Svět křídel

Okamžitě po vzniku republiky začaly Škodovy závody v Plzni vyrábět bojové vozy pro československou armádu. Plzeňské konstrukční kanceláři se podařilo navrhnout jedinečné projekty pancéřových automobilů a v pozdější době i tanků. U příležitosti stého výročí výroby obrněného automobilu PA-II jsme si dovolili vydat knihu věnovanou vývoji a výrobě pancéřových automobilů strojírnou Škoda v letech 1919 až 1936.

Havárie amerického bombardéru u Vísky 5. března 1945 patří k opomíjeným událostem konce druhé světové války. Z osádky prvního pilota Ralpha Wade Kittlea zahynul palubní střelec Robert Hoyt Warren. Byla to jedna z posledních ztrát amerických bombardérů na území současné České republiky. Na otázky, zda byla Létající pevnost sestřelena, či havarovala kvůli špatným povětrnostním podmínkám, hledáme odpovědi. V této publikaci přibližujeme letecké operace nad Frýdlantským výběžkem, kde Víska leží, v posledním roce války, jak ze strany amerického a německého letectva, tak letectva Rudé armády. Popisujeme v ní nejen různé balonové plavby a přelety německých vzducholodí nad Libereckem, leteckou dopravu z letiště Růžodol a činnost Četnické letecké hlídky Liberec pod velením pozdějšího generála Josefa Jaškeho za první republiky, ale i okupaci Liberecka v říjnu 1938. Obsahuje i stručnou historii Vísky do roku 1945. Knížka vychází právě u příležitosti 80. výročí od konce druhé světové války v Evropě.

Kniha Ve stínu Krušných hor se s použitím maximálního množství dostupných pramenů pokouší čtenáři odhalit pravdu o historii poboček koncentračního tábora Flossenbürg na území Karlovarska. Tedy o táborech ve Svatavě, Kraslicích, Nové Roli, Ostrově a Korunní. Přináší dosud zcela neznámé a mnohdy unikátní informace o fungování táborů, o jejich velitelích i obětech, jakož i detailní popisy průběhu tzv. pochodů smrti, jež v závěru 2. světové války konec existence těchto táborů provázely. Kniha je doprovázena skoro třemi sty zcela jedinečnými fotografiemi.

Závěr 2. světové války a poslední boje americké armády na Chebsku a Sokolovsku Kniha podává první ucelený přehled o průběhu květnových dnů roku 1945 v oblasti Chebska, Sokolovska a části Karlovarska. Autoři využili americké a německé archivní materiály, aby podali co nejpřesnější obraz konce války v tomto kraji. Stránky knihy zachycují také průběh posledních měsíců války v regionu, včetně leteckých útoků a příprav k obraně, a vrcholí posledními boji ve dnech 5. - 8. května 1945. Kniha je doplněna množstvím unikátních fotografií zachycujících atmosféru konce nejstrašnější války v dějinách a prvních dnů míru v této části dnešní České republiky.

Duben a květen 1945: Němečtí nacisté věděli, že již prohráli válku, ale ti nejzuřivější byli stále ochotni bojovat. V té době však již v Bavorsku, Sasku i v Čechách existovaly poměrně rozsáhlé vojensky málo zajištěné oblasti, které by mohly být bez odporu obsazeny. Byl to proto čas bláznivých misí osamělých džípů v „zemi nikoho“, což je i případ kuriózních dobrodružství hrdinů této knihy, kteří se proháněli v malém vozidle, jež je výrazným symbolem konce této války.

V prvních měsících roku 1945 se jen nedaleko od českých hranic odehrával jeden z posledních aktů agónie Třetí říše. Posádka obklíčené Vratislavi (dnes Wroclaw), tehdy největšího německého města na východ od Berlína, se z Hitlerova rozkazu nesměla vzdát. Ze všech německých „pevností“ sovětské přesile odolávala vůbec nejdéle, od poloviny února až do počátku května 1945. A nakonec kapitulovala nikoli snad proto, že byla dobyta, ale protože již o několik dní dříve padl Berlín. Téměř tříměsíční odpor obránců „Festung Breslau“ by ovšem byl zcela nemyslitelný bez kontinuálního zásobování leteckým mostem. Od Hitlera dostal naprostou „benzínovou“ prioritu dokonce před všemi ostatními operacemi Luftwaffe. Noc, co noc tedy osádky transportních letounů obětavě vzlétaly ze Saska a pak z Čech, aby v nejtěžší nepřátelské palbě do „pevnosti“ dopravovaly munici a zbraně a zpátky evakuovaly především zraněné obránce metropole historického Slezska. Největší zásobovací operace posledních měsíců války – co do svého rozsahu i utrpěných ztrát – přišla těžce zkoušené německé transportní letectvo hodně draho. Stala se jeho labutí písní. Trosky mnoha desítek, ba stovek transportních Junkersů a Heinkelů i nákladních kluzáků se ještě dlouho poté povalovaly nejen po celé „pevnosti“ a na letových trasách, ale i na posledních startovních letištích v Čechách. Původní česká odborná monografie o této epické letecké operaci, která měla nejen německé a ruské, ale i české, polské, americké a další souvislosti, je vůbec první, která k tématu ve světě vychází.

Antonín Fajkus je posledním žijícím československým stíhacím pilotem. Narodil se v prosinci 1923 na Hodonínsku a za druhé světové války sloužil v legendární 40. stíhací peruti "Rudých ďáblů" (The Red Devils) amerického letectva. Nalétal celkem 190 operačních letů a více než 500 bojových hodin, přičemž zaznamenal jeden potvrzený a jeden pravděpodobný sestřel nepřátelského letadla. Dnes žije zapomenutý na předměstí Chicaga, kde ho v létě 2024 objevil historik Jiří Klůc. Tato kniha přináší příběh, který je veřejnosti odhalen vůbec poprvé, a vychází u příležitosti 101. narozenin Antonína Fajkuse.

Autorova životopisná práce umožňuje nahlédnout do povolání zkušebního zalétávacího pilota a upřesnit si názor na profesi někomu atraktivní, jinému neznámou, každopádně výjimečnou. Vždyť prožil celých 38 let za kniplem, z toho 29 roků v oboru letových zkoušek jako zkušební zalétávací pilot. Za tu dobu létal na desítkách různých typů letounů, většinou vojenských, cvičných a bojových s operační rychlostí až dvojnásobné rychlosti zvuku. Při této fyzicky a psychicky nesmírně náročné práci strávil ve vzduchu okolo 9000 letových hodin. (Rok má 8760 hodin) Ve vzpomínkové knize líčí svoji celoživotní dráhu, bohatou na nevšední zážitky. Vzpomíná na mladá léta školního věku, na období, kdy se rozhodoval pro volbu budoucího povolání, na vstup do vojenské letecké akademie a posléze, jako důstojník na službu u vojenského stíhacího letectva. Líčí začátek zkušebního létání, ve kterém tráví největší část své profesní dráhy s mnoha životními zkušenostmi,radostmi i bolestmi. Bolesti však halí do lehkého vyprávění, ale nezastírá, že je jedním z mála, který se v této profesi dožil důchodu, neboť z jeho vzpomínek si učiníme představu, že obětí na životech není málo.

Tato kniha se poněkud vymyká dosavadní linii historické literatury o čs. válečných parašutistech, která se z valné většiny soustřeďovala především na období 1941-42, které vyústilo v krvavé lázni heydrichiády, popřípadě se v rámci regionální historické literatury věnovala pozornost podrobnějšímu popisu historie některých paraskupin (např. Clay, Wolfram, Potash) v závěrečném období 2. světové války. Autor, který svou práci rozdělil do dvou částí POD CIZÍM NEBEM a JEDINÁ HVĚZDA - DOMOV! se proto záměrně věnoval nejméně známým kapitolám historie výcviku a nasazení československých parašutistů ve Velké Británii v letech 1941-45. První část popisuje vedle výcviku čs. parašutistů ve Skotsku, Palestině a Egyptě jejich nasazení mimo území jejich okupované vlasti v Itálii, Jugoslávii, Rumunsku, Francii a Rakousku. Druhá část potom zachycuje složité pokusy o nové navázání spojení s okupovanou vlastí prostřednictvím výsadků, odeslaných od podzimu 1943 do českých zemí z letišť v severní Africe a jižní Itálií. To vše je propojeno s problematikou leteckých dodávek zbraní českému odboji ze Západu, jejichž neúspěch, dlouhá léta účinně zneužívaný komunistickými propagandisty, je zde poprvé podrobně analyzován. Přestože jde o historickou práci, která se opírá o dlouholeté studium českých i zahraničních archivů, autor věrný své oblíbené formě historické reportáže ponechává dostatek prostoru i osobním vzpomínkám válečných veteránů - opomíjených vlastenců s tragickými životními osudy, čímž celá kniha získává na čtivosti svou plnokrevností zachycených osudů jedné z mnoha ”ztracených generací” Čechů 20. století...

S rozvojem tankových vojska se jako stále palčivější jevila otázka bojem s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice. Kniha stíhače tanků je další z řady publikací, mapujících vývoje jednotlivých druhů obrněné techniky od samotných počátků až do současné doby.

Bitka o Britániu bola jedným z najzásadnejších momentov 2. svetovej vojny. Znamenala zlom, keď Veľká Británia stála sama proti zdanlivo nezastaviteľnej vojenskej sile Tretej ríše. V lete 1940, po evakuácii britských expedičných síl z Dunkerque a páde Francúzska, Nemecko plánovalo získať vzdušnú prevahu v rámci príprav na inváziu do Veľkej Británie. Obrana Británie počas bitky o Britániu závisela od odvahy iba 2 937 britských a spojeneckých letcov. Letci rôznych národností spoločne lietali a bojovali proti Luftwaffe, ktorá prevyšovala Kráľovské letectvo RAF počtom lietadiel i pilotov. Tohto gigantického vzdušného zápasu sa v období od 10. júla do 31. októbra 1940 po boku britských a spojeneckých letcov zúčastnilo aj 88 československých letcov. Britský premiér Winston Churchill označil pilotov z bitky o Britániu ako „The Few“ – „Hŕstka“. K tejto hŕstke statočných plným právom patrí aj rodák z Krupiny, pilot legendárnej poľskej 303. stíhacej perute, W/O Jozef Kaňa. Ešte nikdy v histórii ľudských konfliktov nedlhovalo toľko ľudí, tak veľa, tak malej hŕstke jednotlivcov. Winston Churchill 16. august 1940, RAF Uxbridge

Kniha volně navazuje s odstupem dvaceti let na předchozí část Léta létání, která vyšla v roce 2023. Autor v ní líčí jak chytil v létání druhý dech. Popisuje v řadě příběhů nejen návrat k létání na plachtařských soutěžích a sbírání chybějících diamantů, ale i letecké zážitky v zahraničí a hlavně létání s historickými větroni na různých místech v České republice.

Navazující 2. díl práce, pojednávající o britském stíhacím letounu Hawker Hurricane, se orientuje na působení Čechoslováků v rozpětí let 1940-42 u britských a polských squadron, s čím bylo započato již v předchozím svazku. Dále nezůstává opomenuto ani jejich zapojení u squadron druhé linie, v operačním výcviku, na pozicích testovacích a přeletových pilotů. Vše doprovází 400 obrazových příloh a 66 barevných bokorysů. Navazující 2. díl práce, pojednávající o britském stíhacím letounu Hawker Hurricane, se orientuje na působení Čechoslováků v rozpětí let 1940-42 u britských a polských squadron, s čím bylo započato již v předchozím svazku.

Kniha se zaměřuje na podrobný popis veškerých vzdušných střetnutí nad Prahou a okolím v roce 1945. K prvním dvěma sestřelům německých letadel došlo 2. března v okolí ruzyňského letiště, následně se 22. března v důsledku tragického omylu zřítil v Hloubětíně sovětský průzkumný stroj Pe-2. Bílá sobota 31. března přinesla rozsáhlé střetnutí mezi americkou 31. stíhací skupinou a německou KG(J) 6 v blízkosti Klecan. V období mezi 16. a 19. dubnem probíhaly četné souboje amerických stíhačů s proudovými Me 262 působícími z Ruzyně. Následujícího 20. dubna se potom v prostoru mezi kbelským letištěm a Horními Počernicemi rozpoutala velká bitva mezi 355. stíhací skupinou a III./JG 27, ve večerních hodinách téhož dne se uskutečnil ještě krátký souboj nad Hostivaří, v jehož průběhu šel k zemi i jeden americký P-51. Zpracovány jsou rovněž veškeré jednotlivé sestřely převážně německých letounů, k nimž došlo v posledních třech válečných týdnech.

Autoři ve své knize uvádí jednak legislativu, která se vztahuje na únosy letadel, jako i jiné formy shora uvedených protiprávních skutků. Autoři se zabývají jednotlivými formami těchto protiprávních jednání v kontextu dobových kriminálních, případně trestních spisů, které v rámci přípravy museli prostudovat. V knize sledují rozvoj zabezpečení ostrahy letišť, provozovaných na našem území, jako i rozvoj kontrolních postupů prováděných zpočátku personálem letišť, později příslušníky bezpečnostních složek Československa. Popisují i únosy letadel, které byly způsobeny nedostatky v práci či špatnou koordinací jednotlivých složek, které měly problematiku ochrany a bezpečnosti dopravních letadel ve své gesci. Jedná se o Federální ministerstvo vnitra, Federální ministerstvo dopravy a Československé aerolinie.

Práce některých průkopníků letectví na konci 19. století dávaly tušit, že se přiblížila doba, kdy se člověk naučí létat. Po neúspěchu evropských průkopníků letectví s motorovými letadly s pevným křídlem v létech asi 1890 až 1900 se těžiště úsilí přesunulo do USA. Tam se v prosinci 1903 bratřím Wrightům zdařily první pokusné lety. Nebyli však jediní, kdo se v té době zabýval řešením letadla. Také do českých zemí docházely občasné zprávy o pokusech Gustava Weiskopfa-Whiteheada a profesora Langleye. Zpráv o bratrech Wrightech bylo zpočátku málo a nebudily velkou důvěru. Pak v roce 1908 přišel Wilbur do Francie a překvapené Evropě předvedl, co s bratrem dokázali. Ukázalo se, že evropští průkopníci letectví zaostávají, avšak záhy dokázali náskok Wrightů dohonit. Zrodila se "aviatická horečka", která zasáhla také české země. Na konci 19. století a v prvních létech století 20. se v českých zemích vynořilo pár zájemců, kteří se pokoušeli vyřešit letadlo těžší než vzduch. Někteří pracovali teoreticky, jiní stavěli modely, málokdo dospěl ke stavbě letadla, zpravidla neúspěšného. Objevují se tu jména Gustav Finger, Jan Hirsch, Vilém Urbánek, Tomáš Málek... V roce 1908 se organizátoři Jubilejní výstavy pražské obchodní a živnostenské komory pokusili získat z Francie některé z prvních letadel. Neuspěli. Po úvodních kapitolách kniha popisuje dění v českých zemích od experimentů Igo Etricha v Trutnově v létech 1907 a 1908 až po poslední lety domácích průkopníků letectví v Plzni na začátku července 1914, již v prvních dnech světové války. Zachycuje činnost domácích letců Jana Kašpara, Eugena Čiháka, Františka Šimůnka, Metoda Vlacha, Karla Tučka, Maxe Bartela, Vincence Barthella, Karla Illnera, Boženy Laglerové, Jana Čermáka, také působení cizích letců Louise-Jeana Gauberta, Roberta Schweizera, Otto Hieronima, Henri Jullerota, Fridolina Keidela, Adolfa Warchalowského, Oswalda Kahnta, Julesa Védrinesa, akrobata Adolpha Pégouda. Neopomíjí letecké spolky ani méně známé domácí průkopníky letectví, stejně jako výstavy letadel, zvláště na pražských autosalonech počínaje rokem 1909. Bohatá byla rovněž přednášková činnost a promítání leteckých filmů v kinech. Kniha podává celkový obraz leteckého dění v českých zemích až do vypuknutí první světové války.