Prostor strana 40 z 62

Jiří Paroubek ve své knize nechává nahlédnout do světa vysoké mezinárodní politiky. Přináší osobní charakteristiky státníků a politiků, se kterými se setkával v letech 2005-2010 jako český premiér či předseda ČSSD. Vedle osobnostních charakteristik a osobních poznámek u jednotlivých zahraničních politiků přináší autor také jejich stručné životopisy. V knize defilují politikové světového jména - Tony Blair, Jacques Chirac, Bill Clinton, George W. Bush, Gerhard Schröder, Göran Persson a další. Čtenář v ní ale nalezne i mnohé, kteří v evropském či světovém měřítku sice tolik neznamenají, ale jsou výraznými a dominantními osobnostmi ve svých zemích. V knize Jiřího Paroubka se tak objevuje významná část světové politické elity - těch, kteří už ve vysoké politice nejsou, i těch, kteří tam stále úspěšně působí. Pro čtenáře, kteří se hlouběji zabývají mezinárodní politikou, jsou v přehledných tabulkách uvedeny výsledky parlamentních voleb téměř ve všech významnějších zemích s pluralitním politickým systémem. Na základě svých zkušeností autor formuluje vlastní alternativu české zahraniční politiky. Podstata jeho přístupu spočívá v maximální otevřenosti České republiky vůči Evropské unii, rozvíjení euroatlantické vazby a vstřícnost zejména v oblasti hospodářské spolupráce (příliv investic, zvyšování obchodní výměny) vůči mocnostem označovaným zkratkou BRICS - Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice.

Jiří Paroubek ve své knize nechává nahlédnout do světa vysoké mezinárodní politiky. Přináší osobní charakteristiky státníků a politiků, se kterými se setkával v letech 2005-2010 jako český premiér či předseda ČSSD. Vedle osobnostních charakteristik a osobních poznámek u jednotlivých zahraničních politiků přináší autor také jejich stručné životopisy. V knize defilují politikové světového jména - Tony Blair, Jacques Chirac, Bill Clinton, George W. Bush, Gerhard Schröder, Göran Persson a další. Čtenář v ní ale nalezne i mnohé, kteří v evropském či světovém měřítku sice tolik neznamenají, ale jsou výraznými a dominantními osobnostmi ve svých zemích. V knize Jiřího Paroubka se tak objevuje významná část světové politické elity - těch, kteří už ve vysoké politice nejsou, i těch, kteří tam stále úspěšně působí. Pro čtenáře, kteří se hlouběji zabývají mezinárodní politikou, jsou v přehledných tabulkách uvedeny výsledky parlamentních voleb téměř ve všech významnějších zemích s pluralitním politickým systémem. Na základě svých zkušeností autor formuluje vlastní alternativu české zahraniční politiky. Podstata jeho přístupu spočívá v maximální otevřenosti České republiky vůči Evropské unii, rozvíjení euroatlantické vazby a vstřícnost zejména v oblasti hospodářské spolupráce (příliv investic, zvyšování obchodní výměny) vůči mocnostem označovaným zkratkou BRICS - Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice.

Jiří Paroubek ve své knize nechává nahlédnout do světa vysoké mezinárodní politiky. Přináší osobní charakteristiky státníků a politiků, se kterými se setkával v letech 2005-2010 jako český premiér či předseda ČSSD. Vedle osobnostních charakteristik a osobních poznámek u jednotlivých zahraničních politiků přináší autor také jejich stručné životopisy. V knize defilují politikové světového jména - Tony Blair, Jacques Chirac, Bill Clinton, George W. Bush, Gerhard Schröder, Göran Persson a další. Čtenář v ní ale nalezne i mnohé, kteří v evropském či světovém měřítku sice tolik neznamenají, ale jsou výraznými a dominantními osobnostmi ve svých zemích. V knize Jiřího Paroubka se tak objevuje významná část světové politické elity - těch, kteří už ve vysoké politice nejsou, i těch, kteří tam stále úspěšně působí. Pro čtenáře, kteří se hlouběji zabývají mezinárodní politikou, jsou v přehledných tabulkách uvedeny výsledky parlamentních voleb téměř ve všech významnějších zemích s pluralitním politickým systémem. Na základě svých zkušeností autor formuluje vlastní alternativu české zahraniční politiky. Podstata jeho přístupu spočívá v maximální otevřenosti České republiky vůči Evropské unii, rozvíjení euroatlantické vazby a vstřícnost zejména v oblasti hospodářské spolupráce (příliv investic, zvyšování obchodní výměny) vůči mocnostem označovaným zkratkou BRICS - Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice.

Německý spisovatel Bernhard Schlink je u nás dobře známý zejména svým románem Předčítač, nedávno zfilmovaným ve stejnojmenném oscarovém snímku. V novém románu Víkend se zabývá otázkou terorismu, respektive střetu svobody individua a svobody společnosti. Po více než dvaceti letech je z vězení na prezidentskou milost propuštěn jeden z teroristů obávané západoněmecké RAF. Jeho sestra uspořádá na uvítanou víkendové setkání s bývalými druhy v hnutí, dnes většinou usedlými občany, kterým zbyly na staré bouřliváctví, radikalismus a terorismus už jen matné vzpomínky. Mezi společensky etablovanými přáteli se však nachází i jeden aktivní revolucionář, který se snaží čerstvého propuštěnce utvrdit ve správnosti kdysi nastoupené cesty a znovu ho strhnout na cestu teroru… Autor na malé ploše tří dnů rozehrává napínavý příběh a načrtává osudy hlavních hrdinů. Používá i metodu vložených příběhů a v jednom z nich podává i velmi neobvyklý úhel pohledu na události 11. září 2001 v New Yorku.

Pražský rodák Rudolf Roden (nar. 1923) prošel Terezínem i vyhlazovacím táborem v Osvětimi a je známý jako autor esejistických črt a vzpomínek. V novele Mia se poprvé představuje jako prozaik. Formálním rámcem jeho knihy je setkávání dvou českých emigrantů v psychoanalytické ordinaci - starého profesora a jeho mladé pacientky. Mia vypráví svůj příběh od dětství prožitého v Praze přes studia a milostnou a politickou zápletku v Moskvě po život v normalizačním Československu a následnou emigraci. Teprve v dospělosti se dovídá o svých židovských předcích a začne vnímat i své židovství. Rudolf Roden v novele propojuje milostný a psychologický příběh s okolnostmi politickými a společenskými, obzvlášť pak vystupuje do popředí atmosféra socialistického Československa v konfrontaci se svobodnou společností Západu. V nejobecnější rovině pak řeší otázku emigrace jako záležitost lidského, a obzvláště židovského osudu.

Německý spisovatel Bernhard Schlink je u nás dobře známý zejména svým románem Předčítač, nedávno zfilmovaným ve stejnojmenném oscarovém snímku. V novém románu Víkend se zabývá otázkou terorismu, respektive střetu svobody individua a svobody společnosti. Po více než dvaceti letech je z vězení na prezidentskou milost propuštěn jeden z teroristů obávané západoněmecké RAF. Jeho sestra uspořádá na uvítanou víkendové setkání s bývalými druhy v hnutí, dnes většinou usedlými občany, kterým zbyly na staré bouřliváctví, radikalismus a terorismus už jen matné vzpomínky. Mezi společensky etablovanými přáteli se však nachází i jeden aktivní revolucionář, který se snaží čerstvého propuštěnce utvrdit ve správnosti kdysi nastoupené cesty a znovu ho strhnout na cestu teroru… Autor na malé ploše tří dnů rozehrává napínavý příběh a načrtává osudy hlavních hrdinů. Používá i metodu vložených příběhů a v jednom z nich podává i velmi neobvyklý úhel pohledu na události 11. září 2001 v New Yorku.

Pražský rodák Rudolf Roden (nar. 1923) prošel Terezínem i vyhlazovacím táborem v Osvětimi a je známý jako autor esejistických črt a vzpomínek. V novele Mia se poprvé představuje jako prozaik. Formálním rámcem jeho knihy je setkávání dvou českých emigrantů v psychoanalytické ordinaci - starého profesora a jeho mladé pacientky. Mia vypráví svůj příběh od dětství prožitého v Praze přes studia a milostnou a politickou zápletku v Moskvě po život v normalizačním Československu a následnou emigraci. Teprve v dospělosti se dovídá o svých židovských předcích a začne vnímat i své židovství. Rudolf Roden v novele propojuje milostný a psychologický příběh s okolnostmi politickými a společenskými, obzvlášť pak vystupuje do popředí atmosféra socialistického Československa v konfrontaci se svobodnou společností Západu. V nejobecnější rovině pak řeší otázku emigrace jako záležitost lidského, a obzvláště židovského osudu.

V cestopisné novele Japonský divan ztvárnil známý slovenský spisovatel své zkušenosti ze dvou vědeckých pobytů v Japonsku. Kniha má dvě příběhové roviny: esejistickou a narativní. Mozaikovité vyprávění, vlastně specifický druh koláže, je sbírkou cestopisných úvah, impresí a postřehů, pitoreskním románem, který svou čtivostí, autorovou schopností reflexe i sebereflexe, pozorovacím talentem i skutečnou znalostí japonské historie předčí mnohé průvodce i obvyklá cestopisná díla, skutečně poučí i pobaví a čtenáře zcela pohltí. V neposlední řadě se autor na úskalích vztahu Evropana a Japonky pokusil nastolit téma lidského selhání.

Tři autorovy kratší prózy ze šedesátých let spojuje téma trýznivého prožitku lidského údělu. V novele Ungenach (1968) zpracovává motiv dědictví, který o téměř dvacet let později rozvinul ve svém vrcholném románu Vyhlazení. Ve světě zachváceném rozpadem se mladý hrdina v konfrontaci s minulostí pokouší vypořádat se s rozvolňováním hodnot. V rané próze Amras (1964) se dva bratři na krátkou dobu po sebevraždě rodičů ocitají na hranici života a smrti. Bernhard zde kombinuje vyprávění s prvky deníku, útržky korespondence a aforismy; vše má jen podobu fragmentu, protože svět se pro oba bratry rozpadl. Závěrečné Moušlování (1969) je tragikomickou zprávou o zraněném životě a o jednotvárnosti lidské existence. Čtyři muži se po léta scházejí v hospodě u karet. Ale jednoho večera je zvyk porušen, protože jeden z hráčů se už nedokáže ke hře dostavit. Na jediné situaci Bernhard ukazuje, jak se konvence a všední očekávání pod tíhou a tlakem nevypočitatelné skutečnosti rozpadají, jak se z norem, z nichž se skládá život, náhle bez pravidel rodí katastrofa. Česky kniha vychází ve druhém vydání.

Kniha je souborem esejů, které politolog a spisovatel Jiří Pehe publikoval v letech 2003-2010 převážně v různých periodikách. Volně je spojuje společné téma - stav demokracie u nás dvě desetiletí po pádu komunistického režimu a obecně dnešní stav a vyhlídky demokracie ve světě. Při hodnocení demokracie u nás vidí autor diametrální rozdíl mezi dosaženou úrovní demokracie jako politicko-ústavního systému a demokracie jako stavu individuální i společenské mysli, stručně řečeno rozpor mezi institucemi a kulturou. Mění se ovšem i samotné paradigma demokracie ve světě. A to nejen v důsledku komunikační revoluce, ale i sílícího vlivu expertního rozumu na úkor klasické demokratické politiky. Jiří Pehe si všímá i dalších obecných jevů, jako je růst nejrůznějších nadnárodních sítí a snahy o hledání různých forem globálního vládnutí.

Na klavírním kurzu v salcburském Mozarteu se setkávají tři klavíristé: Wertheimer, budoucí klavírní génius Glenn Gould a fiktivní vypravěč. Drtivé setkání s Glennem Toulcem a jeho nepřekonatelnou interpretací Bachových Goldbergovských variací představuje ústřední motiv příběhu o posedlosti uměním, touze po dokonalosti a tragických ztroskotáních. Román Ztroskotanec, který vyšel v roce 1983, snad nejzřetelněji vyslovuje Bernhardovy postoje k problematice umění, ale současně nabízí další témata pozdní tvorby tohoto nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století: spílání Rakousku, všudypřítomná tragikomičnost a sebeironie.

Na klavírním kurzu v salcburském Mozarteu se setkávají tři klavíristé: Wertheimer, budoucí klavírní génius Glenn Gould a fiktivní vypravěč. Drtivé setkání s Glennem Toulcem a jeho nepřekonatelnou interpretací Bachových Goldbergovských variací představuje ústřední motiv příběhu o posedlosti uměním, touze po dokonalosti a tragických ztroskotáních. Román Ztroskotanec, který vyšel v roce 1983, snad nejzřetelněji vyslovuje Bernhardovy postoje k problematice umění, ale současně nabízí další témata pozdní tvorby tohoto nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století: spílání Rakousku, všudypřítomná tragikomičnost a sebeironie.

Autentický životní příběh, který tato knížka přináší, je i po šedesáti letech od doby, kdy se odehrál, stále stejně neuvěřitelný. Po druhé světové válce se Josef Bureš, mladičký zanícený idealista,rozhodl hledat spravedlivou zem, stát, kde nejsou chudí ani bohatí a kde se všem žije dobře. Ukryt v konstrukci nákladního vlaku překročil ilegálně hranici mezi Československem a Sovětským svazem a byl okamžitě zadržen a obviněn ze špionáže. Rok prožil v nejtvrdších podmínkách sovětských věznic,odkud byl deportován do vyhnanství na Sibiři. Po amnestii, jež následovala po Stalinově smrti, strávil jako propuštěný vězeň další dlouhé měsíce neustálým stěhováním, hledáním obživy a tahanicemi se všemocnou sovětskou byrokracií, aby se vůbec mohl se svou ženou, kterou si našel na Sibiři, a malou dcerkou vrátit zpět do Československa. Burešovy vzpomínky ale nejsou chmurnou zprávou o podmínkách v sovětských věznicích a lágrech. Autor je nabitý pozitivním životním elánem a vírou v lidské dobro. Osobitý půvab textu dodává též Burešův jazyk a styl: zvláštní směsice češtiny a jen částečně zvládnuté ruštiny obdařuje vyprávění atmosférou prostoty a upřímnosti. Tuto strasti plnou cestu za poznáním spravedlivějšího života prostých lidí jsem prožil jako nezralý naivní chlapec, který věřil, že v zemi socializmu je lepší život pro chudého člověka. Ale poznal jsem úplně něco jiného. Zajali mě, obvinili ve špionáži a odsoudili. V sovětském vězení jsem zažil hrozné podmínky a potom stejně hrozný transport do daleké Sibiře. Nedávno jsem svůj příběh napsal. Mé vyprávění je pravdivé. Je to i příběh o dobrých sovětských občanech, kteří také strádali ve věznicích a ve vyhnanectví v tej krutej a přitom překrásnej Sibiři. Poznal jsem mládež vyhnanců, i když v hrůznejch podmínkách žili, byli veselí a dobří. Také o velké lásce vyhnance k mlaďoučké dívence, se kterou jsem se tajně oženil bez svolení oficiálních úřadů a s kterou jsem se po amestyji po Stalinově smrti vrátil zpět do Československa a do dnešního dne s ní žiju šťastně a spokojeně.

Spisovatelka Eda Kriseová navštívila černý kontinent v letech 2008 a 2009. Inspirací jí mj. byl osud neznámé mladé Češky, která zahynula na území dnešní Malawi před téměř 120 lety. Tajemná slečna Hlaváčková putovala Afrikou sama, a to na počátku devadesátých let 19. století, nedlouho po poslední výpravě Emila Holuba. O ní samé ani o její cestě, čítající pravděpodobně několik tisíc kilometrů, mnoho nevíme. Eda Kriseová se pokusila zrekonstruovat její putování, zachytit její motivaci, poodhalit její osobnost a vnitřní život. Při svých návštěvách Afriky se autorka rozhodla vyhledat i pravděpodobné místo posledního odpočinku slečny Hlaváčkové. Výsledkem jejích cest, zážitků a poznatků je kniha, která mapuje černou Afriku jinak, než jsme zvyklí, jako místo střetávání a prolínání - minulosti a přítomnosti, dvou odlišných civilizací, mohutné energie a nezměrné bídy, krásy i špíny…

V pěti kapitolách svého pojednání o sebevraždě se Améry téměř naprosto vyhýbá obvyklým přístupům k tomuto veskrze lidskému činu, jak je ztělesňuje například psychologie či sociologie; jeho rozprava začíná tam, kde moudrost těchto věd končí. Uvažujeme-li totiž o dobrovolné smrti, což je termín, jemuž Améry dává přednost před slovem sebevražda, musíme se pokusit myslit nemyslitelné, neboť opouštíme logiku života.

Autor ve své nové knize vzpomínkových črt a esejistických postřehů podává svědectví o době první republiky, o holocaustu a poválečné emigraci. Ve vzpomínkách na nelehký osud za války se pochopitelně odrážejí dramatické okamžiky, které v něm zanechaly nesmazatelnou stopu, avšak i zde probleskuje humor. Rudolf Roden se narodil roku 1923 v pražské židovské rodině. Za druhé světové války přežil se svou ženou Evou Terezín (před sedmašedesáti lety se tam vzali), Osvětim i pochod smrti. V roce 1948 emigroval do Kanady, kde dokončil studia medicíny, později vystudoval psychiatrii a otevřel si v Montrealu praxi psychoterapeuta, které se věnuje dodnes. Autenticita, úsměvný pohled na sebe sama i na svět, sympatická životní vyrovnanost a vitalita charakterizují jak vyprávění o zkušenostech z autorovy psychiatrické praxe, tak psychologizující, fejetonisticky laděné črty, pohrávající si s jednotlivými slovy a jejich významy, i úvahy o čase, který je nám vyměřen.