Vyšehrad strana 108 z 112

Říjen roku 667. Sestra Fidelma z Cashelu, příslušnice keltské církve a advokátka místního dvora, která pochází z královského rodu, se právě vyrovnává se zvláště náročnou rolí – stala se totiž matkou. Ujímá se sice další záhady, ale neustále přitom myslí na svého malého synka. A to i tehdy, kdy je nejnovější případ výzvou pro její bystrou mysl a začne ji naplno zaměstnávat. Vesnici nedaleko opatství totiž zachvátil strach – byly zabity tři dívky a všechny za úplňku. Vesničané z vražd podezírají tři cizince, kteří se ubytovali v opatství, a dožadují se odpovědí. Vyšetřování se ujímá sestra Fidelma se svým společníkem bratrem Eadulfem a nemají času nezbyt, vždyť spletitý případ plný záhad a tajemství musejí vyřešit do příštího úplňku, než vrah udeří znovu.

Snad nejproslulejší pražský kazatel, farář od Panny Marie před Týnem a skaut oddílu ministrantské organizace Legio angelica podává obraz svého dlouhého života.

Po velmi pozitivním přijetí Veselých chvil v životě lidu českého přichází nakladatelství Vyšehrad s dalším „zíbrtovským“ projektem, jímž je výbor z textů tohoto významného etnologa na téma našeho národního nápoje – piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha „Z dějin piva a pivovarnictví“, doplněná o další texty z publikací „Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích“, „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých“ a „Pivo v písních lidových a znárodnělých“. Čeňka Zíbrta zajímalo pivo a pivovarnictví jako fenomén české historie a kultury, ale také jako živý současný jev. Mravenčí prací se mu podařilo shromáždit jedinečné literární texty, které jsou svým obsahem přístupné laikům i odborníkům řady oborů, neboť se v nich dobře spojuje zemědělský a kulturně-historický základ s pohledem člověka jakožto pěstitele chmelu, znalce vaření piva i milovníka nápoje. V knížce tak najdeme jak zajímavé informace o české chmelařské a pivovarnické tradici, která se v posledních dvaceti letech opět úspěšně rozvíjí, tak i umění díkůvzdání za plody země, váhu a prestiž dobrého řemesla i vtip a lásku k věci, projevenou slovem (pořekadlem, příslovím) i zpěvem (písněmi). Zvláštní postavení v této tradici zaujímají sladovnické obyčeje a slavnosti, v naší současnosti vyhledávané, neboť představují protiváhu fyzické práci a materiální péči o chmel a pivo. Doufáme proto, že se nám novým vydáním Zíbrtových textů podaří otevřít nový pohled na kulturní dědictví po našich předcích.

Po více než šedesáti letech, která uplynula od prvního vydání Mathesiovych a Hilské "Veršů psaných na vodu" (1943), vydáváme nový výbor ze starojaponské lyrické sbírky Kokinwakasu, k jejímuž sestavení dal pokyn sám japonský cisař Daigo už v roce 905. Současná, působivá přebásnění výboru "Sněží na Jošino krásné" obsahují opomenutá pětiverší Kokinwakasu, která Mathesiův výbor nezachytil, a obohacují naše poznání lyrického světa staré japonské poezie o neznámé, překvapivé dimenze. Jsou také důkazem toho, řečeno s Vladislavem Vančurou, že platnost starých kouzel se neustále obnovuje a ze za celých tisíc a sto let, která nás dělí od doby japonských básniků a básnířek z Kokinwakasu, se uhelná hnutí lidských myslí a srdcí pramálo změnila a nabývají tak rozměru teměř mýtických.

Básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla. Paul Verlaine byl jako člověk jedno velké, zraňované, trpící a bezmocné srdce. Díval se na vše nikoli očima a rozumem, ale právě prizmatem srdce, jež se muselo utíkat ke snu. O „pádech srdce“ říká sám básník, že, „byly jedinými prvky té bouře, kterou byl jeho život“. Tyto životní bouře se ovšem transformovaly v neuvěřitelně podobu básnickou, která neměla zdánlivě nic společného se životem tuláckého bohéma, který své zmatky utápěl v alkoholu. Nelze říci, že by Verlaine netoužil po klidném životě. Několikrát se o to pokoušel. Vždy ale naprosto bezúspěšně, po krátkých intermezzech pokorných návratů, pokání, odhodlání a rozběhů vzdát toto chabé úsilí o spořádaný život. Také na konci života, ve svých padesáti letech, hledá sny a útěchu v alkoholu, který ho sráží níž a níž, až se octne doslova na chodníku, kde se ho ujmou dvě ženy, jejichž existence je s chodníkem spjata. Ač je kněžkami chodníků spíše využíván, Verlaine se zamiluje do jedné z nich a vytvoří básnickou sbírku Elegie. Ale i básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla všem milovníkům Verlainovy tvorby naznačuje, že je psal básník, jehož sen musel ustoupit před tvrdou realitou marného, tragicky končícího života.

V kuchařce najdete jak hlavní jídla, tak i rychlé přesnídávky z mletého masa. Mleté maso přichází stáler více do obliby. Je rychle připravené a cenově dostupné. Recepty vynikající autorky budou jistě osvěžením vaší kuchyně.

Dějiny Slovenska nejsou dějinami Slováků jako národa, ale historií území, které dnes tvoří současnou Slovenskou republiku. Jan Rychlík sleduje historii slovenského území od úplných počátků. Jádrem knihy jsou však kapitoly o moderních dějinách Slovenska, vrcholících získáním samostatnosti v roce 1993, i o následujících dekádách. Autor má unikátní předpoklady pro napsání první české syntézy slovenských dějin – má české i slovenské občanství a jako přímý účastník byl i u jednání o rozdělení společného státu.

S každým dalším románem, v němž Eadulf a Fidelma řeší záhadné případy, v nichž není nouze o pikle, zrady a důmyslné vraždy, sledujeme i osudy hlavních hrdinů. V tomto příběhu se Eadulf s Fidelmou rozejdou. Fidelma si přeje zůstat u toho, co umí nejlépe, tedy věnovat se právu a jeho uplatňování. Eadulf by ovšem chtěl, aby spolu se svým malým synem žili poklidným rodinným životem v klášterní komunitě. Svým rozchodem oba strádají, ale každý umíněně trvá na svém. Nicméně podivná smrt v opatství Lois Mor si žádá přítomnost jich obou, neboť je král poslal, aby vyšetřili, jakým způsobem význačný učenec v Lois Mor zemřel. Strhující vyprávění „záhady zamčeného pokoje“ nabízí překvapivé a nečekané rozřešení.