Svět křídel strana 16 z 22

Autor pracuje jako mluvčí ČHMÚ a denně se setkává s potřebami veřejnosti vysvětlit mnohé povětrnostní jevy a předpovědi; i to bylo jedním z motivů k napsání této knihy, která by měla čtenářům přiblížit základní principy pozorování a předpovídání počasí.

Pátrání po bývalých letcích, kteří za 2. světové války bojovali nad územím Československa, je po téměř sedmdesáti letech poměrně náročnou činností. Když už se je podaří kontaktovat, ukazuje se, že pouze poměrně malá část z nich je ochotna své válečné zážitky podrobně sepsat a poskytnout také dobové fotografie. Tato kniha tak přináší dramatické příběhy sedmi amerických a dvou německých letců, o nichž se podařilo získat nadprůměrné množství informací. K nejzajímavějším patří příběh německého stíhače H. Engsta, který jako jediný bojově létal ve druhé skupině elitní stíhací eskadry JG 300 „Wilde Sau“ od jejího založení až do konce války, přičemž přímo nad naším územím dosáhl dvou sestřelů čtyřmotorových bombardérů. Podobně poutavý je i příběh amerického palubního střelce J. Sallingse, jemuž se po sestřelu jeho letounu na Slavičínsku povedlo vyhnout německému zajetí, či amerického druhého pilota J. Kellogga, jenž přežil zkázu svého bombardéru B-17 na Slovensku a následně se mu dařilo unikat osm dní, než byl zajat v civilním oblečení, kvůli kterému strávil čtyřicet dní v obávané věznici v Budapešti, kde se ho německý vyšetřovatel snažil přimět k výpovědi promyšleným psychologickým nátlakem.

Lehké tanky představují jeden ze základních druhů obrněné techniky, objevily se již na frontách první světové války a v prvních letech druhé světové války se staly jedněmi z nejvýznamnějších a nejpočetnějších zástupců tankové zbraně. Když je moderní střední tanky odsunuly z pozice jednoho z hlavních ofenzivních prostředků, přešly k průzkumným a dalším úkolům. Ty plnily i následující desetiletí, kdy se objevovaly také ve stavu jednotek speciálních sil. Publikace se věnuje i jejich menším příbuzným, tančíkům, používaných od třicátých do počátku padesátých let.

Nakladatelství Svět křídel vydává novou knihu Michala Plavce, která se jmenuje Smrtonosná oblaka. Letecká válka mezi Labem a Orlickými horami 1938-1945. Publikace volně navazuje na řadu knih tohoto autora, které se věnují letecké válce a bombardování českých měst během druhé světové války. Dosud byly vydány tituly …a země se chvěla, Bomby pod Řípem, Praha v plamenech (doplněné a rozšířené vydání této knihy vyšlo ve dvou titulech Strach nás ochromil. Tragický nálet na Prahu 14. února 1945 v souvislostech a Bomby na Květnou neděli. Letecká válka nad Prahou a okolím v březnu až květnu 1945). Kniha má rozsah 495 stran a doprovází ji přibližně 450 fotografií. Jako podklady sloužily materiály z českých, německých, britských, amerických a ruských archivů a řada odborných publikací. Kniha je opatřena poznámkovým aparátem, který čítá necelých devět set položek. Publikaci autor věnoval zesnulému pardubickému archiváři Zdeňkovi Bičíkovi, který nálety osobně prožil a jako historik se je také jako první snažil zpracovat.

Již po mnoho let jsou vydávány statistiky o leteckém provozu nad Severním Atlantikem. Obsahují stížnosti provozovatelů na přesycení provozu a uvádějí také seznam společností, které jsou podílníkem uvedeného nahuštění v severoatlantickém prostoru. Od 3. února 1962 až do 23. října 2009 v tomto seznamu byly pravidelně i ČSA. Jedním ze zakladatelů dálkových linek Československých aerolinií byl elegantní, velmi inteligentní a sečtělý muž s vybraným vystupováním, obdivovaný ženami a oblíbený v komunitě posádek, výborný profesionál, navigátor Miroslav Kubrycht (nar. 2.12.1932). Byli jsme přátelé. Mirek miloval dálkovky a měl štěstí, že po skončení funkce navigátora na IL62 se mohl podílet na výcviku posádek A310 nad Atlantikem. Krátce před jeho definitivním odchodem do aviatického nebe jsme byli často spolu. Mirek mi poskytl spoustu informací o historii dálkového létání Československých aerolinií s přáním, abych si to nenechal pro sebe. Přijměte prosím pozvání na procházku zajímavou disciplínou, která zcela jistě řadila našeho vlajkového dopravce mezi přední letecké společnosti světa. Děj se z velké části odehrává v komplikované době komunistické totality. Mohli jsme létat do zahraničí, ale na druhou stranu se setkávali s mnoha nespravedlivými - a z dnešního pohledu už vůbec nepřijatelnými metodami StB a komunistických stranických orgánů. Je v lidské povaze zapomínat na nepříjemnosti a naopak vzpomenout na příjemné, romantické, veselé a pozitivní příhody - a právě o to jsme se s Mirkem chtěli pokusit. Počátek vyprávění zachycuje především Mirkovy zkušenosti, avšak pohříchu jsou málo fotograficky dokumentovány. Létání na dvaašedesátkách už je společné, protože i já jsem na nich prožil krásných třináct roků, počínaje devětasedmdesátým. S následným obdobím Airbusu mi pomohl Ing. Ota Kolín, protože na nim létal od počátku v roce 1991 až do roku 2008. Díky několika přátelum a kamarádům jsou zážitky oživeny fotografiemi, připomínajícími mnoho bezvadných lidí. Rozhodně je dobré už v úvodu podotknout, že podstatná většina pracovníků ČSA byla hrdá na příslušnost ke svému zaměstnavateli a velmi úspěšně jej reprezentovala v Československu i na zahraničních destinacích. Byli jsme hrdí na to, že létáme pod značkou OK a s československou vlajkou na kýlových plochách našich letadel.

Letecká válka nad Prahou dosáhla svého vrcholu v březnu až květnu 1945. Na počátku března zaútočili poprvé američtí hloubkaři v okolí hlavního města ve zvýšené míře. Byla to pouze předzvěst nejtěžšího náletu na libeňské a vysočanské továrny a na kbelské, letňanské a čakovické letiště 25. března 1945. Na těchto letištích a několika dalších v okolí Prahy zažila Luftwaffe svou nejtěžší porážku 16. dubna 1945, když američtí stíhači zničili při hloubkových útocích nejméně 150 německých letadel. Sami také přišli o deset letounů. Od druhé poloviny dubna až do 4. května 1945 útočili hloubkaři v okolí hlavního města prakticky denně. Pozadu nezůstalo ani německé letectvo, jehož proudové letouny napadaly spojenecké bombardéry i jednotky Rudé armády v Lužici a Sasku. Německé švalbiny i bitevní letouny bombardovaly Prahu i během květnového povstání. Toto je pouze letmý výčet, co vše se nad hlavním městem v posledních měsících války odehrávalo. V knize naleznete i tři sta fotografií, mnohdy unikátních. Část z nich je publikována vůbec poprvé. Jedná se zejména o snímky ČKD po náletu 25. března 1945 a sérii snímků pořízených na kbelském leteckém vrakovišti těsně po skončení války.

Historie československého civilního letectví je až překvapivě bohatá na protiprávní činy. Hlavní zásluhu na tom má totalitní režim, který po dobu více než čtyřiceti let bránil občanům svobodně vycestovat ze země. Účelem této publikace je seznámit veřejnost s protiprávními činy, které se staly v československém civilním letectví v období od roku 1945 do rozdělení Československa na dva samostatné státy v roce 1992.

Historie paraglidingu, konstrukce padákového kluzáku, aerodynamika a mechanika letu, letecká meteorologie, vybavení pro paragliding, letová praxe, pravidla létání, soutěže a přelety, praktické rady po základním kurzu.

Kniha Vojáci na železné oponě se zabývá osudy vojáků, kteří se pokoušeli uprchnout z Československa přes systém pohraničních zátarasů, i pohraničníky, kteří měli za úkol odchodu do exilu zabránit. Na obou stranách pomyslné barikády byli muži, kteří v důsledku postavení železné opony a útěků přes ní položili životy. Jimi se zabývají první dvě části knihy, třetí je zaměřena na úspěšné i neúspěšné pokusy vojáků proniknout přes železnou oponu na západ. Dosavadní výzkum prokázal třiceti čtyř jmen vojenských osob, které z nejrůznějších příčin zahynuly během pokusu o překonání pohraničních zátarasů mezi Československem a Spolkovou republikou Německo, popřípadě Rakouskem. Z této skupiny byli čtyři muži příslušníky československého zahraničního vojska ve Velké Británii a na Středním východě v letech druhé světové války, jeden důstojníkem ČSLA a jeden z politických důvodů propuštěným rotmistrem, jeden důstojníkem a další rotmistrem Pohraniční stráže, dva agenty vojenského zpravodajství, dvacet čtyři vojáky základní služby u ČSLA nebo Pohraniční stráže, jeden příslušníkem východoněmecké NVA a jeden Sovětské armády. Dva z těchto mužů jsou uvedeni zcela poprvé,dosud se nevyskytovali v žádném publikovaném seznamu železné opony. Všeobecně se udává, že z přibližně 650 pohraničníků, kteří zahynuli při střežení státní bylo jen deset zastřeleno nebo jinak usmrceno narušiteli hranic. Většina publikací přitom tvrdí, že padli pod palbou takzvaných agentů-chodců, tedy kurýrů západních zpravodajských služeb, vysílaných na československé území. V textu jsou popsány všechny známé případy, kde se příčina smrti příslušníka připisuje násilné činnosti ozbrojených zběhů, uprchlíků nebo kurýrů. Třetí část knihy se zabývá fenoménem zběhnutí do zahraničí, který byl po celá čtyři desetiletí živým, i když pečlivě utajovaným tématem. Za období totalitního systému opustilo ilegálně Československo nebo se o to pokusilo poměrně značné množství vojáků a to dokonce také příslušníků Pohraniční stráže, považované režimem za kádrovou elitu. Vzhledem k možnostem, jaké jim služba na hranici skýtala, představovali právě oni významné procento vojenských osob,které se pokusily dezertovat do Rakouska nebo Spolkové republiky Německo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o řádově tisíce případů, jsou zde pochopitelně popsány modelové události, nabízející pohled na tuto dosud nepopsanou kapitolu československé vojenské historie.

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Vedle pěšáků, dělostřelců, tankistů či zdravotníků byli mezi nimi i letci. Jména jako Ferák, Bolfík, Král, Vejvoda, John, Gabula, Soušek, Taláš a další kdysi vyzdvihovala komunistická propaganda. Byli to uvědomělí protifašističtí bojovníci, kteří dříve než ostatní poznali, kde je jejich místo, jak tvrdila? Anebo žoldáci, dobrodruzi a desperáti, jak kontrovala druhá strana? Co je ve skutečnosti do Španělska přivedlo a jak se tam dostali? Jak si tam vedli? A jak vůbec skončili? A bojovali tam skutečně všichni jako letci? Sestřelil legendární Jan Ferák na madridské obloze opravdu oněch sedm nebo dokonce šestnáct frankistických protivníků, jak se léta traduje nejen u nás, ale i v zahraničí? A jak to bylo s jeho sestřelením nad Mallorkou? A s výslechy na berlínském gestapu? Na tyto a mnoho dalších otázek se vůbec poprvé pokouší odpovědět tato kniha. Ve svém úvodu sleduje také politické a organizační pozadí vzniku interbrigád, popisuje podíl čs. občanů, kteří zde vytvořili několik národních jednotek, a líčí i jejich složité a značně rozporuplné válečné i poválečné osudy. Knihu uzavírá kapitola o spletité cestě, jakou se do Španělska – navzdory mezinárodnímu embargu - dostalo více než padesát čs. vojenských letounů. V konfliktu, který v mnohém předznamenal 2. světovou válku, je nakonec používaly obě na smrt znepřátelené strany.

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Vedle pěšáků, dělostřelců, tankistů či zdravotníků byli mezi nimi i letci. Jména jako Ferák, Bolfík, Král, Vejvoda, John, Gabula, Soušek, Taláš a další kdysi vyzdvihovala komunistická propaganda. Byli to uvědomělí protifašističtí bojovníci, kteří dříve než ostatní poznali, kde je jejich místo, jak tvrdila? Anebo žoldáci, dobrodruzi a desperáti, jak kontrovala druhá strana? Co je ve skutečnosti do Španělska přivedlo a jak se tam dostali? Jak si tam vedli? A jak vůbec skončili? A bojovali tam skutečně všichni jako letci? Sestřelil legendární Jan Ferák na madridské obloze opravdu oněch sedm nebo dokonce šestnáct frankistických protivníků, jak se léta traduje nejen u nás, ale i v zahraničí? A jak to bylo s jeho sestřelením nad Mallorkou? A s výslechy na berlínském gestapu? Na tyto a mnoho dalších otázek se vůbec poprvé pokouší odpovědět tato kniha. Ve svém úvodu sleduje také politické a organizační pozadí vzniku interbrigád, popisuje podíl čs. občanů, kteří zde vytvořili několik národních jednotek, a líčí i jejich složité a značně rozporuplné válečné i poválečné osudy. Knihu uzavírá kapitola o spletité cestě, jakou se do Španělska – navzdory mezinárodnímu embargu - dostalo více než padesát čs. vojenských letounů. V konfliktu, který v mnohém předznamenal 2. světovou válku, je nakonec používaly obě na smrt znepřátelené strany.

Učebnice pro piloty kluzáků, paragliderů, závěsných kluzáků nebo bezmotorových modelů.

Nálet na Prahu 14. února 1945, po němž zůstalo v troskách okolí Karlova náměstí, Vinohrady a další městské části, dodnes nenechává obyvatele hlavního města a České republiky klidnými. Vedou se spory, zda k americkému náletu došlo omylem, či zda se jednalo o cílené bombardování. Nálet je v této knize přiblížen pomocí vzpomínek amerických letců i obyvatel Prahy. V pozadí této události ovšem nezůstávají aktivity spojeneckého letectva nad Prahou v letech 1940 až 1945, první nahodilé bombardování Prahy 15. listopadu 1944, připravenost pražské protiletecké ochrany a protiletadlového dělostřelectva, ale i připravenost československého letectva na obranu Prahy v září a říjnu 1938. Vůbec zůstává otázkou, zda by Němci útok na hlavní město dokázali odrazit. A zda brali obyvatelé protektorátu varování před nebezpečím náletů vážně. Publikaci doplňují četné tabulky, které zaznamenávají zničené a poškozené domy podle čísel popisných v Praze 14. února 1945, havárie letadel německých leteckých škol, které působily z Prahy, nebo výčet průzkumných letů jihoafrických letců nad Prahou v květnu až říjnu 1944. Autoři využívají materiály z českých, německých, amerických, britských a ruských archivů. Knihu doprovází kolem dvou set fotografií. Volné druhé pokračování, které se bude zabývat útoky hloubkařů v březnu až květnu 1945, nejtěžším náletem na Prahu 25. března 1945 a aktivitami německého letectva proti pražskému povstání, vyjde v květnu 2012.

Kniha Vojáci na popravišti je přehledem vojenských osob, popravených na území Československa v období od nástupu komunistického režimu v únoru 1948 až po zrušení absolutního trestu v zemi. Mezi vojenské osoby jsou zahrnuti jak aktivně sloužící důstojníci, tak propuštění ze služby z politických důvodů i veteráni exilových vojenských jednotek z let druhé světové války. K nim se připojují rovněž příslušníci Pohraniční stráže, která představovala součást ozbrojené moci Československa. Vedle známých politických kauz generála Heliodora Píky nebo podplukovníků Františka Skokana a Josefa Robotky se seznámíme i s osudy dalších vojáků, jejichž osudy v některých případech téměř upadly v zapomnění.

Kniha Jedenapadesátý popisuje velmi čtivou formou kus historie našeho vrtulníkového letectva. Autor, známý letecký publicista a pilot Jaroslav Špaček, nám přibližuje dvacet let trvání prostějovského 51. vrtulníkového pluku od jeho vzniku až po rok 1994, kdy byly vrtulníky přestěhovány na nedalekou základnu Bochoř u Přerova. S velkou dávkou vtipné nadsázky jsou v knize líčeny příhody z let (ne)dávno minulých, kdy ještě vrtulníky bránily železnou oponu a naše armáda stála na stráži socialismu a světového míru. Nechybí ani dříve utajované pozorování UFO nad Vranovskou přehradou, jehož byla posádka vrtulníku Mi-24 přímým účastníkem, či neuvěřitelná příhoda ze slovenské střelnice, kde vrtulník Mi-17 za letu ztratil posuvné dveře pilotní kabiny . Kniha je určena nejen všem milovníkům našeho letectva a historie, ale také všem čtenářům, kteří mají rádi poutavé vyprávění ve stylu veselých historek z natáčení. Obsahuje také množství unikátních fotografií ze soukromých archivů a nejen těch let ových. Hned v úvodu knihy zaujme například výsadek prostějovských speciálů z vrtulníku Mi-24D, v závěru knihy zase několik netradičních letovek s vrtulníky dříve nepřátelského západního bloku.

Dne 24. srpna 1944 uskutečnila americká 15. letecká armáda ze svých italských základen první velký denní nálet na cíle v Protektorátu Čechy a Morava. Pumy na dlouhou dobu vyřadily z provozu rafinerie v Pardubicích a Kolíně. Vážně poškozeno bylo i let iště Luftwaffe v Pardubicích. Při zpáteční cestě však americké bombardéry napadly německé stíhačky, které proti nim odstartovaly z letišť v okolí Vídně. V následném prudkém boji nad Jindřichohradeckem utrpěly obě strany značné ztráty.