jako je gruzínská, íránská nebo vietnamská. Přistupuje k filmovým dílům z hermeneutického hlediska a interpretuje je na základě archetypové psychologie C. G. Junga. Neusiluje o objektivně vědecký filmologický rozbor, ale dívá se na filmové obrazy způsobem, k němuž přivádí jungovské pojetí prožívané reality. Film, jehož symbolická funkce spojuje jedinečné s obecným, chápe ve smyslu jeho terapeutického působení na psyché, čímž se dobírá hlubších významových rovin.

Jiří Paroubek ve své knize nechává nahlédnout do světa vysoké mezinárodní politiky. Přináší osobní charakteristiky státníků a politiků, se kterými se setkával v letech 2005-2010 jako český premiér či předseda ČSSD. Vedle osobnostních charakteristik a osobních poznámek u jednotlivých zahraničních politiků přináší autor také jejich stručné životopisy. V knize defilují politikové světového jména - Tony Blair, Jacques Chirac, Bill Clinton, George W. Bush, Gerhard Schröder, Göran Persson a další. Čtenář v ní ale nalezne i mnohé, kteří v evropském či světovém měřítku sice tolik neznamenají, ale jsou výraznými a dominantními osobnostmi ve svých zemích. V knize Jiřího Paroubka se tak objevuje významná část světové politické elity - těch, kteří už ve vysoké politice nejsou, i těch, kteří tam stále úspěšně působí. Pro čtenáře, kteří se hlouběji zabývají mezinárodní politikou, jsou v přehledných tabulkách uvedeny výsledky parlamentních voleb téměř ve všech významnějších zemích s pluralitním politickým systémem. Na základě svých zkušeností autor formuluje vlastní alternativu české zahraniční politiky. Podstata jeho přístupu spočívá v maximální otevřenosti České republiky vůči Evropské unii, rozvíjení euroatlantické vazby a vstřícnost zejména v oblasti hospodářské spolupráce (příliv investic, zvyšování obchodní výměny) vůči mocnostem označovaným zkratkou BRICS - Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice.

Jiří Paroubek ve své knize nechává nahlédnout do světa vysoké mezinárodní politiky. Přináší osobní charakteristiky státníků a politiků, se kterými se setkával v letech 2005-2010 jako český premiér či předseda ČSSD. Vedle osobnostních charakteristik a osobních poznámek u jednotlivých zahraničních politiků přináší autor také jejich stručné životopisy. V knize defilují politikové světového jména - Tony Blair, Jacques Chirac, Bill Clinton, George W. Bush, Gerhard Schröder, Göran Persson a další. Čtenář v ní ale nalezne i mnohé, kteří v evropském či světovém měřítku sice tolik neznamenají, ale jsou výraznými a dominantními osobnostmi ve svých zemích. V knize Jiřího Paroubka se tak objevuje významná část světové politické elity - těch, kteří už ve vysoké politice nejsou, i těch, kteří tam stále úspěšně působí. Pro čtenáře, kteří se hlouběji zabývají mezinárodní politikou, jsou v přehledných tabulkách uvedeny výsledky parlamentních voleb téměř ve všech významnějších zemích s pluralitním politickým systémem. Na základě svých zkušeností autor formuluje vlastní alternativu české zahraniční politiky. Podstata jeho přístupu spočívá v maximální otevřenosti České republiky vůči Evropské unii, rozvíjení euroatlantické vazby a vstřícnost zejména v oblasti hospodářské spolupráce (příliv investic, zvyšování obchodní výměny) vůči mocnostem označovaným zkratkou BRICS - Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice.

Jiří Paroubek ve své knize nechává nahlédnout do světa vysoké mezinárodní politiky. Přináší osobní charakteristiky státníků a politiků, se kterými se setkával v letech 2005-2010 jako český premiér či předseda ČSSD. Vedle osobnostních charakteristik a osobních poznámek u jednotlivých zahraničních politiků přináší autor také jejich stručné životopisy. V knize defilují politikové světového jména - Tony Blair, Jacques Chirac, Bill Clinton, George W. Bush, Gerhard Schröder, Göran Persson a další. Čtenář v ní ale nalezne i mnohé, kteří v evropském či světovém měřítku sice tolik neznamenají, ale jsou výraznými a dominantními osobnostmi ve svých zemích. V knize Jiřího Paroubka se tak objevuje významná část světové politické elity - těch, kteří už ve vysoké politice nejsou, i těch, kteří tam stále úspěšně působí. Pro čtenáře, kteří se hlouběji zabývají mezinárodní politikou, jsou v přehledných tabulkách uvedeny výsledky parlamentních voleb téměř ve všech významnějších zemích s pluralitním politickým systémem. Na základě svých zkušeností autor formuluje vlastní alternativu české zahraniční politiky. Podstata jeho přístupu spočívá v maximální otevřenosti České republiky vůči Evropské unii, rozvíjení euroatlantické vazby a vstřícnost zejména v oblasti hospodářské spolupráce (příliv investic, zvyšování obchodní výměny) vůči mocnostem označovaným zkratkou BRICS - Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice.

Pražský rodák Rudolf Roden (nar. 1923) prošel Terezínem i vyhlazovacím táborem v Osvětimi a je známý jako autor esejistických črt a vzpomínek. V novele Mia se poprvé představuje jako prozaik. Formálním rámcem jeho knihy je setkávání dvou českých emigrantů v psychoanalytické ordinaci - starého profesora a jeho mladé pacientky. Mia vypráví svůj příběh od dětství prožitého v Praze přes studia a milostnou a politickou zápletku v Moskvě po život v normalizačním Československu a následnou emigraci. Teprve v dospělosti se dovídá o svých židovských předcích a začne vnímat i své židovství. Rudolf Roden v novele propojuje milostný a psychologický příběh s okolnostmi politickými a společenskými, obzvlášť pak vystupuje do popředí atmosféra socialistického Československa v konfrontaci se svobodnou společností Západu. V nejobecnější rovině pak řeší otázku emigrace jako záležitost lidského, a obzvláště židovského osudu.

Německý spisovatel Bernhard Schlink je u nás dobře známý zejména svým románem Předčítač, nedávno zfilmovaným ve stejnojmenném oscarovém snímku. V novém románu Víkend se zabývá otázkou terorismu, respektive střetu svobody individua a svobody společnosti. Po více než dvaceti letech je z vězení na prezidentskou milost propuštěn jeden z teroristů obávané západoněmecké RAF. Jeho sestra uspořádá na uvítanou víkendové setkání s bývalými druhy v hnutí, dnes většinou usedlými občany, kterým zbyly na staré bouřliváctví, radikalismus a terorismus už jen matné vzpomínky. Mezi společensky etablovanými přáteli se však nachází i jeden aktivní revolucionář, který se snaží čerstvého propuštěnce utvrdit ve správnosti kdysi nastoupené cesty a znovu ho strhnout na cestu teroru… Autor na malé ploše tří dnů rozehrává napínavý příběh a načrtává osudy hlavních hrdinů. Používá i metodu vložených příběhů a v jednom z nich podává i velmi neobvyklý úhel pohledu na události 11. září 2001 v New Yorku.

Pražský rodák Rudolf Roden (nar. 1923) prošel Terezínem i vyhlazovacím táborem v Osvětimi a je známý jako autor esejistických črt a vzpomínek. V novele Mia se poprvé představuje jako prozaik. Formálním rámcem jeho knihy je setkávání dvou českých emigrantů v psychoanalytické ordinaci - starého profesora a jeho mladé pacientky. Mia vypráví svůj příběh od dětství prožitého v Praze přes studia a milostnou a politickou zápletku v Moskvě po život v normalizačním Československu a následnou emigraci. Teprve v dospělosti se dovídá o svých židovských předcích a začne vnímat i své židovství. Rudolf Roden v novele propojuje milostný a psychologický příběh s okolnostmi politickými a společenskými, obzvlášť pak vystupuje do popředí atmosféra socialistického Československa v konfrontaci se svobodnou společností Západu. V nejobecnější rovině pak řeší otázku emigrace jako záležitost lidského, a obzvláště židovského osudu.

Německý spisovatel Bernhard Schlink je u nás dobře známý zejména svým románem Předčítač, nedávno zfilmovaným ve stejnojmenném oscarovém snímku. V novém románu Víkend se zabývá otázkou terorismu, respektive střetu svobody individua a svobody společnosti. Po více než dvaceti letech je z vězení na prezidentskou milost propuštěn jeden z teroristů obávané západoněmecké RAF. Jeho sestra uspořádá na uvítanou víkendové setkání s bývalými druhy v hnutí, dnes většinou usedlými občany, kterým zbyly na staré bouřliváctví, radikalismus a terorismus už jen matné vzpomínky. Mezi společensky etablovanými přáteli se však nachází i jeden aktivní revolucionář, který se snaží čerstvého propuštěnce utvrdit ve správnosti kdysi nastoupené cesty a znovu ho strhnout na cestu teroru… Autor na malé ploše tří dnů rozehrává napínavý příběh a načrtává osudy hlavních hrdinů. Používá i metodu vložených příběhů a v jednom z nich podává i velmi neobvyklý úhel pohledu na události 11. září 2001 v New Yorku.

V cestopisné novele Japonský divan ztvárnil známý slovenský spisovatel své zkušenosti ze dvou vědeckých pobytů v Japonsku. Kniha má dvě příběhové roviny: esejistickou a narativní. Mozaikovité vyprávění, vlastně specifický druh koláže, je sbírkou cestopisných úvah, impresí a postřehů, pitoreskním románem, který svou čtivostí, autorovou schopností reflexe i sebereflexe, pozorovacím talentem i skutečnou znalostí japonské historie předčí mnohé průvodce i obvyklá cestopisná díla, skutečně poučí i pobaví a čtenáře zcela pohltí. V neposlední řadě se autor na úskalích vztahu Evropana a Japonky pokusil nastolit téma lidského selhání.

Tři autorovy kratší prózy ze šedesátých let spojuje téma trýznivého prožitku lidského údělu. V novele Ungenach (1968) zpracovává motiv dědictví, který o téměř dvacet let později rozvinul ve svém vrcholném románu Vyhlazení. Ve světě zachváceném rozpadem se mladý hrdina v konfrontaci s minulostí pokouší vypořádat se s rozvolňováním hodnot. V rané próze Amras (1964) se dva bratři na krátkou dobu po sebevraždě rodičů ocitají na hranici života a smrti. Bernhard zde kombinuje vyprávění s prvky deníku, útržky korespondence a aforismy; vše má jen podobu fragmentu, protože svět se pro oba bratry rozpadl. Závěrečné Moušlování (1969) je tragikomickou zprávou o zraněném životě a o jednotvárnosti lidské existence. Čtyři muži se po léta scházejí v hospodě u karet. Ale jednoho večera je zvyk porušen, protože jeden z hráčů se už nedokáže ke hře dostavit. Na jediné situaci Bernhard ukazuje, jak se konvence a všední očekávání pod tíhou a tlakem nevypočitatelné skutečnosti rozpadají, jak se z norem, z nichž se skládá život, náhle bez pravidel rodí katastrofa. Česky kniha vychází ve druhém vydání.

Kniha je souborem esejů, které politolog a spisovatel Jiří Pehe publikoval v letech 2003-2010 převážně v různých periodikách. Volně je spojuje společné téma - stav demokracie u nás dvě desetiletí po pádu komunistického režimu a obecně dnešní stav a vyhlídky demokracie ve světě. Při hodnocení demokracie u nás vidí autor diametrální rozdíl mezi dosaženou úrovní demokracie jako politicko-ústavního systému a demokracie jako stavu individuální i společenské mysli, stručně řečeno rozpor mezi institucemi a kulturou. Mění se ovšem i samotné paradigma demokracie ve světě. A to nejen v důsledku komunikační revoluce, ale i sílícího vlivu expertního rozumu na úkor klasické demokratické politiky. Jiří Pehe si všímá i dalších obecných jevů, jako je růst nejrůznějších nadnárodních sítí a snahy o hledání různých forem globálního vládnutí.

Na klavírním kurzu v salcburském Mozarteu se setkávají tři klavíristé: Wertheimer, budoucí klavírní génius Glenn Gould a fiktivní vypravěč. Drtivé setkání s Glennem Toulcem a jeho nepřekonatelnou interpretací Bachových Goldbergovských variací představuje ústřední motiv příběhu o posedlosti uměním, touze po dokonalosti a tragických ztroskotáních. Román Ztroskotanec, který vyšel v roce 1983, snad nejzřetelněji vyslovuje Bernhardovy postoje k problematice umění, ale současně nabízí další témata pozdní tvorby tohoto nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století: spílání Rakousku, všudypřítomná tragikomičnost a sebeironie.

Na klavírním kurzu v salcburském Mozarteu se setkávají tři klavíristé: Wertheimer, budoucí klavírní génius Glenn Gould a fiktivní vypravěč. Drtivé setkání s Glennem Toulcem a jeho nepřekonatelnou interpretací Bachových Goldbergovských variací představuje ústřední motiv příběhu o posedlosti uměním, touze po dokonalosti a tragických ztroskotáních. Román Ztroskotanec, který vyšel v roce 1983, snad nejzřetelněji vyslovuje Bernhardovy postoje k problematice umění, ale současně nabízí další témata pozdní tvorby tohoto nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století: spílání Rakousku, všudypřítomná tragikomičnost a sebeironie.

Autor ve své nové knize vzpomínkových črt a esejistických postřehů podává svědectví o době první republiky, o holocaustu a poválečné emigraci. Ve vzpomínkách na nelehký osud za války se pochopitelně odrážejí dramatické okamžiky, které v něm zanechaly nesmazatelnou stopu, avšak i zde probleskuje humor. Rudolf Roden se narodil roku 1923 v pražské židovské rodině. Za druhé světové války přežil se svou ženou Evou Terezín (před sedmašedesáti lety se tam vzali), Osvětim i pochod smrti. V roce 1948 emigroval do Kanady, kde dokončil studia medicíny, později vystudoval psychiatrii a otevřel si v Montrealu praxi psychoterapeuta, které se věnuje dodnes. Autenticita, úsměvný pohled na sebe sama i na svět, sympatická životní vyrovnanost a vitalita charakterizují jak vyprávění o zkušenostech z autorovy psychiatrické praxe, tak psychologizující, fejetonisticky laděné črty, pohrávající si s jednotlivými slovy a jejich významy, i úvahy o čase, který je nám vyměřen.