Rybka Publishers strana 6 z 25

Je mysl naším nepřítelem, anebo spojencem? Co můžeme dělat pro to, abychom se stali pány vlastních myšlenek, místo abychom se jimi nechali ovládat? Autor knihy Sakyong Mipham objasňuje, že klíčem ke klidnému, vyrovnanému a smysluplnému životu je výcvik mysli. Pokud ji necvičíme, jsme neustále vydáni napospas svým náladám a emocím, kterým navíc nejsme sto rozumět. Chceme-li v životě dosáhnout nějakého cíle, potřebujeme nejprve zklidnit a ustálit vlastní mysl a také se učit rozvíjet vyrovnanost a jasnost. Právě to nás naučí kniha Jak si ze své mysli udělat spojence. Základním nástrojem, který nám může pomoci stát se jejím pánem, je meditace. Autor čtenářům přesvědčivě vysvětluje, proč je meditace nezbytná, a zároveň je přístupnou formou zasvěcuje do jejích základů. Věnuje se jak velmi praktickým tématům (například jak při meditaci sedět s rovnými zády), tak i hlubokým otázkám filozofické povahy (kupříkladu proč a jak bychom měli rozjímat o nemocech, stáří a smrti). Miphamův bezprostřední přístup k meditaci je nepochybně přínosem pro všechny, kdo se věnují duchovním naukám bez ohledu na to, v jaké konkrétní tradici (včetně křesťanské či pohanské) se pohybují. Jeho průvodce se vyznačuje čtivostí a také srozumitelností - na rozdíl od mnoha jiných učitelů totiž čtenáře nezahlcuje pojmy, jimž rozumí jen zasvěcení. Základní buddhistické koncepty jsou jasně definovány a vysvětleny. Knihu, jejíž předmluvu napsala Pema Čhödrön, doplňují tři užitečné dodatky, které obsahují přesné pokyny k meditační pozici a ke kontemplaci. Dílo Jak si ze své mysli udělat spojence patří bezesporu k vůbec nejlepším pojednáním o buddhismu určeným pro západní čtenáře.

Odpovíte-li si nevařit, pak by vám tato kuchařka mohla být dobrým průvodcem, jak na to. Odpovíte-li si vařit, pak by se vám mohla také hodit, a to nejen tehdy, když nechcete zapínat sporák, ale i tehdy, chcete-li svoji stávající stravu obohatit o výhody čerstvé, nevařené stravy… V kuchařce najdete recepty, které rodinný tým připravoval na kurzech živé stravy v letech 2013-2016 a jež za tu dobu navštívilo mnoho lidí ze všech koutů naší země i ze Slovenska. Kuchařka je pojata stejně jako naše kurzy, je snadná, přímočará, veselá a není drahá. Nezahlcuje žádnou složitou teorií a sází na jednoduchost, každodenní udržitelnost a přirozený instinkt. Máte-li chuť začít i jen trochu nevařit, můžete hned teď!

Rok 1938. Krvavým podzimem znělo rekviem za poslední ostrůvek demokracie ve střední Evropě. V českém a moravském pohraničí vzplál oheň války. Války o to ničivější, že proti sobě stáli Čechoslováci. Na jedné straně statisíce německých, zpravidla fanatických stoupenců Adolfa Hitlera a Konrada Henleina, podporovaných nacistickým Německem. Na straně druhé Češi a s nimi například i - což se ne vždy uvádí - tisíce německých odpůrců nacismu. Byli odhodlaní. Byli stateční. Bojovali. Odmítali kapitulaci. Navzdory tomu měli být záhy obětováni. Politiky, kterým mnozí z nich tolik věřili. Zapomenuté osudy. Zapomenutí lidé. Dramatických událostí na počátku Velkého stmívání využilo pak ještě beckovské Polsko. Jeho vojáci vpadli, hned za vojáky německého wehrmachtu, do Československa. Aby si ještě z padlé a ponížené země včas stihli ukrojit co největší kus Slezska. Válka, která se rozhořela už rok předtím, než začala druhá světová válka, měla své padlé, své oběti. V čase, kdy nás dosud věrní spojenci předhodili, s jistou nadsázkou řečeno, jako kost Adolfu Hitlerovi, se naplňovaly osudy hrdinů této knihy: Český policista, který přežil jen proto, že ho útočníci považovali za mrtvého. Jeho žena - ponížená, téměř ubitá německými spoluobčany. Učitelka, která si ještě před smrtí v německém vězení musela projít martyriem hrůzy. Německá úřednice, matka malé dcery, jež organizovala záchranu německých odpůrců nacismu. Na sebe přitom ale zapomněla. Horolezkyně. Dívka z německé rodiny, která společně s českými a německými přáteli vyhlásila osobní válku Hitlerovi. Jak statečně žila, tak i statečně zemřela. A byli další. Štvanci - lidé, kteří v hodině dvanácté, často jen v tom, co měli na sobě, stihli uprchnout do vnitrozemí. Češi, Židé, němečtí antinacisté. Reportéři - vzdělaní, vnímaví a zpravidla velmi odvážní. Události odmítli vnímat optikou tehdejších představitelů Velké Británie či Francie a navzdory požadavkům svých vydavatelů nebojácně šířili pravdu o tom, co v Československu opravdu viděli a co tu prožívali. V době, kdy ještě spousta Evropanů nebrala německý nacionální socialismus dostatečně vážně, oni už viděli. A věděli. A pochopili. Patřili mezi první. První v boji proti Hitlerovi.

Nová kniha Robina Sharmy je dárkem všem čtenářům prahnoucím po smysluplném životě a sebenaplnění. Autor čerpá z vydaných knih populární řady Mnich, který prodal své ferrari, z nichž vydestiloval esenci těch nejpodnětnějších, nejjasnozřivějších, ale současně nejpraktičtějších myšlenek, rad a poučení, a uspořádal je do podoby přehledného kalendáře poskytujícího inspiraci pro každý den. Každý z nás potřebuje pravidelnou "dávku" nápadů, inspirativních rad a idejí, které souzní s naším vnitřním přesvědčením a pomohou nám k naplnění našich snů a dosažení cílů, které jsme si předsevzali. Inspirativní myšlenky v nás probouzejí nadšení, udržují elán a umožňují nám v dnešní uspěchané době se zastavit, zamyslet se, naučit se soustředit na to podstatné a dívat se na svůj život z nadhledu. Kniha se soustředí na zásadní témata seberozvoje, jako je osobnostní růst, autentičnost, opravdový úspěch, čest a síla charakteru, překonávání nesnází a zklamaní, sebepoznávání, pochopení lidské podstaty, vůdcovství, vytváření plodných vztahů, životní poslání, osudová předurčenost a svoboda. Slovy autora: "Počínaje dneškem vezměte život plně do svých rukou. Rozhodněte se být jednou provždy pánem svého osudu. Je to váš vlastní závod, nikoho jiného. Objevte své poslání a začněte zakoušet extázi inspirovaného života." Tato kniha je k tomu skvělým prostředkem.

Nové vydání jedné z nejoblíbenějších knih 20. století je prvním a doposud také jediným českým vydáním, které co možná nejpřesněji a nejvěrněji odráží prvotní podobu, v jaké Exupéryho dílo spatřilo světlo světa za auto­rova života. Vychází z prvního, newyorského vy­dání z roku 1943, jež představuje jediné zpracování, které vzniklo v součinnosti s auto­rem, které autor odsouhlasil a jež je plně v souladu s jeho přáním, celkovou grafickou a vizuální představou a uměleckým záměrem. Námětem Exupéryho krátkého, zdánlivě prostého a přitom hlubokého textu je setkání s tajemnou postavou malého prince, který se znenadání zjeví letci havarovanému upro­střed pouště. Ušlechtilé „dítě“, které letci-vypravěči zprvu klade jakoby dětinské otázky, jež ho vyrušují od seriózních záležitostí, se brzy pro­mě­ňuje v jeho průvodce po krajině citu a sou­citu, zodpovědnosti a lásky. Exu­péryho novela tak průzračným jazykem zachycuje úsilí o návrat k tomu nejpodstatnějšímu v našem životě. A jako by toto nejpodstatnější nebylo možné zpětně nalézt jinde než ve světě dětství, obrací se autor k dětem. Je to ale mož­ná dítě v každém z nás, které oslovuje a k ně­muž promlouvá ve scénách, jež bychom se pro jejich nesmlouvavost někdy i mohli bát předložit svým skutečným dětem – tak jako v té, kdy se malý princ, aby věrně dostál citu a zodpovědnosti ke své květině, s vypra­vě­čem, nyní už svým přítelem, navždy loučí. Nejsme to tedy spíš my dospělí, koho Exupéryho text upomíná, abychom, pro své děti i pro nás samé, to podstatné v sobě znovu nalezli a oži­vili?

Významné dílo uznávaného českého historika, které se poprvé v české historiografii zabývá tématem sexuálního života našich předků v průřezu více než sta let. Unikátní práce Sex v době temna, opírající se o bohatou dokumentaci jihočeských archivů v čele s Třeboní, kde autor prostudoval na dvacet tisíc dokumentů, umožňuje čtenářům seznámit se s pestrým vějířem projevů sexuality v barokní epoše a nahlédnout do dosud málo probádaného rozměru každodennosti venkovského a maloměstského obyvatelstva. Byl sex v časech, které bývají nazývány „dobou temna“, tabu, nebo nebyl? Jak byla sexualita vnímána společností a jak byla prožívána samotnými aktéry sexuálních skutků? Čím byla pro naše předky láska? Jakou roli hrál takzvaný sňatkový pragmatismus? Jaký význam se přisuzoval slibu manželství? Jak veřejné mínění hodnotilo předmanželský sex? Jak bylo nakládáno s neprovdanými ženami, které otěhotněly, a s nemanželskými dětmi? Jak byly trestány sexuální delikty počínaje znásilněním a incestem konče? Jaké sexuální praktiky a jaké antikoncepční prostředky se používaly? To jsou jen některé otázky, které si autor klade a na něž nalézá v pramenech odpovědi – odpovědi, které leckoho možná překvapí. Význam Čechurovy práce ovšem přesahuje rámec sexuální problematiky. Jedním z nejcennějších přínosů knihy je například zpracování otázky, jaký postoj k sexuálnímu chování a především sexuálním deliktům svých poddaných zaujímala ve sledovaném období vrchnost – knížata ze Schwarzenbergu. Jak autor přesvědčivě dokládá, Schwarzenberkové se při trestání těchto aktů řídili řadou tradičních nepsaných zvyklostí. Nevyužívali ani se příliš neřídili zemskými normativy, kterým se naopak spíše vyhýbali. Ve vztahu k delikventům zaujímali často individualizovaný přístup, při rozhodování o trestu nezřídka zohledňovali životní situaci jednotlivých provinilců, a je doloženo nemálo případů, kdy sexuální delikty zůstaly zcela nepotrestány. Jejich postoj charakterizoval paternalismus – aristokrat byl pánem, ale i otcem, ochráncem. Sex v době temna tak není pouze sondou do sexuálního života mužů a žen, kteří žili na jihu Čech v letech 1660 až 1770, nýbrž skýtá plastický obraz tehdejšího venkovského života ve všech jeho sociálních souvislostech a celé jeho mnohotvárnosti.

Nový román autora světoznámého bestselleru Muž, který chtěl být šťastný je poutavě napsaným příběhem, který osloví každého, kdo se zamýšlí nad sebou samým, hledá odpověď na otázku po smyslu života a chce se stát strůjcem svého osudu. Představte si, že se jednoho obyčejného nedělního odpoledne procházíte po nábřeží v sanfranciském přístavu, celkem nezúčastněně pozorujete dění kolem, když v tom vás chytne za ruku mladá cikánka a nabídne se, že vám z dlaně přečte budoucnost. Nebráníte se a pro pobavení a snad trochu i ze zvědavosti nabídku přijmete. Cikánka si vaši dlaň zkoumavě prohlíží, po chvíli však její tvář zbledne, v jejích očích se zračí nepředstírané zděšení. Zlověstná věštba, kterou posléze vysloví, vás nenechá chladným, a třebaže jste racionálně založený člověk a na věštecké předpovědi nevěříte, od tohoto okamžiku už nemůžete žít poklidným, stereotypním způsobem jako doposud a váš život se převrátí vzhůru nohama. Co když cikánka nelhala, co když na jejích slovech něco je? A proč vzápětí po vyslovení věštby zmizela, aniž vás požádala o peníze? Od té chvíle se pro vás všechno změní, vše, co jste dosud považovali za důležité, po čem jste se pídili, oč jste usilovali a čemu jste věřili, vám najednou připadá pošetilé a nicotné. Tváří v tvář konečnosti života si uvědomíte, že musíte celou svou existenci od základů proměnit. Musíte se naučit skutečně žít. Právě to se přihodilo Jonathanovi, hlavnímu hrdinovi románu Den, kdy jsem se naučil žít. Pod dojmem osudového setkání s věštkyní se Jonathan vypraví na dlouhou cestu za sebepoznáním, cestu plnou událostí, setkání a zážitků, které jej přimějí radikálně přehodnotit svůj vztah k druhým, ke světu a především k sobě samému.

Kniha rozhovorů s filosofem Michaelem Hauserem se zabývá závažnými otázkami naší doby, ve které se vyhrocují rozpory současného socioekonomického a kulturního systému. Rozhovory, vznikající mezi lety 2007 a 2014, jsou svědectvím o nesnadném narušování různých podob dogmatismu a ideologických příběhů, podle nichž se kapitalismus jeví jako přirozený řád společenského světa a postmodernismus představuje poslední kapitolu kulturních dějin. Pokusy o radikální kritiku a formulaci alternativ v podobě emancipačních projektů (komunismus) jsou stále vnímány jako nebezpečné a scestné, anebo jako donkichotské kopání motykou do žuly. Přestože jsme svědky postupného vyčerpávání postmoderních podnětů, k nástupu nové myšlenkové a kulturní konfigurace dosud nedošlo a nevidíme ani její určitější obrysy či jasné pojmy.

„Existuje bytost odpornější než člověk? Galachov kdesi četl, že v jednom africkém kmeni nutili starce vylézt na vysoký strom. Pak ke stromu přistoupili statní muži a třásli jím. Kdo spadl a zabil se, toho snědli, těm, kteří se udrželi, bylo dovoleno ještě nějaký čas žít.“ Tato slova, jimiž začíná jedna ze tří mistrovských novel, jimiž českému čtenáři představujeme prozaickou tvorbu významného současného ruského spisovatele a myslitele Vladimira Kantora, označovaného za pokračovatele F. M. Dostojevského, V. S. Solovjova a N. Berd’ajeva, jakoby předznamenávala okruh témat, která se na pozadí prostých lidských příběhů ze všední, až banální současnosti ruského života před čtenářem otevírají: aktuální stav lidské společnosti a obecněji civilizace, rozpad tradičních morálních hodnot, lidská lhostejnost, egoismus, nadčasová otázka smyslu života, smrti a lidského údělu vůbec. Vladimir Kantor, v popředí jehož zájmu je filozofie ruských dějin a kultury, ovšem není pouhým moralistou brojícím proti zlořádům dnešní společnosti a nostalgicky či naivně se ohlížejícím zpět do dávné minulosti, jeho pronikavé náhledy na současný svět i na jeho možné budoucí směřování vycházejí z hluboké znalosti historie, a to jak ruské, tak evropské.

Kniha Berlín, Alexandrovo náměstí, která patří mezi základní díla světové literatury a představuje jeden z vrcholů meziválečné německé literární moderny, vypráví o Franzi Biberkopfovi, dělníkovi, prodavači, zlodějíčkovi a pasákovi, jehož životní příběh se odehrává v Berlíně několik let před pádem Výmarské republiky a nástupem nacismu. Seznamujeme se s ním ve chvíli, kdy je propuštěn z věznice, kde si odpykal trest za zabití své přítelkyně, a stojí na prahu nového života, odhodlán stát se slušným člověkem. Zpočátku se mu to také daří. Ale pak se Franz Biberkopf, který od života žádá „víc než namazaný krajíc“, zaplete do opravdové bitvy s čímsi, co přichází zvenčí, co je nevypočitatelné a vypadá jako osud…Biberkopfovy životní peripetie představují ovšem pouze jednu rovinu vyprávění. Na pozadí jeho příběhu před čtenářem vyvstává ten nejoriginálnější a nejdynamičtější obraz velkoměsta, jaký kdy v dějinách literatury vznikl. A tak je hlavním hrdinou knihy, označované za první „velkoměstský“ román, samotný Berlín, který autor líčí jako živou, pulzující bytost, jako organismus žijící v souladu s vlastními přírodními zákonitostmi.Berlín, Alexandrovo náměstí byl několikrát zfilmován, autorem nejznámějšího filmového zpracování je Rainer Werner Fassbinder, jenž podle Döblinova románu natočil stejnojmenný čtrnáctidílný seriál.

Běhání a meditace jsou činnosti, které na první pohled nemají mnoho společného. Ve skutečnosti se ovšem skvěle doplňují, vzájemně obohacují a podporují. Sakyong Mipham, zkušený běžec, který uběhl devět maratonů, a duchovní vůdce mezinárodního společenství 165 meditač­ních center s názvem Shambhala, ve své knize ukazuje, že fyzickou aktivitu a du­chov­ní rozvoj lze přirozeně propojit. V této praktické a inspirativní knize předkládá Sakyong Mipham jednoduché lekce, které kombinují bdělou pozornost a fyzický pohyb a které může ku prospě­chu svého těla i duše využít úplně každý bez ohledu na to, v jaké tělesné kondici nebo v jaké fázi duchovní cesty se prá­vě nachází. S jejich pomocí můžeme do svého života vnést mnohem více ener­­­gie, soustředěnosti a trpělivosti, což ocení běžci, duchovní hledající a vůbec všichni, kdo touží po dobrém zdraví a vnitř­­ní vyrovnanosti. Autor na základě svých životních zku­šeností vypracoval jedinečný trénin­kový program, který kombinuje tělesná a du­chovní cvičení vhodná pro každého – bez ohledu na věk, přesvědčení či schop­nosti.

Byla jednou jedna krásná dívka jménem Victoria, která celým srdcem věřila, že život se podobá pohádkám, že na světě je vše zařízené tak, jak nejlépe může být, že všichni mají ty nejlepší úmysly a že si ji jednoho dne odvede krásný princ, který ji bude navěky milovat. Že ji zkrátka čeká krásný život, který ji osud a milující rodiče přichystali – pokud se ovšem bude chovat a projevovat tak, jak se od ní očekává, jak se na princeznu sluší a patří, pokud tedy potlačí svou přirozenost a popře své vlastní já. Victoria je princezna, ale její životní příběh se podobá osudu tolika jiných dívek a žen na světě, že se nenajde snad žádná, které by nebyl aspoň trochu povědomý…Victoria bude muset urazit dlouhou cestu a překonat nejednu zkoušku, než dospěje k poznání, že chce-li, aby ji okolí respektovalo takovou, jaká je, musí se nejprve naučit chápat, ctít a přijímat sama sebe.Když si Victorii odvede krásný princ, zpočátku se jejich společný život odvíjí právě tak, jak si představovala. Ovšem pouze do chvíle, než se začne ukazovat, že její princ je na hony vzdálený onomu vysněnému milujícímu a vždy pozornému muži, jakým se jevil. Ve skutečnosti je čím dál častěji panovačný, nerudný, výbušný, Victorii omezuje a brání jí v naplňování jejích potřeb a v rozvíjení jejích zájmů. Victoria, která je stále v zajetí svých iluzí, prožívá hotové peklo, a až po delší době pochopí, že se musí vymanit nejen z chorobného vztahu se svým mužem, nýbrž i z vlastních sebeklamů a předsudků, které jí byly vštípeny. Musí konečně vzít svůj život do vlastních rukou. Vydá se na vpravdě dobrodružnou cestu za sebepoznáním a sebepřijetím…Štěstí totiž nepřichází zvenčí…Kniha Dívka, která nepřestala věřit pohádkám byla přeložena do deseti jazyků a vydobyla si uznání jak mezi laickou veřejností tak mezi psychology a psychoterapeuty.

Jak vychovávat dítě, aby bylo šťastné a aby se harmonicky rozvíjelo? Jak blahodárně působit na jeho rozvoj? Mohu nechat dítě před usnutím plakat? Mohu dítěti občas uštědřit pohlavek, nebo je i pouhé plácnutí přes zadek pro dítě škodlivé? O těchto otázkách bylo již napsáno mnoho knih a pojednání, knížka věhlasné francouzské pediatričky Catherine Gue­gue­nové, která se ve Francii stala okamžitě po vydání bestsellerem, je ovšem ojedinělá – nabízí totiž nový pohled na výchovu opírající se jak o praktické zkušenosti lékařky a matky, tak o nejnovější vědecké poznatky v oblas­ti výzkumu mozku, jež zcela zpochybňují tradiční představy o výcho­vě. Mnozí rodiče dnes intuitivně cítí, že tradiční autoritativní výchovné pojetí je již přežité, a kloní se k nenásilnému, citlivému přístupu založenému na empa­tickém vztahu s dítětem. Nyní se jim do­s­tá­vá do rukou publikace, která objasňuje přímou souvislost mezi prostředím, ve kterém dítě vyrůstá, a zráním celé jeho osobnosti a především jeho mozku. Malé dítě je křehké, tvárné a ovlivni­telné. Atmosféra, v níž žije, je pro jeho budoucí život určující. První roky jeho života, od početí do šesti až sedmi let, představují skutečně základy, na nichž se buduje celá lidská existence. Zkušenosti se vztahy, které dítě zažije během těchto prvních let, se stanou rozhodujícími. Během tohoto období prochází ještě nezralý mozek bouřlivým vývojem. Vy­značuje se udivující plasticitou, která mu umožňuje zaznamenávat všechny prožitky, ať už pozitivní či negativní. Vše, co dítě prožívá, je tedy zásadně ovlivňuje. Autorka nám přístupnou a srozumitelnou formou vysvětluje, jak se v souvislosti se zráním mozku utváří dětská emocionalita, jak se rodí vztah dítěte k sobě samému, proč může být pro dítě obtížné ovládat a řídit své emoční a citové reakce a jak se postupně v atmosféře důvěry, otevřenosti a bezpečí formuje jeho vztah k druhým. Zároveň popisuje, jak a za jakých příznivých podmínek se dítě po­stupně učí rozpoznávat a zvládat vlast­ní emoce a přijímat emoce druhých, jak se vyvíjí jeho schopnost vcítění, jakož i schopnost rozlišování, organizace, pláno­vá­ní a samozřejmě i tvořivosti. Kniha ukazuje, jak rodič může při­spívat k harmonickému růstu dítěte, čím naopak jeho optimální rozvoj a zrání (mnoh­dy nevědomě) brzdí a blokuje, a zá­roveň přináší praktické rady, jak se po­stavit ke konfliktním situacím, jež ve vzta­hu rodiče s dítětem zákonitě nastávají. Knížka se ve Francii okamžitě po svém vydání zařadila mezi nejprodávanější a nej­žádanější publikace na téma výchovy. Catherine Gueguenová působí již od roku 1987 jako pediatr v rámci Institut hospitalier Franco-britannique v Levallois (IHFB). Specializuje se na otázky rodičovství, haptonomie a nenásilnou komunikaci ve výchově.

Autor mezinárodního bestselleru Přestaňte být hodní, buďte sami sebou ve své nové knize objasňuje myšlenkové návyky a vzor­ce, které nás vězní a systematicky nám brání v dosažení toho, co všichni hledáme, tedy vnitřní pohodu a štěstí. Nebla­hé návyky, představy, přesvědčení a rozpo­ruplné nároky, které nám vštípila výchova, nazývá nevědomými pastmi na štěstí. Tyto vnitřní překážky, které vězí hluboko v na­šem nitru, jsou o to mocnější, že si je neuvědomujeme. Abychom se těchto svazu­jí­cích mechanismů zbavili a nastoupili cestu osobní proměny a zrání, musíme je v sobě nejprve odhalit a porozumět jim. Dokud si nepřiznáme, že jsme v zajetí růz­ných vnitřních pastí, nemůžeme se z nich vysvobodit ani pochopit, jak jsme se v nich vlastně ocitli. Cesta k poznání sebe sama není vždy snadná ani pohodlná, neboť od nás vyžaduje, abychom se vzdali řady iluzí a sebeklamů, ať už o sobě nebo o lidech ko­lem nás, které nás provázejí od dětství. Zkrátka abychom se mohli začít učit být štastní, musíme se nejprve odnaučit mnohému z toho, co do nás – často v dobré víře – rodiče, škola či společnost vložili. Kniha je určena těm, kdo jsou ochotni na své cestě za vnitřní pohodou přijmout nepohodlí spojené s tím, že opustí dobře zná­mé a útěšné vězení, kterému více či méně dobrovolně navykli, a vydají se do ne­známa za svobodou. Těm, kdo se odhodlají rozetnout své začarované kruhy a učit se být šťastný. Těm, kdo se rozhodnou přestat „dělat“ a chtě­jí začít konečně „být“.

Devět měst. Devět zastavení. Devět talismanů. Devět silných lidských příběhů, které se mohou stát inspirací naší vlastní hluboké životní změny. Autor světoznámého bestseleru Mnich, který prodal své ferrari rozvíjí ve své nové knize věčné téma hledání štěstí a smyslu života v dobrodružném příběhu o osobitém putování do neznáma. Rozháraný a vnitřně hluboce nespokojený Juliánův synovec Jonathan je jím nedobrovolně vyslán na cestu kolem světa, aby shromáždil devět talismanů, z nichž každý symbolizuje určitou životní moudrost nezbytnou pro plnohodnotný a šťastný život. Hlavní hrdina, vytržen ze své „zóny bezpečí“ a vržen do nejistoty, se postupně setkává na různých místech světa s jednotlivými strážci talismanů, z nichž každý jako by byl živoucím příkladem moudrosti v nich skryté. Tato setkání spolu s tajnými dopisy připojenými k talismanům se pro něj stávají impulzem k rekapitulaci dosavadního života a přehodnocení vlastních životních priorit a popudem k vnitřnímu obrodnému procesu vedoucímu k niternějšímu prožívání života, autentickému bytí a naplnění těch nejvyšších met. Devět talismanů, které vám změní život. Jen se vydat na cestu.

Kuchařka šťastného života, jejíž autorkou je uznávaná a vyhledávaná intuitivní terapeutka a duchovní učitelka Eva Michaličová, zasvěcuje čtenáře do umění, jak smysluplně žít v souladu s vlastními pocity a podle vlastních receptů a jak dosáhnout vyrovnanosti a štěstí. Autorka netradiční a originální formou vysvětluje univerzální pravidla a zákony života a na základě vlastních zkušeností, jakož i zkušeností získaných dlouholetou praxí předkládá návod a praktické recepty pro naplněný a smysluplný život. V Kuchařce šťastného života se dozvíte, jak si zadělat na spokojenost, jak nechat správně nakynout hojnost, jaké přísady přidat do pevného partnerského vztahu či z jakých surovin je nezbytné upéci lásku… Kniha nám pomůže odhalovat a postupně odstraňovat navyklé vzorce chování, které nám komplikují život – vzorce, které se marně pokoušíme změnit a které způsobují, že nejsme šťastní a trápíme se. S Kuchařkou šťastného života objevíme, jakou cestou se vydat, jak o sobě přemýšlet a především co dělat, aby náš život měl smysl a byl spokojenější. Jako červená nit se knihou táhne připomenutí, že nic není zadarmo, nic se neděje bez našeho přičinění a žádné kvalitní voňavé a chutné jídlo nevznikne jen otrockým dodržováním či bezduchým kopírováním receptů, podle kterých se vaří v kuchyních jiných. "Šťastný a naplněný život uvaříme pouze za předpokladu, že všechny životní události a setkání budeme neustále podlévat vlastní odpovědností a vytrvalostí a za všech okolností je budeme kořenit nasloucháním vlastním pocitům." „Pokusím se vám ukázat, co je k jídlu a co je zkažené. Navíc se společně podíváme, kde ta zkaženost, plíseň či kvas vznikají a jak se jich lze prakticky zbavit. Nestačí změnit myšlení, je třeba se naučit vymést pavučiny a vyhnat hlodavce ze spíží. Pokud tuto knihu budete pouze číst, nic se tím ve vašem životě nezmění. Je to kniha pracovní. Kniha rozvoje osobnosti…“ „Tak jak jíme, tak i žijeme. A jak časem zjistíme, duchovně žít znamená žít fyzický život v radosti a hojnosti všeho, co do něj patří.“