Vyšehrad strana 101 z 143

Autorka oblíbených kuchařek připravila tuto příručku ve 2., rozšířeném vydání. Do knihy zařadila nové poznatky o zdravé výživě a také další novinky na trhu. Její snahou bylo vytvořit přehlednou kuchařku, která pomůže se orientovat se ve zdravé výživě jak začátečníkům, tak i zkušeným.

V londýnském Claphamu stojí v jedné ulici pěkný jednopatrový dům se zahradou. V prvním poschodí žijí dvě sestry, Beatrix a Pamela, přízemní byt obývají rovněž dvě sestry, Heather a Ismay, dosud neprovdané dcery Beatrix. Nad zdánlivě harmonickou domácností se však vznáší stín neblahé události z doby před dvanácti lety. Tehdy v domě tragicky zahynul druhý manžel Beatrix, otčím obou dívek. Jelikož v době smrti v domě nikdo kromě třináctileté Heather nebyl, matka i sestra ji začnou podezírat, že má na jeho smrti vinu. Starší Ismay se domnívá, že to Heather udělala kvůli ní, protože se jí zdálo, že otčímovo chování vůči sestře není zcela nevinné. Přesto o tom s Heather nikdy nepromluví, ani poté, co u matky propukne schizofrenie – nepochybně následek tíživé nejistoty. Nyní má Heather vážnou známost a Ismay si láme hlavu, jestli by její snoubenec neměl vědět, čeho se – možná – dopustila jeho budoucí žena.

Básník Arthur Rimbaud „prolétl mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem svého věku francouzskou literaturou jako meteor a navždy svým letem poznamenal všechnu poezii“ Když Rimbaud ve svých 37 letech umírá jako velice nemocný obchodník, netuší, že jednoho dne vstane jako fénix ze svých básnických popelů a stane se nejvýznamnějším obroditelem francouzské i světové poezie. A. Rimbaud měl jako básník velké cíle. Chtěl být básníkem „vidoucím“, jasnozřivým, který realitu nepopisuje, ale evokuje složitou a někdy i strastiplnou cestou rozrušování všech básníkových smyslů. Po hlubokém nepochopení jeho básní současným měšťáckým světem ve svých osmnácti letech na poezii rezignuje a začne obchodovat. Zůstává ale tulákem a se svým zbožím zamíří až do Orientu. Sbírka v překladu Gustava Francla je výběrem z rozsáhlého literárního díla.

Knihu Talmud a midraš napsal světově proslulý znalec judaistiky Günter Stemberger Günter Stemberger seznamuje čtenáře s dobovými souvislostmi rabínského židovství i s jeho ústředními důrazy, věnuje pozornost jazykům rabínského písemnictví, jeho hermeneutickým východiskům a literárním vlastnostem. Podrobně se zabývá talmudickou literaturou, tj. Mišnou, Toseftou a oběma Talmudy (jeruzalémským a babylonským). Popisuje vzájemný vztah těchto děl, zabývá se problémem jejich kanonicity a pokouší se o jejich literární zařazení. Přibližuje také svět židovských midrašů, svérázných výkladů hebrejské Bible. Tyto výklady představují zajímavou paralelu i alternativu novozákonnímu a raně křesťanskému písemnictví. Připojená bibliografie zahrnuje především evropskou, americkou a izraelskou oblast. Dílo představuje solidní a nezbytný základ jakéhokoliv dalšího studia v oblasti judaismu, jeho četba však bude přínosem i všem zájemcům o biblistiku, religionistiku a dějiny kultury. Pro toto druhé české vydání autor shrnul a zhodnotil nejdůležitější výsledky bádání posledního desetiletí. Týkají se historické rekonstrukce poměrů uvnitř rabínského hnutí, rabínské hermeneutiky, ale především literárních dějin rabínských textů. Dodatek vyjadřuje skok, k němuž v judaistice – zejména v Izraeli – došlo masivním nástupem informačních technologií. Bibliografie je aktualizována k roku 2010.

Autor Hans Küng se v knize Na počátku všech věcí vydává na samé hranice lidského poznání a ve světle náboženství a moderní vědy se snaží najít odpovědi na otázky staré jako lidstvo samo. Z hlediska nejnovějších vědeckých poznatků zejména v astrofyzice a evoluční biologii, ale též v matematice a logice se zabývá možností vytvořit jednotnou fyzikální teorii všeho, velkým třeskem, jeho fyzikálními předpoklady a důsledky a tím, co mohlo existovat před ním. Zároveň ukazuje, že poznatky moderní přírodovědy nejsou v rozporu s teologickým a filozofickým přístupem k dané problematice zvláště tří hlavních monoteistických náboženství, dokonce že existují styčné body mezi přírodními vědami a náboženstvím. Zdůrazňuje, že už proto by se tyto oblasti neměly do sebe uzavírat, ale měly by být dobře obeznámeny s odůvodněnými stanovisky druhé strany. Nesmírně závažné otázky smyslu bytí tak vyniknou právě v aktuálním dialogu moderní vědy a náboženství. Hans Küng je důkladně obeznámen se současným stavem teologického myšlení i s nejnovějšími výsledky moderních přírodních věd a navíc píše o této problematice neobyčejně poutavě.

Citadela, poslední a životní dílo Antoina de Saint-Exupéryho, bývá obdivována pro svou hlubokou moudrost, vroucnost duchovního vyznání vpravdě lidského srdce, ale i pro vznešenou nesnadnost svého stylu. Výběr z tohoto díla, který nese název Kameny chrámu, může být tím nejvhodnějším úvodem pro ty, kteří se s Citadelou dosud nesetkali, stejně tak jako připomenutím nejoblíbenějších míst knihy pro ty, kdo kouzlu Exupéryho díla již podlehli. Jistě se rádi zaposloucháte do krásných a přesvědčivých hlasů Josefa Somra a Lukáše Hlavici.

Pro děj svého v pořadí čtvrtého románu Drsná země si vybrala Texas a Oklahomu, kam přijíždí z Denveru Bob Dollar, který v pětadvaceti po skončení studia nevěděl, kam se vrtnout, a přijal práci u společnosti, jež hledá v zemědělských státech místa, kde by mohla založit farmy na chov vepřů. Usazuje se v texaském městečku Woolybucket, pomalu přichází na chuť zemi, která nikomu nedává nic zadarmo, a poznává, jak staří farmáři lpí na půdě, jež uhnětla jejich životy během velkých změn, jimiž v minulém století země prošla. Román zaujme svojí originalitou a přímočarostí a především nezapomenutelnou hlavní postavou.

Pro děj svého v pořadí čtvrtého románu Drsná země si vybrala Texas a Oklahomu, kam přijíždí z Denveru Bob Dollar, který v pětadvaceti po skončení studia nevěděl, kam se vrtnout, a přijal práci u společnosti, jež hledá v zemědělských státech místa, kde by mohla založit farmy na chov vepřů. Usazuje se v texaském městečku Woolybucket, pomalu přichází na chuť zemi, která nikomu nedává nic zadarmo, a poznává, jak staří farmáři lpí na půdě, jež uhnětla jejich životy během velkých změn, jimiž v minulém století země prošla. Román zaujme svojí originalitou a přímočarostí a především nezapomenutelnou hlavní postavou.

Shakespearovy Sonety jsou především knihou lásky, a možná právě proto vycházejí od roku 1609, kdy vyšly prvně, neustále, jak v originále, tak i v mnoha překladech.

Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti. Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru a na některé jeho básně složil Jiří Pavlica z Hradišťanu hudbu. Oceňován byl hlavně v zahraničí, připomeňme Petrarkovu cenu z roku 1989. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora.

Vzpomínky rodáka z Těšínska Józefa Franka (1920-1997) přibližují dosud málo známou stránku našich moderních dějin – osudy příslušníků polské menšiny na území Československa. Odchod do polské armády v srpnu 1939, zajetí v důsledku rusko-německého paktu, obtížné podmínky v internačních táborech na území SSSR, dlouhá cesta přes Střední Východ a výcvik pro boj v polské zahraniční armádě – to vše popisuje J. Franek s humorem a dobrými pozorovatelskými schopnostmi. Do samotných bojových operací se sice již nestihl zapojit, konec války pro něj znamenal obtíže jiného druhu – chladné uvítání ze strany československých úřadů a poznání, že život v osvobozené vlasti nebude pro příslušníky menšin nijak jednoduchý. Józef Franek zůstal aktivní v podpoře kultury a vzdělanosti polské menšiny na území Československa a později České republiky. I tyto aspekty jeho života připomíná úvodní studie historika a překladatele pamětí Jiřího Friedla, která uvádí do zajímavé, komplikované a nelehké historie regionu Těšínska/Zaolzí a jeho obyvatel.

Evangelický teolog a historik M. Wernisch se ve své obsáhlé monografii podrobně věnuje vztahu reformační teologie a politického myšlení ve čtyřech velkých okruzích: v okruhu Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho, Jana Calvina a monarchomachů (T. Bezy aj.). Zabývá se tak poměrem teologie a politiky nejen z hlediska jejich časového vývoje, ale ukazuje i jejich zázemí a konkrétní východiska, jakož i jejich celkový myšlenkový rámec u jednotlivých reformačních osobností.

Evangelický teolog a historik M. Wernisch se ve své obsáhlé monografii podrobně věnuje vztahu reformační teologie a politického myšlení ve čtyřech velkých okruzích: v okruhu Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho, Jana Calvina a monarchomachů (T. Bezy aj.). Zabývá se tak poměrem teologie a politiky nejen z hlediska jejich časového vývoje, ale ukazuje i jejich zázemí a konkrétní východiska, jakož i jejich celkový myšlenkový rámec u jednotlivých reformačních osobností.

Evangelický teolog a historik M. Wernisch se ve své obsáhlé monografii podrobně věnuje vztahu reformační teologie a politického myšlení ve čtyřech velkých okruzích: v okruhu Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho, Jana Calvina a monarchomachů (T. Bezy aj.). Zabývá se tak poměrem teologie a politiky nejen z hlediska jejich časového vývoje, ale ukazuje i jejich zázemí a konkrétní východiska, jakož i jejich celkový myšlenkový rámec u jednotlivých reformačních osobností.

Pes je věrným přítelem a pomocníkem člověka od počátku jejich soužití. Již od Římské říše se v literatuře nacházejí příběhy, které zaznamenávají psí hrdinské činy. Vzpomeňme, jak psi pomáhají např. při požáru, při hledání zasypaných lidí, při záchraně topících, při hledání drog, i zlodějů, ale jak pomáhají i nemocným, kteří díky psům mohou prožít kvalitní život. Kniha Psí hrdinové je knihou skutečných příběhů, v kterých se dočteme, jak se hrdinou může stát pes každé rasy, vycvičený záchranář i domácí „mazlíček“.

Z dějin filosofie můžeme vyčíst určitý filosoficky relevantní smysl, který spočívá v povaze samotného filosofického poznávání. Takový je zhruba názor autora, jenž zkoumá nejdůležitější témata a pojmy středověkého, karteziánského a moderního (kantovského) myšlení jako řadu konkrétních myšlenkových „experimentů“. Každý z nich představuje pokus o metodické uchopení filosofického poznání, všechny však tvoří „filosofickou zkušenost“, která je pozoruhodně jednotná. Nikoli nějaká konkrétní filosofie, nýbrž filosofie jako taková si v jednotě svého meta-fyzického směřování zaslouží název philosophia perennis — „věčná filosofie“: co je vpravdě filosofické, je taktéž trvalé, věčné. Étienne Gilson (1884—1978) proslul jako znalec středověkého myšlení. Působil jako profesor středověké filosofie na pařížské Sorbonně a jako ředitel Institutu středověkých studií na univerzitě v Torontu. Je autorem řady děl, z nichž některá vyšla i v češtině (Bytí a někteří filosofové; Bůh a filosofie). Základem jeho knihy Jednota filosofické zkušenosti se staly přednášky proslovené na Harvardské univerzitě roku 1936.