Svět křídel strana 11 z 19

Kniha se zaměřuje na podrobný popis několika méně známých leteckých soubojů, k nimž došlo v roce 1944 nad územím tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Největší pozornost je věnována velké bitvě mezi americkými a německými stíhači nad západními Čechami dne 16. října 1944 a obdobnému střetnutí dne 25. srpna 1944 nad Moravou, kdy došlo k jednoznačným porážkám německé Luftwaffe. Tvrdé souboje se ztrátami na obou stranách potom proběhly 28. srpna 1944 na Znojemsku a Třebíčsku a 18. prosince 1944 na Olomoucku. Zpracovány jsou rovněž dramatické letecké události, které se nad naším územím odehrály ve dnech 19. a 20. listopadu 1944

Tato kniha je doplněním života a provozu stíhacích MiGů-23 v našem vojenském letectvu, ale i doplněním činnosti převážně u 1. stíhacího leteckého pluku „Zvolenského“. Jsem rád, že se materiál kolem stíhacích třiadvacítek díky ochotným kolegům a kamarádům podařilo nashromáždit do této podoby, která v historii našeho letectva od r. 1918 nakonec vznikla a která nemá obdoby. V našich knihovnách nenajdete tak komplexní přehled o provozu konkrétního typu letounů jako v tomto případě stíhacích třiadvacítek. Některé informace se sice v určitých kapitolách opakují, ale v kapitole samé pak vytváří celkové porovnání za celou skupinu stíhacích MiGů-23MF, ML a cvičné varianty U, která doprovázela výcvik pilotů na stíhacích třiadvacítkách.

Atlas oblaků je určen všem meteorologům, přírodovědcům, pilotům, učitelům a studentům, zájemcům o počasí, odborníkům v dopravě a všem, kteří se zajímají o oblaka a dění na obloze.

Zhruba po roce tuzemských linek přibyly lety zvané speciály. Do Burgasu, Varny a Konstance. Létaly se hlavně odpoledne a v noci a cestovali v nich rekreanti tehdy jediné cestovní kanceláře Čedok. Tyto lety byly provozovány IL 18 – turbovrtulovými letadly. V některých bylo bife umístěno v centroplánu, takže tam byl od motorů za letu obrovský kravál a celý prostor neskutečně vibroval. Byl to takřka eskamotérský kousek, strefit se při nalévání piva do připravených papírových kelímků, které poskakovaly po pracovním stole jako kašpárci sem a tam a ty na kraji se poroučely volným pádem k podlaze. Jednou se nám za turbulence vysypala na zem dokonce celá přepravka plná jídel. I když už jídlo zbylo navíc, museli jsme je sesbírat a dát zpátky na platíčka a do přepravky, aby se neválelo po zemi. Jaké bylo naše překvapení, když jsme přitom našli ještě dvě kaviárová vejce z nějakého předchozího letu! Jídlo pro cestující na speciálech bylo skromné, úhledně uložené v polystyrenových krabicích, které jsme nosili ve štosu na sobě a práce tím rychle ubíhala. Jako třešnička na dortu se podávalo naše plzeňské, na které se vyprahlí cestující evidentně těšili celou dovolenou. Nevím, nevím, jak by to s posádkou dopadlo, kdybychom ho zapomněli v Praze. Odlety s rekreanty z výše zmíněných destinací byly vždy velké divadlo. Po vyhlášení odletu našeho letadla se cestující vyhrnuli z budovy letiště do prostoru před odletovou halou se všemi ranci a zavazadly, co si nepodali k odbavení, zřejmě proto, aby neměli přesváhu. Stáli jsme ve dveřích letadla, připraveni je náležitě uvítat a viděli jsme, jak se po uvolnění zábradlí, které je předtím drželo v šachu, vyřítili takřka v oblaku prachu směrem k letadlu. Podobné scény mi připomínaly pádící stáda bizonů v prérii. V té chvíli jsem měla strach, že až doběhnou, převrátí letadlo vzhůru podvozkem. Ti nejzdatnější, kteří doběhli jako první, vždycky na schodech utvořili zmítající se uzel, kvůli kterému nikdo nemohl nastoupit. Byla to hra „kdo bude sedět u okénka“ a stala se z toho oblíbená disciplína „kdo s koho?“ Nechápala jsem to, skoro vždycky se létalo v noci, tzn. všichni viděli to samé jako kdyby se podívali potmě doma do sklepa. Ve vstupních dveřích se nás snažili převálcovat a na naše srdečné uvítání nebyli zvědaví. Zažila jsem, jak jeden pán ve dveřích letadla křičí nevěřícně na svou o něco dříve nastoupivší manželku: „Blaženo, ty krávo, dyť sedíš v pilotní kabině!“

Učebnice zahrnuje důkladný popis všech jevů, ovlivňujících letecký provoz, jako je námraza, turbulence nebo bouřky, dále čtenáři předkládá podrobné znalosti teploty, tlaku, vlhkosti, oblačnosti, větru a dalších meteorologických prvků. Nově zahrnuje také obsáhlou kapitolu o termice a všeobecnou klimatologii světa, stejně tak i kapitolu o meteorologických zprávách a předpovědích s vysvětlením, jak jim porozumět.

Titul „Ocelový hřebec Mig-19“ je autentickou prací, jaká v české letecké literatuře dosud scházela. Autor Libor Režňák v ní čtenáři předkládá ucelená fakta o zavádění, používání i postupném vyřazování prvního nadzvukového typu čs. vojenského letectva. Nejde pouze o kompletní popis technického rámce uvedené problematiky. Bývalý vojenský pilot si všímá také „lidské“ stránky celého procesu, navozené popisem životních osudů řady letců, s typem Mig-19 spojených. Úvod „devatenáctek“ je věnován nástinu politické situace poloviny padesátých let minulého století, kde autor nachází podstatu zavedení nadzvukového stíhacího letounu do výzbroje čs. vojenského letectva. Přes hodnocení celkového morálního a technického stavu tehdejších vzdušných sil se dostává k detailnímu popisu přeškolení prvních čs. pilotů, který je obohacen o dosud nepublikované skutečnosti, tedy letecké havárie a katastrofy. Skutečná jména pilotů a trupová čísla letounů jsou rámována datumem, hodinou i místem události, nechybí ani výsledky pátrání a oficiální závěry vyšetřovacích komisí. V období provozu čs. letounů typu Mig-19 došlo k celkem 47 mimořádným událostem. Kniha „Ocelový hřebec“ nemapuje pouze typ Mig-19. V rozmezí let 1958 – 1972 čtenáři předkládá také podrobný popis stěžejních událostí všech typů v čs. letectvu provozovaných letounů a vrtulníků. Jde o řádově stovku leteckých katastrof, nejméně 150 havárií a další desítky nejrůznějších poškození vojenské letecké techniky. Velmi zajímavou část „Ocelového hřebce“ tvoří také podrobný rozbor všech významných leteckých cvičení, konkrétní stavy letecké techniky i průběžný vývoj organizační struktury čs. letectva v kontextu s obdobným vývojem leteckých sil zemí západní Evropy. Přínosem práce L. Režňáka je dále rozbor systému čs. protivzdušné obrany a úspěchů či problémů tehdejších obránců čs. státní hranice. Podstatnou část publikace tvoří obrazová dokumentace. Řada naprosto unikátních záběrů nejen „devatenáctek“ tak představuje samostatnou rekapitulaci vývoje čs. poválečného vojenského letectva. Některé tituly mohou v knihovně leteckého nadšence jistě scházet, v případě „Ocelového hřebce Mig-19“ by šlo o chybu přímo nenapravitelnou! Nové vydání, doplněné o tři stovky nových fotografií a textově rozšířené.