Rybka Publishers strana 15 z 21

Sympaticky ztřeštěná Susie, která má dvě děti, čtyřletou Katie a dvouletého Jacka, ve svém deníku popisuje zkušenosti a zážitky, které jsou důvěrně známé každé ženě, jež se rozhodne opustit slibně se rozvíjející kariéru a zůstane s dětmi doma „na plný úvazek“. Přesvědčuje se, že být doma s dětmi byla ta nejlepší volba a role ženy v domácnosti je skutečně vznešené poslání (nikoli nevděčná dřina), neustále si dává předsevzetí, že se konečně začně věnovat vznešených koníčkům a že bude číst kvalitní literaturu (nikoli pokleslé časopisy a bulvární plátky), snaží se nemyslet na to, že z jejího vztahu k manželovi (jehož podezírá z nevěry) se poněkud vytratila romantika, potýká se s tchyní i s vlastními rodiči (což je boj, který nelze nikdy úplně vyhrát), a především permanentně bojuje s nejrůznějšími pokušeními… Výsledkem je „strhující bláznivý výlet do chaosu rodinného života (Irish Times)“ a bestseller, jehož se Velké Británii dosud prodalo přes sto padesát tisíc výtisků.

Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové, kteří právě před 1150 lety přinesli křesťanství na Moravu. Jak málo o nich víme! A co vlastně víme o době, ve které žili? Román Antonína Polácha Bratři ze Soluně, který se opírá, jak je tomu u autora zvykem, o důkladné studium historických pramenů, nám přiblíží nejen jejich moravskou misi, ale i tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení. Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, kdysi profesor konstantinopolského vysokého učení a chartofylax tamějšího patriarchy, člověk pověřovaný vždy znova důležitými diplomatickými misemi v zájmu Byzantského císařství, rekapituluje v posledních dnech svého života vše, co prožil a vykonal. Během dlouhého několikadenního rozhovoru s bratrem Metodějem, kdy si uvědomuje, že už ve svém grandiózním díle nebude moci pokračovat, vzpomíná na své vzestupy a pády, pravdivě a sebekriticky bilancuje a hodnotí svůj vztah k rodičům, přátelům a politikům, kteří ovlivnili jeho život, ale i k samotnému Metodějovi, svému stašímu bratrovi, jenž má nést dál pochodeň poznání, již spolu v Moravské říši zažehli. Otevřeně se vyznává i ze všeho, co si klade za vinu a čeho lituje. Ve vzpomínkách obou bratří před námi vyvstává dávno zasutý svět Byzantské říše v dobách jejího rozkvětu, odhaluje se jemné předivo vztahů mezi Konstantinopolí a Římem, mocenské zápasy podbarvené náboženskými rozdíly, které zásadním způsobem ovlivňovaly dějiny Evropy v devátém století, i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy. Snad dokáže tato kniha dostatečně vysvětlit, proč si oba solunští bratři svým životem a dílem zasloužili nejen své svatořečení, ale i onu poctu nejvyšší, kdy byli papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 vyjmenování spolu se svatým Benediktem, zakladatelem západoevropského mnišství, patrony a učiteli Evropy.

Toužíte najít partnera podle svých představ? Chtěla byste mít někoho vedle sebe, radovat se ze života a být šťastná? Lámete si trochu hlavu s tím, jak na to? Knížka Jsem nesmělá, ale léčím se přitažlivou formou vysvětluje vše, co potřebujete vědět o seznamování a partnerských vztazích vůbec. Tato kniha je určena pro ženy, které mají chuť ve svém životě něco změnit. Svůj život si z velké části vybíráme sami, buď ho otevřeme světu a lásce, nebo ne. Zbavte se myšlenky, že je třeba čekat. Je tolik žen, které čekají a čekají… Čekají na co? Čekání není život. Život je krátký. A tak hledejte spolu s autorkami této knihy odpověď na otázku, co vám brání v navazování a udržování vztahů, po jakých toužíte.

Pojem lidská práva je již po několik desetiletí pevnou a neodmyslitelnou součástí politické diskuse a našeho jazyka vůbec. O lidských právech mluví a píší akademici, novináři, komentátoři a intelektuálové všeho druhu, zaštiťují se jimi aktivisté, politici a státníci zkrátka tento pojem se natrvalo zabydlel ve veřejném prostoru. Navzdory jeho všudypřítomnosti ovšem panují zkreslené představy o tom, jak se lidská práva a hnutí za lidská práva zrodila, z čeho tato poslední utopie vyvěrá a kde leží její kořeny. Právě to je tématem Moynovy knihy Poslední utopie, jehož české vydání opatřil doslovem Pavel Barša. Moyn především dokládá, že by bylo chybou hledat kořeny ideje lidských práv hluboko v minulosti a chápat naši současnost jako vyvrcholení univerzálních dějin lidstva, kdy byl završen světodějinný zápas za lidská práva. Moyn vyvrací obecně přijímanou tezi, že filozofické počátky lidských práv sahají k přirozenému právu stoiků a křesťanů, které se po¬zději promítlo do teorií společenské smlouvy sedmnáctého století, a že jejich politické počátky leží v Americké a Francouzské revoluci století osmnáctého. Pouhým mýtem je ovšem též představa, že lidská práva se zrodila v roce 1948 v reakci na hrůzy holocaustu. Lidská práva a hnutí za lidská práva v podobě, v jaké je známe a v níž se s nimi identifikujeme vstoupila na jeviště lidských dějin ve skutečnosti až v sedmdesátých letech dvacátého století, a to jakožto postrevoluční utopie, která zaplnila prázdné místo po utopiích revolučních. Slovy Pavla Barši: Zatímco přirozená práva či práva člověka a občana byla součástí buržoazních revolucí, na něž v devatenáctém a dvacátém století navázaly revoluce národní a socialistické, lidská práva v tom smyslu, v jakém jim rozumíme dnes, vykvetla nikoli z vítězství revolucí, ale na jejich troskách. Jejich počátky tedy nemáme hledat na konci osmnáctého století, ani na konci druhé světové války, ale v sedmdesátých letech minulého století. K hlavním faktorům, jež přispěly ke zrodu lidských práv, patřila vedle krachu socialistické utopie a s ním spojenou rezignací na sociální rozměr též změna priorit americké zahraniční politiky, která, zejména po nástupu Jimmyho Cartera do prezidentského úřadu, lidskoprávní agendu přijala za svou a učinila z ní svou dějinnou misi, čímž otevřela cestu k její politické instrumentalizaci. Otázka po kořenech naší lidskoprávní epochy není ovšem zajímavá a důležitá pouze z historického hlediska specifické historické podmínky a kontext, v němž lidskoprávní boom před půlstoletím nastal, jsou totiž ve¬psány do DNA ideje lidských práv a poněkud relativizují její nárok na univerzální a nadčasovou platnost.