Rybka Publishers strana 2 z 25

Poslední kniha autora světového bestselleru V zajetí geografie. Tim Marshall si na celém světě získal přízeň statisíců čtenářů díky bestsellerům V zajetí geografie, Moc geografie v 21. století, Věk zdí nebo Zemřít pro vlajku. Nyní přichází s knihou Budoucnost geografie, v níž se zaměřuje na vesmír a na astropolitiku. Komu patří vesmír? Již dnes je vesmír strategickým prostorem, o který se vede otevřený i skrytý zápas, přičemž hlavními aktéry probíhajícího klání jsou samozřejmě velmoci Čína, USA a Rusko. Vzhledem k nesmírnému potenciálu, který vesmír lidstvu skýtá, ať už z hlediska komunikačních technologií, bohatství nerostných zdrojů, rodící se vesmírné turistiky, nebo – a možná především – vojenského využití, není pochyb o tom, že právě kos-mický prostor se v 21. století stane novou arénou geopolitických střetů. Země nám je už malá a vesmírné závody jsou v plném proudu... Dokáže lidstvo nezměrné možnosti vesmíru rozumně využívat, nebo je vloží do rukou pochybných spekulantů, plutokratů či válečných štváčů? Vydejme se spolu s Marshallem na strhující projížďku kosmickým prostorem, ze které se nám zatočí hlava a která nás donutí k zamyšlení. Pochopíme, jak neoddělitelně je lidstvo odnepaměti s vesmírem propojené a co se nám v budoucnosti může přihodit, pokud se nebudeme mít na pozoru… „Astropolitika je jedno z těch slov, o kterých bych nikdy neřekla, že je začnu používat – ovšem po přečtení této fascinující knihy jsem do ní celá zapálená.“ Becky Smethurstová, astrofyzička při Oxfordské univerzitě a autorka knihy A Brief History of Black Holes „Mrazivý, ale poučný pohled na to, co z naší přítomnosti ve vesmíru vyplývá pro politiku a vojenství.“ Brian Clegg, autor knihy Final Frontier

„Proč necítím radost ze života? Čeho se mi nedostává? Proč mám pocit, že můj život postrádá smysl?“ S takovými otázkami se potýká hlavní hrdinka nového románu Juliana Hermsena, autora světoznámého bestselleru Milionář a mnich. Mladá Leona, která už dlouhá léta nenachází spokojenost v partnerském vzta¬hu ani v práci, se na doporučení své psycholožky rozhodne vydat na cestu do Tibetu. Toto rozhodnutí zásadně promění její život. Cesta do daleké země, která měla původně být pouhou dovolenou, se záhy ukáže jako zlomová událost, která ovlivní celé její další směřování. V Tibetu se seznámí s moudrým mnichem Tändzinem, který se stane jejím učitelem a přiměje ji přehodnotit celou svou existenci. Učí ji vnímat svět takový, jaký je, bez předsudků, ukáže jí, jak se zbavit vnitřních zábran a bariér, odpoutat se od neblahých návyků a otevřít se životu. Leona si uvědomí, že dosud žila jen podle představ druhých lidí, potlačovala své sny a nechala svou duši chřadnout. Ale co když její sny přece jen nejsou ztracené?

Nové vydání klenotu světové literatury s desítkami pozoruhodných obrazů Olgy Okuněvové. „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“ Těmito slovy začíná Tolstého román Anna Kareninová, jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách písemnictví. Základní osu románu tvoří osudový milostný poměr krásné Anny, provdané za vysoce postaveného státního úředníka Alexeje Karenina, s mladým atraktivním důstojníkem Alexejem Vronským a jeho tragické vyústění. Na pozadí příběhu titulní hrdinky, jejího milence, manžela a syna, jakož i mnoha dalších vzájemně provázaných lidských osudů, vykresluje autor celistvý obraz ruské společnosti druhé poloviny 19. století, která se s nástupem průmyslové revoluce a modernizace významně proměňuje a jejíž proměny se osudově promítají do života hrdinů románu. Anna Kareninová je ovšem především hlubokou nadčasovou reflexí o morálce, pravdivosti a autenticitě mezilidských vztahů, jakož i o hledání a (ne)nalézání smyslu života.

Ukrajinští nacionalisté, známí jako „banderovci“, kteří bojovali za ukrajinskou samostatnost a sjednocení národních území do jednoho státu, jsou dodnes horkým tématem, které nepřestává budit vášně. Jedni je považují za legitimní bojovníky za svobodu, hájící se zbraní v ruce oprávněné nároky na nezávislost, zatímco druzí je vnímají bezmála jako extremistické šovinisty, ba teroristy, kteří se při uskutečňování svého velkého snu o vybudování Velké Ukrajiny neváhali spolčit s ďáblem a nezastavili se před ničím. Významný petrohradský historik Alexander Gogun, který v současné době působí na Svobodné univerzitě Berlín, ve své knize s výmluvným názvem Mezi Hitlerem a Sta¬li¬nem na základě archivních dokumentů, rozhovorů s účast¬níky událostí, pamětí a jiných, mnohdy dosud nezveřejněných pramenů mapuje okolnosti zrodu, vý¬voj, cíle a prostředky, jakož i ideologické proměny ukrajinského nacionalismu od jeho počátků až po druhou polovinu dvacátého století, přičemž se metodo¬logicky drží zásady „padni komu padni“. Zevrubně se věnuje činnosti Organizace ukrajinských nacionalistů a její vojenské odnože vzniklé během druhé světové války, tedy Ukrajinské povstalecké armády, ambivalentnímu vztahu ukrajinských povstalců s nacisty, s nimiž uzavřeli taktické spojenectví, aby proti nim následně vedli osvobozenecký boj, etnickým čist¬kám a masakrům polského obyvatelstva, zápasu Ukrajinské povstalecké armády s polskou Zemskou armádou a v neposlední řadě boji proti Sovětům. Autor také detailně mapuje proti¬ukrajinské akce sovětské strany a popisuje speciální ope¬race zamě-řené na likvidaci nebo polapení ukrajinských vůdců, například Jevhena Konovalce, Romana Šuchevy¬če, Vasyla Kuka či Stepana Bandery. Monografie je určena jak pro odborníky, tak pro zájemce o historii z řad laiků, kteří kontroverznímu fenoménu „banderovců“, opředenému množstvím mýtů a polopravd, chtějí lépe porozumět.

Nové vydání jednoho z nejzdařilejších románů nejčtenějšího ruského spisovatele s osmi desítkami ilustrací u nás již dobře známého malíře Michaila Gavričkova. Román Idiot, na němž Dostojevskij pracoval během svého pobytu ve Švýcarsku a v Itálii, kdy procházel tíživou existenční krizí, a který poprvé vyšel v letech 1868–1869, patří bezesporu k jeho nejpozoruhodnějším dílům a vymyká se všem ostatním. A je také dílem nejosobnějším, neboť autor do jeho protagonisty promítl mnohé ze svých nejniternějších existenciálních zážitků a přesvědčení. Dostojevskij si v tomto románu předsevzal „stvořit obraz ideálně krásného člověka“, což sám považoval za úkol vpravdě „kolosální“, ba nemožný, neboť „na světě nemůže být nic obtížnějšího, zvláště v naší době“. Touto ideálně krásnou bytostí je kníže Myškin, postava, která se provždy nesmazatelně zapsala do dějin literatury a která dodnes nepřestává inspirovat a okouzlovat čtenáře na celém světě. Myškin je vnitřně krásný, ctnostný, ušlechtilý, vyrovnaný, ryzí člověk, zcela bezelstný, nevinný, téměř „andělský“. Na rozdíl od mnoha jiných známých autorových postav je zcela prost všech temných vášní, konfliktnosti, žádostivosti a zlých „běsů“. Strádají-li ostatní Dostojevského hrdinové přebytkem smyslnosti, pak Myškin naopak strádá jejím naprostým nedostatkem. Je laskavý, bezmezně soucitný, bytostně dobrý, a jako takový se společnosti, v níž vládne duch cynismu a egoismu, přinejmenším zpočátku nutně jeví jako „nenormální“ jedinec, zkrátka jako idiot. Myškin, jenž svým „idiotstvím“ okolní svět okouzluje a současně destabilizuje, je ovšem nadán intuitivní jasnozřivostí, vidí to, co jiní nevidí. Dohlédne až do nejhlubšího nitra lidí, především žen, zvláště pak svých dvou žen: Nastasji Filippovny a Aglaji… Ani Myškin ale není zbaven osudových paradoxů a bezvýchodné tragičnosti. Slovy Nikolaje Berďajeva: „Myškin není posedlý démony, iracionálními běsy, jeho duše je andělská. Onen ,andělský‘ element v něm sice nevyvolává běsnění, ale nemůže nikoho z běsnění vyléčit, byť právě to je jeho nejvroucnějším přáním. Není až do samého konce úplným člověkem, jeho povaha je sice světlá, ale neúplná.“ A tak vše nemůže skončit jinak než pohromou. Myškin přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec i sám sebe. Slovy Dostojevského: „Nejpodivnější na celém románu je to, jak neuvěřitelně absurdně se Myškin chová k oběma ženám, které miluje. Svým jednáním přivodí vraždu a závěrečnou katastrofu... Upřímně řečeno, je třeba říct, že tento ,dobrý‘ člověk nic dobrého kolem sebe nedělá…“ Na pozadí příběhu „ideálně krásného člověka“ Dostojevskij promýšlí nejdůležitější filozofické, psychologické a společenské otázky, které si lidé kladou odnepaměti.

O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Reportér televize NOVA odhaluje spletité osudy zlatého pokladu československého státu od vzniku až po jeho rozprodej. Rekapitulace začíná národní sbírkou na zlatý poklad republiky a prostřednictvím širších historických souvislostí (např. Mnichov, působení exilové vlády, hrdinství příslušníků zahraničního odboje) naznačuje pozici Československa po skončení 2. světové války. Znovuobjevený zlatý poklad se v průběhu studené války stal předmětem nekonečných politických jednání, která vyvrcholila návratem zbytku zlata do Československa v roce 1982. Motl odhaluje šokující skutečnost: USA a Velká Británie v rámci vzájemného vyúčtování snížili hodnotu navráceného zlata o náklady na uniformy a výzbroj příslušníků našeho západního odboje. Zaměřuje se rovněž na události roku 1998, kdy tehdejší vedení ČNB vyměnilo drtivou většinu zlatého pokladu s Německem za dluhopisy. Jeden ze státních symbolů tak nenávratně zmizel...

Ilustrované vydání jednoho z nejoriginálnějších a nejzábavnějších románů 19. století, který nemá v dějinách literatury obdoby, v kongeniálním překladu Hanuše Karlacha a s ilustracemi Michaila Gavričkova. Hoffmannovy Životní názory kocoura Moura, považované za vrchol autorovy tvorby a stěžejní opus pozdní německé romantiky, spatřily světlo světa již před dvěma sty lety, ale plného uznání, ocenění, ba nadšeného přijetí se dočkaly až ve 20. století. E. T. A. Hoffmann totiž předběhl svou dobu a stvořil dílo, které je svou formou a důmyslnou kompozicí vskutku ojedinělé: sám Hoffmann v něm vystupuje jako vydavatel, jenž vyhověl přání svého přítele a rozhodl se knižně vydat memoáry jistého „mladého autora skvělého nadání“, jímž je ve skutečnosti kocour, který si říká Mour. Záhy se ovšem ukáže, že učený kocour do svého rukopisu omylem zamíchal stránky z jiného textu, který objevil u svého pána, a sice z knihy pojednávající o životě geniálního skladatele a kapelníka Johanna Kreislera. Tyto stránky, které kocour používal dílem jako podložku, dílem jako piják, byly nedopatřením rovněž vytištěny, a tak se ve výsledné podobě díla jakoby omylem prolínají dvě nezávislé dějové linie – satiricky vyznívající autobiografie poněkud samolibého kocoura-literáta a tajuplný příběh, přesněji řečeno fragmenty příběhu, výstředního romantického hrdi¬ny-umělce Johanna Kreislera vystaveného vše¬mož¬ným protivenstvím. Životní názory kocoura Moura jsou tedy polyfonním dílem, svou výstavbou připomínajícím princip hudebního kontrapunktu. Zdánlivě nesouvisející příběhy se totiž ve skutečnosti doplňují, prostupují, jeden v druhém se zrcadlí a vzájemně osvětlují. Právě prolínání obou příběhů činí z četby tohoto „dvojrománu“ nevšední čtenářský požitek. Řečeno slovy překladatele Hanuše Karlacha: „Tyto posuny, zrcadlení, přeskoky jsou zdrojem humoru, který má mnoho poloh, od laskavé úsměvnosti přes ironickou jízlivost až k satirické hořkosti; který však, a to je pro nás podstatné, se realizuje až ve čtenářově mysli, čtenářovou imaginací, která teprve do¬tváří dílo v komplementární celek a se kterou spisovatel zcela záměrně takto počítá. Tím vším je román nejen výsostným literárním dokladem doby, ale i rukavicí pravé modernosti hozenou přes průrvu času literárním tvůrcům soudobého světa, podnětem k zamyšlení, jaké že to dnes prvky činí literaturu vpravdě uměním.“

„Děti holocaustu“ – každé z nich je jiné, a přesto všechny sdílejí týž osud. Zatímco jejich rodiče poznali na vlastní kůži nacistickou zvůli a brutalitu, prožili léta v nelidských podmínkách koncentračních táborů a v mnoha případech jen zázrakem unikli smrti, ony samy mají to štěstí, že se narodily po válce a vyrůstaly v době míru. A přesto je holocaust, ačkoli jej přímo nezažily, od dětství proná¬sleduje jako svého druhu prokletí, jako přízrak, kterému nerozumí a který nedokážou pojmenovat, a tíží je jako přetěžké břemeno – břemeno o to tíživější, že mnozí rodiče o prožitých útrapách se svými dětmi nechtějí mluvit, ať už proto, že toho nejsou schopni, nebo své potomky chtějí vzpomínek na nevýslovnou bolest ušetřit, čímž ovšem jejich trauma nevědomky ještě prohlubují… Trauma se pak v životě potomků těch, kteří přežili šoa, projevuje různým způsobem: Někteří žijí tak, jako by byli sami obětí perzekucí, jiní mají pocit, že nežijí ani tak pro sebe jako pro své rodiče a že skrze ně žijí stovky lidí, jejichž životy zmařila válka. Další jsou posedlí představou, že si „musí své odtrpět“, aby se rodičům vyrovnali, a záměrně se vystavují nebezpečným situacím. A jsou i tací, kteří se pokouše¬jí od tíživé minulosti odstřihnout, vzepřít se a po¬přít v sobě židovství. Ať tak či onak „normálně“ žít se jim nedaří, dobře vnímají, že jsou odlišní a tato odlišnost jim mnohdy brání, aby se sžili se svým prostředím. Helena Epsteinová, americká spisovatelka a novinářka židovského původu narozená v Praze, procestovala svět, aby se osobně setkala s lidmi, s nimiž sdílí stejný úděl, a na základě vlastních zkušeností, ale i osobních příběhů a svědectví svých vrstevníků, jakož i systematického historického a psychologického bádání, zmapovala, jaké stopy zanechala otřesná životní zkušenost rodičů – lidí, kteří prošli peklem holocaustu – na jejich dětech narozených po válce. Její Děti holocaustu, které vyšly poprvé v roce 1979, jsou vůbec první knihou, která se transgeneračním přenosem traumatu z genocidy zabývá.

Když v létě roku 2020 vyšel v New Yorku román V plamenech, jehož autorkou byla tehdy neznámá, sotva třicetiletá, anglicky píšící indická spisovatelka Megha Majumdar, kniha zapůsobila jako zjevení. Záhy po vydání se dočkala nadšeného přijetí čtenářů i kritiků, kteří autorčinu prvotinu vítali jako jedno z nejpozoruhodnějších literárních děl roku. Strhující drama ze současné Indie se rozehrává v okamžiku, kdy Džíban, sedmnáctiletá dívka z kalkatské chudinské čtvrti, v internetové diskusi o nedávném teroristickém útoku napíše neuvážený kritický komentář vůči vládě. Komentář na Facebooku mladé Džíban, která na sobě tvrdě pracuje, aby se vymanila ze své sociální předurčenosti, obrátí život naruby. Je obviněna z podněcování k útoku, který si vyžádal mnoho lidských životů, a hrozí jí trest smrti. ***** Příběh je vyprávěn ze tří různých úhlů pohledu, které autorka mistrně propojuje. Vedle Džíban zde vystupuje Lovely, mladá herečka, která sní o tom, že se stane bollywoodskou filmovou hvězdou, a také Džíbanin tělocvikář, v knize označovaný jako Pan učitel, který usiluje o politickou kariéru a horlivě spolupracuje s indickou justicí. Oba dva mají možnost obviněné Džíban pomoci, ale mají také dobré důvody pro to, aby ji obětovali… ***** Prostřednictvím těchto tří provázaných osudů autorka nastavuje nemilosrdné zrcadlo dnešní indické společnosti, kde je nespravedlnost a bez¬práví normou, kde je násilí v jeho nejrůznějších formách součástí běžné reality a kde vládnoucí systém drtí životy těch nejzranitenějších…

Nové vydání jednoho z nejvýznamnějších klasických děl evropské literatury, označovaného za první francouzský psychologický román, je doplněno několika sty půvabných černobílých ilustrací, jejichž autorem je u nás dosud neznámý francouzský malíř Jean-Paul Quint. Román Červený a černý, odehrávající se v době francouzské restaurace, vypráví příběh Juliána Sorela, nadaného a ctižádostivého mladíka, který se navzdory svému plebejskému původu rozhodne dobýt velký svět. Cílevědomě pracuje na tom, aby pronikl do vyšší společnosti, a využívá k tomu všechny své přirozené i získané přednosti: mládí, inteligenci, píli, houževnatost, odhodlanost a také půvab, kterým si snadno získává přízeň žen. Julián je mistrem přetvářky, který umně skrývá své city, pohnutky, vnitřní postoje i politické přesvědčení. Ve skrytu obdivuje Napoleona a sní o hrdinských gestech, ale protože revoluce a Napo¬leonova doba minuly a čas heroismu patří nenávratně minulosti, neváhá obléknout „stejnokroj svého století“ – kněžskou sutanu a vydá se na dráhu duchovního. Ctižádostivého Juliána, v němž se pere duše vypočítavého intrikána s duší romantického hrdiny, ovšem čeká záhuba, nakonec jej totiž zradí vlastní city…

Jestliže ve svých předchozích knihách Tim Marshall dokázal objasnit světovou politiku a popsat lokální i globální krize současnosti pomocí geografie, ve své nové, neméně poutavé knize čtenáři umožňuje nahlédnout do historie, jakož i porozumět výzvám dnešního komplikovaného světa prostřednictvím zdánlivě okrajového fenoménu, jakým jsou vlajky. Vlajky nás po tisíce let provázejí jako mocné symboly naší hrdosti, našich nadějí a našich snů. Máváme jimi, pálíme je, pochodujeme pod jejich barvami a ještě v 21. století za ně umíráme, ale také v jejich jménu zabíjíme. Čtenář bude překvapen, co všechno lze z vlajek, jejich historie a především ze sporů a bojů o tyto národní symboly vyčíst a o čem všem tyto emocemi nabité barevné „kusy látky“ vypovídají. ***** Kniha, rozdělená do devíti kapitol, věnovaných Spojeným státům, Velké Británii, Evropě, Blízkému východu, Asii, Africe, Latinské Americe, mezinárodním vlajkám a „vlajkám teroru“, se ovšem nevěnuje pouze „velkým“ globálním tématům, jež hýbaly a hýbou světem, jakými jsou například etnická a náboženská identita, nacionalismus, islamismus, mezietnické rivality či civi-lizační střety a konflikty, jež lze pozorovat na mnoha místech světa. Autor seznamuje čtenáře také s množstvím málo známých skutečností spjatých s historií vlajek: Dozvíme se například, že pokud je americká vlajka příliš opotřebovaná, existují přesná pravidla a rituály pro uspořádání jejího řádného pohřbu; že počet hvězd na modrém pozadí vlajky Evropské unie je výsledkem náhody (a možná také špetky italské pověrčivosti); že zásadní roli ve vývoji indické vlajky sehrál sám Mahátma Gándhí, zatímco nigerijská vlajka vznikla na základě kresby dvacetiletého studenta, který odpověděl na inzerát v novinách vyzývající k účasti v soutěži o nejlepší návrh vlajky pro nový svrchovaný stát… ***** Tim Marshall tak ve své knize propojuje dávnou historii se současným děním, velká témata s „anekdotickými“ příběhy z dějin a ukazuje, co všechno může onen „kus látky“ upoutaný k žerdi znamenat a proč potřebujeme staré i nové vlajky znát, chceme-li lépe porozumět tomu, co se děje v dnešním světě.

Ilustrované vydání světoznámého francouzského románu, který spatřil světlo světa již před více než sto lety, a přesto dodnes okouzluje čtenáře v mnoha zemích světa, je doplněno desítkami původních barevných dřevorytů francouzské malířky a rytkyně Hermine Davidové. ***** Kouzelné dobrodružství je jediný román francouzského spisovatele Alaina-Fourniera, který zahynul v prv¬ním měsíci první světové války. Autor v něm vypráví o lásce – lásce více sněné než žité – sedmnáctiletého dobrodruha Augustina Meaulnesa a krásné a křeh¬ké Yvonny de Galais. Příběh je vyprávěn z pohledu druhé hlavní postavy románu, Meaulnesova mladšího přítele Françoise Seurela. Právě láska, láska nalezená i ztracená, přátelství a tajuplný, snivý svět na pomezí dětství a dospělosti, který autor vykresluje s obdivuhodným citem, jsou hlavními tématy Kouzelného dobrodružství. ***** Příběh, zasazený do devadesátých let 19. století, má do jisté míry autobiografický základ – reáln¬ý předobraz v autorově životě má například Yvonna, ale i některé další postavy. Román vycházel nejprve časopisecky na pokračování od července do listopadu 1913 v La Nouvelle Revue française. Téhož roku na podzim vyšel také poprvé knižně. Úspěch byl okamžitý, dílo se dostalo do užšího výběru na Goncourtovu cenu. Od té doby se nepřestává těšit mimořádné čtenářské oblibě.

Nové, ilustrované vydání jednoho z vrcholných románů F. M. Dostojevského, považovaného za autorovo „nejtemnější a nejkrutější“ prorocké dílo, je doplněno desítkami původních kreseb proslulého petrohradského malíře a ilustrátora Michaila Gavričkova. ***** Dostojevského předposlední román Běsi, zasazený do fiktivního města carské Rusi ve druhé polovině 19. století, vypráví příběh pokusu o revoluční převrat, jenž vyústí v nekontrolované běsnění a karneval násilí. Bez¬prostřed¬ní inspirací pro zápletku románu byl autorovi známý případ vraždy studenta Ivana Ivanova, kterou zosnoval nihilista, anarchista a re¬volucionář Sergej Něčajev. „Něčajevův případ“ ovšem Dostojevskému posloužil pouze jako východisko k hluboké sondě do politického, sociálního, filozofického a náboženského myšlení jeho doby. Běsi mají zásadní význam jako jeden z klíčů k pochopení ruské společnosti a Ruska vůbec – země posedlé démony, kteří Dostojevského vlast pronásledovali za jeho života a pronásledují ji dodnes… ***** Jak trefně poznamenal S. N. Bulgakov, „Běsi jsou román nikoli o ruské revoluci, nýbrž o nemoci ruské duše“. ***** Naše vydání je doplněno doslovem současného ruského spisovatele a filozofa Vladimira Kantora.

Když Andreas odlétá na třítýdenní po¬byt do buddhistického chrámu uprostřed thajského deštného pralesa, netuší ještě, že tato cesta, během níž si chtěl jen odpočinout, nabrat síly, aby se pak s o to větším zápalem opět vrhl do svého ne¬konečného pracovního kolotoče, se stane zlomovým okamžikem jeho života. V chrámu se totiž seznámí s pozoruhodným mužem, duchovním uči¬telem, kte¬rý mu doslova otevře oči a při¬měje ho přehodnotit celý svůj dosavadní život. ***** Andreas je sice bohatý muž, veleúspěšný majitel prosperující firmy, který si na první pohled nemá nač stěžovat, ale ve skutečnosti mu dosud život jen utíká mezi prsty. Všechno, na čem v životě doopravdy záleží a co může učinit člověka šťastným, mu uniká. Duchovní učitel, lama Nathapong se jej tedy ujme, stane se jeho průvodcem a trpělivým zasvěcovatelem. Andreas tak díky němu postupně začíná rozumět tomu, co je klíčem ke skutečnému štěstí, co znamená žít v přítomnosti, v čem tkví opravdové bohatství a smysl života vůbec. Začíná chápat, proč bychom měli být vděční za všechno dobré, ale i zlé, co se nám přihází, objevuje, jaký význam mají pro člověka pozitivní a negativní emo¬ce, ujasňuje si, jak žít tváří tvář pomíjivosti všeho živého, předurčenosti a nevyhnutelnosti utrpení… ***** Na konci svého pobytu v chrámu, který měl původně být pouhou dovolenou pro bohaté, učiní zásadní rozhodnutí…

Jaromír Nohavica je osobnost, která málokoho nechává chladným: mnozí jej bezmezně obdivují, jiní jej bezmála zatracují. Jediné, na čem se téměř všichni shodnou, je, že to je bohem nadaný písničkář a básník. Kdo je tedy Nohavica? A jaký je to ve skutečnosti člověk? Je to rebel, hrdina, anebo padouch či slaboch, který se upsal ďáblu? Kniha s prostým názvem Nohavica, která se na tyto a mnoho dalších otázek snaží odpovědět, je ojedinělá tím, že Přemysl Houda měl při jejím psaní k dispozici Nohavicův soukromý archiv sestávající z deníků, zápisníků, osobních záznamů, korespondence a mnoha dalších dokumentů osobního charakteru, které Nohavica dosud nikomu nezpřístupnil. Kromě tohoto unikátního souboru ego-dokumentů autor využil rovněž archivy veřejné, včetně Archivu bezpečnostních složek spravu­jícího písemnosti Státní bezpečnosti, státních oblastních archivů, ale též například fondu Socialistického svazu mládeže či fondu Pražského kulturního střediska a řady dalších. Cenným zdrojem informací byly autorovi také desítky rozhovorů s lidmi, kteří sehráli v Nohavicově kariéře a veřejném vystupování významnou roli, ať už jde o organizátory a pořadatele koncertů, funkcio­náře, kolegy či běžné posluchače. K tomu je třeba dodat, že Přemysl Houda ke všem těmto pramenům, které mu umožnily nově analyzovat a interpretovat některé klíčové události Nohavicova života, přistupuje nepředpojatě, nestranně, s pokorou a otevřenou myslí. Řečeno slovy Václava Bělohrad­ského: „Nikdy se nestaví do role soudce, opírá se o neredukovatelnou mnohost zdrojů, z nichž žádný není svým významem nadřazený všem ostatním, všechny jsou relativizující.“ Přemysl Houda nahlíží na Jaromíra Nohavicu z nejrůznějších, mnohdy protikladných perspektiv a obraz, který čtenáři předkládá, rozhodně není černobílý. Vykresluje komplexní, mnohovrstevnatou osobnost, která jako harlekýn „hraje všemi barvami“ a vzpírá se všem zjednodušujícím soudům a vymezením. Ukazuje nám člověka, který stojí tak trochu na všech stranách a současně nestojí na straně žádné a který především od samého počátku, před listopadem 1989 i dnes, vede svou „malou válku“, aby si uhájil svůj prostor, své „moje moje“. Přitom ovšem nevstupuje do přímých střetů – o svůj „kousek čtverečního metru“, jak zpívá v jedné své písni, totiž nevede přímý boj, nýbrž o něm vždy znovu vyjednává… Kniha ovšem zdaleka není jen o Jaromíru Nohavicovi, je také – a možná především – knihou o celospolečenské debatě o Nohavicovi a obecně o naší minulosti, ale i současnosti. Ukazuje, co tento „spor o Nohavicu“ říká o nás samých. Vypovídá o naší malé válce. Kniha je doplněna přílohami včetně výběru ukázek rukopisů Nohavicových písní.

Audiokniha Den, kdy jsem se naučil žít, kterou napsal Laurent Gounelle. Nejznámější román autora světoznámých bestsellerů Muž, který chtěl být šťastný a Probuzení je poutavě napsaným příběhem, který osloví každého, kdo se zamýšlí nad sebou samým, hledá odpověď na otázku po smyslu života a chce se stát strůjcem svého osudu.