Rybka Publishers strana 10 z 25

Díly: Svět Swannových (388 stran), Ve stínu kvetoucích dívek (480 stran), Svět Guermantových (600 stran), Sodoma a Gomora (528 stran), Uvězněná (412 stran), Uprchlá (288 stran), Čas znovu nalezený (424 stran) Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův román se odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější "obraz mravů" své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" románu tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. "Osud Proustova Hledání je současně záviděníhodný i nezáviděníhodný. Záviděníhodný proto, že Proustovi se skutečně podařilo splnit to, co si ve svém velkém románovém cyklu předsevzal: napsat dílo, kterým dosáhne nesmrtelnosti nejen v tom smyslu, že bude za nesmrtelné formálně uznáno (tedy že se stane součástí kánonu), ale především v tom smyslu, že málokterý román vede tak bohatý "posmrtný" život jako právě Hledání ztraceného času. Interpretací a analýz, které mu byly věnovány, je bezpočet. Celá řada filosofů, literárních teoretiků i estetiků se k Proustovi nepřestává vracet a konfrontovat se s ním. Proust je pro mnoho z nich nejen předmětem zájmu, ale skutečné fascinace: těchto sedm svazků čtenáři poskytuje nekonečné množství podnětů jak ke čtenářskému potěšení, tak k přemýšlení, neboť Proust není jen spisovatel, ale i výjimečný filosof, estetik i sociolog. Jeho dílo je natolik komplexní a mnohovrstevnaté, že zůstává - a navždy zůstane - pro čtenáře tajemstvím: můžeme je číst opakovaně, ale nikdy mu nelze být beze zbytku práv a proniknout do jeho vnitřní architektoniky natolik, abychom mohli říci, že nám nic nového už nemůže dát." Josef Fulka (z Doslovu k českému vydání). Autory překladu, jenž původně vycházel postupně v letech 1979 až 1988 a z něhož vychází i vydání současné, jsou Prokop Voskovec (díly I a II) a Jiří Pechar (díly III až VII). Jestliže Pecharův překlad v našem vydání nedoznal žádných změn, překlad Voskovcův (zejména díl Ve stínu kvetoucích dívek), jemuž úmrtí nedovolilo dílo dokončit, si vyžádal nezbytnou revizi. Nové vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.

Kniha, ve které se sešlo třináct autorů a autorek od starší po nejmladší badatelskou generaci, je ambiciózním příspěvkem k tuzemskému promýšlení alternativ ke kapitalistickému systému. Vychází v situaci určitého mezivládí, kdy panující neoliberální řád ztratil legitimitu, dosud však není zřejmé, čím bude nahrazen. Autorský kolektiv tuto situaci analyzuje, hledá její kořeny a snaží se v ní identifikovat možné cesty k demokratičtější a ekologicky udržitelnější budoucnosti. V první části, nazvané ODKUD, je pozornost věnována ideologické roli neoklasické ekonomie a neoliberálního myšlení, důsledkům integrace zemí visegrádské čtyřky do Evropské unie, financializaci bydlení a rozvoji digitální platforem. V druhé části, nazvané KAM, se autoři zamýšlejí nad aktuálností myšlenky socialismu a zároveň se věnují problematice ekologické ekonomie a ekonomiky. Prostor dostává také feministická etika a její důraz na podceňovanou roli péče. Knihu uzavírá kapitola o krizi tradiční stranické levice a možnostech její obnovy skrze spolupráci s tzv. autonomní levicí. Autoři: Pavel Barša, Eliška Černá, Jakub Černý, Martin Dokupil Škabraha, Eva Fraňková, Ondřej Horký-Hlucháň, Tomáš Hoření Samec, Naďa Johanisová, Lukáš Likavčan, Arnošt Novák, Tomáš Profant, Jiří Růžička, Daniel Šitera.

Francouzský filosof a přední znalec antického myšlení a filosofie Pierre Hadot ve své krátké, ale hutné přednášce postihuje podstatu antické filosofie. Hadot objasňuje, co v řecko-římském světě znamenalo být filosofem, a ukazuje, že "filosofovat" neznamenalo osvojovat si abstraktní, odtažité vědění bez reálného dopadu na život, nýbrž prostřednictvím cvičení rozumu usilovat o vnitřní proměnu sebe sama. Autor dále načrtává, jak a v jakých podobách se toto dědictví antického myšlení po staletí kontinuálně uchovávalo, jakých proměn nabývalo ve středoveku a novověku a jaký smysl a inspiraci v této tradici nalézáme dnes. Kniha přináší inaugurační řeč, kterou Pierre Hadot přednesl 18. února 1983 u příležitosti převzetí katedry dějin helénistického a římského myšlení při College de France.

Nový román autora světoznámého bestselleru Muž, který chtěl být šťastný přináší poutavý a inspirativní příběh, který čtenáře ponouká k zamyšlení nad nejdůležitějšími otázkami života: Jak dosáhnout v životě naplnění a štěstí? Jsou lidé v podstatě stejní, anebo je každému jedinci předurčena vlastní cesta k tomu, aby objevil svůj klíč ke štěstí? A v čem spočívá pravá svoboda? Představte si, že vám jednoho dne váš zaměstnavatel oznámí, že je s vámi nespokojen, že na svou práci nestačíte, a dá vám deset dnů na to, abyste jej přesvědčili o opaku. A téhož dne se od svého partnera dozvíte, že má vážné pochybnosti o tom, zda váš vztah má budoucnost Zároveň pochopíte, že za nezdary v pracovním i osobním životě jste zodpovědni vy sami, přesněji řečeno vaše osobnost. Co můžete v takové situaci udělat? Cožpak je možné změnit svou osobnost? Člověk může změnit své chování, způsob, jak věci dělá, to, jak mluví, postoj, držení těla, ale osobnost přece nezmění. A přesto právě to vám doporučí jeden starý přítel, který zná člověka, jenž je zasvěcen do dávného vědění a dokáže lidem v hypnóze navodit úplně novou osobnost. A tak i když vám to napřed připadá jako úplná pošetilost, rozhodnete se, že tenhle experiment podstoupíte. Po tomto rozhodnutí se váš život obrátí na ruby. Nastoupíte na cestu poznávání tajů lidské duše a objevování sebe sama i druhých - cestu, z níž není návratu.

Po šesti letech marného boje s chronickým záchvatovitým přejídáním se Kathryn Hansenové podařilo nad svým problémem překvapivě rychle a bez vnější pomoci zvítězit. K vyléčení své poruchy příjmu potravy použila jeden jediný nástroj: sílu svého vlastního mozku. Jako tisíce dalších žen vyzkoušela snad všechny dostupné, běžně užívané psychoterapeutické metody, jejichž společným východiskem je představa, že bulimie je nemoc, jejímž prostřednictvím se bulimičky snaží vypořádávat s psychickými problémy ležícími hluboko pod povrchem, ať už jde o negativní sebehodnocení, vnitřní prázdnotu nebo nízké sebevědomí. Pod vedením terapeutů se autorka nořila do hlubin své duše, pátrala po tzv. spouštěčích, které její záchvaty přejídání vyvolávaly a snažila se je analyzovat. Tento přístup jí ovšem nejen nepomohl, nýbrž – jak časem zjistila – od skutečného řešení problému ji jen odváděl. Cestu ven ze začarovaného kruhu poruchy příjmu potravy jí otevřelo až porozumění fungování lidského mozku, na jehož základě objevila vlastní metodu, která jí umožnila získat zpět moc nad svým vlastním chováním a velmi brzo se jednou provždy uzdravit. Odvážná, průkopnická kniha, která pomohla a pomáhá spoustě dívek a žen trpících poruchou příjmu potravy objevit svou svobodnou vůli, spolehnout se při vyléčení na sebe sama a získat kontrolu nad svým životem.

Válka královen na počátku čtrnáctého století je už více než sto let tématem českých dějin. Co vedlo obě Elišky, Přemyslovnu a Rejčku k tomu, že spolu vedly nekompromisní boj a v jejich jménu umírali lidé a trpěla země? Zejména jestliže jedna z nich, Eliška Rejčka, "krásná Polka se švédskou krví v těle" netoužila po moci a chtěla se věnovat umění a svým libůstkám, zatímco Eliška Přemyslovna se snažila důsledně kráčet ve stopách svého otce Václava II a děda Přemysla Otakara II. Zdálo by se, že ty dvě ženy měly vlastně neškodně minout. A přece mezi nimi vzplál nesmiřitelný konflikt, který musel skončit záhubou jedné z nich. Román Antonína Polácha se snaží najít odpověď právě na tuto otázku. Zastihujeme Rejčku - nevlastní matku Elišky Přemyslovny, ač je dělily jen čtyři roky věku - ve chvíli pro ni nejtěžší. Její manžel, král Václav II, umírá a ona zůstává, sedmnáctiletá, sama s pětidenní dcerou v cizí zemi, obklopena nepřátelským prostředím. V okamžiku, kdy se rozhodne provdat za nápadníka českého trůnu Rudolfa Habsburského, vystaví se neodvolatelně nenávisti přemyslovských princezen, které se cítí být okradeny o své dědictví... Rejčka je tak proti své vůli vtažena do velké politiky, ale její manžel umírá a ona zůstává znova bez ochrany. Léta vyhnanství a milostných vztahů končí, když se usazuje v Hradci Králové, který právě po ní získal své jméno. Jenže pak se Eliška Přemyslovna stává českou královnou a Rejčka milenkou Jindřicha z Lipé, jenž usiluje být mocnějším než král, Eliščin manžel Jan Lucemburský. Karty jsou rozdány, konflikt nevyhnutelný. Kdo v něm může zvítězit? Královna Eliška používající pro naplnění své vize jednotného silného českého státu všechny prostředky, jež se přebrala od svého otce krále Václava, tedy zbraně mužské, nebo Rejčka, vyzbrojená ženskými zbraněmi zdánlivé bezmocnosti, spoléhající se na své obdivovatele a lámající svým šarmem mužská srdce? Právě o tom je tato kniha. Na konci románu stojí třicetiletá Rejčka, která se utrpením a nároky, jež na ni život kladl, změnila z naivního sedmnáctiletého děvčátka v zralou, zkušenou, ale i unavenou ženu. Ženu, která ví, že životní štěstí si je třeba vybojovat a neváhá pro ten cíl přinést oběti. Ještě víc by ale autora těšilo, kdyby si čtenář na konci knihy, až dočte poslední stránku a dozví se, kdo a jak v tom boji zvítězil, položil ještě jednu otázku. Kdo z těch dvou královen měl vlastně pravdu? Nebo měly každá svou?

Kniha Tak pravil Zarathustra, která u nás poprvé vychází ve dvojjazyčném, česko-německém vydání, je nejznámějším dílem jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších moderních filozofů, jenž dodnes nepřestává inspirovat, motivovat, provokovat, ale i pohoršovat, ba odpuzovat. V tomto mistrovském básnicko-filozofickém díle, v němž Friedrich Nietzsche své myšlenky a přesvědčení vkládá do úst perskému prorokovi Zarathustrovi, autor vyzývá člověka k tomu, aby se zřekl všeho, co dosud platilo za "svaté" a "pravdivé", ať už jde o náboženství, filozofii, vědu nebo morálku. Podrobuje zdrcující kritice uznávané hodnoty a ideály, především ty, které přineslo křesťanství, jež člověka spoutalo a "udělalo trhlinu do lidské přirozenosti", a kacířsky prohlašuje, že "Bůh je mrtev". Nietzsche je "geniálním demaskátorem", bořitelem falešné duchovosti, arcinepřítelem všeho metafyzického, všeho zásvětního a mimosvětského. Proti tomu staví svou "filozofii života" a zvěstuje příchod nové éry lidstva, éry nadčlověka, který se vymaní z oné "psí úzkosti", v němž se zmítá lidstvo dnešní. Nietzsche je ovšem mnohem víc než pouhým buřičem či provokativním diagnostikem úpadku současné kultury. Je hlavně jasnozřivým myslitelem, s jehož odkazem se musí vyrovnat každý moderní filozof, a také rafinovaným psychologem, jenž pronikl do nejhlubších vrstev lidské duše. Nikoli náhodou se zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud zdráhal číst jeho dílo - obával se totiž, že by musel konstatovat, že není první, kdo odhaloval, prozkoumával a pojmenovával mechanismy podvědomí… Řečeno slovy F. X. Šaldy, Nietzsche je především velkým "Zíratelem", který "zírá tam, kam nedosáhne těžkopádná logika se svým pojmovým aparátem… Jde mu o jistoty, které leží před rozumem a před logikou, a jsou tedy vlastními a pravými jistotami života a smrti."

Děj nové knihy renomovaného autora historických románů je zasazen do pohnutých časů 17. století. V příběhu zapovězené lásky českého bratra Lukáše Hrachovce ke krásné Anně Wagnerové odehrávajícím se na počátku třicetileté války se osobní příběhová linie prolíná s historickými událostmi, které hýbaly našimi dějinami, především dějinami Moravy. Autor románu, který jako vždy dokáže skloubit historickou věrnost s poutavým vyprávěním, plasticky popisuje, jak české stavovské povstání a po něm následující válka zasáhly Moravu a její obyvatele. Jestliže se zpočátku stavěli k čes¬kému povstání skepticky a snažili se udržovat neutralitu, nakonec byli vtaženi do víru událostí a válka svými hrůzami zasáhla naplno i je. Když se Lukáš, rodák z Nového Jičína, který se nikoli vlastní vinou dopustí hrdelního zločinu, a tak poruší páté přikázání a musí prchat před zákonem, nechá – spíš z nutnosti než dobrovolně – naverbovat do moravského pluku, jeho život se zcela změní. Lukáš dokáže pod svými veliteli – Albrechtem z Valdštejna, Fridrichem z Tiefenbachu i Jindřichem Šlikem – udělat ve vojsku oslni-vou kariéru, stále však musí zápasit s obavou, zda se tím neprohřešuje proti své víře a zda ho jeho bratři ve víře budou vůbec ještě ochotni přijmout znovu mezi sebe. Náboženství, víra a otázka spasení totiž hrála na začátku sedm¬náctého století v životě člověka klíčovou úlohu, neporovnatelnou s dnešní dobou. Lukášovou hlavní životní motivací zůstává ovšem láska k půvabné Anně Wagnerové, která se musela stát ženou jiného, ale on se nikdy nevzdal naděje, že ji z moci jejího násilnického manžela osvobodí a že se přece jen nakonec stane jeho ženou…

Kniha Kapitalismus, socialismus a budoucnost kriticky analyzuje oba dva systémy, které zkoumá především z hlediska jejich legitimity. Její autoři ukazují, že byl-li kapitalismus svého času legitimním systémem, dnes to již neplatí. Je totiž stále zřejmější, že v současné fázi kapitalismu se místo standardního zisku čím dál více prosazuje princip renty, s níž jsou nutně spojena privilegia úzké skupiny. Pro tuto privilegovanou elitu je příznačné, že její příjmy jsou neúměrně vysoké oproti nedostatečným příležitostem, které poskytuje druhým a společnosti jako celku, a oproti daním, jež platí a jež se neúprosně přesunuly z nejbohatších na společenskou většinu. Budoucnost je spjata se stále dynamičtějším technickým rozvojem, automatizací a robotizací. Autoři publikace se proto zabývají také otázkou, jakým způsobem nové technologie proměňují současné mocenské vztahy, respektive jak se k nim současné mocenské a příjmové elity staví. Zaobírají se snahami o zneužívání vyspělých technologií k mocenským a represivním účelům, ale také se zamýšlejí nad potenciálem pracovně-úsporných technologií a moderních technologických postupů umožňujících sdílení. Ty sice dosud působí v rámci stávajícího systému, jelikož však mají povahu veřejného statku, stále více logiku současného řádu přerůstají. Povaha těchto technologií je jedním ze znaků svědčících o tom, že nový, od kapitalismu kvalitativně odlišný systém je již dnes „doma mezi námi“, neboť – jak vysvětlují autoři knihy – „Mikeš už přišel“...

Kniha s názvem Pohár života představuje nejobsáhlejší soubor Bulgakovových povídek, fejetonů, črtů a novel, jaký byl v češtině vydán. Téměř padesát známých i méně známých textů jednoho z nejlepších ruských spisovatelů dvacátého století pokrývá autorovo kyjevské, kavkazské i moskevského období a zahrnuje rovněž autorovu autobiograficky laděnou prvotinu Zápisky mladého lékaře, v níž Bulgakov líčí život mladého začínajícího lékaře v zapadlé vesnické nemocnici ve Smolenské gubernii v letech 1916–1917. Součástí souboru jsou i novely Osudná vejce a Psí srdce, jedny z prvních ruských vědeckofantastických próz vůbec. Tato raná tvorba, již charakterizuje prolínání realismu s fantastikou, satiričnost s tragikomikou a groteskou, ale také existenciální hloubka a silný filozofický přesah, dokazuje autorovu skvělou pozorovací schopnost nahlížet a zpodobovat zjevné i skryté stránky života, jakož i umělecky ztvárnit rozporuplnou dobu, v níž žil.

Jak se stát mistrem svého života? Tak zní otázka, kterou si ve své další knize klade Robin Sharma, autor mezinárodního bestselleru Mnich, který prodal své ferrari. Jak vzít osud do svých rukou a co všechno musíme udělat pro to, abychom prožili smysluplný a úspěšný život? Nic takového jako průměrný člověk neexistuje. Každý z nás je povolán k mistrovství. V dětství jsme všichni chtěli být superhrdiny, astronauty, básníky nebo malíři. Chtěli jsme stanout na vrcholcích hor a chodili jsme s hlavou v oblacích. Snili jsme odvážné sny. Kam se poděla naše touha po velikosti? Kniha Jak se stát mistrem svého života je praktickým a inspirativním rádcem pro všechny, kteří touží udělat ze svého života něco mimořádného. V dnešní zrychlené době, která předbíhá samu sebe a která nás neustále zaplavuje nicotnými vnějšími podněty, není snadné si uvědomit, co vlastně chceme, co nejvíce potřebujeme a co je pro nás nejdůležitější. Jak ale říká autor, pokud budeme kráčet nevyšlapanými cestami, neustále překračovat své limity, pokud budeme pěstovat vnitřní kázeň a co nejlépe využívat svůj čas, vždy se neochvějně zasazovat o to, co je správné, a přitom budeme rozvíjet hluboké mezilidské vztahy, můžeme dospět k velikosti a autentičnosti a dosáhnout svých snů. Díky tomu budeme pro svět přínosem. Kniha Jak se stát mistrem svého života, která vyniká nezvyklou šíří témat, je plná podnětných a inspirativních myšlenek, kterým by měl dopřát sluchu každý, kdo chce v sobě probudit skrytý potenciál a touží neztratit ze zřetele své nejhlubší sny a cíle. Díky ní si můžete osvojit funkční nástroje a praktické návyky vskutku úspěšných lidí a rozšířit tak řady výjimečných jedinců, kteří dokázali vzít život do svých rukou a vytvořit z něj umělecké dílo. Jak řekl Henry David Thoreau, „Neznám povzbudivější skutečnost než fakt, že člověk může povznést svůj život vědomým úsilím.“

Významný německý politolog a historik Herfried Münkler ve své prestižními cenami ověnčené knize podává celistvý obraz německých dějin, od nejstarších časů až po současnost, přičemž na rozdíl od standardních historiografických publikací se nespokojuje s faktografickým výčtem a popisem událostí, nýbrž ukazuje, co tyto události znamenaly z hlediska vývoje a proměn německé identity. Na základě rozboru ústředních mýtů a mytických struktur, jež tuto identitu formovaly, umožňuje čtenáři porozumět „duchu“ německých dějin. Postupně nás seznamuje s klíčovými příběhy, postavami, tématy, ale i místy, které jsou s historií německého národa a němectvím bytostně spjaty. Ukazuje například význam Písně o Nibelunzích, mýtu o knížeti Cherusků Arminiovi, císaři Barbarossovi, roli, jakou sehrál Martin Luther či Goethův Faust, genezi a peripetie snění o Velkoněmecké říši, téma „boje proti Římu“, prušáctví, ale i úlohu „osudových“ míst, jako je Výmar, Norimberk či Rýn. Spektrum témat, jemuž se autor ve svém „dějepise německé sebeprezentace“ věnuje, je ovšem velmi široké a jeho pohled se neobrací pouze do dávné minulosti – v kapitole, v níž pojednává o historickém vývoji po druhé světové válce, například vysvětluje, že ani tato éra se neobešla zcela bez mýtů, jen se už nevztahují k politice, nýbrž k individuálnímu blahobytu a ke konzumu. Hospodářský zázrak, německá marka, Mercedes – i to jsou svého druhu mýty v jinak zdánlivě zcela mýtuprosté zemi… Za knihu Němci a jejich mýty (2008) byl autor v roce 2009 odměněn cenou Lipského knižního veletrhu v kategorii literatury faktu a esejistiky a cenou Fritze Meyera-Struckmanna pro humanitní a společenské vědy.

Významný německý politolog a historik Herfried Münkler ve své prestižními cenami ověnčené knize podává celistvý obraz německých dějin, od nejstarších časů až po současnost, přičemž na rozdíl od standardních historiografických publikací se nespokojuje s faktografickým výčtem a popisem událostí, nýbrž ukazuje, co tyto události znamenaly z hlediska vývoje a proměn německé identity. Na základě rozboru ústředních mýtů a mytických struktur, jež tuto identitu formovaly, umožňuje čtenáři porozumět „duchu“ německých dějin. Postupně nás seznamuje s klíčovými příběhy, postavami, tématy, ale i místy, které jsou s historií německého národa a němectvím bytostně spjaty. Ukazuje například význam Písně o Nibelunzích, mýtu o knížeti Cherusků Arminiovi, císaři Barbarossovi, roli, jakou sehrál Martin Luther či Goethův Faust, genezi a peripetie snění o Velkoněmecké říši, téma „boje proti Římu“, prušáctví, ale i úlohu „osudových“ míst, jako je Výmar, Norimberk či Rýn. Spektrum témat, jemuž se autor ve svém „dějepise německé sebeprezentace“ věnuje, je ovšem velmi široké a jeho pohled se neobrací pouze do dávné minulosti – v kapitole, v níž pojednává o historickém vývoji po druhé světové válce, například vysvětluje, že ani tato éra se neobešla zcela bez mýtů, jen se už nevztahují k politice, nýbrž k individuálnímu blahobytu a ke konzumu. Hospodářský zázrak, německá marka, Mercedes – i to jsou svého druhu mýty v jinak zdánlivě zcela mýtuprosté zemi… Za knihu Němci a jejich mýty (2008) byl autor v roce 2009 odměněn cenou Lipského knižního veletrhu v kategorii literatury faktu a esejistiky a cenou Fritze Meyera-Struckmanna pro humanitní a společenské vědy.

Světově proslulý americký filosof a teoretik kultury Fredric Jameson, jehož celoživotním tématem jsou vzájemné vazby mezi kulturou, společností a ekonomikou, nám ve své dnes již klasické knize Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu, považované za jedno ze stěžejních teoretických děl zabývajících se fenoménem postmodernismu, představuje celou složitost postmoderní kultury, jak se projevuje ve filozofii, literatuře, výtvarném umění, filmu, architektuře a ideologii. Jeho analýzy jsou jemně vypracované, a přitom neztrácejí ze zřetele obecné rysy postmoderní kultury, které prostupují jednotlivými sférami a žánry. Cílem knihy je „kognitivní mapování“ naší kulturní situace, jež se mnohým jeví jako osudově nepřehledná. Pro každého, kdo chce pochopit nejen kulturní, nýbrž i politické a společenské dopady postmodernismu, je Jamesonova kniha nepostradatelným textem. Autor sám sebe považuje za dědice jak německé klasické dialektiky, tak francouzské strukturalistické tradice. Mezi jeho inspirační zdroje patří například Jean-Paul Sartre, Theodor W. Adorno, Jacques Lacan, Walter Ben¬jamin či György Lukács. Je pova¬žován za jednoho z nejvýznamnějších teoretiků kultury marxistické orientace.

Světově proslulý román Mistr a Markétka, na němž ruský prozaik a dramatik Michail Bulgakov (1891-1940) začal pracovat koncem dvacátých let a které dokončil, již zcela vyčerpaný a téměř slepý, pouhých několik dní před smrtí, náleží do zlatého fondu světové literatury a je právem považován za jedno z nejpozoruhodnějších literárních děl 20. století. Ačkoli se začalo rodit již téměř před sto lety, jde o dílo stále živé - dílo, které čtenářské publikum nepřestává okouzlovat, ba fascinovat již po řadu generací. Mistra a Markétku lze charakterizovat jako mnohovrstevnatou magickorealistickou fantaskní grotesku zasazenou do veskrze reálných - a z dnešního hlediska zcela absurdních - poměrů, které v Sovětském svazu panovaly na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Lze jej číst jako mistrovskou satiru na dobové pořádky, ale také jako důmyslnou variaci na faustovské téma, svéráznou filozofickou alegorii a především jako strhující příběh nikdy nekončícího střetávání dobra se zlem, viny a neviny, odvahy a zbabělosti, který nám skýtá nejen mimořádný čtenářský zážitek, ale také nás ponouká k tomu, abychom spolu s autorem hledali odpovědi na základní otázky lidského bytí. Michail Bulgakov se vydání svého vrcholného díla nedočkal, román poprvé vyšel až čtvrtstoletí po jeho smrti, navíc v okleštěné a cenzurované podobě. Kniha vychází v překladu naší přední rusistky Aleny Morávkové, která se Bulgakovovým dílem soustavně zabývá již od šedesátých let minulého století. Její překlad, který byl poprvé publikován v roce 1969 a dočkal se sedmi reedic, byl v rámci zemí bývalého východního bloku vůbec prvním převodem využívajícím necenzurované znění díla. Nové vydání je doplněno více než osmdesáti obrazy Borise Jirků. Většina z nich se veřejnosti představuje vůbec poprvé.

Kniha Jak se zbavit Castra pojednává o jedné z nejdramatičtějších kapitol moderních dějin a představuje unikátní sondu do velmocenské politiky a průběhu "karibské studené války", jejímž klíčovým aktérem byl právě zesnulý Fidel Castro a v níž nikoli nevýznamnou roli sehrálo i Československo. Faktograficky hutná, a přitom čtenářsky přitažlivá práce českého politologa, historika a publicisty Jaroslava Fialy nejen přináší nová nebo zapomenutá fakta, ale vyniká rovněž vyváženým, nečernobílým a nepředpojatým pohledem na nedávnou historii. Kniha zároveň nabízí ucelený obraz pohnutých dějin moderní Kuby. Spojené státy americké zkoušely po mnoho let různými způsoby svrhnout nebo oslabit vládu bratří Castrů na Kubě. S pomocí tajných služeb organizovaly atentáty na Fidela Castra, teroristické útoky, invazi, uvalily na Kubu hospodářské embargo a snažily se ostrov uvrhnout do mezinárodní izolace. A i když se američtí politici často oháněli podporou demokracie, současně neváhali spolupracovat s řadou spřátelených diktátorů a nezdráhali se spojit dokonce i s mafií. Svár mezi Washingtonem a Havanou se následně stal katalyzátorem konfliktu mezi USA a SSSR, jenž vyústil v karibskou krizi v říjnu 1962, kdy se svět ocitl na prahu jaderné války. Kniha líčí desítky let nepřátelství mezi USA a Kubou, dramatické peripetie a okolnosti střetu, který skončil smírem teprve v druhém desetiletí jednadvacátého století, její tematický záběr je ale daleko širší. Jaroslav Fiala mapuje, jakou úlohu v době rostoucího americko-kubánského napětí sehrálo Československo, a to především ve vojenské, zpravodajské a ekonomické oblasti. Připomíná také Che Guevarův utajovaný pobyt v Praze nebo třeba okolnosti operace Manuel, jejímž cílem bylo zajištění tranzitu kubánských partyzánů do zemí třetího světa. Zároveň ukazuje, jaký měla kubánská revoluce dopad na československou inteligenci v šedesátých letech 20. století. Kubánská revoluce totiž kdysi pro mnoho lidí na několika kontinentech, například v bývalých koloniích či sovětském bloku, představovala zrcadlo, do něhož si projektovali jiné světy. Často ztělesňovala naději na lepší budoucnost, nezávislost či sociální spravedlnost. Jak dokládají vzpomínky, postřehy a dojmy osobností, jakými byli například Antonín J. Liehm, Adolf Hoffmeister či František Kriegel, v očích mnoha Čechoslováků byla Kuba inspirativním příkladem země, kde se rodí nový typ socialismu - socialismu oproštěného od rigidního byro-kratismu. Nakonec se ale většina z těch, kdo věřili, že z karibského ostrova vzejde alternativa k oběma systémům, které stály v pozadí studené války, dočkala zklamání. Co bylo důvodem, že tyto ideály selhaly? Fialova kniha se tedy zabývá také přitažlivostí kubánské revoluce v době, kdy se lidstvo ještě nebálo snít o jiných, lepších světech, zkoumá její emancipační potenciál i její úpadek. Hledá rovněž odpověd' na otázku, kam dnes Kuba směřuje. Změní se od základu stejně tak jako někdejší socialistické země východní Evropy? A pokud ano, je to dobrá, anebo špatná zpráva?