Svět křídel strana 13 z 22

Atlas oblaků je určen všem meteorologům, přírodovědcům, pilotům, učitelům a studentům, zájemcům o počasí, odborníkům v dopravě a všem, kteří se zajímají o oblaka a dění na obloze.

Tato kniha je doplněním života a provozu stíhacích MiGů-23 v našem vojenském letectvu, ale i doplněním činnosti převážně u 1. stíhacího leteckého pluku „Zvolenského“. Jsem rád, že se materiál kolem stíhacích třiadvacítek díky ochotným kolegům a kamarádům podařilo nashromáždit do této podoby, která v historii našeho letectva od r. 1918 nakonec vznikla a která nemá obdoby. V našich knihovnách nenajdete tak komplexní přehled o provozu konkrétního typu letounů jako v tomto případě stíhacích třiadvacítek. Některé informace se sice v určitých kapitolách opakují, ale v kapitole samé pak vytváří celkové porovnání za celou skupinu stíhacích MiGů-23MF, ML a cvičné varianty U, která doprovázela výcvik pilotů na stíhacích třiadvacítkách.

„Jak je patrné z podtitulu, je kniha věnována výstavbě čs. protivzdušné obrany v období více než pětapadesáti let. Formou přehledů mapuje organizační výstavbu hlavních druhů vojsk – stíhacího letectva, hlásné služby/radiotechnického vojska a protiletadlovců – dělostřelectva a raketového vojska. Autor se rozhodl zmíněnou problematiku zpracovat formou chronologicky řazených kompletních přehledů výstavby jednak organizační a personální. V pasážích “Kdo velel?“ jsou uvedeni funkcionáři od nejvyšších stupňů „pyramidy“ zodpovědnosti za svěřená bráněná místa a prostory a je doplněna obsáhlou fotogalerií, až na úroveň velitelů leteckých pluků. Bohatě je zmíněna a představena na desítkách ilustračních fotografií výzbroj a prostředky, podílející se na protivzdušné obraně státu od počátků (včetně kořistních typů radiolokátorů a protiletadlových kanónů) a dále celá typová řada radiolokační techniky ze SSSR, používané protiletadlové raketové komplety a celá typová řada MiGů, používaná až do léta 1997, kdy vznikly Vzdušné síly AČR.

Příběh československého pilota RAF F/Lt Kurta Taussiga

Jak nazvat celou sbírku povídek o mém, o naššem (myslím na své spolužžáky, kamarády a kolegy) létání, které v mém případě trvalo třiapadesát let. Svědkem této žživotní etapy je kromě letových zápisníků i svazek lékařských zpráv v Ústavu leteckého zdravotnictví, který je zatím bezkonkurečne nejtlustší v celém archivu. Pokud se týká slovního spojení dálky a letce, jsem poněkud v rozpacích. Takové to pravé, pionýrské létání s romantikou a vůní dálek, bylo spjato s letadly „Bristol Britannia, pak se sovětskými letouny IL 18, TU 104 a posléze s IL 62 a jejich posádkami. To užž bylo skvěle popsáno kapitánem Miloššem Kvapilem v jeho knize „Dálkovky.“ Nástupem moderních, nesovětských letadel v roce 1990 (Airbus A-310) už na dálkových tratích ulpíval jen lehký opar romantiky a kouzlo dálek se smekalo ke kouzlu komerce a veřejnosti málo dostupných kalkulací. Na to jsme neměli vliv, ale létání nás bavilo nesmírně

Publikace přibližuje nejen technické údaje, vybavení, výzbroj, ale také podstatné momenty z provozu letounu v našem letectvu. Obsahuje i osobní zážitky pilotů, kteří tento „atomový“ bombardér létali. Pro modeláře jsou zde i slušné podklady se spoustou zajímavých detailů a fotografií.

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere. Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva. Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál.

Úřad pro civilní letectví doporučuje tuto učebnici jako studijní materiál pilotum, kteří chtějí získat osvědčení způsobilosti soukromého pilota letounu PPL(A), pilota vrtulníků PPL(H), pilota kluzáků, pilota motorových kluzáků, pilota ultralehkých letounů (SLZ), pilota bezpilotních letadel (UA) a modelu nad 20 kg. Nová učebnice ve velkém formátu A4 obsahuje kapitoly: Letecké právo a postupy ATC Lidská výkonnost Meteorologie Komunikace Základy letu Nakládání a vyvažování Výkonnost - letouny Obecná znalost letadla Navigace

V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí.

Moderní učebnice létání s padákovými kluzáky

Již šesté, přepracované vydání jediné kompletní učebnice pro zájemce o létání tentokrát s rokem vydání 2016, vychází během měsíce březen 2016. Od předchozího vydání knihy Učebnice pilota v roce 2013 budou některé kapitoly přepracovány a doplněny v souvislosti s platnou legislativou a jejími změnami, které vstupují v platnost v roce 2016.

Stíhací pilot Otto Smik (1922-1944), nejúspěšnější čs. stíhač druhé poloviny 2. světové války, byl nevšední osobností. Nejen svým původem a místem narození, ale zejména bojovými a služebními úspěchy. Osud mu sice vyměřil pouhých 22 roků života, ale vydaly by na román, nebo přinejmenším cestopis. Prvních dvanáct roků svého života prožil v Gruzii, odkud se s rodinou přestěhoval do Československa, jehož barvy pak za války hájil a proslavil na evropském nebi. Za vysněnou zbraní podnikl složitou a nebezpečnou cestu přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Libanon do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Část leteckého výcviku absolvoval tam, část až ve vzdálené Kanadě. Létal a bojoval nad Británií, Francií, Belgií, Nizozemskem i Německem. Pochovali ho nejprve v Nizozemsku, později v Belgii, aby místo svého posledního odpočinku nakonec nalezl na Slovensku. Za svého jej měli či mají Čechoslováci, Slováci, Britové i Židé, ale ulice jsou po něm nazvány jen v nizozemském Zwolle a v české Praze. Jeho kariéra byla krátká a závratná. Z obyčejného důstojnického sluhy to dotáhl až na velitele britské peruti, jednoho z pouhých tří čs. letců, jimž velení RAF prokázalo takové uznání. Bojoval výhradně na Spitfirech různých verzí a stal se nejúspěšnějším čs. stíhačem v kabině tohoto legendárního letounu. V historické tabulce čs. stíhacích es zaujímá pátou nejvyšší příčku co do počtu sestřelených nepřátelských letounů a druhou v počtu vykonaných ofenzivních operací. Provedl celkem 263 operačních letů, z nichž 215 podnikl nad nepřátelským územím. Ve vzdušných bojích sestřelil celkem 10 nepřátelských letounů jistě, 2 pravděpodobně a 3 poškodil; zlikvidoval i 3 bezpilotní střely V-1 - nehledě ovšem na další četné cíle zničené či poškozené na zemi a na vodě. Proslul i svým dvojím sestřelením nad nepřátelským územím – poprvé dokázal uniknout zajetí a vrátit se zpět, podruhé na jeho návrat kamarádi čekali marně. Pochyby a pátrání po místě jeho posledního odpočinku však skončily až více než dvě desítky let po jeho smrti. O tom všem a ještě o mnohém dalším vypráví tato bohatě vypravená kniha, uzavřená podrobnými tabulkami.

Ve stínu několika známých leteckých bitev, k nimž došlo nad naším územím v létě 1944, zůstává rozsáhlá bombardovací operace americké 15. letecké armády ze dne 7. srpna 1944. V jejím průběhu došlo nad Slezskem ke stíhacímu souboji, v němž německá Luftwaffe utrpěla první jednoznačnou porážku. Zároveň se však na Opavsku zřítil i jeden americký čtyřmotorový bombardér, jehož osádka se sice dokázala zachránit na padácích, několik letců však bylo po přistání vystaveno hrubým fyzickým útokům. Zejména díky postupnému kontaktování celé řady přímých účastníků mise 7. srpna 1944, při níž Američané přišli o dvanáct těžkých čtyřmotorových bombardérů a čtyři doprovodné stíhačky, zatímco na straně německých a maďarských obránců ztráty převýšily dvě desítky, bylo možné tuto důležitou bojovou operaci podrobně a čtivým způsobem zpracovat.

Druhý díl vzpomínek leteckého mechanika Jana Čecha na více i méně kuriózní letadla, i na letadla, která znamenala průlom v letecké dopravě. Kniha připomíná typovou pestrost dopravních letadel 60. a 70. let 20. století — dnes už nahlížíme na tyto stroje jako na raritní, mnoho z nich už na obloze ani neuvidíme. Kniha přináší nevšední pohledy technika, který „byl u toho“ a každé letadlo měl možnost podrobně poznat. Publikaci doplňují dobové fotografie. A jaká by byla letecká doprava bez půvabných letušek? Proto se v závěru knihy dočteme i o krásných ženách ve službách letectví.

Obsahem knihy je osud nepublikovaná historie zpravodajských výsadků po roce 1945 do vzniku 22. výsadkové průzkumné roty v roce 1957, a následně dalších speciálních jednotek hloubkového průzkumu. Tyto jednotky jsou často považovány jako součást výsadkového vojska. Dokumenty však dosvědčují, že od samého počátku šlo o jednotky speciální a to vždy podřízené zpravodajským orgánům. Na základě dostupné a nově zpřístupněné dokumentace v historických ústavech je objasněn vznik a okolnosti založení prvních zpravodajsko diverzních jednotek ČSA těsně po 2. světové válce, jejich organizaci, výzbroj, spojovací technika a metody a programy výcviku a popis velkých cvičení s vojsky. Jde o první zveřejnění dosud nepřístupných materiálů.

5. stíhací letecký pluk, dislokovaný na letišti v Líních u Plzně, zanikl po více než čtyřicetileté existenci v listopadu 1991. Jako jeden z mála novodobých leteckých útvarů měl přímé kořeny ve slavných československých perutích, které bojovaly po boku spojeneckých sil v bitvách druhé světové války na západní frontě. Pluk byl nejzápadněji dislokovaným leteckým útvarem Československé lidové armády. Jako pluk frontového letectva plnil úkoly protivzdušné ochrany státní hranice. Řada z jeho pilotů dosáhla v armádě vysokých hodností a v letectvu vysokých služebních funkcí. V textové a obrazové části zachycuje kniha bohatou historii od roku 1945. Většina materiálů, které se podařilo zachránit při likvidaci útvaru, je publikována vůbec poprvé. Textovou část doplňují příběhy velitelů i pilotů útvaru – legend československého a českého vojenského letectva – charakterizující období let 1948-1991. Tyto příběhy mají nespornou historickou hodnotu a jsou doplněny podrobnostmi o době, ve které se odehrávaly. Součástí knihy je i historie 3. praporu radiotechnického zabezpečení, přehled velitelů a seznam pilotů, kteří položili život při plnění služebních povinností.