Svět křídel strana 2 z 22

Antonín Fajkus je posledním žijícím československým stíhacím pilotem. Narodil se v prosinci 1923 na Hodonínsku a za druhé světové války sloužil v legendární 40. stíhací peruti "Rudých ďáblů" (The Red Devils) amerického letectva. Nalétal celkem 190 operačních letů a více než 500 bojových hodin, přičemž zaznamenal jeden potvrzený a jeden pravděpodobný sestřel nepřátelského letadla. Dnes žije zapomenutý na předměstí Chicaga, kde ho v létě 2024 objevil historik Jiří Klůc. Tato kniha přináší příběh, který je veřejnosti odhalen vůbec poprvé, a vychází u příležitosti 101. narozenin Antonína Fajkuse.

Autorova životopisná práce umožňuje nahlédnout do povolání zkušebního zalétávacího pilota a upřesnit si názor na profesi někomu atraktivní, jinému neznámou, každopádně výjimečnou. Vždyť prožil celých 38 let za kniplem, z toho 29 roků v oboru letových zkoušek jako zkušební zalétávací pilot. Za tu dobu létal na desítkách různých typů letounů, většinou vojenských, cvičných a bojových s operační rychlostí až dvojnásobné rychlosti zvuku. Při této fyzicky a psychicky nesmírně náročné práci strávil ve vzduchu okolo 9000 letových hodin. (Rok má 8760 hodin) Ve vzpomínkové knize líčí svoji celoživotní dráhu, bohatou na nevšední zážitky. Vzpomíná na mladá léta školního věku, na období, kdy se rozhodoval pro volbu budoucího povolání, na vstup do vojenské letecké akademie a posléze, jako důstojník na službu u vojenského stíhacího letectva. Líčí začátek zkušebního létání, ve kterém tráví největší část své profesní dráhy s mnoha životními zkušenostmi,radostmi i bolestmi. Bolesti však halí do lehkého vyprávění, ale nezastírá, že je jedním z mála, který se v této profesi dožil důchodu, neboť z jeho vzpomínek si učiníme představu, že obětí na životech není málo.

Tato kniha se poněkud vymyká dosavadní linii historické literatury o čs. válečných parašutistech, která se z valné většiny soustřeďovala především na období 1941-42, které vyústilo v krvavé lázni heydrichiády, popřípadě se v rámci regionální historické literatury věnovala pozornost podrobnějšímu popisu historie některých paraskupin (např. Clay, Wolfram, Potash) v závěrečném období 2. světové války. Autor, který svou práci rozdělil do dvou částí POD CIZÍM NEBEM a JEDINÁ HVĚZDA - DOMOV! se proto záměrně věnoval nejméně známým kapitolám historie výcviku a nasazení československých parašutistů ve Velké Británii v letech 1941-45. První část popisuje vedle výcviku čs. parašutistů ve Skotsku, Palestině a Egyptě jejich nasazení mimo území jejich okupované vlasti v Itálii, Jugoslávii, Rumunsku, Francii a Rakousku. Druhá část potom zachycuje složité pokusy o nové navázání spojení s okupovanou vlastí prostřednictvím výsadků, odeslaných od podzimu 1943 do českých zemí z letišť v severní Africe a jižní Itálií. To vše je propojeno s problematikou leteckých dodávek zbraní českému odboji ze Západu, jejichž neúspěch, dlouhá léta účinně zneužívaný komunistickými propagandisty, je zde poprvé podrobně analyzován. Přestože jde o historickou práci, která se opírá o dlouholeté studium českých i zahraničních archivů, autor věrný své oblíbené formě historické reportáže ponechává dostatek prostoru i osobním vzpomínkám válečných veteránů - opomíjených vlastenců s tragickými životními osudy, čímž celá kniha získává na čtivosti svou plnokrevností zachycených osudů jedné z mnoha ”ztracených generací” Čechů 20. století...

S rozvojem tankových vojska se jako stále palčivější jevila otázka bojem s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice. Kniha stíhače tanků je další z řady publikací, mapujících vývoje jednotlivých druhů obrněné techniky od samotných počátků až do současné doby.

Kniha volně navazuje s odstupem dvaceti let na předchozí část Léta létání, která vyšla v roce 2023. Autor v ní líčí jak chytil v létání druhý dech. Popisuje v řadě příběhů nejen návrat k létání na plachtařských soutěžích a sbírání chybějících diamantů, ale i letecké zážitky v zahraničí a hlavně létání s historickými větroni na různých místech v České republice.

Bitka o Britániu bola jedným z najzásadnejších momentov 2. svetovej vojny. Znamenala zlom, keď Veľká Británia stála sama proti zdanlivo nezastaviteľnej vojenskej sile Tretej ríše. V lete 1940, po evakuácii britských expedičných síl z Dunkerque a páde Francúzska, Nemecko plánovalo získať vzdušnú prevahu v rámci príprav na inváziu do Veľkej Británie. Obrana Británie počas bitky o Britániu závisela od odvahy iba 2 937 britských a spojeneckých letcov. Letci rôznych národností spoločne lietali a bojovali proti Luftwaffe, ktorá prevyšovala Kráľovské letectvo RAF počtom lietadiel i pilotov. Tohto gigantického vzdušného zápasu sa v období od 10. júla do 31. októbra 1940 po boku britských a spojeneckých letcov zúčastnilo aj 88 československých letcov. Britský premiér Winston Churchill označil pilotov z bitky o Britániu ako „The Few“ – „Hŕstka“. K tejto hŕstke statočných plným právom patrí aj rodák z Krupiny, pilot legendárnej poľskej 303. stíhacej perute, W/O Jozef Kaňa. Ešte nikdy v histórii ľudských konfliktov nedlhovalo toľko ľudí, tak veľa, tak malej hŕstke jednotlivcov. Winston Churchill 16. august 1940, RAF Uxbridge

Navazující 2. díl práce, pojednávající o britském stíhacím letounu Hawker Hurricane, se orientuje na působení Čechoslováků v rozpětí let 1940-42 u britských a polských squadron, s čím bylo započato již v předchozím svazku. Dále nezůstává opomenuto ani jejich zapojení u squadron druhé linie, v operačním výcviku, na pozicích testovacích a přeletových pilotů. Vše doprovází 400 obrazových příloh a 66 barevných bokorysů. Navazující 2. díl práce, pojednávající o britském stíhacím letounu Hawker Hurricane, se orientuje na působení Čechoslováků v rozpětí let 1940-42 u britských a polských squadron, s čím bylo započato již v předchozím svazku.

Kniha se zaměřuje na podrobný popis veškerých vzdušných střetnutí nad Prahou a okolím v roce 1945. K prvním dvěma sestřelům německých letadel došlo 2. března v okolí ruzyňského letiště, následně se 22. března v důsledku tragického omylu zřítil v Hloubětíně sovětský průzkumný stroj Pe-2. Bílá sobota 31. března přinesla rozsáhlé střetnutí mezi americkou 31. stíhací skupinou a německou KG(J) 6 v blízkosti Klecan. V období mezi 16. a 19. dubnem probíhaly četné souboje amerických stíhačů s proudovými Me 262 působícími z Ruzyně. Následujícího 20. dubna se potom v prostoru mezi kbelským letištěm a Horními Počernicemi rozpoutala velká bitva mezi 355. stíhací skupinou a III./JG 27, ve večerních hodinách téhož dne se uskutečnil ještě krátký souboj nad Hostivaří, v jehož průběhu šel k zemi i jeden americký P-51. Zpracovány jsou rovněž veškeré jednotlivé sestřely převážně německých letounů, k nimž došlo v posledních třech válečných týdnech.

Kniha je sondou do života a fungování finanční stráže v letech 1918-1948. Zapomenuté pašerácké aféry z regionu Novohradska a Kaplicka byly dohledány paběrkováním v desítkách kartonů fondů okresních a krajských soudů, okresních úřadů a policejních ředitelství, resortních věstníků a dobových periodik, pamětí bývalých finančníků a mnohých dalších zdrojů. Publikace přináší také podrobné zmapování událostí září 1938 v jižních Čechách a nevynechává ani divoké období po druhé světové válce. Z pozůstalostí po bývalých příslušnících finanční stráže jsou poprvé publikovány mnohé fotografie a vzpomínky samotných finančníků. Text seznamuje s příběhy pašování cukerínu, valut, nacistických tiskovin a dalšího zboží. Přibližuje, jaké potíže měli financové a četníci s tuláky, žebráky a pytláky a připomíná příběhy Františka Hovorky, Jaroslava Nováka a Václava Klimeše, kteří při službě na hranici v Novohradských horách položili své životy.

Autoři ve své knize uvádí jednak legislativu, která se vztahuje na únosy letadel, jako i jiné formy shora uvedených protiprávních skutků. Autoři se zabývají jednotlivými formami těchto protiprávních jednání v kontextu dobových kriminálních, případně trestních spisů, které v rámci přípravy museli prostudovat. V knize sledují rozvoj zabezpečení ostrahy letišť, provozovaných na našem území, jako i rozvoj kontrolních postupů prováděných zpočátku personálem letišť, později příslušníky bezpečnostních složek Československa. Popisují i únosy letadel, které byly způsobeny nedostatky v práci či špatnou koordinací jednotlivých složek, které měly problematiku ochrany a bezpečnosti dopravních letadel ve své gesci. Jedná se o Federální ministerstvo vnitra, Federální ministerstvo dopravy a Československé aerolinie.

Práce některých průkopníků letectví na konci 19. století dávaly tušit, že se přiblížila doba, kdy se člověk naučí létat. Po neúspěchu evropských průkopníků letectví s motorovými letadly s pevným křídlem v létech asi 1890 až 1900 se těžiště úsilí přesunulo do USA. Tam se v prosinci 1903 bratřím Wrightům zdařily první pokusné lety. Nebyli však jediní, kdo se v té době zabýval řešením letadla. Také do českých zemí docházely občasné zprávy o pokusech Gustava Weiskopfa-Whiteheada a profesora Langleye. Zpráv o bratrech Wrightech bylo zpočátku málo a nebudily velkou důvěru. Pak v roce 1908 přišel Wilbur do Francie a překvapené Evropě předvedl, co s bratrem dokázali. Ukázalo se, že evropští průkopníci letectví zaostávají, avšak záhy dokázali náskok Wrightů dohonit. Zrodila se "aviatická horečka", která zasáhla také české země. Na konci 19. století a v prvních létech století 20. se v českých zemích vynořilo pár zájemců, kteří se pokoušeli vyřešit letadlo těžší než vzduch. Někteří pracovali teoreticky, jiní stavěli modely, málokdo dospěl ke stavbě letadla, zpravidla neúspěšného. Objevují se tu jména Gustav Finger, Jan Hirsch, Vilém Urbánek, Tomáš Málek... V roce 1908 se organizátoři Jubilejní výstavy pražské obchodní a živnostenské komory pokusili získat z Francie některé z prvních letadel. Neuspěli. Po úvodních kapitolách kniha popisuje dění v českých zemích od experimentů Igo Etricha v Trutnově v létech 1907 a 1908 až po poslední lety domácích průkopníků letectví v Plzni na začátku července 1914, již v prvních dnech světové války. Zachycuje činnost domácích letců Jana Kašpara, Eugena Čiháka, Františka Šimůnka, Metoda Vlacha, Karla Tučka, Maxe Bartela, Vincence Barthella, Karla Illnera, Boženy Laglerové, Jana Čermáka, také působení cizích letců Louise-Jeana Gauberta, Roberta Schweizera, Otto Hieronima, Henri Jullerota, Fridolina Keidela, Adolfa Warchalowského, Oswalda Kahnta, Julesa Védrinesa, akrobata Adolpha Pégouda. Neopomíjí letecké spolky ani méně známé domácí průkopníky letectví, stejně jako výstavy letadel, zvláště na pražských autosalonech počínaje rokem 1909. Bohatá byla rovněž přednášková činnost a promítání leteckých filmů v kinech. Kniha podává celkový obraz leteckého dění v českých zemích až do vypuknutí první světové války.

Přijměte prosím pozvání na procházku zajímavou disciplínou, která zcela jistě řadila našeho vlajkového dopravce mezi přední letecké společnosti světa. Děj se z velké části odehrává v komplikované době komunistické totality. Mohli jsme létat do zahraničí, ale na druhou stranu se setkávali s mnoha nespravedlivými - a z dnešního pohledu už vůbec nepřijatelnými metodami StB a komunistických stranických orgánů. Je v lidské povaze zapomínat na nepříjemnosti a naopak vzpomenout na příjemné, romantické, veselé a pozitivní příhody - a právě o to jsme se s Mirkem chtěli pokusit. Počátek vyprávění zachycuje především Mirkovy zkušenosti, avšak pohříchu jsou málo fotograficky dokumentovány. Létání na dvaašedesátkách už je společné, protože i já jsem na nich prožil krásných třináct roků, počínaje devětasedmdesátým. S následným obdobím Airbusu mi pomohl Ing. Ota Kolín, protože na n?m létal od počátku v roce 1991 až do roku 2008. Díky několika přátel?m a kamarádům jsou zážitky oživeny fotografiemi, připomínajícími mnoho bezvadných lidí. Rozhodně je dobré už v úvodu podotknout, že podstatná většina pracovníků ČSA byla hrdá na příslušnost ke svému zaměstnavateli a velmi úspěšně jej reprezentovala v Československu i na zahraničních destinacích. Byli jsme hrdí na to, že létáme pod značkou OK a s československou vlajkou na kýlových plochách našich letadel. Miloš KVAPIL Již po mnoho let jsou vydávány statistiky o leteckém provozu nad Severním Atlantikem. Obsahují stížnosti provozovatelů na přesycení provozu a uvádějí také seznam společností, které jsou podílníkem uvedeného nahuštění v severoatlantickém prostoru. Od 3. února 1962 až do 23. října 2009 v tomto seznamu byly pravidelně i ČSA. Jedním ze zakladatelů dálkových linek Československých aerolinií byl elegantní, velmi inteligentní a sečtělý muž s vybraným vystupováním, obdivovaný ženami a oblíbený v komunitě posádek, výborný profesionál, navigátor Miroslav Kubrycht (nar. 2.12.1932). Byli jsme přátelé. Mirek miloval dálkovky a měl štěstí, že po skončení funkce navigátora na IL62 se mohl podílet na výcviku posádek A310 nad Atlantikem. Krátce před jeho definitivním odchodem do aviatického nebe jsme byli často spolu. Mirek mi poskytl spoustu informací o historii dálkového létání Československých aerolinií s přáním, abych si to nenechal pro sebe.

V někdejším soudním okrese Kojetín (dnes jižní oblast Olomouckého kraje) působily v prvních letech německé okupace odbojové organizace spadající pod ilegální KSČ či Obranu národa, později zde vyvíjela činnost zpravodajsky orientovaná organizace Viktor a na území okresu došlo v roce 1945 i k akcím partyzánů, především k provádění diverzních akcí na železnici. Z publikace se lze dozvědět mimo jiné rovněž o četných individuálních akcích protinacistického odporu, ukrývání různých uprchlíků či sestřeleného amerického letce nebo přestřelce odbojáře s příslušníky gestapa ve Věrovanech v srpnu 1943. Stranou zájmu nezůstali ani rodáci z okresu, kteří prováděli odbojovou činnost na jiných místech Moravy i Čech. O protinacistický odboj na Kojetínsku se autor knihy zajímá již 15 let. V někdejším soudním okrese Kojetín (dnes jižní oblast Olomouckého kraje) působily v prvních letech německé okupace odbojové organizace spadající pod ilegální KSČ či Obranu národa, později zde vyvíjela činnost zpravodajsky orientovaná organizace Viktor a na území okresu došlo v roce 1945 i k akcím partyzánů, především k provádění diverzních akcí na železnici.

Moc jsem přemýšlel o názvu tohoto povídání. Líbí se mi „Můj život letce“ – to je knížka, kterou mám doma, vyšla někdy za války a jejím autorem je Ernst Udet, jeden z nejúspěšnějších německých pilotů první světové války, avšak za nacismu generál nacistického letectva. Věřil Hitlerovi, ale v roce 1941 se zastřelil. Jeho psaní před nacismem je docela zajímavé, ale tak se moje povídání jmenovat nemůže. Hodně přemýšlím o tom, že jsem měl možnost létat i v komunistické totalitě. Strávil jsem na nebi přes 17000 hodin na 35 typech letadel. V rodině i s přáteli jsme komunistickou zvůli odsuzovali. Mnoho obyvatel Československa tiše odsuzovalo zločiny režimu, ale vykonávali svoje zaměstnání, což byla většina národa. Zdaleka ne všichni byli otevřenými bojovníky proti totalitě. Ano, byl jsem součástí většiny. Měl jsem opravdu velikánské štěstí, že se mi hlavně v létání hodně povedlo přes můj buržoazní původ. Od útlého mládí jsem snil o létání a do dnes jej po celý život miluji. Jsem ale přesvědčen, že kdyby nenastal nešťastný únor 1948, nebyl by letecký život naší generace horší. Mohu jen připomenout slova Jana Nerudy, která se na můj život opravdu hodí: já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Toto není jenom povídání o létání. Musel jsem zmínit krásu mého rodiště a trochu historie mé rodiny i zaměstnání před nástupem k ČSA. Nemohu na to vše zapomenout. Byla to zvláštní doba. Tato kniha je krásné ohlédnutí velkého aviatika nejen na docela barvitý život českého pilota, ale přináší i příběhy několika generací v posledních sto letech. Kniha je i pozvánkou na zajímavá a krásná místa Čech. Nechybí ani vzpomínka na sportovní a vojenské letectví. Oslavou stoleté historie Československých a později Českých aerolinií jsou nezapomenutelné zážitky z doby před i po listopadu 1989.

Letectví, jako všechny ostatní obory lidské činnosti, přináší s sebou mnohá rizika ohrožující život člověka; zejména pak v průběhu válečných konfliktů. Obrovské rozlohy světového válčiště v době druhé světové války přinutily ozbrojené síly jednotlivých států, aby věnovaly velkou pozornost vzdušným dopravním prostředkům jak pro plynulé zásobování vzdálených bojišť, tak i pro jejich přímé a rychlé spojení s příslušným velitelstvím centrálně tam řídícím útočné či obranné operace. V době válečných konfliktů, ve srovnání s civilním provozem, existují jiné ekonomické ukazatele letecké vzdušné dopravy. Mnohdy nerozhodují počty osob na palubě letadla, ani hmotnost přepravovaného nákladu. Rozhodující je jeho potřeba a hlavně čas, který se při letecké činnosti počítá ne na dny, ale na hodiny. Předmětem následující stati není komplexní přehled leteckých nehod zmíněné dopravní jednotky RAF, je pouhým výběrem některých z nich – v průběhu celkem sedmi uváděných leteckých nehod však došlo k pětaosmdesáti ztrátám na lidských životech. Je ukázkou, že ve válečném konfliktu neumírá člověk jen v přímém boji, ale často i v průběhu celého rozsahu pojetí válečné služby. Oprava : na straně 14 chybí horní fotografie. Napište si mailem, fotografii Vám pošleme.

Pojem stíhací eso se zrodil už za první světové války a byl jím označován letec, který ve vzdušném boji dokázal sestřelit nejméně pět nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Od množství sestřelů se totiž odvíjelo i udělování vyznamenání, povýšení, respekt spolubojovníků a mnohdy i finanční odměna. Za Druhé světové války se toto označení hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly prakticky všechny státy, účastnící se tohoto konfliktu. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a tato poměrně malá skupina pilotů dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Velká esa se také často stávala veliteli jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Všichni se samozřejmě snažili sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy sedmi mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali totiž v různých fázích světového konfliktu, na různých letounech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožili jejího konce, jiní boj se smrtí prohráli a zahynuli za řízením své stíhačky.