E-knihy - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 14 z 22

Pátý svazek Spisů Jaroslava Hutky přináší českým čtenářům zatím největší překvapení: shrnuje všechny prózy, které Jaroslav Hutka napsal v holandském exilu v letech 1978-1989 a které byly - s výjimkou novely Noční vlak - dodnes zcela neznámé a vycházejí zde poprvé. V úvodní Cestě do království zaznamenává Hutka s mimořádnou pečlivostí poslední týdny svého života v Praze v roce 1978 a vytváří tak jedinečné nadčasové svědectví o povaze a fungování normalizačního režimu v Československu. Ve čtyřech povídkách z roku 1984 se Hutka ve vzpomínkách vrací do svého mládí v 60. letech a reflektuje i neutěšenou přítomnost svého života v exilu. O následné rozsáhlé próze Dvouseta, psané na sklonku roku 1984, je bez nadsázky možno říci, že jde o vůbec nejotevřenější a nejintimnější vylíčení manželské krize, které kdy v české literatuře vzniklo. Hutka prózu psal pro svou tehdejší manželku a vylíčil v ní tolik ze vzájemného soužití muže a ženy, kolik jen papír dokáže unést. Vrcholem svazku jsou rozsáhlé Dopisy Ivanovi z roku 1985, fiktivní dopisy spisovateli Ivanu Klímovi do Prahy, v nichž Hutka líčí svůj život v exilu zejména ze stránky společenské, politické a existenciální. I zde otevřenost, upřímnost a detailnost líčení, s níž zpěvák ve své vlasti zakázaný kritizuje soudobou západní konzumní společnost a její fungování, nemá v české literatuře obdoby. Svazek uzavírají tři pohádky, které Hutka napsal pro své dcery po návratu do vlasti na počátku 90. let.

Kniha obsahuje dva rozhovory, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem dvaceti let: Povídání je z roku 1990 a Divadlo stále miluju z roku 2010. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo více než padesát let a kdy jeho zakladatel ještě v osmdesáti vystupuje skoro denně na jevišti.

Milionářská okýnka vzbudila značný zájem jak mezi čtenáři regionální přílohy MF DNES, tak mezi návštěvníky www.idnes.cz. Proto vznikl nápad vydat zábavné fejetony v knižní podobě… Kniha vychází pod názvem Plachý milionář přichází 24. dubna u příležitosti veletrhu Svět knihy. Osmnácti původními obrázky ji vybavil známý výtvarník Miroslav Barták. Po grafické stránce se knihy ujalo pražské studio ReDesign, s nímž jsme už před léty v nakladatelství Petrov dosáhli na významné ocenění v soutěži O nejkrásnější knihu a které dlouhé roky připravovalo graficky velmi zajímavý časopis Živel. V současnosti je ReDesign podepsán pod novou podobou Respektu. Samotné texty, kterých se nakonec na 170 stránek vešlo padesát čtyři, jsou rozděleny do dvou částí. V té první najdete většinu milionářských okýnek, v té druhé pak kritičtější výbor ze starších fejetonů, psaných většinou také pro MF DNES.

Stručně a jasně! Jaké asi tak odpovědi na své otázky si může našinec v dnešní zrychlené době přát více než ty stručné a jasné? Sloupky-odpovědi profesora Cyrila Höschla takové jsou. Nezapře v nich svoji profesi psychiatra, pomůže a pohladí po duši. Navíc je zkušený pedagog a nabízí nadhled a přesné formulace s darem srozumitelnosti. Jako člověk se smyslem pro humor ho pak čtenáři v potřebném množství dávkuje, má pochopení pro lidské slabosti a přidává přesně vybrané příklady ze života. Kniha Stručně a jasně nabízí více než tři stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2003 až 2011, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex.

„Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám,“ říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí.Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců. Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti.Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.O AutorechHelena Třeštíková (1949) je významná česká filmová dokumentaristka, jejíž jméno je spojeno s metodou časosběrného dokumentu. K vrcholům jejího díla patří televizní cyklus Manželské etudy (1. série 1987, 2. série 2006, 3. série se připravuje na rok 2017) a dále celovečerní filmy Marcela (2006), René (2008), Katka (2009), Soukromý vesmír (2011), Mallory (2015) a další. V poslední době na sebe upozornila filmovým portrétem herečky Lídy Baarové Zkáza krásou (2016). Spisovatel a scenárista Pavel Kosatík (1962) je autorem řady monografií význačných osobností české historie a kultury (například Olga Havlová, Pavel Kohout, Ferdinand Peroutka, Přemysl Pitter, Pavel Tigrid, Jarmila Novotná), televizních scénářů, originálních sond do české historie - jako jsou knihy České snění (2010) nebo České okamžiky (2011) - a dalších děl. Získal mnohá ocenění, mj. Cenu Toma Stopparda (2001) či Cenu Ferdinanda Peroutky (2009).

V čem jsou liberálové stejní jako fašisti? Jaké to je, když vás vaše společnost nenávidí? Lze překonat společenské propasti? Nad tématy naší současnosti a minulosti se setkávají dvě generace novinářů: česko-slovenský intelektuál, jehož formovalo dětství a mládí v disentu spolu s listopadovým angažmá, a nadějní žurnalisté, narození do svobodné společnosti.   Těžko bychom hledali někoho, kdo lépe než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo- a východoevropských souvislostech. Šimečkovy vlastní životní osudy, jimž se kniha také věnuje, ho přitom nevedou k pesimismu, ale naopak k vůli hledat východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací. Během rozhovoru se karta několikrát obrací, ten, kdo odpovídal, se také ptá a mezigenerační dialog odhaluje, kde se dvě odlišné životní zkušenosti střetávají a na čem se naopak shodnou.   Martin M. Šimečka (1957) po dráze samizdatového spisovatele (Vojenská knížka, Výpoveď, Žabí rok - Cena Jiřího Ortena 1988, Džin) na Slovensku založil a vedl vydavatelství Archa (1990-1996), působil jako šéfredaktor týdeníku Domino fórum (1997-1999) a deníku SME (1999-2006), poté v Čechách vedl týdeník Respekt (2006-2008) a do roku 2016 v něm působil jako editor. Je redaktorem a šéfem redakční rady slovenského Denníku N.   Filip Zajíček (1992) po studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci strávil Erasmus v belgické Lovani. Pracuje jako editor nových projektů v internetové televizi DVTV. S Kirillem Ščeblykinem se vystřídali v pozici šéfredaktora studentského webu The Student Times a za interview s Andrejem Babišem získali Novinářskou cenu udělovanou Nadací Open Society Fund za nejlepší rozhovor roku 2016 v kategorii psané žurnalistiky. Kirill Ščeblykin (1993) studuje právo a východoevropská studia na Karlově univerzitě. V rámci programu Erasmus strávil část studia v německém Heidelbergu. Pracuje v Deníku N jako redaktor zahraničního zpravodajství.

Asne Seierstad necúva pred žiadnou ťažkou témou. Dva týždne po teroristických útokoch na veže Svetového obchodného centra odchádza do Afganistanu, aby spoznala život bežných Afgancov. Hrdina jej reportážneho románu Kníhkupec z Kábulu dvadsať rokov viedol malé kníhkupectvo v centre hlavného mesta. Nezáležalo mu na tom, či boli pri moci komunisti alebo Taliban. Jeho cieľom bolo prinášať knihy všetkým obyvateľom Kábulu. Miloval literatúru a nenávidel cenzúru. Asne Seierstad strávila štyri mesiace v afganskej rodine a splynula so životom obyčajných obyvateľov Kábulu, aby ukázala, ako vplývajú turbulentné časy na bežný život. Jej pohľad na každodennosť rodiny je unikátnym svedectvom o spôsobe života, ktorý je pre Európanov takmer nepredstaviteľný. V centre pozornosti stále stojí hlava rodiny – na jednej strane zanietený milovník umenia a kultúrny človek, na strane druhej silne patriarchálne založený despota riadiaci sa prastarými rodovými zvykmi. Knižka Kníhkupec z Kábulu rozpráva príbehy zakázanej lásky, dohodnutých manželstiev i obyčajného života pod temnou záclonou každodenného teroru. Kniha Asne Seierstad Kníhkupec z Kábulu vychádza v preklade Simony Jánoškovej.

Změnit mlhovinu ve tvar. Další vydání úspěšního rozhovoru Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Jeho život je v zajetí vědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co považuje za nejpodstatnější.

Vydejte se s námi za netradičním poznáním Sicílie.Autorka navštěvuje tento italský ostrov opakovaně již od roku 2000 a všechny své vjemy, postřehy a zážitky zpracovala do krátkých, vtipných fejetonů. Svůj pobyt tráví v malém městě na jihu země zcela stranou od běžných turisticky známých míst. Jaké jsou zvyky, tradice a povaha zdejších svérázných obyvatel? Je téma italské mafie stále aktuální? Jaké zvláštnosti ostrov skrývá?Předmluvu ke knize napsal Jaroslav Dušek, který ostrov navštěvuje pravidelně každý rok a je tedy důstojným průvodcem této knihy.

Písanie švajčiarsko-slovenskej spisovateľky a novinárky Ireny Brežnej formovala zlomová skúsenosť emigrácie v roku 1968. Vynútená aj zvolená viacdomosť sa pre ňu stala zdrojom nevšedných postrehov o spoločnosti na Východe i Západe. Texty v tomto výbere, ktorý je už šiestou autorkinou knihou vychádzajúcou v slovenčine, vznikali v rozpätí rokov 1981 až 2017. Prinášajú rozmanité témy prepojené premýšľavo esejistickým, hravo poetickým a zároveň reportážne konkrétnym uvažovaním o zneužívaní, ale aj o (sveto)občianskom využívaní moci, o strachu z inakosti a vytváraní spoločenstva, o lžiach a ideáloch, o odstupe a blízkosti, o spolužití či jednoducho o jedinečnosti života – v Československu, Rusku, Guinei, Čečensku, vo Švajčiarsku, na Slovensku...

Vyprávění může být druh radosti. Natož můžeme-li se k němu vrátit jako se vracíme k řece, kterou máme rádi. Po druhé se do ní vstoupit skutečně nedá. Ale je možné vybavit si jaká byla. Vědecké poznávání je řeka. Zrovna tak by se dalo říci, že je budovou v trvalé přestavbě. Jisté je jen jediné - máme co do činění s řekou, nebo budovou, ale kam a jak řeka plyne, co se v budově přestavuje a jak to dopadne, nikdo neví. Lidé si myslí, že vědecké poznávání je cesta k nekonečné pravdě. Řekl bych, že pravděpodobnější může být opak. Vědecké poznávání s kritickým myšlením mohou být zábranami cest do nekončící tmy, fosilizovaných předsudků a inteligentní stupidity: spíš než „tudy" říkají „tudy ne". Víme-li „tudy ne", snížili jsme pravděpodobnost bloudění. Spokojený s tím moc nejsem, byť by starořecký filosof mohl říci: „Ale to je přece krásné!"

Obsáhlý soubor celoživotního Hutkova fejetonistického díla, jehož část byla dříve publikována samizdatově nebo ve dvou výborech Požár v bazaru a Podzim je tady. Souborné vydání zahrnuje všechny fejetony, z nichž více než třetina vychází knižně vůbec poprvé.

Knižní rozhovor se zastáncem česko-německého smíření Anton Otte působil mnoho let jako školní kaplan a posléze jako kaplan vězeňský. V Čechách je ale tento rodák ze slezské Vidnavy znám spíš jako člověk, který roky usiluje o smíření mezi Čechy a Němci. Říká se, že omluv již bylo slyšet hodně. Stačí to ale ke smíření? ptá se Otte, který sám pochází ze sudetoněmecké rodiny.

Knižní rozhovor s populárním katolickým knězem, který miluje rockovou hudbu Život kněze Ladislava Heryána je plný paradoxů. Připravoval se na dráhu misionáře, ale působí v nejateističtější zemi Evropy. Je doma mezi salesiány i mezi kamarády z undergroundu. Je introvert, ale vystupuje na rockových festivalech s kytarou a biblí v ruce. Věří v Boha, který přesahuje všechny naše představy, a přece touží po setkání s námi bez ohledu na to, kdo jsme. A o tom všem je rozhovor, který s ním vedl publicista Josef Beránek U Božího mlýna.

Réz Pál irodalomtörténész, műfordító, a Szépirodalmi Könyvkiadó szerkesztője és a Holmi folyóirat főszerkesztője a magyar irodalom legendás alakja volt. Lakásán megfordultak a legjelentősebb magyar írók, és ahogy a Magvető Kiadó gondozásában korábban megjelent Bokáig pezsgőben című memoár hátlapján is olvasható, ismerte a gyerekeiket és udvarolt a feleségeiknek. Kőrössi P. József találkozásaik után, emlékezetből jegyezte le beszélgetéseiket, amelyek most naplónovellák, vagy sokkal inkább naplóromok formájában olvashatók. Naplóromok a másikról. A másik nem mindig Réz Pál, vagyis nemcsak ő, hanem azok is, akikről hol súlyos, hol meg vicces ítéletet mond, kendőzetlenül, talán meggondolatlanul is, eredetileg nem a nyilvánosságnak szánva.

Örökre az emlékezetembe vésődött az a februári nap, amikor hírül adták, hogy „zöld emberkék” jelentek meg a Krímben. Megkövülten ültem a televízió képernyője előtt, mert megértettem, hogy a második világháború után először Európában egy ország egyszerűen elfoglalja egy szomszédos állam területének egy részét. Aztán kitört a háború a Donyec-medencében (Donbászban). Lesújtott a civil lakosság szenvedése, a sok veszteség. Elképedve tapasztaltam, hogy az orosz propaganda az agresszió áldozatait állítja be bűnösként. Amikor a helyszínen is volt alkalmam megnézni a szétlőtt házakat, találkozni a földönfutóvá vált civilekkel, rájöttem, hogy a világ méltatlanul kezd megfeledkezni erről a modern, hibrid háborúról, amely mostanáig 13 ezer halálos áldozatot követelt. A közvéleménynek fontos tudnia arról, min mentek keresztül Kelet-Ukrajna lakosai az elmúlt öt évben, hogyan zilálta szét a konfliktus az életüket, és paradox módon mennyi jó is származott a mérhetetlen pusztításból. Merthogy sok jó is származott. Nagyon sok ember tanúsított önfeláldozást, bátorságot, sőt hősiességet. Barátok vagy addig ismeretlen emberek fogtak össze, hogy megvédjék a szülőföldjüket, vagy segítsék azokat, akik a fronton állják a sarat. Az emberség, a közösségi érzés, a hazaszeretet a legmagasabb hőfokon nyilvánult meg. Ezek az emberi sorsok megérdemlik, hogy összegyűjtve, mintegy tablóként, könyvben mutassuk be őket. Kiváló ukrán kollégámmal, Olekszandr Kacsurával (aki a kezdetektől ott van a legveszélyesebb helyeken) írtuk meg ezt a háborús sorskönyvet. Az interjúk jelentős részét külön-külön, kisebb részét együtt készítettük oroszul, magyarul, ukránul és angolul. A fejezetek többnyire a háború egy-egy jellegzetes szereplőjével folytatott beszélgetések alapján készültek. Nem „nagy emberekkel” találkoztunk, hanem egyszerű, hétköznapi kelet-ukrajnai vagy éppen kárpátaljai lakosokkal, katonákkal és civilekkel, lázadókkal és önkéntesekkel. Az interjúk jelentős része most jelenik meg először. Az ukrán és orosz résztvevők mellett sok fejezet szól magyarokról, akik alaposan kivették a részüket Ukrajna védelméből. A háború, az elmúlt öt év sarkaiból fordította ki Ukrajnát, és változtatta meg az egyes ember életét. A megrázkódtatások kívül-belül hatottak. Az olvasó észre fogja venni, hogy szinte minden egyes itt

Újra megpördülnek a forgóajtók, a recepciós kivillantja hamiskás mosolyát, feltárulnak az elnöki lakosztály és a személyzeti folyosó titkai. Hét évvel a hatalmas sikerű Luxushotel, Hungary után itt a folytatás: a riportkötetben Kordos Szabolcs bemutatja, mi történik a legelegánsabb hotelek falai között Budapesten, a vidéki kastélyszállók báltermeiben és a wellness központok fülledt szaunáiban. Kordos Szabolcs legújabb könyve nemcsak szórakoztató történetek laza sokaságát vonultatja fel, hanem pillanatképet készít a XXI. századi magyar társadalom felső köreiről és betekintést nyújt a luxusipar dolgozóinak életébe. Engedje, hogy a londiner elvegye a táskáját és bevezesse az intrikák, a fényűzés és a szemfényvesztés világába!

Ez a kötet hajléktalan emberekkel készült interjúk alapján írt szociográfia. Célja elsősorban a figyelemfelhívás: a hajléktalanságba sokan beleszületnek, a szegénység és az otthontalanság gyakran nemzedékeken át öröklődik, újratermelődik. A kötetben olyan életutakat, elbeszéléseket adunk közre, amelyek megmutatják, hogy kik a hajléktalanság veszélyeztetettjei, hogy milyen sorsok vezethetnek el a fővárost környező erdőkbe, ahol a leghidegebb téli éjszakákon is több ezren alszanak. A könyv másik célja, hogy a "hajléktalan" szó legyen az, ami: jelző, nem pedig főnév. Mert a hajléktalan emberek is emberek.

Az elmúlt években és napjainkban valóságos gasztroforradalom zajlik Magyarországon, egyre több a Michelin-csillag a hazai konyhaművészet egén. Úgy tűnik, a vendéglősök nemes harcot vívnak a vendégért és a jó minősítésekért a TripAdvisor-on, fegyverük a minőség. A felszín alatt azonban egy különleges világ rejtőzik, tele fényűzéssel és szemfényvesztéssel, szenvedéllyel és pénzéhséggel, titkokkal és sztorikkal. A csúcsgasztronómiában utazó fine-dining éttermeken, a felkapott belvárosi bisztrókon át az ázsiai falatozókig és privát szakácsokig minden helynek, így minden séfnek, pincérnek, tulajdonosnak megvannak azok a történetei, amelyekről inkább hallgatnának. Hallgatnának, ha nem faggatta volna ki őket Kordos Szabolcs, akinek már számos szakma féltve őrzött titkaihoz sikerült közel férkőznie, hogy elmesélje ezeket a hol fájón, hol szórakoztatóan igaz történeteket azoknak, akik kíváncsiak a papírmasé világ másik oldalára. Az Eszem-iszom, Hungary után a szerző azért tért vissza a vendéglátóipar kulisszái mögé, hogy megváltozott közegében az eddigieknél is meglepőbb esetekre és páratlan emberi sorsokra leljen. Csak süppedjen bele a bőrtámlájú székbe, terítse az ölébe a damasztszalvétát és fogyassza egészséggel a vendéglős történetek legjavát, a Restaurant, Hungary-t!