Svět křídel strana 17 z 22

V knize jsou nově zmíněny všechny vojenské útvary dislokované v posádce Žatec a sledování historických události začíná již od roku 1946. Přináší informace a řadu fotografií z období zkoušek proudových letounů Avia Me 262/S-92 na letišti Žatec, obšírn é informace o 1. výcvikové letce tryskových letadel, zřízené v r. 1949 na letišti Žatec a vůbec okolnosti výstavby nového proudového stíhacího letectva v jeho kolébce v Mladé. Spolu s popisem postupu výstavby nových letišť s betonovými VPD (nechybí z ákladní parametry) tak má čtenář možnost poznat situaci a širší souvislosti doby, ve které byl zřízen 11. letecký stíhací pluk proudový. K významnému rozšíření rozsahu využil autor množství nových tzv. "revitalizovaných" dokumentům z Vojenského his torického archivu Praha. (Jednalo se o archivní fondy útvarů, které byly poškozeny při záplavách v srpnu 2002). A tak bylo možné podstatně rozšířit popis působení 15. stíhacího leteckého pluku (1952-1958) a také 17. stíhacího leteckého pluku v Žatci (1952-1954) v Mladé (1954-1955) a konečně v Hradčanech (1955-1961), tedy období podřízenosti žateckých stíhacích divizí. Výsledkem jsou mj. podrobné sestavy pluků v rozhodných obdobích, přidělení letounů pilotům a technikům, pohyb personálu mezi pluk y atd. V rekapitulačních přehledech najde svá jména drtivá většina pilotů a techniků od "jedenáctky" i "patnáctky". Popisy organizační výstavby útvarů doplňuje množství fotografií a obšírné přehledy funkcionářů. U leteckých pluků přehledy doplňují po rtrétní fotografie velitelů pluku i letek (91), inženýrů pluku i letek (27), u 23. letištního praporu a 5. praporu RTZ fota velitelů útvarů (34). Je zde také uveden úplný přehled a fotografie velitelů letectva a PVOS (18) a nechybí portrétní fotograf ie mnoha z těch, kteří nedoletěli (15). Unikátní celostránková kopie leteckého snímku z r. 1952 dokumentuje stav, proč dostalo letiště název KOREA. V knize jsou podrobně popsány nejen všechny tamní letecké útvary tzv. létající (s rozšířením informa cí o technicích), ale také útvary letištního týlového zabezpečení (13., 15. a 23. letištní prapor) a radiotechnického zabezpečení (od 5. roty LZP, až po 5. prapor RTZ) a od 1.5.1991 zde působící 11. letecká základna. Jsou zde zmíněny všechny žatecké svazky letecké (5. SLD i "nová" 3. SLD), ale i integrované PVOS od léta 1961 (3. sbor PVOS, 3. divize PVOS až po 3. dPVO, která byla zrušena v r. 1994). Tomuto společenství vojsk protivzdušné obrany "modrých" (stíhací letectvo), "zelených" (Radiotech nické vojsko) a "červených" (protiletadlové dělostřelectvo a raketové vojsko) je věnována celá kapitola. Podrobně je popsána poměrně neznámá epizoda v období 1955 - 1961, kdy byly na letišti dislokovány útvary protiletadlovců a radiotechniků ("hláska řů") a nechybí ani ilustrační fotografie techniky, kterou používaly. Obsáhlý a podrobný historický popis doplňuje jednak množství unikátních fotografií, ale také řada osobních vzpomínek a příběhů pamětníků ze všech stavovských, funkčních i hodnostníc h skupin - piloti, technici, velitelé... Jako Post skriptum je obsáhle popsáno období po ukončení leteckého provozu a zrušení posledních útvarů v r. 1994 až po definitivní konec letiště, kterému říkali KOREA a vznik strategické zóny TRIANGLE. Vyjím áme DOSLOVU, který do "Říkali mu KOREA" napsal Václav Vašek: "Byl jsem naprosto skálopevně odhodlán, možná pod dojmem dobového zájmu o "Etudy...." sepsat pojednání o historii existence žateckého letiště. Dnes vím, že jsem byl pouze málo pracovitý. Pr oto hned na počátku své úvahy chci vyjádřit autorovi dík za to, že projevil víc morálněvolních vlastností než já a nenechal se odradit. Proto je asi nejpřijatelnější forma, kterou zvolil Stanislav Vystavěl. Volné zpracování dostupných údajů, proložen é citáty z dokumentů, konkrétními postřehy pamětníků a životními epizodami. Čtenář má možnost seznámit se s nadčasovým, nezaujatým a čtivým náznakem útržků ze života lidí ovlivněných činností na tomto letišti. "Korea" nebyla umístěna poblíž velikého města či nedaleko lákavé přírodní oblasti. Věřím, že dílo vyvolá svými, místy věcnými, místy emotivně podbarvenými informacemi v řadě lidí rozhodně více pěkných než nepěkných vzpomínek. Všem přeji příjemné zážitky při čtení... " Říkali mu KOREA (Po druhé) vychází u příležitosti celé řady "žateckých jubileí" - 60. výročí zaujetí letiště 23. letištním praporem (21.8.1951), založení 11. stíhacího leteckého pluku (1.10.1951), 55. výročí úspěšných zásahů pilota 11. slp proti nepřátelským balonům - " Leteckého protibalonového ESA" tehdy kpt. Jaroslava Nováka a konečně 50. výročí zřízení Velitelství 3. sboru PVOS v Žatci (1.9.1961). Problematika poválečné historie čs. vojenského letectva zřejmě ještě dlouho zůstane "nepopsaným listem". Jako příkl ad může posloužit kniha "Říkali mu KOREA (Podruhé)". Jedná se o knihu opět věnovanou letectvu v Žatci a její název se jen nepatrně liší od I. vydání z r. 2005 - "Říkali mu KOREA". Za oněch šest let od jejího vydání proteklo Ohří hodně vody a autor uk ázal, že lze vstoupit do téže vody i opakovaně ...

Mnohý ze čtenářů tohoto vydání patří mezi ty šťastné, kteří si koupili první vydání, které v roce 1993 vyšlo v dnes už neuvěřitelném nákladu 20 000 výtisků a celý náklad byl beznadějně rozebrán. Široká čtenářská obec leteckých nadšenců a pamětníků do posud žila v očekávání, podporovaném zaručenými zprávami, že vyjde autorův další titul, něco jako Co v ETUDÁCH nebylo, případně alespoň reedice původních ETUD. K tomu nedošlo a je to dobře. První vydání napsal Václav Vašek v době, kdy ještě nezačala totální redukce čs. Letectva. Sám ještě sloužil ve vysoké funkci a mohl předvádět stíhací letoun MiG-29, ale vycítil, že se blíží soumrak stíhačů v Čechách a pomáhat tomu nechtěl. 22. února 1994 vykonal poslední let jako vojenský pilot a krátce na t o se mu uzavřela jedna jeho životní a profesní etapa vojenského pilota. V té době na postu náčelníka odboru bojové přípravy letectva GŠ AČ a odešel jako plukovník do zálohy. Následovala další profesní více než patnáctiletá etapa civilního dopravního pilota-kapitána. Jeho další působení opět souvisí s letectvím a může zde uplatnit zkušenosti v míře vrchovaté. Zastává funkci inspektora bezpečnosti na Úřadu civilního letectví. Právě proto je dobře, že se k ETUDÁM se vrátil až nyní, obohacen o letec ké zážitky a zkušenosti. Autor zachoval celý obsah i formu prvního vydání. To nové v tomto vydání odlišil typem písma. Kniha je doplněna množstvím nových fotografií k oživení vzpomínek pamětníkům a spolubojovníkům. Překvapením je množství veršovánek , které jsou příjemným oživením a s nadhledem reagují na souvislosti popisovaných zážitků a dějů. Václav tak ukázal, že není jen skvělý prozaik, ale stejně dobrý poeta. Zachoval si nadhled orla, a proto ani tentokrát se čtenář nedozví jména těch všet ečků, kteří se v září 1989 postarali, aby podal vysvětlení a strávil nezapomenutelné chvíle v Ruzyňské věznici, povznesl se nad jejich hanebnost!

Ve čtvrtém díle knihy o nehodách československých dopravních letadel jsou rozebírány nehody proudových dopravních letadel československých dopravcu na celém světě a zahraničních dopravců na území Československa v období 1961-1992.

Severofrancouzský přístav Dunkerque vstoupil do světové historie během německé invaze do Francie v roce 1940. Tehdy se odtud podařilo evakuovat více než 300 tisíc spojeneckých vojáků do Velké Británie, což Winston Churchil označil jako Dunkerský záz rak. Po Invazi v červnu 1944 se však situace vyvíjela přesně opačně. Dunkerque se stal jednou z pevností Atlantického valu, kterou se podařilo udržet německým okupantům až do konce války. Spojenci Dunkerque obklíčili v září 1944. Počátkem října 1944 byla vedením bojů pověřena Československá samostatná obrněná brigáda, zformovaná ve Velké Británii pod velením brigádního generála Aloise Lišky. Do jeho rukou také dne 9. května 1945 složil velitel pevnosti, fanatický nacista, viceadmirál Friedrich Frisius bezpodmínečnou kapitulaci. Během sedmi měsíců umírali na této zapomenuté frontě českoslovenští vojáci, jejichž památka měla být po roce 1948 z rozhodnutí komunistické moci navždy vymazána z naší historie. Přestože po roce 1989 jsme svědky o brovského boomu zájmu o náš západní zahraniční odboj, je to vůbec poprvé, co byly osudy těchto neprávem zapomenutých vojáků zpracovány a předloženy českému čtenáři. Kromě podrobné úvodní studie, zabývající se vznikem a vývojem československé pozemní zahraniční armády ve Velké Británii, frontovým nasazením Čs. samostatné obrněné brigády a jejím působením na demarkační čáře v jihozápadních Čechách v létě 1945, s řadou nových, poprvé uveřejněných údajů, obsahuje předkládaná publikace na dvě stě med ailonů mladých mužů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i Podkarpatské Rusi, různých vyznání, národností, vzdělání, sociálního původu i životních zkušeností, kteří za naši svobodu a nezávislost položili v letech 1944-1945 na francouzsko-belgickém pome zí život.

Jméno stíhacího pilota plukovníka ve výslužbě Otakara Hrubého, je leteckým historikům i badatelům zabývajících se československým letectvem za 2.světové války v zahraničním odboji známé. Nyní se široké veřejnosti představuje publikace, která má za sebou dlouhou a komplikovanou cestu.

Úřad pro civilní letectví doporučuje tuto učebnici jako pomůcku pro studium pilotům, kteří chtějí získat osvědčení způsobilosti soukromého pilota letounů PPL(A), pilota vrtulníků PPL(H), pilota kluzáků, pilota motorových kluzáků a pilota ultralehkých letounů (SLZ).

První díl o nehodách československých dopravních letadel se zabýval obdobím 1. republiky, tedy obdobím od vzniku samostatného Československa v roce 1918 do jeho zániku v roce 1939. Období II. světové války nebylo rozebíráno, protože krátce po okupaci byla činnost čs. dopravních společností ukončena, letadla byla převedena na německé imatrikulační značky a vzápětí rozprodána. Druhý díl se zabýval nehodami v období 1945 až 1960. Rok 1960 v historii čs. dopravního letectví tvoří přelom, protože v tomto roce byly u ČSA byly definitivně vyřazeny z provozu letadla, jejichž výroba začala před II. sv. válkou (Ju-52, SI-204D, DC-3, Li-2) a letouny, jejichž vývoj byl zahájen v období II. sv. války (IL-12). Kromě toho, rokem 1960 skončila hegemonie pístových letadel a od roku 1961 ve statistikách nehodovosti převažují nehody proudových a turbovrtulových dopravních letadel. Třetí díl se měl původně zabývat celým obdobím od roku 1961 do jeho zániku rozdělením na dva samostatné státy 31.12.1992. Počet nehod a množství materiálů k nehodám po roce 1960 je však tak velké a rozbory nehod obsáhlé, že toto období bylo nutné rozdělit do dvou samostatných dílů. V podstatě lze konstatovat, že autoři v mnoha případech řešili problém přeinformovanosti. To znamená, že v prvním díle byly publikovány všechny informace, které byly k dispozici. Totéž (až na výjimky) platilo i u druhého dílu. Ve třetím dílu již autoři měli k dispozici tolik informací, že řešili problém, které informace nepublikovat. Jako příklad lze uvést nehodu prototypu L-410UVP OK-162, kde dokumentace k nehodě uložená v Národním archívu je uložená v 10 kartonech. Aby třetí díl nepřerostl do obludné velikosti, bylo nutno období 1961-1992 rozdělit na dvě části, přičemž třetí díl se zabývá letouny s pístovými motory (IL-14) a turbovrtulovými motory (IL-18 a L-410). Čtvrtý díl se bude zabývat letouny s proudovými pohonnými jednotkami (B-737, DC-9, TU-104÷154, IL-62).

Memoáry; Historie ČS letectva; Technika; Sportovní letectvo; Dopravní letectvo; Vojenské letectvo

Vzpomínky účastníka incidentu československých a amerických bojových letounů, při kterém sestřelili veterána korejské války.

Instrukce, aerodynamika a mechanika, meteorologie, pravidla létání.

Publikace M. Miloty s názvem Létal jsem patnáctku je další z prací, přibližující období začátků proudového letectva v Československu. Autor, příslušník 13. poválečného turnusu absolventů Leteckého učiliště podává nezkreslené svědectví o nelehkém ob dobí čs. historie vůbec. Vzpomínková práce M. Miloty je pojata velmi zodpovědně. Popisuje své letecké začátky, období sbírání prvních dospělých pilotních poznatků, pokračuje obdobím předávání nabytých zkušeností mladším, zatímco závěr publikace věnuje nelehkému úseku svého života při nuceném ukončení letecké praxe v posrpnovém období. Jeho první letecké kroky začaly pěchotním výcvikem v táboře Dolný Kubín během léta 1951. Poté absolvoval elementární výcvik v Olomouci, pokračovací výcvik v Trenčíně, a v Prostějově výcvik plnění úkolů bojového použití. Podrobně si všímá atmosféry da ného období, mezilidských vztahů a neopomíjí ani erudovaný popis letových vlastností jednotlivých letounů. Po slavnostním vyřazení z učiliště poručík M. Milota ještě v roce 1953 zahájil přeškolení na proudovou techniku. Legendární stroj Mig-15 znamenal nevídaný předěl nejen z celoarmádního hlediska. Autor přesně vystihuje problematiku zvládnutí nové, mode rní proudové techniky jednotlivcem, řadovým vojenským pilotem. Skokový přechod z vrtuláků na tehdy špičkový prouďák již pozdější generace čs. pilotů nezažily. Létání na typu Mig-15 je v knize věnována pozornost nejširší. Autor se zabývá podrobným popisem plánování leteckého výcviku na stupni letky včetně rozkazu k letové akci, jejímu průběhu i konečnému vyhodnocení. Podává ucelený přehled o každodenním životě vojenského pilota - všestranný výcvik, povinné seskoky padákem, hotovostní službu n ebo činnost naváděcích velitelských stanovišť. Samotný letoun Mig-15 je zde detailně rozebrán ze všech stran. Předletová prohlídka, důležité úkony, spouště ní, pojíždění a vzlet. Nechybí popis akrobatických prvků včetně pádu a vybírání vývrtky, létání podle přístrojů nebo vždy náročného nočního přistání. Čtenář se seznámí s problematikou shromáždění leteckých skupin a navigačních letů, získá přehled o z působu provádění letecké orientace i využití pilotážně-navigačních přístrojů.

Těžké tanky představují nejmohutnější kategorii obrněné techniky. Byly prvními tanky, nasazenými do akce, později převzaly roli silně obrněného úderného prostředku, určeného zejména k prolomení silně bráněných úseků fronty. Největší slávu získaly v letech druhé světové války, důležitou součást výzbroje velmocí tvořily i po jejím ukončení. V prvních letech studené války tvořily významnou součást výzbroje Sovětské armády, jako protiváhu je vlastnily i státy NATO. Až rozvoj nových vojenských technologií v 60. letech poslal tento druh obrněné techniky do historie.

Sovětsko-afghánský válečný konflikt 1979-1989. Vrtulníky na bojišti.

Kurýři západních zpravodajských služeb, poprvé v letech 1949-1958

Kniha Letecká meteorologie je ucelenou učebnicí, kterou uplatní piloti všech letadel, počínaje padákovými a závěsnými kluzáky, přes větroně, malá sportovní a soukromá letadla, až po letadla pro obchodní dopravu. Obsahuje popis obecné meteorologie, kt eré dále rozvinuje do hlubších znalostí jednotlivých specifik pro létání podle VFR a IFR. Větší důraz byl pak kladen např. na popis počasí pro plachtění (v těchto partiích kniha navazuje a rozšiřuje v minulosti několikrát vydanou autorovu knihu Termi ka), na znalosti počasí pro dopravní piloty či na přípravu letců všech kvalifikací k pilotní zkoušce z meteorologie. Obsah a struktura této knihy odráží požadavky evropského předpisu JAR-FCL-1, kde jsou stanoveny mj. požadavky na znalosti pilotů z meteorologie. Publikace je bohatě ilustrována a vysvětluje veškeré meteorologické zákonitosti, které jsou pro letectví zapotřebí. Je to doposud nejobsáhlejší česká učebnice letecké meteorologie, o rozsahu téměř 500 stran.

Druhý díl obsahuje nehody dopravních letadel v období 1945 až 1960. Toto datum bylo zvoleno záměrně, protože rok 1960 představuje vývojový předěl v historii čs. dopravního letectví. V roce 1960 byly u ČSA definitivně vyřazeny z provozu letadla, jejic hž výroba začala před II. světovou válkou (Ju-52, SI-204D, DC-3, Li-2) a letounů, jejichž vývoj byl zahájen v období II. světové války (IL-12). Kromě toho rokem 1960 skončila hegemonie pístových letadel a od roku 1961 ve statistikách nehodovosti přev ažují nehody proudových a turbovrtulových letadel.