Svět křídel strana 15 z 19

Kniha známého historika a kritika umění Zbyňka Miloše Dudy Agónie svědomí vyšla poprvé v roce 1997 a okamžitě patřila k nejhledanějším titulům na českém knižním trhu. Velmi poutavé a čtivé dílo pojednávalo o životním příběhu vrchního velitele československého letectva, sborovém generálu ing. Aloisi Vicherkovi (1892 – 1956), avšak silně se dotýkalo i jeho generačních druhů. V přepracovaném a aktualizovaném vydání knihy, se autor v kritických úvahách zabývá vinou jedince za kolektivně spáchaný zločin, zneužitím politické a vojenské moci, ale i lidským selháním, hrdinstvím, zbabělostí, mstou, závistí i nenávistí. Memoárové zpovědi hlavních aktérů těchto mezních událostí jsou konfrontovány s archivním dědictvím státních institucí, opírají se o dobové novinové aktuality i o výpovědi očitých svědků. Kniha, jakkoli nabitá osobitým autorovým přístupem, je založená na velmi solidní znalosti faktů a historických pramenů. Přehledně psaný a proodkazovaný text je doprovázen bohatým a dosud nezveřejněným ilustračním doprovodem z autorova archívu (260 fotografií a 80 dokumentů). Čtenářům se prostřednictvím této publikace dostává do rukou nejen potřebná a přehledná autenticita osudových událostí, ale skutečně cenná pomoc na cestě po smyslu dějin 20. století

Kniha, zapadající do řady publikací nakladatelství Svět křídel, zaměřených na problematiku třetího odboje a padesátých let obecně, se zabývá tématem, které bývá dodnes poněkud upozaděno. Tím je účast žen na aktivitách třetího odboje. Kniha samozřejmě není první prací na toto téma, navíc v minulosti vyšly články i publikace, zabývající se utrpením politických vězeňkyň v komunistických žalářích, vzala si však za cíl ukázat druhy odbojové činnosti, jichž se ženy účastnily. Mezi kurýry západních zpravodajských služeb, takzvanými „agenty-chodci“, bylo možné najít i zástupkyně něžného pohlaví, podstatně více jich však s ohromným rizikem poskytovalo kurýrům i dalším odbojářům zázemí a podporu, bez níž by nemohli na československém území operovat. Hrstka žen se dokonce stala členkami partyzánských nebo přepadových oddílů a po boku svých mužských kolegů se účastnily přímých ozbrojených akcí proti totalitnímu režimu. Mnohem více se jich ale podílelo na převádění uprchlíků do zahraničí, kdy využívaly perfektní znalost terénu v pohraniční oblasti a pochopitelně musely být vybaveny mimořádně pevnými nervy. Ženskou stopu najdeme i v oblasti takzvaných letákových akcí, tajného vylepování plakátů a letáků s protikomunistickými texty, za které aktérům rovněž hrozily mnohaleté tresty odnětí svobody.

Prožijte příběh, kterak se z plachtaře z Československa stal obchodní a dopravní pilot, šéfpilot ropných společností, inspektor kanadského leteckého úřadu či inspektor ICAO. To vše okořeněné desítkami dobrodružných, někdy až velmi dramatických situací...

Publikace Kapitán Otakar Jaroš příběh hrdiny od Sokolova přináší první ucelený pohled na osud jednoho z nejvýznamnějších příslušníků čs. zahraničního odboje kapitána Otakara Jaroše. Díky více než 150 unikátních a nikdy nepublikovaných fotografiím z jeho předválečného života má kniha za cíl ukázat pravou tvář mladého vlastence, člena Sokola, Junáka i sportovce, který se stal po druhé světové válce jedním z komunistických symbolů boje proti nacismu. V první části knihy je hlavní důraz kladen na jeho život v Lounech a poté na Mělníku, autor připomíná i osud Jarošova vzoru, strýce, legionáře, generála Františka Konopáska popraveného v roce 1943 nacisty. Dále je v knize popsána vojenská kariéra Otakara Jaroše od absolvování akademie v Hranicích, po odchod do zahraničí a život v Sovětském svazu. Zvláštní důraz je kladen na jeho působení v československé jednotce v SSSR a boj u Sokolova. Druhá část knihy se věnuje poválečnému odkazu kapitána Jaroše, který je zároveň unikátním souhrnem všech různých spojitostí od pomníků až po názvy ulic prvního československého hrdiny Sovětského svazu.

Opustit práci dopravního pilota, anebo se vydat do neznáma? Přijmout službu v ostrovní říši plné bizarností a s prastarým Boeingem přistávat na místech jako je Makassar, Kendari nebo Pontianak. Kdo si chce splnit sny o krásném ručním létání, musí současně žít v srdci ohromného asijského města plného prachu a špíny a na štědrý den mít puštěnou naplno klimatizaci. Nahoru a dolů, každodenní rutina vzdušných autobusáků a taky vzlety a sestupy na životní pouti kořeněné dobrodružstvím.

Zahraniční větroně se značkou OK 2. díl Na našem nebi se již vystřídalo velké množství kluzáků a větroňů, ať již československé a české výroby, tak především těch od zahraničních výrobců. Právě jim jsou věnovány knihy Zahraniční větroně se značkou OK. První díl knihy vyšel v nakladatelství Svět křídel v roce 2015 a zaměřoval se na popis větroňů, které nosily značku OK a byly vyrobeny v zahraničí s výjimkou Německa. Právě od německých firem pochází také nejvíce zahraničních typů provozovaných se značkou OK a těm je věnován druhý díl knihy Zahraniční větroně se značkou OK. Opět je u každého popisovaného typu větroně zmíněna krátká historie vývoje a výroby typu, doplněná technickým popisem, technickými údaji, třípohledovým výkresem a několika snímky. Ve snaze zachovat přibližně stejný počet stran jednotlivých dílů jsou německé konstrukce kluzáků, větroňů a motorových větroňů nosících od roku 1945 značku OK abecedně rozděleny na dva díly. Druhý díl obsahuje popis 38 typů. V závěrečném dílu dostanou prostor i nové typy, které budou do té doby zapsány v českém leteckém rejstříku a nebyly v prvním nebo druhém dílu zařazeny.

Josef Ocelka, jméno, se kterým se každý, kdo někdy přečetl aspoň jednu knihu o 311. československé bombardovací peruti RAF, musel zcela určitě setkat. Zakládající příslušník perutě, který se z řadového důstojníka vypracoval nejprve na velitele letky a následně stál v čele celé perutě. V memoárové literatuře bývá často zmiňován jako nejoblíbenější či nejférovější velitel. Jelikož doposud nevyšla žádná jeho obsáhlejší biografie, tato publikace by to chtěla napravit. Osobních dokumentů Josefa Ocelky se mnoho nedochovalo, proto autor při psaní knihy využil bohatý fond 311. perutě ve Vojenském ústředním archivu v Praze. Další informace čerpal z fondů britského Národního archivu v Londýně. Cennými zdroji se staly také osobní deníky nebo zápisníky letů příslušníků perutě a rovněž jejich vzpomínky. Díky tomu bylo možné zmapovat válečné osudy Josefa Ocelky včetně podrobností ke každému z jeho 44 operačních letů nad nepřátelské území. Je paradoxem, že v červenci 1942 zahynul při obyčejném neoperačním letu, kterému se autor též podrobně věnuje. V knize je věnován prostor i dalším osobám Ocelkovy rodiny. Zmíněny jsou válečné i poválečné osudy Marie Ocelkové a Igora Ocelky, Josefovy manželky a syna. Zatímco manželka za války prodělala strastiplnou cestu za ním do Spojeného království, syn zůstal v okupované vlasti. Poslední osobou je Josefův mladší bratr Antonín, kterému je věnována samostatná kapitola. Oba bratři se v roce 1941 sešli u 311. perutě, kde Antonín krátce sloužil jako mechanik. Následně byl vybrán do pilotního výcviku a po jeho absolvování od léta 1943 sloužil u 312. československé stíhací perutě RAF. V září 1944 byl jeho Spitfire sestřelen a zraněný Antonín skončil v německém zajetí. Po válce pokračoval v kariéře vojenského pilota v československém letectvu. Stejně jako Josef však přišel o život při letecké havárii, v jeho případě v létě 1949. Text doprovází přes 200 černobílých fotografií, z nichž řada pochází z archivu rodiny či soukromých sbírek, a nebyly doposud publikovány.

Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho. A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o krajinu plnou živlů republice nepřátelských. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší zlaté éry letectví. Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo. O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie. Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla zlaté éry československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů.

Vydejme se za časem dávno odvátými osudy stíhacích letounů Vickers Supermarine Spitfire LF Mk.IXe, které zanechaly v historii československého letectva výraznou stopu, a nejen zde. V krátce poválečných letech tvořily tyto vynikající britské stroje bojové jádro vzdušných sil, pilotované zprvu těmi, kteří s nimi bojovali v řadách Royal Air Force, zasloužily se však i o start první generace mladých stíhačů, cvičených již v domácím prostředí. Na pozadí působení těchto letounů, s jejichž hlavní částí přilétli před 75 lety do vlasti čs. stíhači z Velké Británie, se odráží nejen budování letectva v mírových podmínkách, nýbrž i sestup naší země do područí druhé a delší totalitní moci. Účast Spitfirů na leteckých akcích po republice, stručná historie jednotlivých strojů či exportní dodávky do mladého státu Izrael, a odtud následně do Myanmaru (Barmy), toť jsou mj. témata, jež tato práce nabízí celkem v 11 kapitolách za doprovodu více jak 600 obrazových příloh.

Životní osudy Jaroslava Tomčíka byly mimořádně složité, plné zvratů a jeho životní cesta byla klikatá. Začínal jako učitel na malé východomoravské vesnici, prošel bojišti druhé světové války, a pak strávil řadu let ve Velké Británii jako důstojník naší zahraniční armády, a to v blízkosti nejvyšších politických a vojenských osobností československé emigrace v Londýně. Poválečné Československo potom poznal vskutku ze všech stran na Pražském hradě i v pankráckém a leopoldovském kriminále.