Svět křídel strana 13 z 22

Titul „Ocelový hřebec Mig-19“ je autentickou prací, jaká v české letecké literatuře dosud scházela. Autor Libor Režňák v ní čtenáři předkládá ucelená fakta o zavádění, používání i postupném vyřazování prvního nadzvukového typu čs. vojenského letectva. Nejde pouze o kompletní popis technického rámce uvedené problematiky. Bývalý vojenský pilot si všímá také „lidské“ stránky celého procesu, navozené popisem životních osudů řady letců, s typem Mig-19 spojených. Úvod „devatenáctek“ je věnován nástinu politické situace poloviny padesátých let minulého století, kde autor nachází podstatu zavedení nadzvukového stíhacího letounu do výzbroje čs. vojenského letectva. Přes hodnocení celkového morálního a technického stavu tehdejších vzdušných sil se dostává k detailnímu popisu přeškolení prvních čs. pilotů, který je obohacen o dosud nepublikované skutečnosti, tedy letecké havárie a katastrofy. Skutečná jména pilotů a trupová čísla letounů jsou rámována datumem, hodinou i místem události, nechybí ani výsledky pátrání a oficiální závěry vyšetřovacích komisí. V období provozu čs. letounů typu Mig-19 došlo k celkem 47 mimořádným událostem. Kniha „Ocelový hřebec“ nemapuje pouze typ Mig-19. V rozmezí let 1958 – 1972 čtenáři předkládá také podrobný popis stěžejních událostí všech typů v čs. letectvu provozovaných letounů a vrtulníků. Jde o řádově stovku leteckých katastrof, nejméně 150 havárií a další desítky nejrůznějších poškození vojenské letecké techniky. Velmi zajímavou část „Ocelového hřebce“ tvoří také podrobný rozbor všech významných leteckých cvičení, konkrétní stavy letecké techniky i průběžný vývoj organizační struktury čs. letectva v kontextu s obdobným vývojem leteckých sil zemí západní Evropy. Přínosem práce L. Režňáka je dále rozbor systému čs. protivzdušné obrany a úspěchů či problémů tehdejších obránců čs. státní hranice. Podstatnou část publikace tvoří obrazová dokumentace. Řada naprosto unikátních záběrů nejen „devatenáctek“ tak představuje samostatnou rekapitulaci vývoje čs. poválečného vojenského letectva. Některé tituly mohou v knihovně leteckého nadšence jistě scházet, v případě „Ocelového hřebce Mig-19“ by šlo o chybu přímo nenapravitelnou! Nové vydání, doplněné o tři stovky nových fotografií a textově rozšířené.

Zhruba po roce tuzemských linek přibyly lety zvané speciály. Do Burgasu, Varny a Konstance. Létaly se hlavně odpoledne a v noci a cestovali v nich rekreanti tehdy jediné cestovní kanceláře Čedok. Tyto lety byly provozovány IL 18 – turbovrtulovými letadly. V některých bylo bife umístěno v centroplánu, takže tam byl od motorů za letu obrovský kravál a celý prostor neskutečně vibroval. Byl to takřka eskamotérský kousek, strefit se při nalévání piva do připravených papírových kelímků, které poskakovaly po pracovním stole jako kašpárci sem a tam a ty na kraji se poroučely volným pádem k podlaze. Jednou se nám za turbulence vysypala na zem dokonce celá přepravka plná jídel. I když už jídlo zbylo navíc, museli jsme je sesbírat a dát zpátky na platíčka a do přepravky, aby se neválelo po zemi. Jaké bylo naše překvapení, když jsme přitom našli ještě dvě kaviárová vejce z nějakého předchozího letu! Jídlo pro cestující na speciálech bylo skromné, úhledně uložené v polystyrenových krabicích, které jsme nosili ve štosu na sobě a práce tím rychle ubíhala. Jako třešnička na dortu se podávalo naše plzeňské, na které se vyprahlí cestující evidentně těšili celou dovolenou. Nevím, nevím, jak by to s posádkou dopadlo, kdybychom ho zapomněli v Praze. Odlety s rekreanty z výše zmíněných destinací byly vždy velké divadlo. Po vyhlášení odletu našeho letadla se cestující vyhrnuli z budovy letiště do prostoru před odletovou halou se všemi ranci a zavazadly, co si nepodali k odbavení, zřejmě proto, aby neměli přesváhu. Stáli jsme ve dveřích letadla, připraveni je náležitě uvítat a viděli jsme, jak se po uvolnění zábradlí, které je předtím drželo v šachu, vyřítili takřka v oblaku prachu směrem k letadlu. Podobné scény mi připomínaly pádící stáda bizonů v prérii. V té chvíli jsem měla strach, že až doběhnou, převrátí letadlo vzhůru podvozkem. Ti nejzdatnější, kteří doběhli jako první, vždycky na schodech utvořili zmítající se uzel, kvůli kterému nikdo nemohl nastoupit. Byla to hra „kdo bude sedět u okénka“ a stala se z toho oblíbená disciplína „kdo s koho?“ Nechápala jsem to, skoro vždycky se létalo v noci, tzn. všichni viděli to samé jako kdyby se podívali potmě doma do sklepa. Ve vstupních dveřích se nás snažili převálcovat a na naše srdečné uvítání nebyli zvědaví. Zažila jsem, jak jeden pán ve dveřích letadla křičí nevěřícně na svou o něco dříve nastoupivší manželku: „Blaženo, ty krávo, dyť sedíš v pilotní kabině!“

Atlas oblaků je určen všem meteorologům, přírodovědcům, pilotům, učitelům a studentům, zájemcům o počasí, odborníkům v dopravě a všem, kteří se zajímají o oblaka a dění na obloze.

Tato kniha je doplněním života a provozu stíhacích MiGů-23 v našem vojenském letectvu, ale i doplněním činnosti převážně u 1. stíhacího leteckého pluku „Zvolenského“. Jsem rád, že se materiál kolem stíhacích třiadvacítek díky ochotným kolegům a kamarádům podařilo nashromáždit do této podoby, která v historii našeho letectva od r. 1918 nakonec vznikla a která nemá obdoby. V našich knihovnách nenajdete tak komplexní přehled o provozu konkrétního typu letounů jako v tomto případě stíhacích třiadvacítek. Některé informace se sice v určitých kapitolách opakují, ale v kapitole samé pak vytváří celkové porovnání za celou skupinu stíhacích MiGů-23MF, ML a cvičné varianty U, která doprovázela výcvik pilotů na stíhacích třiadvacítkách.

„Jak je patrné z podtitulu, je kniha věnována výstavbě čs. protivzdušné obrany v období více než pětapadesáti let. Formou přehledů mapuje organizační výstavbu hlavních druhů vojsk – stíhacího letectva, hlásné služby/radiotechnického vojska a protiletadlovců – dělostřelectva a raketového vojska. Autor se rozhodl zmíněnou problematiku zpracovat formou chronologicky řazených kompletních přehledů výstavby jednak organizační a personální. V pasážích “Kdo velel?“ jsou uvedeni funkcionáři od nejvyšších stupňů „pyramidy“ zodpovědnosti za svěřená bráněná místa a prostory a je doplněna obsáhlou fotogalerií, až na úroveň velitelů leteckých pluků. Bohatě je zmíněna a představena na desítkách ilustračních fotografií výzbroj a prostředky, podílející se na protivzdušné obraně státu od počátků (včetně kořistních typů radiolokátorů a protiletadlových kanónů) a dále celá typová řada radiolokační techniky ze SSSR, používané protiletadlové raketové komplety a celá typová řada MiGů, používaná až do léta 1997, kdy vznikly Vzdušné síly AČR.

Příběh československého pilota RAF F/Lt Kurta Taussiga

Publikace přibližuje nejen technické údaje, vybavení, výzbroj, ale také podstatné momenty z provozu letounu v našem letectvu. Obsahuje i osobní zážitky pilotů, kteří tento „atomový“ bombardér létali. Pro modeláře jsou zde i slušné podklady se spoustou zajímavých detailů a fotografií.

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere. Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva. Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál.

Úřad pro civilní letectví doporučuje tuto učebnici jako studijní materiál pilotum, kteří chtějí získat osvědčení způsobilosti soukromého pilota letounu PPL(A), pilota vrtulníků PPL(H), pilota kluzáků, pilota motorových kluzáků, pilota ultralehkých letounů (SLZ), pilota bezpilotních letadel (UA) a modelu nad 20 kg. Nová učebnice ve velkém formátu A4 obsahuje kapitoly: Letecké právo a postupy ATC Lidská výkonnost Meteorologie Komunikace Základy letu Nakládání a vyvažování Výkonnost - letouny Obecná znalost letadla Navigace

V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí.

Moderní učebnice létání s padákovými kluzáky

Již šesté, přepracované vydání jediné kompletní učebnice pro zájemce o létání tentokrát s rokem vydání 2016, vychází během měsíce březen 2016. Od předchozího vydání knihy Učebnice pilota v roce 2013 budou některé kapitoly přepracovány a doplněny v souvislosti s platnou legislativou a jejími změnami, které vstupují v platnost v roce 2016.

Druhý díl vzpomínek leteckého mechanika Jana Čecha na více i méně kuriózní letadla, i na letadla, která znamenala průlom v letecké dopravě. Kniha připomíná typovou pestrost dopravních letadel 60. a 70. let 20. století — dnes už nahlížíme na tyto stroje jako na raritní, mnoho z nich už na obloze ani neuvidíme. Kniha přináší nevšední pohledy technika, který „byl u toho“ a každé letadlo měl možnost podrobně poznat. Publikaci doplňují dobové fotografie. A jaká by byla letecká doprava bez půvabných letušek? Proto se v závěru knihy dočteme i o krásných ženách ve službách letectví.

Stíhací pilot Otto Smik (1922-1944), nejúspěšnější čs. stíhač druhé poloviny 2. světové války, byl nevšední osobností. Nejen svým původem a místem narození, ale zejména bojovými a služebními úspěchy. Osud mu sice vyměřil pouhých 22 roků života, ale vydaly by na román, nebo přinejmenším cestopis. Prvních dvanáct roků svého života prožil v Gruzii, odkud se s rodinou přestěhoval do Československa, jehož barvy pak za války hájil a proslavil na evropském nebi. Za vysněnou zbraní podnikl složitou a nebezpečnou cestu přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Libanon do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Část leteckého výcviku absolvoval tam, část až ve vzdálené Kanadě. Létal a bojoval nad Británií, Francií, Belgií, Nizozemskem i Německem. Pochovali ho nejprve v Nizozemsku, později v Belgii, aby místo svého posledního odpočinku nakonec nalezl na Slovensku. Za svého jej měli či mají Čechoslováci, Slováci, Britové i Židé, ale ulice jsou po něm nazvány jen v nizozemském Zwolle a v české Praze. Jeho kariéra byla krátká a závratná. Z obyčejného důstojnického sluhy to dotáhl až na velitele britské peruti, jednoho z pouhých tří čs. letců, jimž velení RAF prokázalo takové uznání. Bojoval výhradně na Spitfirech různých verzí a stal se nejúspěšnějším čs. stíhačem v kabině tohoto legendárního letounu. V historické tabulce čs. stíhacích es zaujímá pátou nejvyšší příčku co do počtu sestřelených nepřátelských letounů a druhou v počtu vykonaných ofenzivních operací. Provedl celkem 263 operačních letů, z nichž 215 podnikl nad nepřátelským územím. Ve vzdušných bojích sestřelil celkem 10 nepřátelských letounů jistě, 2 pravděpodobně a 3 poškodil; zlikvidoval i 3 bezpilotní střely V-1 - nehledě ovšem na další četné cíle zničené či poškozené na zemi a na vodě. Proslul i svým dvojím sestřelením nad nepřátelským územím – poprvé dokázal uniknout zajetí a vrátit se zpět, podruhé na jeho návrat kamarádi čekali marně. Pochyby a pátrání po místě jeho posledního odpočinku však skončily až více než dvě desítky let po jeho smrti. O tom všem a ještě o mnohém dalším vypráví tato bohatě vypravená kniha, uzavřená podrobnými tabulkami.

Ve stínu několika známých leteckých bitev, k nimž došlo nad naším územím v létě 1944, zůstává rozsáhlá bombardovací operace americké 15. letecké armády ze dne 7. srpna 1944. V jejím průběhu došlo nad Slezskem ke stíhacímu souboji, v němž německá Luftwaffe utrpěla první jednoznačnou porážku. Zároveň se však na Opavsku zřítil i jeden americký čtyřmotorový bombardér, jehož osádka se sice dokázala zachránit na padácích, několik letců však bylo po přistání vystaveno hrubým fyzickým útokům. Zejména díky postupnému kontaktování celé řady přímých účastníků mise 7. srpna 1944, při níž Američané přišli o dvanáct těžkých čtyřmotorových bombardérů a čtyři doprovodné stíhačky, zatímco na straně německých a maďarských obránců ztráty převýšily dvě desítky, bylo možné tuto důležitou bojovou operaci podrobně a čtivým způsobem zpracovat.

Obsahem knihy je osud nepublikovaná historie zpravodajských výsadků po roce 1945 do vzniku 22. výsadkové průzkumné roty v roce 1957, a následně dalších speciálních jednotek hloubkového průzkumu. Tyto jednotky jsou často považovány jako součást výsadkového vojska. Dokumenty však dosvědčují, že od samého počátku šlo o jednotky speciální a to vždy podřízené zpravodajským orgánům. Na základě dostupné a nově zpřístupněné dokumentace v historických ústavech je objasněn vznik a okolnosti založení prvních zpravodajsko diverzních jednotek ČSA těsně po 2. světové válce, jejich organizaci, výzbroj, spojovací technika a metody a programy výcviku a popis velkých cvičení s vojsky. Jde o první zveřejnění dosud nepřístupných materiálů.