Svět křídel strana 5 z 19

Kniha Letecká meteorologie je ucelenou učebnicí, kterou uplatní piloti všech letadel, počínaje padákovými a závěsnými kluzáky, přes větroně, malá sportovní a soukromá letadla, až po letadla pro obchodní dopravu. Obsahuje popis obecné meteorologie, kt eré dále rozvinuje do hlubších znalostí jednotlivých specifik pro létání podle VFR a IFR. Větší důraz byl pak kladen např. na popis počasí pro plachtění (v těchto partiích kniha navazuje a rozšiřuje v minulosti několikrát vydanou autorovu knihu Termi ka), na znalosti počasí pro dopravní piloty či na přípravu letců všech kvalifikací k pilotní zkoušce z meteorologie. Obsah a struktura této knihy odráží požadavky evropského předpisu JAR-FCL-1, kde jsou stanoveny mj. požadavky na znalosti pilotů z meteorologie. Publikace je bohatě ilustrována a vysvětluje veškeré meteorologické zákonitosti, které jsou pro letectví zapotřebí. Je to doposud nejobsáhlejší česká učebnice letecké meteorologie, o rozsahu téměř 500 stran.

Úřad pro civilní letectví doporučuje tuto učebnici jako pomůcku pro studium pilotům, kteří chtějí získat osvědčení způsobilosti soukromého pilota letounů PPL(A), pilota vrtulníků PPL(H), pilota kluzáků, pilota motorových kluzáků a pilota ultralehkých letounů (SLZ).

Severofrancouzský přístav Dunkerque vstoupil do světové historie během německé invaze do Francie v roce 1940. Tehdy se odtud podařilo evakuovat více než 300 tisíc spojeneckých vojáků do Velké Británie, což Winston Churchil označil jako Dunkerský záz rak. Po Invazi v červnu 1944 se však situace vyvíjela přesně opačně. Dunkerque se stal jednou z pevností Atlantického valu, kterou se podařilo udržet německým okupantům až do konce války. Spojenci Dunkerque obklíčili v září 1944. Počátkem října 1944 byla vedením bojů pověřena Československá samostatná obrněná brigáda, zformovaná ve Velké Británii pod velením brigádního generála Aloise Lišky. Do jeho rukou také dne 9. května 1945 složil velitel pevnosti, fanatický nacista, viceadmirál Friedrich Frisius bezpodmínečnou kapitulaci. Během sedmi měsíců umírali na této zapomenuté frontě českoslovenští vojáci, jejichž památka měla být po roce 1948 z rozhodnutí komunistické moci navždy vymazána z naší historie. Přestože po roce 1989 jsme svědky o brovského boomu zájmu o náš západní zahraniční odboj, je to vůbec poprvé, co byly osudy těchto neprávem zapomenutých vojáků zpracovány a předloženy českému čtenáři. Kromě podrobné úvodní studie, zabývající se vznikem a vývojem československé pozemní zahraniční armády ve Velké Británii, frontovým nasazením Čs. samostatné obrněné brigády a jejím působením na demarkační čáře v jihozápadních Čechách v létě 1945, s řadou nových, poprvé uveřejněných údajů, obsahuje předkládaná publikace na dvě stě med ailonů mladých mužů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i Podkarpatské Rusi, různých vyznání, národností, vzdělání, sociálního původu i životních zkušeností, kteří za naši svobodu a nezávislost položili v letech 1944-1945 na francouzsko-belgickém pome zí život.

Ve čtvrtém díle knihy o nehodách československých dopravních letadel jsou rozebírány nehody proudových dopravních letadel československých dopravcu na celém světě a zahraničních dopravců na území Československa v období 1961-1992.

Mnohý ze čtenářů tohoto vydání patří mezi ty šťastné, kteří si koupili první vydání, které v roce 1993 vyšlo v dnes už neuvěřitelném nákladu 20 000 výtisků a celý náklad byl beznadějně rozebrán. Široká čtenářská obec leteckých nadšenců a pamětníků do posud žila v očekávání, podporovaném zaručenými zprávami, že vyjde autorův další titul, něco jako Co v ETUDÁCH nebylo, případně alespoň reedice původních ETUD. K tomu nedošlo a je to dobře. První vydání napsal Václav Vašek v době, kdy ještě nezačala totální redukce čs. Letectva. Sám ještě sloužil ve vysoké funkci a mohl předvádět stíhací letoun MiG-29, ale vycítil, že se blíží soumrak stíhačů v Čechách a pomáhat tomu nechtěl. 22. února 1994 vykonal poslední let jako vojenský pilot a krátce na t o se mu uzavřela jedna jeho životní a profesní etapa vojenského pilota. V té době na postu náčelníka odboru bojové přípravy letectva GŠ AČ a odešel jako plukovník do zálohy. Následovala další profesní více než patnáctiletá etapa civilního dopravního pilota-kapitána. Jeho další působení opět souvisí s letectvím a může zde uplatnit zkušenosti v míře vrchovaté. Zastává funkci inspektora bezpečnosti na Úřadu civilního letectví. Právě proto je dobře, že se k ETUDÁM se vrátil až nyní, obohacen o letec ké zážitky a zkušenosti. Autor zachoval celý obsah i formu prvního vydání. To nové v tomto vydání odlišil typem písma. Kniha je doplněna množstvím nových fotografií k oživení vzpomínek pamětníkům a spolubojovníkům. Překvapením je množství veršovánek , které jsou příjemným oživením a s nadhledem reagují na souvislosti popisovaných zážitků a dějů. Václav tak ukázal, že není jen skvělý prozaik, ale stejně dobrý poeta. Zachoval si nadhled orla, a proto ani tentokrát se čtenář nedozví jména těch všet ečků, kteří se v září 1989 postarali, aby podal vysvětlení a strávil nezapomenutelné chvíle v Ruzyňské věznici, povznesl se nad jejich hanebnost!

V knize jsou nově zmíněny všechny vojenské útvary dislokované v posádce Žatec a sledování historických události začíná již od roku 1946. Přináší informace a řadu fotografií z období zkoušek proudových letounů Avia Me 262/S-92 na letišti Žatec, obšírn é informace o 1. výcvikové letce tryskových letadel, zřízené v r. 1949 na letišti Žatec a vůbec okolnosti výstavby nového proudového stíhacího letectva v jeho kolébce v Mladé. Spolu s popisem postupu výstavby nových letišť s betonovými VPD (nechybí z ákladní parametry) tak má čtenář možnost poznat situaci a širší souvislosti doby, ve které byl zřízen 11. letecký stíhací pluk proudový. K významnému rozšíření rozsahu využil autor množství nových tzv. "revitalizovaných" dokumentům z Vojenského his torického archivu Praha. (Jednalo se o archivní fondy útvarů, které byly poškozeny při záplavách v srpnu 2002). A tak bylo možné podstatně rozšířit popis působení 15. stíhacího leteckého pluku (1952-1958) a také 17. stíhacího leteckého pluku v Žatci (1952-1954) v Mladé (1954-1955) a konečně v Hradčanech (1955-1961), tedy období podřízenosti žateckých stíhacích divizí. Výsledkem jsou mj. podrobné sestavy pluků v rozhodných obdobích, přidělení letounů pilotům a technikům, pohyb personálu mezi pluk y atd. V rekapitulačních přehledech najde svá jména drtivá většina pilotů a techniků od "jedenáctky" i "patnáctky". Popisy organizační výstavby útvarů doplňuje množství fotografií a obšírné přehledy funkcionářů. U leteckých pluků přehledy doplňují po rtrétní fotografie velitelů pluku i letek (91), inženýrů pluku i letek (27), u 23. letištního praporu a 5. praporu RTZ fota velitelů útvarů (34). Je zde také uveden úplný přehled a fotografie velitelů letectva a PVOS (18) a nechybí portrétní fotograf ie mnoha z těch, kteří nedoletěli (15). Unikátní celostránková kopie leteckého snímku z r. 1952 dokumentuje stav, proč dostalo letiště název KOREA. V knize jsou podrobně popsány nejen všechny tamní letecké útvary tzv. létající (s rozšířením informa cí o technicích), ale také útvary letištního týlového zabezpečení (13., 15. a 23. letištní prapor) a radiotechnického zabezpečení (od 5. roty LZP, až po 5. prapor RTZ) a od 1.5.1991 zde působící 11. letecká základna. Jsou zde zmíněny všechny žatecké svazky letecké (5. SLD i "nová" 3. SLD), ale i integrované PVOS od léta 1961 (3. sbor PVOS, 3. divize PVOS až po 3. dPVO, která byla zrušena v r. 1994). Tomuto společenství vojsk protivzdušné obrany "modrých" (stíhací letectvo), "zelených" (Radiotech nické vojsko) a "červených" (protiletadlové dělostřelectvo a raketové vojsko) je věnována celá kapitola. Podrobně je popsána poměrně neznámá epizoda v období 1955 - 1961, kdy byly na letišti dislokovány útvary protiletadlovců a radiotechniků ("hláska řů") a nechybí ani ilustrační fotografie techniky, kterou používaly. Obsáhlý a podrobný historický popis doplňuje jednak množství unikátních fotografií, ale také řada osobních vzpomínek a příběhů pamětníků ze všech stavovských, funkčních i hodnostníc h skupin - piloti, technici, velitelé... Jako Post skriptum je obsáhle popsáno období po ukončení leteckého provozu a zrušení posledních útvarů v r. 1994 až po definitivní konec letiště, kterému říkali KOREA a vznik strategické zóny TRIANGLE. Vyjím áme DOSLOVU, který do "Říkali mu KOREA" napsal Václav Vašek: "Byl jsem naprosto skálopevně odhodlán, možná pod dojmem dobového zájmu o "Etudy...." sepsat pojednání o historii existence žateckého letiště. Dnes vím, že jsem byl pouze málo pracovitý. Pr oto hned na počátku své úvahy chci vyjádřit autorovi dík za to, že projevil víc morálněvolních vlastností než já a nenechal se odradit. Proto je asi nejpřijatelnější forma, kterou zvolil Stanislav Vystavěl. Volné zpracování dostupných údajů, proložen é citáty z dokumentů, konkrétními postřehy pamětníků a životními epizodami. Čtenář má možnost seznámit se s nadčasovým, nezaujatým a čtivým náznakem útržků ze života lidí ovlivněných činností na tomto letišti. "Korea" nebyla umístěna poblíž velikého města či nedaleko lákavé přírodní oblasti. Věřím, že dílo vyvolá svými, místy věcnými, místy emotivně podbarvenými informacemi v řadě lidí rozhodně více pěkných než nepěkných vzpomínek. Všem přeji příjemné zážitky při čtení... " Říkali mu KOREA (Po druhé) vychází u příležitosti celé řady "žateckých jubileí" - 60. výročí zaujetí letiště 23. letištním praporem (21.8.1951), založení 11. stíhacího leteckého pluku (1.10.1951), 55. výročí úspěšných zásahů pilota 11. slp proti nepřátelským balonům - " Leteckého protibalonového ESA" tehdy kpt. Jaroslava Nováka a konečně 50. výročí zřízení Velitelství 3. sboru PVOS v Žatci (1.9.1961). Problematika poválečné historie čs. vojenského letectva zřejmě ještě dlouho zůstane "nepopsaným listem". Jako příkl ad může posloužit kniha "Říkali mu KOREA (Podruhé)". Jedná se o knihu opět věnovanou letectvu v Žatci a její název se jen nepatrně liší od I. vydání z r. 2005 - "Říkali mu KOREA". Za oněch šest let od jejího vydání proteklo Ohří hodně vody a autor uk ázal, že lze vstoupit do téže vody i opakovaně ...

Kniha Jedenapadesátý popisuje velmi čtivou formou kus historie našeho vrtulníkového letectva. Autor, známý letecký publicista a pilot Jaroslav Špaček, nám přibližuje dvacet let trvání prostějovského 51. vrtulníkového pluku od jeho vzniku až po rok 1994, kdy byly vrtulníky přestěhovány na nedalekou základnu Bochoř u Přerova. S velkou dávkou vtipné nadsázky jsou v knize líčeny příhody z let (ne)dávno minulých, kdy ještě vrtulníky bránily železnou oponu a naše armáda stála na stráži socialismu a světového míru. Nechybí ani dříve utajované pozorování UFO nad Vranovskou přehradou, jehož byla posádka vrtulníku Mi-24 přímým účastníkem, či neuvěřitelná příhoda ze slovenské střelnice, kde vrtulník Mi-17 za letu ztratil posuvné dveře pilotní kabiny . Kniha je určena nejen všem milovníkům našeho letectva a historie, ale také všem čtenářům, kteří mají rádi poutavé vyprávění ve stylu veselých historek z natáčení. Obsahuje také množství unikátních fotografií ze soukromých archivů a nejen těch let ových. Hned v úvodu knihy zaujme například výsadek prostějovských speciálů z vrtulníku Mi-24D, v závěru knihy zase několik netradičních letovek s vrtulníky dříve nepřátelského západního bloku.

Dne 24. srpna 1944 uskutečnila americká 15. letecká armáda ze svých italských základen první velký denní nálet na cíle v Protektorátu Čechy a Morava. Pumy na dlouhou dobu vyřadily z provozu rafinerie v Pardubicích a Kolíně. Vážně poškozeno bylo i let iště Luftwaffe v Pardubicích. Při zpáteční cestě však americké bombardéry napadly německé stíhačky, které proti nim odstartovaly z letišť v okolí Vídně. V následném prudkém boji nad Jindřichohradeckem utrpěly obě strany značné ztráty.

Kniha Vojáci na popravišti je přehledem vojenských osob, popravených na území Československa v období od nástupu komunistického režimu v únoru 1948 až po zrušení absolutního trestu v zemi. Mezi vojenské osoby jsou zahrnuti jak aktivně sloužící důstojníci, tak propuštění ze služby z politických důvodů i veteráni exilových vojenských jednotek z let druhé světové války. K nim se připojují rovněž příslušníci Pohraniční stráže, která představovala součást ozbrojené moci Československa. Vedle známých politických kauz generála Heliodora Píky nebo podplukovníků Františka Skokana a Josefa Robotky se seznámíme i s osudy dalších vojáků, jejichž osudy v některých případech téměř upadly v zapomnění.

Nálet na Prahu 14. února 1945, po němž zůstalo v troskách okolí Karlova náměstí, Vinohrady a další městské části, dodnes nenechává obyvatele hlavního města a České republiky klidnými. Vedou se spory, zda k americkému náletu došlo omylem, či zda se jednalo o cílené bombardování. Nálet je v této knize přiblížen pomocí vzpomínek amerických letců i obyvatel Prahy. V pozadí této události ovšem nezůstávají aktivity spojeneckého letectva nad Prahou v letech 1940 až 1945, první nahodilé bombardování Prahy 15. listopadu 1944, připravenost pražské protiletecké ochrany a protiletadlového dělostřelectva, ale i připravenost československého letectva na obranu Prahy v září a říjnu 1938. Vůbec zůstává otázkou, zda by Němci útok na hlavní město dokázali odrazit. A zda brali obyvatelé protektorátu varování před nebezpečím náletů vážně. Publikaci doplňují četné tabulky, které zaznamenávají zničené a poškozené domy podle čísel popisných v Praze 14. února 1945, havárie letadel německých leteckých škol, které působily z Prahy, nebo výčet průzkumných letů jihoafrických letců nad Prahou v květnu až říjnu 1944. Autoři využívají materiály z českých, německých, amerických, britských a ruských archivů. Knihu doprovází kolem dvou set fotografií. Volné druhé pokračování, které se bude zabývat útoky hloubkařů v březnu až květnu 1945, nejtěžším náletem na Prahu 25. března 1945 a aktivitami německého letectva proti pražskému povstání, vyjde v květnu 2012.

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Vedle pěšáků, dělostřelců, tankistů či zdravotníků byli mezi nimi i letci. Jména jako Ferák, Bolfík, Král, Vejvoda, John, Gabula, Soušek, Taláš a další kdysi vyzdvihovala komunistická propaganda. Byli to uvědomělí protifašističtí bojovníci, kteří dříve než ostatní poznali, kde je jejich místo, jak tvrdila? Anebo žoldáci, dobrodruzi a desperáti, jak kontrovala druhá strana? Co je ve skutečnosti do Španělska přivedlo a jak se tam dostali? Jak si tam vedli? A jak vůbec skončili? A bojovali tam skutečně všichni jako letci? Sestřelil legendární Jan Ferák na madridské obloze opravdu oněch sedm nebo dokonce šestnáct frankistických protivníků, jak se léta traduje nejen u nás, ale i v zahraničí? A jak to bylo s jeho sestřelením nad Mallorkou? A s výslechy na berlínském gestapu? Na tyto a mnoho dalších otázek se vůbec poprvé pokouší odpovědět tato kniha. Ve svém úvodu sleduje také politické a organizační pozadí vzniku interbrigád, popisuje podíl čs. občanů, kteří zde vytvořili několik národních jednotek, a líčí i jejich složité a značně rozporuplné válečné i poválečné osudy. Knihu uzavírá kapitola o spletité cestě, jakou se do Španělska – navzdory mezinárodnímu embargu - dostalo více než padesát čs. vojenských letounů. V konfliktu, který v mnohém předznamenal 2. světovou válku, je nakonec používaly obě na smrt znepřátelené strany.

Učebnice pro piloty kluzáků, paragliderů, závěsných kluzáků nebo bezmotorových modelů.