Svět křídel strana 19 z 19

Palubní mechanici Liberatorů 311. perutě podílející se od listopadu 1943 do června 1945 na protiponorkových hlídkách se nezaslouženě stali tak trochu opomíjenou skupinou výkonných letců, ačkoli na jejich zručnosti mnohdy závisel život celé osádky. Jejich výcvik a operační služba jsou přiblíženy prostřednictvím osudů jednoho z nich, Stanislava Slezáčka, který se jako jediný Čechoslovák vypracoval do funkce velitele palubních mechaniků – Flight Engineer Leader. Kniha zároveň přináší medailonky všech dalších třiapadesáti letců, kteří zdárně absolvovali výcvik palubního mechanika pro Liberatory a zmiňuje také ty, kteří ho nedokončili. Palubní mechanici Liberatorů 311. perutě podílející se od listopadu 1943 do června 1945 na protiponorkových hlídkách se nezaslouženě stali tak trochu opomíjenou skupinou výkonných letců, ačkoli na jejich zručnosti mnohdy závisel život celé osádky.

Na našem nebi se již vystřídalo velké množství kluzáků a větroňů nesoucích značku OK. Těm zahraničním jsou věnovány knihy Zahraniční větroně se značkou OK od autorské dvojice Zdeněk Pátek a Petr Kolmann. První dva díly knihy vyšly v nakladatelství Svět křídel v roce 2015 a 2019. První byl zaměřen na popis větroňů, které nosily značku OK a byly vyrobeny v zahraničí s výjimkou Německa. To je právem považováno za světovou plachtařskou velmoc a tomu odpovídá i aktivita a nabídka tamějších výrobců. Právě od německých firem pochází také nejvíce zahraničních typů provozovaných se značkou OK. Ve snaze zachovat přibližně stejný počet stran jednotlivých dílů, jsou německé konstrukce kluzáků, větroňů a motorových větroňů nosících od roku 1945 značku OK abecedně rozděleny na dva díly, z nichž ten úvodní vyšel v roce 2019. V závěrečném dílu jsou popsány i nové typy, které byly do českého leteckého rejstříku zapsány po vyjití předchozích knih.

Letecká a životní dráha zapomenutého aviatika „zlaté éry“ československého letectví Eduarda Šimka opulentním způsobem dokumentuje dobu, kdy „vzduch byl naším mořem“. Vůně leteckého benzínu na nás dýchá z každé stránky. Stíhací pilot byl současníkem „králů vzduchu“ Nováka, Hubáčka, Širokého a mnoha jiných, z nichž někteří se měli později proslavit za 2. světové války. Na slavných stíhačkách Letov Š-20 a Avia B-21, Ba-33, B-534 a mnoha dalších létal v Chebu, Praze, Olomouci i na Slovensku. Unikátní a prakticky kompletně dochovaná písemná, fotografická i hmotná pozůstalost dává zcela ojedinělou možnost nahlédnout do všedních, přitom však barvitých osudů příslušníka normativního jádra vojenského letectva Masarykovy republiky.

Po své první knize v této edici s názvem Století četnické kriminalistiky, jež komplexně pojednává o historii kriminalistiky u četnictva na území České republiky a která se setkala se zájmem čtenářů a dočkala se i svého druhého vydání, je autorova pozornost věnována četnickým pátracím stanicím. Slova: „Četnická pátrací stanice Brno“ zná díky úspěšnému televiznímu seriálu Četnické humoresky snad opravdu každý. Co to ale ve skutečnosti byly četnické pátrací stanice? Jak a kým byly obsazeny? Jaké měly úkoly? Jakými technickými prostředky disponovaly a jaké používaly pracovní postupy? A jaké skutečné kriminální případy řešily jednotlivé pátrací stanice? Ještě před tím se ale čtenář seznámí s tím, jak vznikal původní námět televizního seriálu a jaké byly skutečné osudy předobrazů jednotlivých seriálových postav? Na tyto a mnohé další otázky přináší odpovědi právě tato kniha. Po své první knize v této edici s názvem Století četnické kriminalistiky, jež komplexně pojednává o historii kriminalistiky u četnictva na území České republiky je autorova pozornost věnována četnickým pátracím stanicím.

Pojem stíhací eso se zrodil už za první světové války a byl jím označován letec, který ve vzdušném boji dokázal sestřelit nejméně pět nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Od množství sestřelů se totiž odvíjelo i udělování vyznamenání, povýšení, respekt spolubojovníků a mnohdy i finanční odměna. Za Druhé světové války se toto označení hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly prakticky všechny státy, účastnící se tohoto konfliktu. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a tato poměrně malá skupina pilotů dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Velká esa se také často stávala veliteli jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Všichni se samozřejmě snažili sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy sedmi mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali totiž v různých fázích světového konfliktu, na různých letounech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožili jejího konce, jiní boj se smrtí prohráli a zahynuli za řízením své stíhačky.

Kniha „Od 313. (čs.) perutě až ke 4. stíhací letce“ vychází u příležitosti řady “jubileí“ s číslovkou 70. – výročí ukončení II. světové války a návratu našich zahraničních leteckých jednotek do vlasti, – výročí zahájení reorganizace zahraničních leteckých jednotek do mírové organizace čs. letectva v rámci obnovené čs. branné moci.Autor se zaměřil na popis pokračovatelů jedné z čs. perutí – 313. Jejím nástupcem se dnem 28. říjnu 1945 stala 3. letecká divize a rámcové letecké pluky LP 7 a LP 8, každý s jednou letkou letounů “Spitfire“.V knize se dočteme, že od autora to nebyla volba náhodná. Z této perutě “pocházel“ S/Ldr./ škpt. let. František Fajtl, vedoucí skupiny našich letců, kteří byli v r. 1944 uvolnění z RAF a stali se základem našich leteckých jednotek v SSSR. Ale hlavně to byla skutečnost, že dosud nebyla komplexně a pravdivě historie “osmičky“ popsána. V řadách tohoto pluku působil nejdříve jako náčelník štábu a po té pověřený velitel pluku autorův dlouholetý přítel Zdeněk Škarvada.Kniha je uspořádána tak, že sledujeme chronologicky organizační a personální výstavbu “osmičky“, ale nikoliv isolovaně od ostatního “dění“ v čs. letectvu jednotlivých obdobích od r. 1945 do konce r. 1994.Kniha začíná kapitolou, kterou autor označil jako “nultou“. V ní se vrací k pramenům. Stručně přibližuje válečné období 313. čs.perutě v RAF, anabázi tzv. “Fajtlovy skupiny“ na východní frontě, organizace 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Na závěr kapitoly zařadil návrat čs. letců z východní i západní fronty v roce 1945. Autor využil pro popis výstavby “osmičky“ množství rozkazů velitele pluku , jak se zachovaly v archivních fondech VÚA/VHA. Proto se může zdát popis jako strohý výčet, ale díky tomu se mu podařilo to vše “vtěstnat“ na cca 300 stran takové množství informací a jmen. Místo “povídání“ najdeme v knize také rozsáhlou fotodokumentaci. Především sehnal a použil na 130 fotografií skupin pilotů a techniků s popiskou osob, více než 50 fotografií letecké techniky, používané u osmého pluku. Úžasné úsilí věnoval autor “personám“ – sehnal a uspořádal více než 220 fotografií osob, zastávající funkce na vyšších velitelských stupních letectva, fotografie všech velitelů pluku, řady funkcionářů štábů a téměř všech velitelů letek „osmičky“ (a to vč. úplně prvního npor. Masaříka u letky “Spitfirů“ ve Kbelích až po posledního velitele bojové letky pplk. Ing. Aloise Koutného 4. sslt v Přerově). U všech velitelů pluku jsou různě obsáhlé informace o jejich letecké službě.Dovíme se, že pluk dostal číslovku 8, používal dva krycí názvy: VÚ 5448, VÚ 6354, čtyři otevřené názvy: Letecký pluk 8, 8. letecký pluk, 8. letecký stíhací pluk proudový a 8. stíhací letecký pluk a de iure existoval v období od 28.10.1945 do 30.4.1991.K 30.4.1991 byl v Brně zrušen a z jeho podstaty vznikla 81. samostatná stíhací letka Sliač a 82. samostatná stíhací letka Mošnov. Z té pak ještě od listopadu 1993 vznikla ještě 4. samostatná stíhací letka Přerov, zrušená k 31.12.1994. V závěru knihy jsou vloženy stručné informace a zákresy letišť, kde byl pluk dislokován. Zajímavé jsou kopie zápisů z “Kmenového listu bojové zástavy“, dokladující skutečná data předání a převzetí velení pluku. Podrobný přehled o organizaci útvaru lze vidět v několika úplných sestavách funkcionářů pluku (štáb, letky, inženýrská služba) v různých obdobích. Celá řada přehledů přibližuje, jak byly “složeny“ jednotlivé letky, kdo jim velel a v řadě případů se lze dočíst, jak byla v různých obdobích přidělena letecká technika (typ vč. tr. čísla) pilotovi a technikovi. Protože jsou u jednotlivých přehledů uvedeny čísla “rozkazů“ velitele pluku a data vystavení, “dostanou“ pamětníci šanci zavzpomínat na kamarády a kolegy “ve zbrani“. Zároveň lze z přehledů zjistit, jaká technika a v jakých počtech byla v daném období používána. Je dobře, že autor “nezapomněl“, že u pluku sloužily jako vojákyně či občanské pracovnice ženy a aby jim poděkoval, vložil fotografie alespoň některých z nich. V závěru knihy lze najít i stručnou informaci o jednotkách letištního a radiotechnického zabezpečení, které pluk zabezpečovaly a kdo těmto útvarům velel.

Letectví, jako všechny ostatní obory lidské činnosti, přináší s sebou mnohá rizika ohrožující život člověka; zejména pak v průběhu válečných konfliktů. Obrovské rozlohy světového válčiště v době druhé světové války přinutily ozbrojené síly jednotlivých států, aby věnovaly velkou pozornost vzdušným dopravním prostředkům jak pro plynulé zásobování vzdálených bojišť, tak i pro jejich přímé a rychlé spojení s příslušným velitelstvím centrálně tam řídícím útočné či obranné operace. V době válečných konfliktů, ve srovnání s civilním provozem, existují jiné ekonomické ukazatele letecké vzdušné dopravy. Mnohdy nerozhodují počty osob na palubě letadla, ani hmotnost přepravovaného nákladu. Rozhodující je jeho potřeba a hlavně čas, který se při letecké činnosti počítá ne na dny, ale na hodiny. Předmětem následující stati není komplexní přehled leteckých nehod zmíněné dopravní jednotky RAF, je pouhým výběrem některých z nich – v průběhu celkem sedmi uváděných leteckých nehod však došlo k pětaosmdesáti ztrátám na lidských životech. Je ukázkou, že ve válečném konfliktu neumírá člověk jen v přímém boji, ale často i v průběhu celého rozsahu pojetí válečné služby. Oprava : na straně 14 chybí horní fotografie. Napište si mailem, fotografii Vám pošleme.

Výsadkové vojsko je relativně mladý druh zbraně, ale velice intenzivně se rozvíjející. V dnešní armádě již nejsou jen čistě padákové útvary, ale i smíšené a aeromobilní. Tyto v sobě zahrnují jednotky s padákovým výcvikem i bez něho a jsou to zpravidla útvary rychlého nasazení.

V někdejším soudním okrese Kojetín (dnes jižní oblast Olomouckého kraje) působily v prvních letech německé okupace odbojové organizace spadající pod ilegální KSČ či Obranu národa, později zde vyvíjela činnost zpravodajsky orientovaná organizace Viktor a na území okresu došlo v roce 1945 i k akcím partyzánů, především k provádění diverzních akcí na železnici. Z publikace se lze dozvědět mimo jiné rovněž o četných individuálních akcích protinacistického odporu, ukrývání různých uprchlíků či sestřeleného amerického letce nebo přestřelce odbojáře s příslušníky gestapa ve Věrovanech v srpnu 1943. Stranou zájmu nezůstali ani rodáci z okresu, kteří prováděli odbojovou činnost na jiných místech Moravy i Čech. O protinacistický odboj na Kojetínsku se autor knihy zajímá již 15 let. V někdejším soudním okrese Kojetín (dnes jižní oblast Olomouckého kraje) působily v prvních letech německé okupace odbojové organizace spadající pod ilegální KSČ či Obranu národa, později zde vyvíjela činnost zpravodajsky orientovaná organizace Viktor a na území okresu došlo v roce 1945 i k akcím partyzánů, především k provádění diverzních akcí na železnici.

Moc jsem přemýšlel o názvu tohoto povídání. Líbí se mi „Můj život letce“ – to je knížka, kterou mám doma, vyšla někdy za války a jejím autorem je Ernst Udet, jeden z nejúspěšnějších německých pilotů první světové války, avšak za nacismu generál nacistického letectva. Věřil Hitlerovi, ale v roce 1941 se zastřelil. Jeho psaní před nacismem je docela zajímavé, ale tak se moje povídání jmenovat nemůže. Hodně přemýšlím o tom, že jsem měl možnost létat i v komunistické totalitě. Strávil jsem na nebi přes 17000 hodin na 35 typech letadel. V rodině i s přáteli jsme komunistickou zvůli odsuzovali. Mnoho obyvatel Československa tiše odsuzovalo zločiny režimu, ale vykonávali svoje zaměstnání, což byla většina národa. Zdaleka ne všichni byli otevřenými bojovníky proti totalitě. Ano, byl jsem součástí většiny. Měl jsem opravdu velikánské štěstí, že se mi hlavně v létání hodně povedlo přes můj buržoazní původ. Od útlého mládí jsem snil o létání a do dnes jej po celý život miluji. Jsem ale přesvědčen, že kdyby nenastal nešťastný únor 1948, nebyl by letecký život naší generace horší. Mohu jen připomenout slova Jana Nerudy, která se na můj život opravdu hodí: já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Toto není jenom povídání o létání. Musel jsem zmínit krásu mého rodiště a trochu historie mé rodiny i zaměstnání před nástupem k ČSA. Nemohu na to vše zapomenout. Byla to zvláštní doba. Tato kniha je krásné ohlédnutí velkého aviatika nejen na docela barvitý život českého pilota, ale přináší i příběhy několika generací v posledních sto letech. Kniha je i pozvánkou na zajímavá a krásná místa Čech. Nechybí ani vzpomínka na sportovní a vojenské letectví. Oslavou stoleté historie Československých a později Českých aerolinií jsou nezapomenutelné zážitky z doby před i po listopadu 1989.

Přijměte prosím pozvání na procházku zajímavou disciplínou, která zcela jistě řadila našeho vlajkového dopravce mezi přední letecké společnosti světa. Děj se z velké části odehrává v komplikované době komunistické totality. Mohli jsme létat do zahraničí, ale na druhou stranu se setkávali s mnoha nespravedlivými - a z dnešního pohledu už vůbec nepřijatelnými metodami StB a komunistických stranických orgánů. Je v lidské povaze zapomínat na nepříjemnosti a naopak vzpomenout na příjemné, romantické, veselé a pozitivní příhody - a právě o to jsme se s Mirkem chtěli pokusit. Počátek vyprávění zachycuje především Mirkovy zkušenosti, avšak pohříchu jsou málo fotograficky dokumentovány. Létání na dvaašedesátkách už je společné, protože i já jsem na nich prožil krásných třináct roků, počínaje devětasedmdesátým. S následným obdobím Airbusu mi pomohl Ing. Ota Kolín, protože na n?m létal od počátku v roce 1991 až do roku 2008. Díky několika přátel?m a kamarádům jsou zážitky oživeny fotografiemi, připomínajícími mnoho bezvadných lidí. Rozhodně je dobré už v úvodu podotknout, že podstatná většina pracovníků ČSA byla hrdá na příslušnost ke svému zaměstnavateli a velmi úspěšně jej reprezentovala v Československu i na zahraničních destinacích. Byli jsme hrdí na to, že létáme pod značkou OK a s československou vlajkou na kýlových plochách našich letadel. Miloš KVAPIL Již po mnoho let jsou vydávány statistiky o leteckém provozu nad Severním Atlantikem. Obsahují stížnosti provozovatelů na přesycení provozu a uvádějí také seznam společností, které jsou podílníkem uvedeného nahuštění v severoatlantickém prostoru. Od 3. února 1962 až do 23. října 2009 v tomto seznamu byly pravidelně i ČSA. Jedním ze zakladatelů dálkových linek Československých aerolinií byl elegantní, velmi inteligentní a sečtělý muž s vybraným vystupováním, obdivovaný ženami a oblíbený v komunitě posádek, výborný profesionál, navigátor Miroslav Kubrycht (nar. 2.12.1932). Byli jsme přátelé. Mirek miloval dálkovky a měl štěstí, že po skončení funkce navigátora na IL62 se mohl podílet na výcviku posádek A310 nad Atlantikem. Krátce před jeho definitivním odchodem do aviatického nebe jsme byli často spolu. Mirek mi poskytl spoustu informací o historii dálkového létání Československých aerolinií s přáním, abych si to nenechal pro sebe.

Autoři ve své knize uvádí jednak legislativu, která se vztahuje na únosy letadel, jako i jiné formy shora uvedených protiprávních skutků. Autoři se zabývají jednotlivými formami těchto protiprávních jednání v kontextu dobových kriminálních, případně trestních spisů, které v rámci přípravy museli prostudovat. V knize sledují rozvoj zabezpečení ostrahy letišť, provozovaných na našem území, jako i rozvoj kontrolních postupů prováděných zpočátku personálem letišť, později příslušníky bezpečnostních složek Československa. Popisují i únosy letadel, které byly způsobeny nedostatky v práci či špatnou koordinací jednotlivých složek, které měly problematiku ochrany a bezpečnosti dopravních letadel ve své gesci. Jedná se o Federální ministerstvo vnitra, Federální ministerstvo dopravy a Československé aerolinie.

Práce některých průkopníků letectví na konci 19. století dávaly tušit, že se přiblížila doba, kdy se člověk naučí létat. Po neúspěchu evropských průkopníků letectví s motorovými letadly s pevným křídlem v létech asi 1890 až 1900 se těžiště úsilí přesunulo do USA. Tam se v prosinci 1903 bratřím Wrightům zdařily první pokusné lety. Nebyli však jediní, kdo se v té době zabýval řešením letadla. Také do českých zemí docházely občasné zprávy o pokusech Gustava Weiskopfa-Whiteheada a profesora Langleye. Zpráv o bratrech Wrightech bylo zpočátku málo a nebudily velkou důvěru. Pak v roce 1908 přišel Wilbur do Francie a překvapené Evropě předvedl, co s bratrem dokázali. Ukázalo se, že evropští průkopníci letectví zaostávají, avšak záhy dokázali náskok Wrightů dohonit. Zrodila se "aviatická horečka", která zasáhla také české země. Na konci 19. století a v prvních létech století 20. se v českých zemích vynořilo pár zájemců, kteří se pokoušeli vyřešit letadlo těžší než vzduch. Někteří pracovali teoreticky, jiní stavěli modely, málokdo dospěl ke stavbě letadla, zpravidla neúspěšného. Objevují se tu jména Gustav Finger, Jan Hirsch, Vilém Urbánek, Tomáš Málek... V roce 1908 se organizátoři Jubilejní výstavy pražské obchodní a živnostenské komory pokusili získat z Francie některé z prvních letadel. Neuspěli. Po úvodních kapitolách kniha popisuje dění v českých zemích od experimentů Igo Etricha v Trutnově v létech 1907 a 1908 až po poslední lety domácích průkopníků letectví v Plzni na začátku července 1914, již v prvních dnech světové války. Zachycuje činnost domácích letců Jana Kašpara, Eugena Čiháka, Františka Šimůnka, Metoda Vlacha, Karla Tučka, Maxe Bartela, Vincence Barthella, Karla Illnera, Boženy Laglerové, Jana Čermáka, také působení cizích letců Louise-Jeana Gauberta, Roberta Schweizera, Otto Hieronima, Henri Jullerota, Fridolina Keidela, Adolfa Warchalowského, Oswalda Kahnta, Julesa Védrinesa, akrobata Adolpha Pégouda. Neopomíjí letecké spolky ani méně známé domácí průkopníky letectví, stejně jako výstavy letadel, zvláště na pražských autosalonech počínaje rokem 1909. Bohatá byla rovněž přednášková činnost a promítání leteckých filmů v kinech. Kniha podává celkový obraz leteckého dění v českých zemích až do vypuknutí první světové války.

Kniha je sondou do života a fungování finanční stráže v letech 1918-1948. Zapomenuté pašerácké aféry z regionu Novohradska a Kaplicka byly dohledány paběrkováním v desítkách kartonů fondů okresních a krajských soudů, okresních úřadů a policejních ředitelství, resortních věstníků a dobových periodik, pamětí bývalých finančníků a mnohých dalších zdrojů. Publikace přináší také podrobné zmapování událostí září 1938 v jižních Čechách a nevynechává ani divoké období po druhé světové válce. Z pozůstalostí po bývalých příslušnících finanční stráže jsou poprvé publikovány mnohé fotografie a vzpomínky samotných finančníků. Text seznamuje s příběhy pašování cukerínu, valut, nacistických tiskovin a dalšího zboží. Přibližuje, jaké potíže měli financové a četníci s tuláky, žebráky a pytláky a připomíná příběhy Františka Hovorky, Jaroslava Nováka a Václava Klimeše, kteří při službě na hranici v Novohradských horách položili své životy.