Svět křídel strana 18 z 19

Nosným tématem knihy "Kam kráčíš, ČSA?" je definování pravých příčin, proč tradiční, stabilizovaná a konkurenceschopná letecká společnost, která mohla v roce 2023 důstojně oslavit stoleté výročí, se během krátkého historického období propadla na absolutní dno. Jednotliví spoluautoři, bývalí zaměstnanci napříč odbornostmi u ČSA, popisují stav svého reálného poznání velmi srozumitelným způsobem, aby čtenář měl šanci posoudit, kde byl zakopaný pes. Kniha má potenciál vyprovokovat další, dosud žijící, pamětníky k zaznamenání zajímavých profesních příběhů z doby slávy společnosti v některém plánovaném následujícím dílu.

Rudé Mitchelly nad Moravskou Ostravou. Nálety, které zmizely z historie (aniž do ní kdy vstoupily). Rozpačitá bilance. Mustangy proti Fw 190 nad Tachovem. Utkání, které zmizelo za hranicemi. Čtyři mrtví z mariánskolázeňského hřbitova. První, ale ne poslední. Lightningy proti Říšské pracovní službě. „Kotláři“ - vítaní i proklínaní. Největší „hloubkařský“ útok proti letištím v Čechách. Útěk ve stínu Fliegeralarmu. Jak se chovat při útoku hloubkových letců. Krvavá neděle v Domažlicích. Klecanské drama. Mighty Eight opět nad Německem. „Žádnou romantiku života vojenského letce jsme v Klecanech neviděli“. Německé ztráty. Dva kamarádi. Smrt komodora eskadry JG 77. „Nic nepůsobí na morálku českého obyvatelstva tak silně, jako němečtí stíhači“. Messerschmitty z Diany. Černé kříže a rudé hvězdy nad severní Moravou. Osudné utkání nad Drahomyšlem. Nález po 66 letech. Exekuce Heinkelů u Třebíče. Osudný přelet z Malacek. Svědectví archivů. Na vlastní oči. Letecké zásobování obklíčené „pevnosti Vratislav“. Kanadské Mosquito nad Olomoucí. Záhada nočních sestřelů nad Hanou. Navigační omyl. Nebylo to naposledy. Sovětské Spitfiry nad Slezskou Ostravou. Poltavský debakl. Spitfiry, Kittyhawky a Airacobry nad Ostravskem a Opavskem. Porážka viděná ze země. Otazníky kolem sestřelů. Průzkum po 74 letech. „Tajná eskadra“ KG 200 a Frankova „diplomacie“. „Smíšená česká delegace“ letí do Bavorska. Siebel s dopisem pro papeže. Ruzyňský Siebel odlétá do Švýcarska. Napětí se stupňuje. Let do Flensburgu. Mořský orel z Hradce Králové. Mise generála Ziervogela. Poslední přistání K. H. Franka. Rudé a bílé hvězdy nad Ruzyní. Tři Petljakovy jako oběti „friendly fire“. Ruzyně – nultá hodina. Rozporná svědectví pamětníků. Svědectví ruských archivů. Ruzyňský incident z americké strany. Autor skutečně posledního sestřelu nad Prahou. Kobruška čili Bělločka. Poslední nebo první? Sestřely sovětských stíhačů při Pražské operaci. Letecké jednotky Luftwaffe a jejich štáby na českém území v roce 1945. Obsáhlá výběrová antologie od autora, který již před třiceti lety výzkum historie letecké války nad naším územím posunul na kvalitativně úplně novou úroveň. Výběr odborných analytických studií, bohatě doprovázených obrazovým materiálem, zohledňuje více hledisek. V minulých desetiletích byly publikovány v malonákladových či již zaniklých periodicích, nebo dosud nebyly zveřejněny vůbec. Nechybějí v něm letectva klíčových protagonistů letecké války u nás v posledním válečném roce: německého, amerického, britského a sovětského. Dalším kritériem je pak „žánrová“ pestrost: bombardovací útoky, hloubkové nálety na letiště, „kotlářské“ útoky na železnice a pochopitelně letecká utkání jak na západní, tak i na východní frontě – ve dne i v noci. To vše viděno především optikou letců samotných, ať již jejich stroje nesly znaky jakékoli. Ale nejen jich. Také těch dole – německých štábních důstojníků, okupačních úřadů i protektorátních četníků. Ale také českých civilistů, hledajících spásu před bombami v krytech, před kulkami kotlářů v nejbližším příkopě, nebo jen užasle pozorujících boje a dění na obloze. Své místo zde nalezly i některé další méně známé aspekty a epizody, které spoluutvářely kulisy závěru letecké války na našem území. „Nebýt Jiřího Rajlicha, tak o letecké válce nad Čechami a Moravou nevíme zhola nic… on byl ten první, kdo otevřel dveře do této dosud neprobádané tématiky… on byl tím prvním, kdo zahájil seriózní historický výzkum letecké války.“ Letité konstatování z webových stránek, věnovaných právě letecké válce nad Československem, má stále svou platnost i patřičnou váhu.

Čtenářům se dostává do rukou další díl dlouholetého badatelského projektu o čs. letcích, které po komunistickém převratu z února 1948 donutilo nastalé nepřátelské prostředí ve vlasti, kam se tři roky předtím vítězně vrátili z Velké Británie, volit opětovný exil – ten nejdelší. Tento svazek navazuje na 1. díl, kde bylo objasněno podhoubí a následné děje, jež přivedly příslušníky západního leteckého odboje k opakovanému odchodu za hranice a vstupu do řad RAF. Pokračuje zde výčtem osudů exilových letců v abecedním pořadí jmen v rozsahu liter H-M. Opět se zde setkáváme s využitím čs. leteckých exulantů v široké škále letového i pozemního přidělení u Královského letectva od konce 40. do počátku 70. let minulého století nejen na britských ostrovech, ale též v zámořských državách.

Již několik let přemýšlím o tom jak zachytit tu prchající atmosféru, kterou jsme zažívali v aeroklubech v 60.-70 letech minulého století, v době, kdy Orlíky vládli našemu nebi. Tak jako já hltám vše co o létání u nás někdo napíše, věřím, že se mezi čtenáři najdou takoví, které zaujmou následující stránky, na kterých jsem se snažil zachytit nezapomenutelné okamžiky spojené s létáním na kluzácích ve druhé polovině 20. století. Díky přízni osudu jsem se mohl řadu let věnovat sportu, který mne od útlého mládí fascinoval a svou dramatičností překonal moje očekávání. Bezmotorové létání je sport, ve kterém o vítězi nerozhoduje síla svalů ale rychlost a správnost rozhodnutí a těch musí pilot kluzáku vykonat během jednoho přeletu desítky. Každý přelet je napínavé drama s otevřeným koncem, a ty nejnapínavější okamžiky probíhají nejčastěji bez diváků. Síla zážitku je tak mocná, že úspěšný přelet, při kterém se pilot často dostává nad úplně neznámé kouty naší krásné země, naplní pilota nádhernými vzpomínkami na mnoho dalších let. Proto se chci podělit s ostatními o tu hromadu štěstí, kterou s sebou stále nosím a taky poděkovat všem, kteří mi umožnili část mého aktivního života takto naplnit. Díky partě na letišti jsem se naučil vycházet s nejrůznějšími lidskými povahami, pěstoval si trpělivost ale i rozhodnost v jednání a kreativnost v myšlení. Měl jsem několikrát možnost létat na soutěžích v bezmotorovém létání se špičkovými československými plachtaři. Každý let v jejich blízkosti mi přinášel nové poznatky a jsem velmi rád, že jsem mohl tyto okamžiky prožívat. Bezmotorové létání je sport, ve kterém o vítězi nerozhoduje síla svalů ale rychlost a správnost rozhodnutí a těch musí pilot kluzáku vykonat během jednoho přeletu desítky. Každý přelet je napínavé drama s otevřeným koncem, a ty nejnapínavější okamžiky probíhají nejčastěji bez diváků.

Chci si všimnout jedné, bezmála dekádu trvající, letecké epizody. Jedná se o předvádění letových výkonů vojenských letadel v časovém intervalu 1987 – 1996. Proč právě toto téma a né jiné? Mám osobní, dobré vztahy s Odbornou společností leteckou z.s., která již dlouhá léta realizuje každý měsíc besedy pro aviatickou veřejnost v posluchárnách Fakulty dopravní ČVUT v Praze na Albertově. Svého času jsem tam též prezentoval dvě besedy, z nichž jedna měla nosné téma právě existenci DT. Protože vím, že když mluví jeden člověk, dřív nebo později, ale za to vždycky, začne jeho projev být nudný, pokud si nenajde nějaké zpestření. Moje volba byla taková, že jsem si přizval některé kolegy z DT. Oni pochopitelně celou besedu obohatili. Z plánovaného programu na asi jeden a půl hodiny se to zvrhlo na bezmála tři hodiny se širokým zapojením publika. Tak když tedy vůbec o něčem pohovořit, byť psanou formou, proč ne o DT? Protože jo.

Předložený dvoudílný knižní projekt si vytkl za úkol zmapovat dosud souhrnně nezpracovanou tématiku působení čs. letců na britské stíhačce Hawker Hurricane. Po stručném obeznámí s vývojem typu, jako takového, se v 1. dílu zaměřuje na použití těchto letounů u dvou národních perutí č. 310 a 312, operujících se stroji v rámci RAF od bitvy o Británii. V numerickém sledu navazuje britskými squadronami, u nichž v létech 1940-42 bojoval nemalý počet čs. pilotů. Nechybí ani seznamy konkrétních strojů používaných Čechoslováky. Svazek doplňuje 490 obrazových příloh a 43 barevných bokorysů.

V úvodu se autor otevřeně přiznává, že jej k této tematice přivedla jiná totalitní diktatura, když v 70. letech během tuhé komunistické normalizace patřil mezi ty mladé trampy, jejichž snem, ve snaze odlišit se od konformní většiny, bylo provokativní nošení součástek britské a americké vojenské výstroje. Od romantického klukovského obdivu k minulosti se autor časem dostal k věcnému zkoumání historické reality. Přesto jsou čeští trampové hrdiny první reportáže o jejich činnosti mezi španělskými guerrilleros v době tamní občanské války, kdy po vítězství frankistů mnozí z nich skončili v řadách čs. zahraniční armády ve Velké Británii. Další vyprávění čtenáře provází bojišti v severoafrické poušti, při obléhání francouzského přístavu Dunkerque i po Slovensku, kde prožívala krutou kalvárii v rámci bojů 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR i větší skupina českých důstojníků, kteří prošli paravýcvikem ve Velké Británii a jako dobrovolníci zde poznali pravou tvář sovětských “spojenců”. Finále této knihy přivádí čtenáře do Čech, kde s trojicí českých reportérů (rovněž s parašutistickým výcvikem) projde bojem amerických jednotek o Cheb, pozná hořkost první čs. jednotky ze Západu, která se na zásah Sovětů nesměla zúčastnit osvobození Prahy, kde zatím bojovali na barikádách v kuriózně získaných battledressech a britských přilbách i někteří skauti z pozoruhodné odbojové organizace Zpravodajská brigáda. Němý průvodce touto knihou - britský battledress - poznamenal nechtíc jeho české nositelem stigmatem “zápaďáctví”, které způsobilo, že drtivá většina hrdinů knihy skončila v komunistických kriminálech či v nedobrovolném exilu. Opožděným holdem jejich upřímného vlastenectví chce být proto i kniha “Příběhy starých battledressů”… Ve volném pokračování čtenářsky úspěšné knihy historika a publicisty Jindřicha Marka PÁTOU KARTU BERE SMRT (Českoslovenští parašutisté v britských battledressech 1941-1945) využívá zkušený autor literatury faktu svou oblíbenou metodu historické reportáže k tomu, aby čtenáře provedl po nejzajímavějších stopách historického užití battledressu - blůzy britského polního stejnokroje - v bojích českých vojáků s německými nacisty v letech 2. světové války.

V 80. letech 20. století vycestovalo za prací (nejen) na libyjská letiště tisíce lidí z Československa. Postupně se jim podařilo otevřít Střední leteckou školu pro piloty i mechaniky a provozovat tři letecké výcvikové pluky pro libyjskou armádu. O jejich práci je tato kniha.

V první části (Českoslovenští letci v RAF, Praha: Naše vojsko, 2016) jsme se zmínili, že 311.čs.bombardovací peruť je pro nás bezesporu nejvýznamnější jednotkou v RAF, u níž bojovali Čechoslováci. Jak ale víme, nebyla jedinou, u níž za války působili v operační službě. Tato skutečnost je méně známá a proto jsme se v následujících textech pokusili postupně ukázat i na jiné spojenecké jednotky, kde také sloužili či působili Čechoslováci. Každá kniha má svá specifika a tak i v této části se pokusíme čtenáři alespoň v náznacích přiblížit jejich válečnou službu v souvislosti s některými jednotkami vojenských sil Svobodné Francie - Forces Françaises Libres (FFL), a letectva Svobodné Francie - Forces Aériennes Françaises Libres (FAFL). I v těchto případech byla mnohdy jejich činnost svou náplní rozhodně zajímavá, pestrá, a mnohdy i velmi překvapivá.

Militaria

Tato kniha chce čtenáři nabídnout dva příběhy o těch, kteří se rozhodli říci první světové válce ne. Jedni odvahou v císařské uniformě žádat mír a druzí odvahou změnit tuto uniformu a vynutit si konec války dokonce ve prospěch samostatnosti svého národa. Příběhy rumburských vzbouřenců i československých legionářů-výzvědčíků v Itálii opravdu stojí za naší pozornost i po 90 letech bez ohledu na módní snahy náš pohled na tyto události opět falšovat a deformovat.