Rybka Publishers strana 13 z 21

Kniha, ve které se sešlo třináct autorů a autorek od starší po nejmladší badatelskou generaci, je ambiciózním příspěvkem k tuzemskému promýšlení alternativ ke kapitalistickému systému. Vychází v situaci určitého mezivládí, kdy panující neoliberální řád ztratil legitimitu, dosud však není zřejmé, čím bude nahrazen. Autorský kolektiv tuto situaci analyzuje, hledá její kořeny a snaží se v ní identifikovat možné cesty k demokratičtější a ekologicky udržitelnější budoucnosti. V první části, nazvané ODKUD, je pozornost věnována ideologické roli neoklasické ekonomie a neoliberálního myšlení, důsledkům integrace zemí visegrádské čtyřky do Evropské unie, financializaci bydlení a rozvoji digitální platforem. V druhé části, nazvané KAM, se autoři zamýšlejí nad aktuálností myšlenky socialismu a zároveň se věnují problematice ekologické ekonomie a ekonomiky. Prostor dostává také feministická etika a její důraz na podceňovanou roli péče. Knihu uzavírá kapitola o krizi tradiční stranické levice a možnostech její obnovy skrze spolupráci s tzv. autonomní levicí. Autoři: Pavel Barša, Eliška Černá, Jakub Černý, Martin Dokupil Škabraha, Eva Fraňková, Ondřej Horký-Hlucháň, Tomáš Hoření Samec, Naďa Johanisová, Lukáš Likavčan, Arnošt Novák, Tomáš Profant, Jiří Růžička, Daniel Šitera.

Blázen, Balíček karet, Díkůčinění a Vánoční stromek – čtvero kázání pronesených v pražském kostele u Salvátora, kterými se evangelický farář Svatopluk Karásek obrací na „neznabohy“. Kdo je neznaboh? Komu Karásek káže? „Neznaboh je ten, kdo boha nezná. Ta

Dobré manželství se pozná podle toho, že bez větších úrazů překoná krizi důvěry. Co má žena udělat, když svého muže podezírá z nevěry a nedokáže si to s ním přímo vyříkat? A má smysl chtít manželství zachraňovat za každou cenu? Jsou lidé, pro které byst

Komáři jsou prvním velikým Faulknerovým dílem. Na rozdíl od většiny autorových pozdějších próz se tento štiplavý, satirický román neodehrává v autorově mytickém yoknapatawphaském kraji, nýbrž v New Orleans, přesněji řečeno na výletní jachtě, na níž se několik neworleanských umělců vydává na několikadenní okružní plavbu. Je přitom docela lhostejné, kdo z neworleanské umělecké a literární scény se za jednotlivými postavami díla skrývá; důležité je pouze to, že Faulkner tu své hrdiny dokázal vykreslit s drtivou přesvědčivostí – v jeho úderných, výtečně vystavěných větách jako by byla obsažena všechna sláva i marnost „jazzových“ dvacátých let. William Faulkner (1897–1962) patří k největším spisovatelům 20. století; za své rozsáhlé dílo získal roku 1949 Nobelovu cenu za literaturu. Často bývá považován za "zakladatele americké jižanské literatury 20. století“; toto tvrzení lze přitom rozvést – Faulkner není jen „zakladatelem“ americké jižanské literatury, je její dokonalou synekdochou: Faulkner je jižanská literatura. V úchvatné jednotě se u něj snoubí snad veškeré výrazné rysy, jimiž se jednotlivě vyznačují díla ostatních slavných Jižanů, prozaiky Flannery O’Connorovou, Tennessee Williamsem či Trumanem Capotem počínaje, kritiky jako John Crowe Ransom, Allen Tate či Cleanth Brooks konče. Přestože je ovšem Faulknerovo dílo na americkém Jihu hluboce zakořeněné, přestože je důsledně regionální, dosahuje autorovo líčení lidského údělu vpravdě universální působivosti.

V knize Jantarový oheň se české veřejnosti poprvé dostává do rukou širší výběr povídek napsaných spisovateli, kteří jsou příslušníky menšinových národností žijících na území Čínské lidové republiky. Kromě literárního zážitku přináší tento výběr čtenáři i možnost seznámit se s jednou z rovin spletité národnostní otázky v současné Číně. V českém povědomí figuruje Čína jako stát, který je tvořen jednolitou populací Číňanů a jehož součástí jsou i území několika málo národnostních minorit. Skutečnost je však daleko složitější a promítá se do ní dlouhá historie Číny i současná realita. Dnešní Čínská lidová republika je z národnostního hlediska nesmírně pestrou společností.

Nové zpracování městských dějin, které kulturní i laická veřejnost po dlouhá desetiletí postrádá, vychází ze současných výsledků historického výzkumu a vzniklo na základě přímého studia hmotných i písemných pramenů a soudobé literatury. Tato monografie, jejíž autorem je přední český historik, podává ucelený obraz politického, hospodářského a kulturního života jičínské dávné i nedávné minulosti.

velký čínský román Od roku 2004, kdy poprvé vyšel tento román, se v samotné Číně prodalo více než 20 milionů výtisků. "Totem vlka" je prvním čínským velkým románem, který svou hloubkou a zároveň strhujícím dobrodružným příběhem dokázal přitáhnout pozornost celého světa. Kniha vypráví autobiografický příběh čínského studenta, který odchází z Pekingu zmítaného politickými bouřemi v době kulturní revoluce do severočínské mongolské stepi za poznáním prastaré civilizace. Na své pouti se seznamuje se starým moudrým Mongolem, který mu odhaluje tajemství její síly, která je symbolizována vlkem, vyslancem mongolských nebes, jenž má za úkol ochraňovat mongolskou step a zachovávat její přirozenou rovnováhu. Po několika setkáních s vlky ve volné přírodě si hlavní hrdina umíní, že se vlkovi musí přiblížit, chce jej pozorovat zblízka a pochopit jeho myšlení a chování. Toto rozhodnutí změní jeho život... Střet čínské zemědělské a mongolské kočovné pastevecké kultury, člověka a přírody, současnosti a historie, ideologie a tradice, pragmatismu a duchovních hodnot, necitlivého idealismu, hlouposti a moudrosti obsažené ve staleté zkušenosti, o tom všem vypráví román, který byl dosud přeložen do pětadvaceti jazyků.

aneb Putování s Mnichem, který prodal své ferrari V nové knížce autora světoznámého bestselleru Mnich, který prodal své ferrari se opět setkáváme se svérázným a moudrým duchovním učitelem a mnichem Juliánem Mantlem, jenž nás tentokrát provází po cestě k sebeprobuzení, kterou sám prošel během svého pobytu v Indii u skupiny himálajských mnichů. JULIÁNOVA CESTA přináší odpovědi na životně důležité otázky, které si klade každý z nás, kdo je ochoten vykročit na cestu k sebepoznání a naplnění svého osudu. Julián Mantle vstupuje do života Dara Sandersona, muže středního věku, který, ačkoli má na první pohled vše, co si lze přát, je vnitřně hluboce nešťastný a nenaplněný. Díky setkání s mnichem se vydává na šestiměsíční odyseu za nalezením autentického já a rozvinutím svých nevyužitých sil a vnitřního potenciálu. Tato kniha nám ukazuje, jak se naučit proměňovat touhy svého srdce ve skutečnost a začít žít životem, k němuž jsme předurčeni. Prostřednictvím názorných inspirativních poučení a rad nás vede k překonání omezujících názorů a obav, které nám brání následovat své sny, objevit a spoluvytvářet svůj osud a v konečném důsledku získat osobní svobodu, trvalý vnitřní mír a štěstí, na které máme všichni přirozené právo. Tato cesta – Juliánova cesta – odráží věčnou, archetypální cestu vůdce či hrdiny a lze ji v rozličných podobách nalézt v mnoha starodávných textech jak východní tak západní literatury.

Kniha Berlín, Alexandrovo náměstí, která patří mezi základní díla světové literatury a představuje jeden z vrcholů meziválečné německé literární moderny, vypráví o Franzi Biberkopfovi, dělníkovi, prodavači, zlodějíčkovi a pasákovi, jehož životní příběh se odehrává v Berlíně několik let před pádem Výmarské republiky a nástupem nacismu. Seznamujeme se s ním ve chvíli, kdy je propuštěn z věznice, kde si odpykal trest za zabití své přítelkyně, a stojí na prahu nového života, odhodlán stát se slušným člověkem. Zpočátku se mu to také daří. Ale pak se Franz Biberkopf, který od života žádá „víc než namazaný krajíc“, zaplete do opravdové bitvy s čímsi, co přichází zvenčí, co je nevypočitatelné a vypadá jako osud…Biberkopfovy životní peripetie představují ovšem pouze jednu rovinu vyprávění. Na pozadí jeho příběhu před čtenářem vyvstává ten nejoriginálnější a nejdynamičtější obraz velkoměsta, jaký kdy v dějinách literatury vznikl. A tak je hlavním hrdinou knihy, označované za první „velkoměstský“ román, samotný Berlín, který autor líčí jako živou, pulzující bytost, jako organismus žijící v souladu s vlastními přírodními zákonitostmi.Berlín, Alexandrovo náměstí byl několikrát zfilmován, autorem nejznámějšího filmového zpracování je Rainer Werner Fassbinder, jenž podle Döblinova románu natočil stejnojmenný čtrnáctidílný seriál.

Díly: Svět Swannových (388 stran), Ve stínu kvetoucích dívek (480 stran), Svět Guermantových (600 stran), Sodoma a Gomora (528 stran), Uvězněná (412 stran), Uprchlá (288 stran), Čas znovu nalezený (424 stran) Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův román se odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější "obraz mravů" své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" románu tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. "Osud Proustova Hledání je současně záviděníhodný i nezáviděníhodný. Záviděníhodný proto, že Proustovi se skutečně podařilo splnit to, co si ve svém velkém románovém cyklu předsevzal: napsat dílo, kterým dosáhne nesmrtelnosti nejen v tom smyslu, že bude za nesmrtelné formálně uznáno (tedy že se stane součástí kánonu), ale především v tom smyslu, že málokterý román vede tak bohatý "posmrtný" život jako právě Hledání ztraceného času. Interpretací a analýz, které mu byly věnovány, je bezpočet. Celá řada filosofů, literárních teoretiků i estetiků se k Proustovi nepřestává vracet a konfrontovat se s ním. Proust je pro mnoho z nich nejen předmětem zájmu, ale skutečné fascinace: těchto sedm svazků čtenáři poskytuje nekonečné množství podnětů jak ke čtenářskému potěšení, tak k přemýšlení, neboť Proust není jen spisovatel, ale i výjimečný filosof, estetik i sociolog. Jeho dílo je natolik komplexní a mnohovrstevnaté, že zůstává - a navždy zůstane - pro čtenáře tajemstvím: můžeme je číst opakovaně, ale nikdy mu nelze být beze zbytku práv a proniknout do jeho vnitřní architektoniky natolik, abychom mohli říci, že nám nic nového už nemůže dát." Josef Fulka (z Doslovu k českému vydání). Autory překladu, jenž původně vycházel postupně v letech 1979 až 1988 a z něhož vychází i vydání současné, jsou Prokop Voskovec (díly I a II) a Jiří Pechar (díly III až VII). Jestliže Pecharův překlad v našem vydání nedoznal žádných změn, překlad Voskovcův (zejména díl Ve stínu kvetoucích dívek), jemuž úmrtí nedovolilo dílo dokončit, si vyžádal nezbytnou revizi. Nové vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.

Hrát na hudební nástroj by mělo být stejně jednoduché a přirozené jako dýchat. Mnohým z nás v tom však brání obavy a pochybnosti či strach ze selhání a vlastní nedostatečnosti, permanentní neodbytná potřeba hodnotit sebe sama a především urputná snaha "hrát dobře". Zkrátka za většinu potíží s hraním (a nejen s hraním) je zodpovědná naše mysl. Chceme-li v sobě probudit hudebního mistra, musíme se nejprve uvolnit, zklidnit mysl, "zapomenout" na své ego a zbavit se všeho, co nám zatarasilo cestu k přirozenému projevu - a neplatí to jen u hudby, nýbrž u všeho, co děláme. Věhlasný klavírista a skladatel Kenny Werner ve své slavné knize Mistrovství bez úsilí představuje konkrétní způsoby, jak postupně "přeprogramovat" svou mysl a dovolit přirozenému tvůrčímu potenciálu proudit svobodně, bez úsilí a bez stresu. Mistrovství bez úsilí je jedna z nejčtenějších knih o hudbě a hraní, která tisícům hudebníků - a nejen jim - na celém světě pomáhá uvolnit cestu k vlastnímu talentu a potenciálu. Poprvé vyšla v roce 1996 a nyní se konečně dostává i na český knižní trh. Kniha obsahuje praktická cvičení a také inspirativní motivační meditace, které jsou k dispozici ke stažení on-line. Do češtiny je namluvil David Noll, který k nim rovněž složil pianový podkres.