Najnovšie - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 18 z 27

Tomáš Etzler (* 1963) je český novinář, který v letech 2007 až 2014 působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně. V roce 1999 začal pracovat pro CNN jako editor zpráv a poté působil pět let jako válečný zpravodaj CNN na Haiti, v Iráku a v Afghánistánu. Za svou práci obdržel řadu ocenění včetně Ceny Emmy, kterou získal jako první Čech v roce 2008. Během svého působení v Číně připravil a prezentoval přes pět set reportáží a živých vstupů.     Jindřich Šídlo (* 1972) je český novinář a politický komentátor. Dlouhodobě působil v týdeníku Respekt a v deníku MF DNES, dále řídil domácí zpravodajství v Hospodářských novinách a v České televizi. Od roku 2016 působí v redakci videozpravodajství portálu Seznam Zprávy, kde uvádí satirický pořad Šťastné pondělí. V roce 2007 získal Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2013 pak Novinářskou cenu za nejlepší komentář. Za svůj internetový pořad obdržel v roce 2018 ocenění Křišťálová lupa.  

Síla intelektuálního a politického odkazu Václava Havla nepůsobí pouze v českém, potažmo středoevropském prostoru. Jako dramatik, esejista a disident byl Havel považován za morální a myšlenkovou autoritu už za normalizace i na Západě. A po roce 1989 se s prezidentem Havlem pravidelně setkávali přední političtí, kulturní a duchovní představitelé z celého světa nejen kvůli státním povinnostem, ale i proto, že o to mnohdy sami stáli. Václav Havel je v západní paměti živou postavou i dnes. Václav Havel Foundation Library v New Yorku si dala za úkol tuto paměť alespoň částečně zmapovat metodou orální historie. Výsledkem jsou pozoruhodné rozhovory s osobnostmi formátu diplomatky Madeleine Albrightové, někdejšího prezidenta USA Billa Clintona, historika Timothyho Snydera či hudebnice Suzanne Vega.

Svazek reportáží světoznámého britského historika, politologa a publicisty představuje jedinečné zachycení převratných událostí roku 1989, tak jak postupně zasáhly čtyři středoevropské komunistické režimy včetně tehdejšího Československa. Autor se přitom soustřeďuje na klíčové události daného historického okamžiku v podobě červnových voleb v Polsku a pohřbu Imreho Nagye v Maďarsku a listopadového pádu berlínské zdi a „sametové revoluce“ v Československu, jimž byl osobně přítomen, a se svou charakteristickou erudicí, osobní angažovaností i jemným humorem podává nezapomenutelné svědectví o revoluční proměně, jež definitivně změnila tvář střední a východní Evropy. Třetí vydání knihy vyšlo u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce s novým autorovým doslovem – esejem, v němž rozebírá stav střední Evropy tři desetiletí po pádu komunismu a zamýšlí se nad příčinami rozdělení společnosti a krize důvěry v liberální demokracii.

Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy.V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla.Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru.O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová. Formáty epub a mobi neobsahujú fotografie.

Päť rozhovorov s ľuďmi, ktorí sa dlhodobo venujú životu a dielu Milana Rastislava Štefánika, odkrýva rôzne stránky jeho osobnosti. Dozvedáme sa, ako sa časom menili Štefánikove politické postoje, ako kolísal medzi konzervatívnymi a liberálnymi hodnotami, medzi monarchiou a republikou, vierou a ateizmom. Sledujeme jeho kroky v Prahe, v Paríži, v Ríme a v iných kútoch sveta. Zisťujeme, čím sa zaoberal ako hvezdár, aké pokroky robil vo svojej vedeckej práci a čo všetko k profesii astronóma v tom čase patrilo. Takmer ho vidíme, ako trikrát vystupuje na Mont Blanc, ako sa vydáva na rôzne expedície, ako sa usiluje pozháňať si na to všetko peniaze, ktorých nikdy nemal dosť. Nachádzame ho v nemocniciach, sanatóriách a v kúpeľoch, kde sa lieči po vážnych zdravotných problémoch, najmä so žalúdkom. Počúvame o jeho láskach, o ženách, ktoré miloval a ktoré milovali jeho, o zásnubách a ťaživých rozchodoch, o ideáli ženskej krásy, ktorý sa nie vždy zhodoval s jeho skutočnými vzťahmi. Pozorujeme ho na jeho diplomatických cestách a po vypuknutí prvej svetovej vojny sledujeme aj jeho neuveriteľne rýchly kariérny postup z obyčajného pešiaka na desiatnika, podporučíka a napokon až generála. Vidíme ho na jeho vojenských misiách v Srbsku, neskôr na diplomatických cestách v Rusku, v USA, v Taliansku a v mnohých ďalších krajinách. Náhle sa pred nami odkrýva niekoľko rýchlych rokov, ktoré vyplnilo množstvo zahraničných ciest po celom svete. Nakoniec sa ocitáme pri obrovskom lietadle Caproni, do ktorého štvrtého mája 1919 nastupuje pri talianskom meste Udine a s ktorým už nedoletí do Vajnor. Máme pred sebou trosky, štyroch mŕtvych letcov, skrivenú generálsku šabľu, obhorenú leteckú bundu i rozbitý trup lietadla. Dávam pozor na kroky vyšetrovateľov, no takisto si všímame promptné utváranie mýtu o hrdinovi, ktorý si zaslúži hrob a pamätník, aký patrí iba významným ľuďom. Vstupujeme do útrob Mohyly na Bradle, sledujeme tie úzke priestory, ktoré sú už sto rokov zabetónované a neprístupné. Dívame sa po tomto všetkom do mnohých tvárí Milana Rastislava Štefánika a hľadáme v nich záchytný bod, ktorý najlepšie vystihuje jeho osobnosť. Toto všetko sa k nám dostáva prostredníctvom piatich rozhovorov. Michal Kšiňan, Vojtech Rušin, Bohumila Ferenčuhová, Miloslav Čaplovič a Matúš Valihora rozprávajú pútavo aj o tom, čo sme už mnohí o Štefánikovi vedeli, a ešte viac o tom, čo nás azda aj prekvapí. Milan Rastislav Štefánik nebola osobnosť, ktorú sa dá jednoducho zaškatuľkovať. Nebola to komplikovaná, ale komplexná osobnosť.

Kniha inspirativních rozhovorů napříč uměním „Osm osobností, sedm rozhovorů, osm příběhů, které mají společného jmenovatele, který platí pro každého: úspěch vyžaduje špetku talentu, pevnou vůli a nesmírnou odvahu poznat sám sebe. Takový člověk může být stydlivý a plachý (Václav Havel), chce-li vědět, kde jsou jeho osobní hranice, jak daleko může dojít (Oliviero Toscani) a pokud ví, že každá věc může být obřadem, který odhalí posvátný rozměr věcí (Suzanne Vega), má šanci uspět." Karel Hvížďala

Ako dobre poznáme svojich najbližších susedov? Čo vieme o krajine, o ktorej sa v jej hymne spieva, že je pozemským rajom? Výnimočný poľský reportér Mariusz Szczygieł nám povie, čo zistil o Čechoch a Češkách, o minulosti i súčasnosti krajiny, s ktorou sme donedávna zdieľali spoločný priestor. V knihe Urob si raj stvoril Mariusz Szczygieł voľné pokračovanie fenomenálnej a mimoriadne úspešnej knihy Gottland, ktorá vyšla v dvanástich jazykoch a v Česku pripravili už viac ako dvadsať dotlačí. Zatiaľ čo v predošlej knihe Szczygieł rozprával o dobe minulej, v knihe Urob si raj skúma najmä súčasné Česko. Ponúka nám reportážne portréty známych Čechov a Češiek ako Halina Pawlowská, David Černý či Jan Saudek, a popri tom sa neustále vracia k otázke, ktorá je leitmotívom celej knihy – Ako je možné, že Česi neveria v Boha? A ako sa im bez neho žije? Kniha Urob si raj Mariusza Szczygieła vychádza v preklade Miroslava Zumríka.

Den, který navždy změnil tvář současné Evropy: 22. červenec 2011. Anders Behring Breivik nejprve v centru Osla odpálil nálož, jíž zabil osm lidí, a pak se převlečený za policistu a po zuby ozbrojený přesunul na ostrov Utoya, kde postupně zavraždil šedesát devět účastníků letního tábora pořádaného mládežnickou organizací sociálnědemokratické strany. To všechno z touhy po dokonalosti a čistotě – své země i sebe samého. Vynikající reportážní román Asne Seierstad Jeden z nás: Příběh o Norsku vypráví detailní průběh tohoto „černého dne“, nahlíží do životů mnoha postižených rodin a podrobně rozebírá nesnadné dětství i dospívání muže, z kterého se stal nejhorší masový vrah norských dějin. Jeden z nás. Příběh o Norsku je nejen psychologická studie teroristy a jeho příprav zločinu nebývalých rozměrů, ale také dramatický „true-crime thriller“, který vás bezpochyby ohromí a od něhož se neodtrhnete. Název této knihy není náhodný – pachatelem zrůdného činu obráceného proti celé společnosti není zfanatizovaný cizinec, nýbrž příslušník většiny, který se doposud choval jako „jeden z nás“. Brilantní kniha Asne Seierstad Jeden z nás. Příběh o Norsku vychází v překladu Evy Dohnálkové.

Dramatická reportáž o historickém letu Apolla 11 a o prvních pozemšťanech, kteří v noci z 20. na 21. července 1969 přistáli na Měsíci, vychází v remaku původního vydání, jež vyšlo navzdory počínající normalizaci a stalo se před padesáti lety na českém trhu fenoménem. Sám autor byl jedním z pěti československých občanů, kteří se historického startu Apolla 11 zúčastnili. V knize, která vychází k 50. výročí letu Apolla 11 a v době, kdy byl vyhlášen program nových letů k Měsíci, je načrtnuta historie nepsaného zápasu o dobytí Měsíce, který vyhráli Američané, což nebylo na počátku normalizace možné zdůrazňovat. „… v době, kdy vycházely mé reportáže, se prodalo deníku o 20–30 tisíc výtisků víc než obvykle. Moje cesta se tedy bohatě zaplatila. Počítal jsem s tím, že o Apollu 11 napíšu knihu. V nakladatelství Mladá fronta mně ale řekli, že jim by svazáci, kteří už ovlivňovali jejich provoz, takový titul neschválili. Bratr Mirek, který byl výtvarníkem v nakladatelství Albatros, zašel za vedoucím oddělení uměleckonaučné literatury Milanem Korejsem. Tomu se nápad líbil a dohodli jsme se. Začínali s edicí malých brožovaných knih o vědě Plus – a tam by se jim reportáž o Apollu 11 hodila. Po návratu ze Spojených států jsem si uvědomil, že normalizace života podle diktátu z Moskvy je stále úpornější. Obnovila se cenzura. Redakce MF se dostala pod kontrolu mladých ambiciózních mužů komunistického vyznání, kteří nic neuměli. V září bylo zrušeno volné cestování na Západ. Zašel jsem do Albatrosu: „Pořád počítáte s mou reportáží o Apollu?“ – „Počítáme.“ S bratrem Mirkem jsem diskutoval o názvu. Uvažoval jsem o něčem pragmatickém, ale on jako výtvarník přemýšlel o něčem méně obvyklým. Nakonec navrhl …a Velký skok pro lidstvo. Před Vánocemi jsem dokončil rukopis. Skutečnost, že tento „závod o Měsíc“ Sověti prohráli, jsem nemohl ani naznačit, ale doufal jsem, že všem čtenářům to bude zřejmé. Text jsem dal k přehlédnutí kamarádovi Antonínu Vítkovi, nejlepšímu znalci kosmonautiky u nás a po opravách od Tondy jsem odnesl rukopis do nakladatelství. Po několika týdnech mi řekli, že se jim rukopis líbí, ale musíme vyškrtnout všechny zmínky o Dienstbierovi, protože ho husákovci vyhodili z rozhlasu. Pokusil jsem se vyjednávat, ale nešlo to. Ortel zněl: „Pokud by tam bylo jeho jméno, kniha nevyjde.“ Jirkovi jsem se omluvil a psal jsem o něm pouze pod jeho křestním jménem. Musel jsem udělat další ústupek: zatímco Američané nazývali své kosmické hrdiny astronauty, Rusové kosmonauty, a to byl jediný povolený termín. Kniha vyšla na jaře 1971. Všech 24 tisíc výtisků se prodalo za týden. Šel jsem do nakladatelství: „Nechcete udělat druhé vydání?“ – „Ale musíš si to vyjednat sám na ministerstvu kultury. Člověk, který o tom rozhoduje, úřaduje o patro výš.“ Zaklepal jsem na jeho dveře, přijal mě velice vlídně, a když jsem mu řekl, kvůli čemu přicházím, k mému překvapení okamžitě souhlasil. O rok později se prodávalo druhé vydání. Vytiskli pouze 19 tisíc, třebaže knihkupci požadovali víc. V Albatrosu jsem se dověděl důvod: „Toto omezení nařídilo ministerstvo.“ Lidem v Albatrosu jsem dodnes vděčný za to, že tuto knihu vydali. Bylo to od nich velice statečné, protože tlaky na republiku z Moskvy zesilovaly, a čtenáři – jak mně mnohokrát později vyprávěli – brali Apollo 11 jako vítězství svobodného světa nad komunismem. Bohužel prověrková komise na počátku sedmdesátých let sdělila některým nakladatelským redaktorům, že vydání mé knihy bylo hrubou politickou chybu, a přičetla jim to k dalším proviněním. Za to, co jsem jim způsobil, se jim dnes hluboce omlouvám, na druhé straně snad byl VELKÝ SKOK pro desetitisíce čtenářů povzbuzením do budoucnosti.“ Karel Pacner, březen 2019

Rusko všetci dobre poznáme. Ale je to naozaj pravda? Nie je to len naša naivná predstava? Nová kniha Michaila Zygara, autora bestselleru Všetci mocní Kremľa, nás zoberie o sto rokov späť, do mimoriadne zaujímavej časti ruských dejín. Dokumentárna kniha Impérium musí zomrieť nám predstavuje živú drámu ojedinelého ruského experimentu s občianskou spoločnosťou, ktorú o pár rokov definitívne rozdrvil despotizmus komunistickej revolúcie. Malé okienko medzi dvoma rovnako dusivými autokratickými režimami – imperiálnym a komunistickým – bolo otvorené len na niekoľko krátkych chvíľ, no ozveny tohto veľkého príbehu zreteľne počujeme ešte aj dnes. Od posledných rokov života Leva Nikolajeviča Tolstého až po smrť cárskej rodiny Rusko experimentovalo s liberálnosťou a kultúrnou otvorenosťou. Ruský balet bol v Európe vrcholom dobrého vkusu. Rozkvitala literatúra, divadlo i nové politické názory a Sankt Petersburg bol na chvíľu druhým Parížom. Na pozadí hroznej vojny a upadajúcej ekonomiky však štát nemohol takéto pokusy tolerovať dlhodobo. Dokumentárna kniha Michaila Zygara Impérium musí zomrieť vychádza v preklade Samuela Marca. Zároveň ňou otvárame novú absyntovskú edíciu, v ktorej sa budeme venovať histórii a neobyčajným dejinným súvislostiam.

Autorská reportážna kniha o svete na oboch stranách frontovej línie Donbasu. "Pravda býva často menej uveriteľná než fikcia, pretože vymyslený príbeh sa musí riadiť pravidlom pravdepodobnosti, kým ten pravdivý nie. Táto poučka amerického spisovateľa Marka Twaina platí do bodky pre knihu pôvodných reportáží, ktorej autorom je Tomáš Forró. Je plná neuveriteľných, ale pravdivých príbehov, ktoré prežili - a naďalej prežívajú - ľudia v ukrajinskom Donbase, spustošenom vojnou. Tomáš Forró dokázal to, čo sa žiadnemu inému novinárovi nepodarilo: získal si dôveru ľudí z oboch bojujúcich strán, ktorí ho vzali k sebe, do zákopov aj do bytov, kde s nimi prežíval bombardovanie a kde mu rozprávali svoje osudy. Na počiatku bol autorov zámer pokúsiť sa porozumieť záhade, ako vzniká vojna, pochopiť korene zla. Túto záhadu sa mu podarilo rozlúštiť, ale podarilo sa mu ešte oveľa viac: napísať strhujúci ľudský príbeh, ktorý je natoľko nepravdepodobný, že môže byť len pravdivý." (Martin M. Šimečka)

Pátý svazek Spisů Jaroslava Hutky přináší českým čtenářům zatím největší překvapení: shrnuje všechny prózy, které Jaroslav Hutka napsal v holandském exilu v letech 1978-1989 a které byly - s výjimkou novely Noční vlak - dodnes zcela neznámé a vycházejí zde poprvé. V úvodní Cestě do království zaznamenává Hutka s mimořádnou pečlivostí poslední týdny svého života v Praze v roce 1978 a vytváří tak jedinečné nadčasové svědectví o povaze a fungování normalizačního režimu v Československu. Ve čtyřech povídkách z roku 1984 se Hutka ve vzpomínkách vrací do svého mládí v 60. letech a reflektuje i neutěšenou přítomnost svého života v exilu. O následné rozsáhlé próze Dvouseta, psané na sklonku roku 1984, je bez nadsázky možno říci, že jde o vůbec nejotevřenější a nejintimnější vylíčení manželské krize, které kdy v české literatuře vzniklo. Hutka prózu psal pro svou tehdejší manželku a vylíčil v ní tolik ze vzájemného soužití muže a ženy, kolik jen papír dokáže unést. Vrcholem svazku jsou rozsáhlé Dopisy Ivanovi z roku 1985, fiktivní dopisy spisovateli Ivanu Klímovi do Prahy, v nichž Hutka líčí svůj život v exilu zejména ze stránky společenské, politické a existenciální. I zde otevřenost, upřímnost a detailnost líčení, s níž zpěvák ve své vlasti zakázaný kritizuje soudobou západní konzumní společnost a její fungování, nemá v české literatuře obdoby. Svazek uzavírají tři pohádky, které Hutka napsal pro své dcery po návratu do vlasti na počátku 90. let.

Kniha obsahuje dva rozhovory, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem dvaceti let: Povídání je z roku 1990 a Divadlo stále miluju z roku 2010. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo více než padesát let a kdy jeho zakladatel ještě v osmdesáti vystupuje skoro denně na jevišti.

Milionářská okýnka vzbudila značný zájem jak mezi čtenáři regionální přílohy MF DNES, tak mezi návštěvníky www.idnes.cz. Proto vznikl nápad vydat zábavné fejetony v knižní podobě… Kniha vychází pod názvem Plachý milionář přichází 24. dubna u příležitosti veletrhu Svět knihy. Osmnácti původními obrázky ji vybavil známý výtvarník Miroslav Barták. Po grafické stránce se knihy ujalo pražské studio ReDesign, s nímž jsme už před léty v nakladatelství Petrov dosáhli na významné ocenění v soutěži O nejkrásnější knihu a které dlouhé roky připravovalo graficky velmi zajímavý časopis Živel. V současnosti je ReDesign podepsán pod novou podobou Respektu. Samotné texty, kterých se nakonec na 170 stránek vešlo padesát čtyři, jsou rozděleny do dvou částí. V té první najdete většinu milionářských okýnek, v té druhé pak kritičtější výbor ze starších fejetonů, psaných většinou také pro MF DNES.

Stručně a jasně! Jaké asi tak odpovědi na své otázky si může našinec v dnešní zrychlené době přát více než ty stručné a jasné? Sloupky-odpovědi profesora Cyrila Höschla takové jsou. Nezapře v nich svoji profesi psychiatra, pomůže a pohladí po duši. Navíc je zkušený pedagog a nabízí nadhled a přesné formulace s darem srozumitelnosti. Jako člověk se smyslem pro humor ho pak čtenáři v potřebném množství dávkuje, má pochopení pro lidské slabosti a přidává přesně vybrané příklady ze života. Kniha Stručně a jasně nabízí více než tři stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2003 až 2011, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex.

Asne Seierstad necúva pred žiadnou ťažkou témou. Dva týždne po teroristických útokoch na veže Svetového obchodného centra odchádza do Afganistanu, aby spoznala život bežných Afgancov. Hrdina jej reportážneho románu Kníhkupec z Kábulu dvadsať rokov viedol malé kníhkupectvo v centre hlavného mesta. Nezáležalo mu na tom, či boli pri moci komunisti alebo Taliban. Jeho cieľom bolo prinášať knihy všetkým obyvateľom Kábulu. Miloval literatúru a nenávidel cenzúru. Asne Seierstad strávila štyri mesiace v afganskej rodine a splynula so životom obyčajných obyvateľov Kábulu, aby ukázala, ako vplývajú turbulentné časy na bežný život. Jej pohľad na každodennosť rodiny je unikátnym svedectvom o spôsobe života, ktorý je pre Európanov takmer nepredstaviteľný. V centre pozornosti stále stojí hlava rodiny – na jednej strane zanietený milovník umenia a kultúrny človek, na strane druhej silne patriarchálne založený despota riadiaci sa prastarými rodovými zvykmi. Knižka Kníhkupec z Kábulu rozpráva príbehy zakázanej lásky, dohodnutých manželstiev i obyčajného života pod temnou záclonou každodenného teroru. Kniha Asne Seierstad Kníhkupec z Kábulu vychádza v preklade Simony Jánoškovej.

Změnit mlhovinu ve tvar. Další vydání úspěšního rozhovoru Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Jeho život je v zajetí vědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co považuje za nejpodstatnější.

Vydejte se s námi za netradičním poznáním Sicílie.Autorka navštěvuje tento italský ostrov opakovaně již od roku 2000 a všechny své vjemy, postřehy a zážitky zpracovala do krátkých, vtipných fejetonů. Svůj pobyt tráví v malém městě na jihu země zcela stranou od běžných turisticky známých míst. Jaké jsou zvyky, tradice a povaha zdejších svérázných obyvatel? Je téma italské mafie stále aktuální? Jaké zvláštnosti ostrov skrývá?Předmluvu ke knize napsal Jaroslav Dušek, který ostrov navštěvuje pravidelně každý rok a je tedy důstojným průvodcem této knihy.

Písanie švajčiarsko-slovenskej spisovateľky a novinárky Ireny Brežnej formovala zlomová skúsenosť emigrácie v roku 1968. Vynútená aj zvolená viacdomosť sa pre ňu stala zdrojom nevšedných postrehov o spoločnosti na Východe i Západe. Texty v tomto výbere, ktorý je už šiestou autorkinou knihou vychádzajúcou v slovenčine, vznikali v rozpätí rokov 1981 až 2017. Prinášajú rozmanité témy prepojené premýšľavo esejistickým, hravo poetickým a zároveň reportážne konkrétnym uvažovaním o zneužívaní, ale aj o (sveto)občianskom využívaní moci, o strachu z inakosti a vytváraní spoločenstva, o lžiach a ideáloch, o odstupe a blízkosti, o spolužití či jednoducho o jedinečnosti života – v Československu, Rusku, Guinei, Čečensku, vo Švajčiarsku, na Slovensku...