Vyšehrad strana 103 z 143

„Akce K“ neboli hromadné zatčení příslušníků mužských řeholních řádů na území Československa, k němuž došlo v noci z 13. na 14. dubna 1950, patří k nejhorším zločinům komunistické éry u nás. Více než dva tisíce řeholníků muselo opustit své kláštery. Rozpt

Reprezentativní výbor z Mišny, Tosefty, midrašů, jeruzalémského a babylonského Talmudu s úvody k jejich dobovému pozadí a myšlenkovému svérázu. U nás dosud nejrozsáhlejší soubor památek hebrejské a aramejsky psané knihovny rabínského židovství od 2. do 7. století obecného letopočtu. Jde o normativní období židovského myšlení, které se ovšem rozvíjí a přetváří podnes. Kniha představuje židovské dějiny od zboření Chrámu v Jeruzalémě roku 70 přes navzájem provázané, a přece odlišné cesty palestinského a babylonského židovstva až po nástup islámu. Počáteční kapitoly přinášejí stručný náčrt dějin rabínského hnutí a zasazují je do širšího kontextu dějin pozdní antiky. Představují systém rabínského myšlení, jeho nejdůležitější postavy a nejdůležitější termíny. Úvody k jednotlivým textům podávají literární, historickou a myšlenkovou charakteristiku děl, z nichž jsou ukázky uvedeny. Veškeré překlady jsou opatřeny rozsáhlým poznámkovým aparátem, který umožňuje porozumění literatuře vzniklé ve světě představ zcela odlišných, než jsou naše, a přece si i dnes zachovávajících svou inspirativnost.

Rozhovory nad Biblí Kniha obsahuje biblické rozhlasové pořady, které moderuje Petr Vaďura a byly odvysílány v letech 2004 – 2010 na vlnách Českého rozhlasu 3 – Vltava, Českého rozhlasu Plzeň a Trans World Radia – Rádia 7 Jedinečnost Benešova přístupu k biblickému textu je v preciznosti a v poctivosti, s níž jej zkoumá. Nebojí se klást si otázky, na něž nezná odpovědi, aby se mohl znovu důkladně zabývat místem či problémem, kterému je těžké porozumět. Hledá odpovědi na otázky smyslu bolesti a utrpení, zkoumá lidské nitro a nahlíží, co o sobě odhaluje Hospodin. Beneš se nechá vést slovem a promýšlí jeho význam. Po vzoru židovských rabínů dává průchod asociacím, které v něm hebrejský tvar konkrétního pojmu vyvolává. Důsledkem tohoto přístupu je skutečnost, že čtenář i známá místa bible začíná chápat nově a v nečekaných souvislostech. Pro Beneše je bible kniha živá, skrze niž promlouvá Hospodin. Její četba nemá vést ani tak k novým poznatkům či intelektuálnímu potěšení, nýbrž především k proměně našich postojů a vztahů. Čtenář není pro Beneše nikdy pouhým provozovatelem, ale vždy jednou z postav vyprávění, která na biblický text aktivně reaguje a dokonce do něj i vstupuje. Jen tak může totiž starý příběh člověka skutečně zasáhnout. Kniha je určena zaujatému čtenáři, který je ochoten nechat k sobě biblický text promluvit. Pro čtenáře z necírkevního prostředí může být dobrým průvodcem labyrintem mnohdy složitých starozákonních vyprávění, zatímco pro čtenáře znalého může znamenat nový impulz k jejich promýšlení.

Pokus o praktickou filosofii Svou novou knihou se známý český filosof Jan Sokol znovu obrací k člověku, tentokrát proto, aby se — na rozdíl od své knihy předchozí, věnované „moci, penězům a právu“ — pokusil rozkrýt a zhodnotit sféru lidské intimity, spjaté s nejhlubšími otázkami smyslu života a podobě života dobrého. Podle vlastních autorových slov chce kniha „přispět ke zřetelnějšímu rozlišování mravně významných fenoménů, aby se o nich dalo přesněji uvažovat a smysluplně hovořit; připomenout změněnou situaci, v níž se jako jednající lidé dnes pohybujeme: situaci ,globalizovaného‘ světa, kde hrají stále významnější roli instituce; a vyjít vstříc naléhavé potřebě společných východisek či základů univerzální a ,všelidské‘ mravnosti, jak ji tyto proměny vyvolávají“. Tuto potřebu podle Jana Sokola nemohou naplnit mravní systémy pozitivních náboženství, které jsou ze své podstaty rozdělující, ale je třeba užít „prekérnějších postupů praktické filosofie“. Východiskem celého tázání se přitom stává široké spektrum filosofické tradice a soustavně zpracované historické zkušenosti a vedle toho výsledky zejména biologických a antropologických věd. Z tohoto důvodu se jedním ze základních pojmů a představ knihy stává sám „život“.

„Akce K“ neboli hromadné zatčení příslušníků mužských řeholních řádů na území Československa, k němuž došlo v noci z 13. na 14. dubna 1950, patří k nejhorším zločinům komunistické éry u nás. Více než dva tisíce řeholníků muselo opustit své kláštery. Rozpt

Kniha Přísně tajné vraždy navazuje na stejnojmenný dokumentární cyklus České televize. Mapuje a osvětluje tragické osudy řady obětí předlistopadového režimu, jejichž případy, často spletité až záhadné, se dodnes nepodařilo dotáhnout do konce a zjednat tak obětem „přísně tajných vražd“ spravedlnost. Projektu scénáristky a publicistky Šárky Horákové a jejích spolupracovníků se podařilo vynést na světlo množství utajených informací a stop, a v řadě případů přispět k vyřešení a rozuzlení dlouho nevyřešených případů. „Stejně jako tento dokumentární cyklus, tak ani tato kniha si neklade za cíl generalizovat, či dokonce pasovat se do pozice ,generálů po bitvě‘. Jde jen o snahu pravdivě vylíčit některé tragické osudy nejen našich spoluobčanů, a zároveň ozřejmit, jak nesnadná je jakákoli snaha o možnou nápravu. A s odstupem času o nesnadné pochopení a vcítění do těchto tragédií zdánlivě cizích lidí, cizích osudů a cizích domovních prahů, které mnohé z nás nechávaly lhostejnými nebo obezřetnými z představy, že nás se to netýká.“ (plk. JUDr. Pavel Bret). Předmluva Jefima Fištejna.

Studená válka charakterizovala světové dění v druhé polovině 20. století. V tomto časovém období se mezinárodní krize, vyvolané soupeřením dvou mocenských bloku, střídaly s relativně klidnými roky, kdy čas konfrontace vystřídalo "détente". Publikace Horké

Kniha líčí kulturní tradice spojené s oslavou Vánoc národů evropského Západu a Východu. Mnohé se dochovaly do současnosti a mají křesťanské i mimokřesťanské kořeny. Kapitoly odhalují pozůstatky pohanských slavností spojených se slunovratem, s novoroční magií a hostinami uprostřed zimy; patří k nim obřadní spalování vánočního polena, pečení velkých kulatých chlebů nebo koledování. Zvláštní pozornost věnují autorky kultu Kristova narození, jak se projevuje v písních, betlémech a hrách.

Nová přehledná monografie známého českého religionisty analyzuje a systematicky třídí náboženskou scénu dnešní doby. Ve svém velkorysém záběru shrnuje i duchovní a myšlenkové směry, které bývají někdy opomíjeny, jako jsou mimokřesťanské spirituality západního původu (např. hermetismus). Vlastním autorovým přínosem je dále rozbor kritiky náboženství a ateismu či nových podob mezináboženských vztahů. K zásadním patří i úvodní metodologické pasáže, které kriticky připravují půdu a hranice zkoumání předmětu, jehož uchopení je z povahy věci netriviální. Publikace chce svými novými interpretacemi vstoupit do odborné diskuse, vedle toho však dobře poslouží i vysokoškolským studentům v kurzech věnovaných současné religiozitě nebo jejím dílčím otázkám, jakož i zainteresované veřejnosti.

Případ sestry Fidelmy Příběh z Irska ze 7. století je určen všem, kteří si oblíbili historické detektivky se sestrou Fidlemou a bratrem Eadulfem. Autor opět nezapomíná na historické souvislosti z dějin Keltů Ještě nikdy nebyla sestra Fidelma vystavena tak velkému nebezpečí, hrozícímu ztrátou osobní svobody, jak ve Ztraceném relikviáři. Však také ještě nikdy nebyla tak daleko od domova, od rodného Irska, jako tentokrát. Do města Autun na území Burgundska byl svolán velký církevní koncil, který měl učinit konec samostatným křesťanským církvím, zejména pak svobodomyslné církvi keltské, respektující rovné postavení žen, a všechny církve podrobit jednotnému řízení z Říma. Ačkoli byla původně s bratrem Eadulfem povolána do Autunu jako poradce keltské delegace, záhy se museli oba vrátit do role vyšetřovatelů, neboť na místě, kde docházelo k tak velkým názorovým střetům, došlo i na vraždu. A nezůstalo u jedné. Fidelma musí odhalit zlo dřív, než zaplatí životem sama.

Jedno z vlivných děl údajného posluchače apoštola Pavla na athénském Areopagu, ve skutečnosti však blíže neznámého novoplatónského autora přelomu 5. a 6. století, jehož spisy měly obrovský vliv nejen na celý středověk. V dochovaných dílech O Božích jménec

Nad jindy slunným zámkem Blandings, kde život plyne většinou tak příjemně, se stahují mračna. Utěšenou samotu zámeckého pána, lorda Emswortha, který nestojí o jinou společnost než o svoji milovanou Císařovnu z Blandingsu, znamenité, cenami ověšené prase, poskvrní přítomnost nevítaných hostů. Třeba takový vévoda z Dunstable, který se usadí v zahradním domku a zdá se, že tam přímo zapustil kořeny. Rovněž nečekaně přijede z New Yorku lady Constance, sestra lorda Emswortha, dáma neochvějných zásad a neochvějné vůle, která je ale krátká na podvod, jehož cílem je, aby lord Emsworth koupil ukázku moderního umění, akt, který lord Emsworth mylně považuje za zvěčnění nějakého mimořádného prasete. Naštěstí je ale po ruce nezdolný Galahad Threepwood, který si vždy ví rady.

V Taře, hlavním městě pěti irských království, je zavražděn Nejvyšší král a jeho nenadálá a nevysvětlitelná smrt hrozí vyvolat neklid v celé říši. Proto je do Tary pozvána Fidelma, sestra krále Mumanu, i se svým manželem Eadulfem, aby odhalili, kdo a proč krále zavraždil, a do země se tak navrátil klid. Fidelma zjišťuje, že ke králově vraždě mělo sice možná důvod hned několik lidí z králova nejbližšího okolí, ale od začátku tuší, že toto není případ jako všechny ostatní. Záhy odhalí, že se jedná o spiknutí, jehož cílem není však pouhá smrt krále, ale porážka křesťanské víry, která je Irsku vyznávána teprve dvě staletí; pohanští bohové nebyli dosud zapomenuti a jejich služebníci se pokoušejí o navrácení pěti království k víře pohanských předků. Do spiknutí je zapleteno mnoho lidí, počínaje samotnou rodinou krále, jeho rádci, služebníky a hodnostáři konče, těm všem však nejde o víru, ale o příležitost využít hnutí za návrat k víře předků ve svůj prospěch. Fidelma i Eadulf žijí v neustálém napětí, neboť při odhalování zločinců nasazují tentokrát doslova vlastní život.

Bruselské postřehy českého eurokomisaře a zákulisní historky jeho asistentky Vladimír Špidla, donedávna evropský komisař pro sociální záležitosti, a jeho bývalá asistentka Magdaléna Frouzová se ohlížejí za pěti lety strávenými v Bruselu. Nabízejí dva zcela odlišné pohledy Zatímco krátké úvahy bývalého premiéra, které si původně psal ve formě blogu, se kromě každodenních postřehů a vzpomínek věnují sociálním tématům a problémům dnešní Evropy, publicistka Magdaléna Frouzová nabízí příhody ze zákulisí. Ke každé kapitole svého tehdejšího šéfa přidává osobní zážitky a líčení katastrof, kterým se začínající asistenti a asistentky v prostředí evropských institucí nevyhnou. Přináší tak netradiční pohled nejen na reálné fungování Evropské komise a jejích sekretariátů, nýbrž i na samotného Vladimíra Špidlu. Politika Evropské unie garantuje podle Vladimíra Špidly navzdory své složitosti a zdlouhavosti navýsost demokratické rozhodování a zohlednění všech zájmových skupin i členských zemí bez ohledu na jejich velikost: je to vysoká škola diplomacie a umění kompromisu. Díky zkušenosti dvou lidí, kteří zažili „jak se dělá Evropa“ na vlastní kůži, se my, kteří jsme prosluli svým euroskepticismem a evropské instituce vnímáme často jako zaopatřovací ústav pro zasloužilé či naopak nepohodlné politiky, můžeme nejen zamyslet nad tím, jestli se trucovitým postojem sami neodsuzujeme k bezvýznamnosti, ale i zasmát a pobavit.

Bruselské postřehy českého eurokomisaře a zákulisní historky jeho asistentky Vladimír Špidla, donedávna evropský komisař pro sociální záležitosti, a jeho bývalá asistentka Magdaléna Frouzová se ohlížejí za pěti lety strávenými v Bruselu. Nabízejí dva zcela odlišné pohledy Zatímco krátké úvahy bývalého premiéra, které si původně psal ve formě blogu, se kromě každodenních postřehů a vzpomínek věnují sociálním tématům a problémům dnešní Evropy, publicistka Magdaléna Frouzová nabízí příhody ze zákulisí. Ke každé kapitole svého tehdejšího šéfa přidává osobní zážitky a líčení katastrof, kterým se začínající asistenti a asistentky v prostředí evropských institucí nevyhnou. Přináší tak netradiční pohled nejen na reálné fungování Evropské komise a jejích sekretariátů, nýbrž i na samotného Vladimíra Špidlu. Politika Evropské unie garantuje podle Vladimíra Špidly navzdory své složitosti a zdlouhavosti navýsost demokratické rozhodování a zohlednění všech zájmových skupin i členských zemí bez ohledu na jejich velikost: je to vysoká škola diplomacie a umění kompromisu. Díky zkušenosti dvou lidí, kteří zažili „jak se dělá Evropa“ na vlastní kůži, se my, kteří jsme prosluli svým euroskepticismem a evropské instituce vnímáme často jako zaopatřovací ústav pro zasloužilé či naopak nepohodlné politiky, můžeme nejen zamyslet nad tím, jestli se trucovitým postojem sami neodsuzujeme k bezvýznamnosti, ale i zasmát a pobavit.

Poslední představitel mocného a legendami opředeného rodu Rožmberků Petr Vok bezesporu patří mezi významné postavy českých dějin přelomu 16. a 17. století. Stejně tak mu ale náleží výjimečné místo mezi populárními postavami naší minulosti coby prototypu renesančního kavalíra, který dokázal užívat radostí života plnými doušky. Kniha významného znalce našich dějin v období raného novověku prof. Jaroslava Pánka přibližuje obě roviny života pana Petra Voka. Věnuje se prostředí slavného rodu, v němž mu bylo dáno vyrůstat, dospívání ve stínu slavnějšího a úspěšného bratra Viléma, politickému a hospodářskému působení v roli – poslední – hlavy rožmberského rodu. Jak ale ukazuje Pánkova kniha, Petr Vok z Rožmberka byl také neobyčejně aktivním podporovatelem literatury a vzdělanosti, mecenášem a sběratelem uměleckých děl. Životopis neopomíjí ani jeho příklon k evangelictví a podíl na vydání Rudolfova majestátu, jehož 400. výročí si v tomto roce připomínáme. Mýtus o „renesančním kavalírovi“ není v Pánkově podání likvidován, ale živým a čtivým způsobem přiblížen.