Svět křídel strana 7 z 19

Po komunistickém převratu v roce 1948 došlo velmi rychle k rozpoutání vlny perzekucí proti skutečným ale i jen domnělým nepřátelům nového režimu. Tisíce lidí skončily za mřížemi v důsledku politických procesů, přibližně dvě stě padesát bylo popraveno. Represe samozřejmě vyvolaly reakci v podobě protikomunistických akcí různého druhu, jež dnes nazýváme třetí odboj.

Již po mnoho let jsou vydávány statistiky o leteckém provozu nad Severním Atlantikem. Obsahují stížnosti provozovatelů na přesycení provozu a uvádějí také seznam společností, které jsou podílníkem uvedeného nahuštění v severoatlantickém prostoru. Od 3. února 1962 až do 23. října 2009 v tomto seznamu byly pravidelně i ČSA. Jedním ze zakladatelů dálkových linek Československých aerolinií byl elegantní, velmi inteligentní a sečtělý muž s vybraným vystupováním, obdivovaný ženami a oblíbený v komunitě posádek, výborný profesionál, navigátor Miroslav Kubrycht (nar. 2.12.1932). Byli jsme přátelé. Mirek miloval dálkovky a měl štěstí, že po skončení funkce navigátora na IL62 se mohl podílet na výcviku posádek A310 nad Atlantikem. Krátce před jeho definitivním odchodem do aviatického nebe jsme byli často spolu. Mirek mi poskytl spoustu informací o historii dálkového létání Československých aerolinií s přáním, abych si to nenechal pro sebe. Přijměte prosím pozvání na procházku zajímavou disciplínou, která zcela jistě řadila našeho vlajkového dopravce mezi přední letecké společnosti světa. Děj se z velké části odehrává v komplikované době komunistické totality. Mohli jsme létat do zahraničí, ale na druhou stranu se setkávali s mnoha nespravedlivými - a z dnešního pohledu už vůbec nepřijatelnými metodami StB a komunistických stranických orgánů. Je v lidské povaze zapomínat na nepříjemnosti a naopak vzpomenout na příjemné, romantické, veselé a pozitivní příhody - a právě o to jsme se s Mirkem chtěli pokusit. Počátek vyprávění zachycuje především Mirkovy zkušenosti, avšak pohříchu jsou málo fotograficky dokumentovány. Létání na dvaašedesátkách už je společné, protože i já jsem na nich prožil krásných třináct roků, počínaje devětasedmdesátým. S následným obdobím Airbusu mi pomohl Ing. Ota Kolín, protože na nim létal od počátku v roce 1991 až do roku 2008. Díky několika přátelum a kamarádům jsou zážitky oživeny fotografiemi, připomínajícími mnoho bezvadných lidí. Rozhodně je dobré už v úvodu podotknout, že podstatná většina pracovníků ČSA byla hrdá na příslušnost ke svému zaměstnavateli a velmi úspěšně jej reprezentovala v Československu i na zahraničních destinacích. Byli jsme hrdí na to, že létáme pod značkou OK a s československou vlajkou na kýlových plochách našich letadel.

Lehké tanky představují jeden ze základních druhů obrněné techniky, objevily se již na frontách první světové války a v prvních letech druhé světové války se staly jedněmi z nejvýznamnějších a nejpočetnějších zástupců tankové zbraně. Když je moderní střední tanky odsunuly z pozice jednoho z hlavních ofenzivních prostředků, přešly k průzkumným a dalším úkolům. Ty plnily i následující desetiletí, kdy se objevovaly také ve stavu jednotek speciálních sil. Publikace se věnuje i jejich menším příbuzným, tančíkům, používaných od třicátých do počátku padesátých let.

Táto kniha je v širšom rozsah venovaná lietaniu v Košiciach. Z väčšej časti je zostavená na základe rozprávania tých, ktorí pri tom boli. Dal som prednosť priamym rozhovorom s pilotmi, mechanikmi a pamätníkmi pred suchými faktami. Nosnou časťou obsahu sú desiatky osobných príbehov, niekedy napínavých, inokedy veselých, ale bohužiaľ aj smutných. Kapitoly za sebou nasledujú chronologicky aj keď samozrejme najmä pri krátkych životopisoch sú umiestňované do deja podľa najvýznamnejšieho obdobia v leteckom živote opisovaného. Dal som prednosť spomienkam pred hodinami strávenými v archívoch, aj keď ani tomu som sa celkom nevyhol. Kniha si nekladie za cieľ podrobne zmapovať dejiny lietania v Košiciach, ale skôr poukázať na jeho význam pre mesto v novodobých dejinách. Čitateľ mi snáď odpustí množstvo slangových výrazov (rolovačka, stojánka, nahadzovanie a pod.), ktoré sú typické pre ľudí okolo letectva a ich nahradenie spisovnými výrazmi by znelo veľmi kostrbato. V nevyhnutných prípadoch som poopravil slovné spojenia, archaizmy, či výrazy nevhodné do knihy z kategórie dnes populárne nazývanej beletrizovaná faktografia. Na dokreslenie deja, či utvoreniu predstavy som použil viac ako 250 fotografií historických, ale aj z nedávnej minulosti, farebné bokorysy lietadiel, kresby a tabuľky zostavené na základe niekoľkoročného výskumu. Dúfam, že obsah tejto knihy čitateľa nesklame, ba práve naopak zaujme a podnieti dozvedieť sa o letectve viac.

Ještě před tím, než skončila 2. světová válka byl svět na konferenci v Jaltě rozdělen dohodou velmocí na východ a západ a k řešení válečného konfliktu byly při bombardování japonských měst Hirošima a Nagasaki použity jaderné zbraně.Vzhledem k poválečné politické situaci se počítalo s tím, že pokud dojde k dalšímu světovému konfliktu bude tato válka nukleární.Na území Spolkové republiky Německo byly rozmisťovány rakety schopné nést jaderné hlavice.To vyžadovalo odpovídající reakci. Ta nepředstavovala rozmístění atomových zbraní na našem území, ale vytvoření specielní jednotky, která by byla schopná na území nepřítele zbraně tohoto typu vyhledat a likvidovat. Nepřítelem číslo 1 byla balistická raketa středního doletu „Pershing“ (MGM-1 Pershing).Po přijetí strategie vedení lokálních válek se však na úkolech této specielní jednotky nic nezměnilo, neboť s jadernými prostředky se stále počítalo.VÚ 7374 byl unikátní jednotkou ČSLA vytvořenou v této složité době, význam a důležitost této speciální jednotky nijak nesnižuje fakt, že „bojovala“ jen ve „studené válce“.

V rozmezí 5 let (2008 až 2013) přichází vydavatelství letecké literatury Svět křídel již potřetí s knihou, jejichž název je z jedné poloviny shodný: BEZ NICH BY. Až druhá část názvů “… NEVZLÉTLI“, “… BLOUDILI“, “… NEPŘISTÁLI“ naznačuje, že si jejich autor předsevzal v oné “trilogii“ přiblížit čtenářům poměrně neznámé činnosti pozemních složek zabezpečení vojenského letectva. Tato nová kniha byla napsána (a vydána) u příležitosti “šedesátin“ od zřízení prvních složek řízení a velení stíhacímu letectvu. 1. ledna to bylo Ústřední velitelské stanoviště letectva, 1. října Hlavní letecké povětrnostní ústředí a 1. listopadu Ústřední letecké dispečerské stanoviště. - 31. prosince 10. výročí ukončení samostatné činnosti jejich nástupnických uskupení - Národního střediska velení Vzdušných sil, Řízení letového provozu a Sektorů průzkumu a uvědomování.

Významný podnět k vydání knihy Vzpomínky leteckého technika dali kamarádi a bývalí spolupracovníci Rudolfa Voláka. Ti si často při nejrůznějších příležitostech a srazech s oblibou listovali v jeho pečlivě vedeném albu mapujícím fotografiemi a krátkými vzpomínkami autorův pohled na prožité letecké příhody. Proto i tato kniha je protkána množstvím žánrových fotografií, které mnohdy i bez dlouhých popisek, nebo přímé souvislosti s textem dobře nastiňují atmosféru dané doby. Autorovo vzpomínkové album vznikalo postupně a čas přinášel další a další příhody. Právě takové drobné střípky dnes pomáhají dotvářet pestrou mozaiku historie našeho poválečného vojenského letectva. Vždyť i z jednotlivých autorových vzpomínek si čtenář snadno vytvoří obrázek, jak každodenní vojenskou službu prožívali ti, kteří se starali o bezproblémový provoz vojenské letecké techniky. V současnosti je literárně zachycených vzpomínek techniků zatím jako pověstného šafránu a právě Vzpomínky leteckého technika Rudolfa Voláka jsou jednou z mála výjimek snažících se o nápravu daného stavu. Přinášejí pohled člověka, který byl čtvrt století takříkajíc „stále u toho“, a proto jistě potěší nejen aktéry popsaných událostí a pamětníky, ale i běžné čtenáře. Ačkoliv se nejedná o klasickou literaturu faktu, tak její skutečný historický význam jistě doceníme i v budoucnosti.

Podstatně rozšířené vydání úspěšné knihy, která by neměla chybět v žádné knihovně, zejména v Chebu a Karlovarském regionu. Za šest roků, které uplynuly od prvního vydání, autor nashromáždil velké množství nových dokumentů a fotografií mapujících fascinující události posledních 100 let v. Autor v této knize opouští výhradně leteckou linii původní knihy a seznamuje čtenáře i s dalšími, neleteckými a mnohdy pohnutými událostmi. Tato nová kniha kromě jiného vysvětluje co znamená pojem „Egerland“, vypráví o tom, jak se Cheb stal součástí ČSR a podstatně rozšiřuje dokumentaci o období první Republiky na slavném prvním vojenském letišti. Z období po Mnichovu přibližuje zakládání nových stíhacích jednotek Luftwaffe v Chebu i popis všech náletů na Cheb. Detailně popisuje pět dní bojů o Cheb na konci 2. světové války a působení 745. tankového pluku v Chebu a okolí. Čtenáře určitě bude zajímat příjezd čsl. Obrněné brigády do Chebu, postup americké armády až do Karlových Varů a situace po kapitulaci Německa, včetně bohaté dokumentace k zajateckému táboru na letišti. Z poválečné historie velmi zaujme kapitola o vyhnání německého obyvatelstva i pohnuté osudy pomníků v Městských sadech, nebo obnova chebských mostů. Velmi důležité je podstatné a již vyčerpávající doplnění historie letecké továrny FWE Eger. Autor vypátral původní plány továrny z dob výstavby – včetně stavebních plánů tolik diskutovaného podzemí – a všechny jsou v knize uveřejněny. Samostatná nová kapitola proto konfrontuje mýty o továrně s dokazatelnou realitou. Zcela nová je i obsáhlá kapitola o výrobě – tehdy revolučních – tryskových stíhaček Me-262 Schwalbe v továrně FWE Eger, v létech 1944-1945.

Dne 22. srpna 1944 uskutečnila americká 15. letecká armáda rozsáhlou bombardovací operaci proti obávaným cílům v oblasti Vídně a Horního Slezska. Cena, kterou museli Američané za svou troufalost a odvahu zaplatit, byla nesmírně vysoká. Výsledkem tuhých vzdušných bojů, které se odehrávaly za letu k cílům, nad nimi i cestou zpět, byla ztráta 34 těžkých čtyřmotorových bombardérů a 6 doprovodných stíhacích letounů. Při žádné pozdější misi již svazy 15. letecké armády neutrpěly tak početné ztráty. Jedno z velkých střetnutí amerických a německých stíhacích strojů se ztrátami na obou stranách proběhlo toho dne i nad Moravou, kde se během zpátečního letu zřítily také tři bombardovací letouny B-24 Liberator. Kniha čtivou formou popisuje tuto významnou bojovou operaci nejen na základě archivních a dalších dostupných dokumentů, ale zejména z pohledu desítek přímých účastníků z řad amerického a německého letectva.

Rudel měl víc než kdokoliv jiný právo na to, aby sepsal své válečné zážitky. Ještě stále je odstup od ohromných válečných událostí malý na to, aby bylo již dnes k dispozici vyčerpávající vylíčení. Proto je o to důležitější, aby ti, kteří až do hořkého konce plnili na svých místech svou povinnost, vylíčili své zážitky tak, jak se opravdu udály. Jenom takovým způsobem, na základě čisté objektivity a skutečně prožitého, bude jednoho dne možno, aby vzniknul kompletní obraz druhé světové války. Se svými 2530 bojovými lety byl Rudel uznáván (také seriózním protivníkem) za největšího světového válečného letce. Ze vzduchu zničil 519 ruských tanků, potopil bitevní loď a dva ruské křižníky. Celkem byl pětkrát zraněn. Jaká míra neúnavného nasazeni a prakticky nepřetržitého přemáhání sama za sebe hovoří z těchto několika čísel, může pochopit pouze ten, kdo sám vzlétal proti nepříteli. Čísla napovídají, že někdy během jediného dne absolvoval až deset i více bojových vzletů. Během dlouhé války měl sotva nějakou dovolenou a i po zraněních se opět vracel zpět na frontu. V roce 1945 přišel při jednom bojovém letu o pravou nohu. Nečekal, až se zcela uzdraví, ale přinutil se k tomu, aby létal přes otevřenou ránu dále s protézou. Hitler a Göring mu zakázali startovat, ale to mu nezabránilo, aby se po krátké době nevrátil ke svému svazku. Létal s protézou, nebo dokonce bez ní stejně neúnavně a úspěšně jako předtím.

S rozvojem tankových vojsk se jako stále palčivější jevila otázka boje s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice. Kniha stíhače tanků je další z řady publikací, mapujících vývoje jednotlivých druhů obrněné techniky od samotných počátků až do současné doby.

Publikace „Století četnické kriminalistiky“, kterou vydá nakladatelství Svět křídel v Chebu je završení črvrtstoletí trvající vědeckovýzkumné činnosti JUDr. Michala Dlouhého, Ph.D., který na uvedené téma zpracoval diplomovou a rigorózní práci.