Autoři vzpomínkové literatury z leteckého prostředí jsou ve většině případů piloti, ale o pestré zážitky a množství příhod nemají nouzi ani letečtí mechanici. Důkazem je i kniha Vůle a štěstí leteckého mechanika, přibližující letectví z té doposud málo známé strany.

V dnešní době nalezneme na pultech knihkupců velké množství všeobecných encyklopedií zabývajících se letouny a okrajově také vrtulníky. Avšak pouze malá část literatury, zejména cizojazyčné, se věnuje vrtulníkům samotným. Všechny tyto knihy jsou obecné a obsahují jen ty nejzákladnější informace o nejrozšířenějších typech a jejich verzích. Úplný přehled evropského (ale ani amerického) vrtulníkového průmyslu nikde nenalezneme. První knihu, která se snaží postihnout evropské helikoptéry v celé jejich historii, právě držíte v ruce. Výčet verzí v této encyklopedii není úplný a ani úplným být nemůže. Nové verze evropských vrtulníků totiž vznikají takřka denně. Přesto však přes 300 popsaných druhů a více než 1000 verzí představuje nejucelenější soupis na celém světě. Kniha navazuje na předchozí titul z nakladatelství Svět křídel s názvem Ruské vrtulníky – Encyklopedie strojů konstrukčních kanceláří Bratuchin, Jakovlev, Kamov, Kazaň a Mil. Oproti ní je však mírně upravená, aby byl zachován podobný rozsah obou titulů a všechny evropské typy se vešly do jednoho svazku. Ze všech strojů s rotující nosnou plochou obsahuje pouze vrtulníky, nikoliv další rotorová letadla (vírníky, rotorové kluzáky, bezpilotní prostředky...). Zároveň byl s ohledem na velké množství amatérských vrtulníků dán prostor pouze strojům, které úspěšně absolvovaly alespoň motorové zkoušky.

Letoun MiG-23 je v našem vojenském letectvu ojedinělý zejména svou koncepcí s měnitelnou geometrií křídla, kterou měl jako jediný typ v celé historii československého a posléze českého vojenského letectva. Nestal se však takovou legendou jako podstatně početnější MiGy 21, nebo jen krátce působící MiGy 29 zcela nové koncepce. Přesto stíhací Třiadvacítky představovaly výrazný kvalitativní posun zejména v systému naší protivzdušné obrany. K zařazení prvních stíhacích MiGů 23 do služby u 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích došlo v roce 1978. Na stejné letiště nastoupil, rok před tím, autor knihy, Stanislav Rogl, na funkci technika a tomuto povolání byl věrný po dvě desetiletí. Téměř celou dobu své vojenské kariéry tak strávil mezi Třiadvacítkami. V době, kdy MiGy 23 byly ještě v činné službě, ale již začalo být patrné, že vojenské letectvo nabírá směr rychlé cesty k ohromné redukci spojené především s neustálým rušením útvarů a techniky, se autor knihy rozhodl seskládat faktická data k jednotlivým letounům a zároveň posbírat nesčetné vzpomínky těch, kteří na Třiadvacítkách sloužili. Ve svém snažení pokračoval i po odchodu do civilu, aby celá kariéra stíhacích MiGů 23 v našem letectvu byla zmapována až do jejich definitivního vyřazení v roce 1998.
Kniha je jedinečná v tom, že ji napsal člověk, který byl „u toho“ a své vyprávění prokládá i dobovými souvislostmi a událostmi, které někdy přímo nesouvisí se službou MiGů 23 v našem letectvu, ale dokonale dokreslují atmosféru tehdejších časů. I když je kniha obsáhlá, zdaleka neobsahuje vše a další vzpomínky doplněné životopisy všech jednotlivých MiGů 23 přinese následující kniha, nazvaná Třiadvacítky.

Obsáhlá kniha historických reportáží o italských osudech "vladařů", jak se mezi sebou familiárně nazývali příslušníci sedmitisícového vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava, nabízí čtenáři kromě značné dávky napětí a dramatických osudů "vlada řů" v řadách italských partyzánů také soubor otázek, kterým dominuje problematika forem a míry kolaborace jednotlivých složek českého národa s nacistickým okupačním režimem. Tato kniha na základě autorova mnoholetého studia archivních pramenů přesvěd čivě dokládá, že ani příslušníci vládního vojska v drtivé většině svůj národ nezradili a naopak pro jeho dobré jméno udělali mezi italskými vlastenci a antifašisty velký kus úctyhodné práce.

Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. Stejně jako všechny předchozí části tohoto velkorysého projektu, i tuto autor pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost le tectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbroj ní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto k alendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne četné biografické črty nejvýznamnějších letců, dále přeh ledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. Vsamotném závěru nescházejí ani rozsáhlé tabulky, k teré sumarizují šestiletou dramatickou válečnou epopej, jíž činnost československého letectva na Západě nepochybně byla.