E-knihy - História, vojnová literatúra strana 18 z 63

Tato kniha má značnou historickou hodnotu. Většina z těch, kdo za druhé světové války sloužili na japonských ponorkách, buď nepřežila, nebo o svých zkušenostech nenapsala. Toto je kniha o velmi odvážném muži, který neochvějně sloužil své zemi, i když nesouhlasil, a často velmi hlasitě, s tím, jak Japonci ponorky používali. Zendži Orita je velmi hrdý na to, co během války dělal, a součástí toho bylo i zabíjení Spojenců. Kniha začíná japonským plánováním útoku na Pearl Harbor. V té době, a také v době útoku, byl Orita výkonným důstojníkem na ponorce I-15. Autor popisuje, jak se jeho ponorka na útoku podílela, včetně nasazení trpasličích ponorek, které měly vniknout do přístavu, a pak se vrátit k mateřským ponorkám, jako byla I-15, jež na ně čekaly. Podrobně líčí také útoky na Santa Barbaru a pobřeží Oregonu. Z knihy se dozvíte, jaké to bylo sloužit jako kapitán na japonské ponorce. Jak Oritu překládali z lodě na loď, jak se vyrovnával se ztrátami přátel a kolegů, jak jednal s nadřízenými. V průběhu války měl pocit, že nepoužívají zbylé ponorky účelně. Poslední čtvrtina knihy pojednává o tokko neboli sebevražedných misích. Na řadě Oritových misí, kterým velel, se použila sebevražedná torpéda kaiten. Autor tyto mise podrobně popisuje včetně jmen těch, kdo dobrovolně zahynuli. Na konci války převeleli Oritu domů, kde působil jako ponorkový instruktor. Protože učil blízko Hirošimy, byl svědkem výbuchu jaderné pumy. Věděl, že válka už nebude trvat dlouho. Na závěr popisuje kapitulaci Japonska a svůj život po válce.

Když Karl Knoblauch jako teprve sedmnáctiletý nastoupil 18. listopadu 1938 jako dobrovolník vojenskou službu v poddůstojnické škole pozemního vojska ve slezském Frankensteinu, ještě vůbec netušil, jaká neobvyklá vojenská kariéra ho čeká. Jako poddůstojník ve 195. cyklistické rotě 95. pěší divize zažil v letech 1939 a 1940 zajištění Západního valu a podílel se na útoku na Francii. Po návratu z tažení na západ se přihlásil k létajícímu personálu luftwaffe, kde absolvoval výcvik pozorovatele. Se 14. letkou dálkového průzkumu byl nasazen na středním úseku východní fronty. Jako letec průzkumného, těžkého stíhacího a bombardovacího letounu zde se svým Ju 88 zažil bojové akce s velkými ztrátami v ohniscích bojů u Smolenska, před Moskvou a u Rževa a od roku 1943 velké ústupové přesuny. Po 165 bojových letech obdržel vyznamenání Železným křížem 1. třídy a Německým křížem ve zlatě. Při útoku sovětských stíhaček utrpěl těžké zranění a musel od své letky odejít. Po svém uzdravení, mezitím povýšený na poručíka, vedla jeho další cesta k 1. výsadkové tankové divizi Hermann Göring.

Když Itálie 11. června 1940 vyhlásila Velké Británii a Francii válku a v září vstoupila do britskými vojsky obsazeného Egypta, wehrmacht se právě připravoval na operaci „Barbarossa“. Ovšem rýsující se italská porážka v Africe přiměla Hitlera, aby v únoru 1941 vyslal vojska wehrmachtu do Tripolisu – to byla hodina zrodu německého Afrikakorpsu. V následujících dvou letech vedla tato vojska pod charismatickým velitelem Erwinem Rommelem se střídavými úspěchy boje v africké pouštní krajině. Tyto boje přivedly německý Afrikakorps od prvních těžkých střetů s Brity u Marsa el Brega přes Tobruk a Sollum do zuřivých bojů o egyptský El Alamein, kde protivník donutil německá a italská vojska po vysokých ztrátách k ústupu. Německý Afrikakorps a jeho italští spojenci dotlačení spojeneckými vojsky v Tunisku k válce na dvou frontách 12. a 13. května kapitulovali. Většina jejich vojáků padla do britského zajetí. Autor líčí slovy i obrázky historii legendárního Afrikakorpsu a válečného tažení v Africe zasazenou do životopisu jeho oslavovaného velitele, generála polního maršála Erwina Rommela, „Pouštní lišky“. Díky jeho genialitě se mu podařilo proti často velké přesile protivníka dosáhnout velkých úspěchů a společně se svými vojáky získat u tehdejšího nepřítele uznání.

Zapomeňte na ospalé hodiny dějepisu a nekonečné seznamy jmen a dat. Zkoumat dějiny s Danem Carlinem je jako vydat se na cizí planetu, kterou také obývají lidé. Biologicky stejní, ale kulturně odlišní. Co všechno se můžeme z trosek vyspělých civilizací dozvědět sami o sobě? Naše planeta už zažila mnoho slavných impérií pyšnících se velkoměsty, vyspělou kulturou i neporazitelností. A taky jejich strmé pády a zapomnění. Čeká nás něco podobného? Ustojíme budoucí globální konflikty, přírodní katastrofy a epidemie? Dan Carlin barvitě vypráví dávno minulé příběhy a ukazuje nám, že se snadno mohou stát scénáři naší budoucnosti. Milovníci dějin díky němu nahlédnou na historii z nové perspektivy a ostatní v sobě objeví netušenou fascinaci minulostí lidstva. Kniha hledá mimo jiné odpovědi na provokativní otázky: - Rodí tvrdá doba tvrdé lidi? A doba spokojeného blahobytu lidi změkčilé? - Proč zkolabovala celá středomořská civilizace doby bronzové? - Jak změnily morové rány středověkou společnost a další běh světa? - Znamenal pád Římské říše pro její obyvatele pohromu, nebo vítanou změnu? - Ochrání nás hrůza z nukleárních zbraní před další světovou válkou? Kolikrát jsme už stanuli na jejím prahu?

Reformy z doby vlády císaře Mucuhita-Meidžiho (vládl 1867–1912) zasáhly většinu oblastí života japonské společnosti a nakonec výrazně přispěly k tomu, že se říše vycházejícího slunce na prahu 20. století zařadila mezi velmoci. Modernizace vedla k aktivizaci japonské zahraniční politiky, jejíž pozornost se zaměřila především na Koreu a Čínu. Po vítězné válce s Čínou v letech 1894–1895 se definitivně prosadil japonský vliv v Koreji, kterou Tokio v roce 1910 anektovalo. Podpisem spojenecké smlouvy s Velkou Británií 30. ledna 1902 získalo důležitou podporu pro měření sil s carským Ruskem, které, stejně jako Japonsko, mělo hlavní zájem v Mandžusku na severovýchodě čínské říše. Vítězství ve válce s Ruskem v letech 1904–1905 katapultovalo Japonsko mezi velmoci, byť jeho zájmy byly zprvu omezené jen na Dálný východ. Po první světové válce se sice západní velmoci pokusily oslabit nové postavení Japonska, to se však nevzdalo svých expanzívních cílů na kontinentě. Překážkou jejich realizace byl také výrazný vzestup nacionalismu v Číně, reprezentovaný především Kuomintangem. Na prahu třicátých let 20. století se Japonsko rozhodlo prosadit své cíle v Číně silou, v roce 1931 začala první fáze jeho přímé agrese, která vyvrcholila obsazením Mandžuska. V roce 1937 Japonsko zahájilo útok do provincií jižně od Velké zdi, který vedl k obsazení významných center střední a jižní Číny. Cíle Japonska koncem třicátých let již překročily rámec Dálného východu, útok na Pearl Harbor v prosinci 1941 znamenal zahájení války se Spojenými státy, jejímž výsledkem byla drtivá porážka Japonska. Cílem této publikace je prezentovat ucelený a pokud možno vyvážený přehled vnitřní i zahraniční politiky Japonska v údobí let 1931–1945.

Koloniálne ríše vo všetkých svojich podobách boli súčasťou politických máp sveta viac ako päť storočí, od renesancie až do dnešných dní. Kniha zostavená editorom Robertom Aldrichom ponúka trinásť príspevkov zaoberajúcich sa dejinami novovekých impérií, ktoré vybudovali osmanské Turecko, Španielsko, Portugalsko, Holandsko, škandinávske štáty, Veľká Británia, Francúzsko, cárske i sovietske Rusko, Rakúsko-Uhorsko, Belgicko, Nemecko, Taliansko a Spojené štáty americké. Štúdie vychádzajúce z výsledkov moderného bádania sú doplnené mapami, farebnými ilustráciami a ďalšími informáciami. Výsledkom je fascinujúci príbeh o novodobých ríšach a ich úlohe pri formovaní súčasnej globálnej civilizácie.

Koloniální říše ve všech svých podobách byly součástí politických map světa více než pět staletí, od renesance až do dnešních dnů. Kniha editora Roberta Aldricha, profesora evropských dějin na univerzitě v Sydney, nabízí přehled historie třinácti říší, které vybudovalo osmanské Turecko, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, skandinávské státy, Velká Británie, Francie, Rusko (carské i sovětské), Rakousko-Uhersko, Belgie, Německo, Itálie a Spojené státy. Jednotlivé kapitoly vycházejí z poznatků moderního bádání a přinášejí i mnohé nové podněty – dočteme se o rozdílných rolích mužů a žen při osídlování kolonií, o vlivu impérií na ekologii nebo na naše stravovací zvyklosti. Současně kniha stručně a výstižně popisuje politické a obchodní zájmy jednotlivých států, nechybí v ní ani příběhy plné napětí, krutosti, konfliktů, hrdinství i velkých objevů. Výklad je doplněn mapami objevů, chronologií dobývání, panteonem dobyvatelů, osadníků i úředníků, přehledy zisků a ztrát, barevnými ilustracemi a mnoha dalšími informacemi, které s říšemi souvisely a sehrály klíčovou roli i při budování současné globální civilizace.

Nový strhující pohled na dějiny berlínské zdi, především slavného hraničního přechodu Charlie, jenž se stal symbolem studené války, střetu o moc mezi Západem a Východem. V důkladně zdokumentovaném a přitom čtivém příběhu tohoto místa vystupují významné postavy světové politiky jako D. Eisenhower, J. V. Stalin, J. F. Kennedy, N. S. Chruščov, Mao Ce-tung, a další. Na přesvědčivosti mu dodává řada působivých svědectví získaných z rozhovorů s lidmi, kteří zeď stavěli a bourali, s dětmi, které ji překonaly, s příbuznými a přáteli, jejichž blízcí zahynuli při pokusu o průnik do západní zóny, s příslušníky vojenské policie a vojáky strážícími kontrolní stanoviště, s agenty CIA, MI6 a Stasi, kteří dohlíželi na přeshraniční akce. Tři desetiletí po pádu berlínské zdi nám tato kniha připomíná, kolik lidských osudů zasáhla a jaké to bylo žít v rozděleném světě. „Povinná četba pro každého, kdo chce porozumět Evropě, jakou jsme zdědili.“ – Jon Snow, moderátor britského televizního kanálu Channel 4 New „MacGregor vdechuje berlínské zdi nový život díky rozhovorům s lidmi, kteří ji stavěli, bránili či žili v jejím stínu.“ – Whashington Post „Bohatá sbírka příběhů z Berlína v době studené války zachycuje zběsilou komplexitu tohoto města.“ – Observer Iain MacGregor se jako redaktor či editor věnuje literatuře faktu již více než pětadvacet let. Své bohaté zkušenosti zúročil i v knize o berlínském hraničním přechodu Checkpoint Charlie. Jeho otec sloužil s britskou armádou na Rýně v 50. letech a poté byl poslán na zotavenou do Západního Berlína. Sám MacGregor během studií v první polovině 80. let navštívil Pobaltí i Sovětský svaz, se zájmem sledoval dění v Berlíně v noci z 9. na 10. listopadu 1989, kdy padla berlínská teď. Později procestoval bývalé země Varšavské smlouvy a vrátil se i do Berlína, kde zavítal ke stále netknutému hraničnímu přechodu Charlie. Žije v Londýně s manželkou a dvěma dětmi. Checkpoint Charlie je jeho druhá kniha.

Autor v knize podrobuje svému kritickému pohledu uplynulých třicet let od listopadové revoluce. Jak píše, nejde mu o připomínání, nebo dokonce o nový výklad éry relativně rychlé transformace naší společnosti. Spíše mu jde o to, v co se naše transformace vyvinula a kam nás před třiceti lety zahájené trendy a tendence a jejich v čase se rozvíjející deformace dnes vedou. Určitě jinam, než kam jsme chtěli, i když základní cíl a úkol byl dosažen: dnešní svět nemá se starým komunismem bezprostředně nic společného.

Přesně před 100 lety, 28. října 1918, se začíná psát nová éra svobodného podnikání v tehdy zrozeném Československu. Dvakrát je násilně přerušena. Druhou světovou válkou a komunistickým pučem v roce 1948. Přesto tato relativně krátká éra zrodila podnikatele světového věhlasu, na které můžeme být dodnes pyšní. V naší exkluzivní publikaci 100 let svobodného podnikání v Československu představíme příběhy československých prvorepublikových podnikatelských „es“. I jejich následovníků – novodobých Baťů, kteří po roce 1989 do dneška dělají čest České republice i daleko za jejími hranicemi. Dokázali změnit tvář české ekonomiky a dát slovu podnikání opět jeho pravý význam.

Kniha je pokusem o odpovědi na otázky týkající se nejen 17. listopadu 1989, ale také historických souvislostí, které tomuto dějinnému okamžiku předcházely. Petr Husák, zkušený novinář a také již autor tohoto žánru v úvodu mapuje atmosféru české undergroundové politiky 70. a 80. let, shrnuje všechny možné aspekty a předpoklady, které existovaly v dané situaci k převzetí moci, uvádí i konkrétní fakta prvních listopadových dnů, jež rozhodly o"tom, kam se bude ubírat tehdejší politika tohoto státu. Ptá se, zdali došlo k "námluvám" s mocí, jak to bylo s volbou prezidenta, a zdali se jednalo o revoluci anebo spíše o puč. Zvítězila skutečně pravda a láska nad lží a nenávistí?

Bruno Sutkus (1924-2003), pocházející z litevsko- německé rodiny usazené ve Východním Prusku, působil za druhé světové války jako odstřelovač v 68. pěší divizi wehrmachtu a za pouhých šest měsíců na frontě prokazatelně zneškodnil 209 sovětských vojáků - rekord, který v německé armádě patrně nemá obdoby. V této autobiograficky laděné knize Sutkus detailně popisuje své zážitky z války, založené na pečlivě vedených, téměř deníkových záznamech, i svůj pozdější život ve vyhnanství na Sibiři pod dozorem sovětských tajných služeb. Souhlas k návratu do Pobaltí dostal od úřadů až v roce 1971 a do Německa se dostal teprve v roce 1997, po dvaapadesáti letech.

Historie není jen soubor notoricky známých příběhů významných osobností. Ve skutečnosti se doslova hemží zapomenutými a neopěvovanými postavami, jejichž někdy plánované, někdy neúmyslné skutky měly dalekosáhlé následky. Osudy jiných statistů zase poznamenaly velké dějiny způsobem, že z toho jde hlava kolem. A pak tu jsou činy, za nimiž sice stojí proslulí velikáni, ale o kterých se v hodinách dějepisu z nejrůznějších důvodů neučí. O tom všem pojednává tato nesmírně zábavná publikace. Seznámíte se v ní kupříkladu s titulním Mussoliniho holičem, jenž znal nejostudnější tajemství svého vysoce postaveného zákazníka; s hercem a hlasatelem, který za druhé světové války podle všeho namluvil některé z nejslavnějších projevů Winstona Churchilla; se šťastlivcem, jenž přežil výbuchy atomových bomb v Hirošimě i Nagasaki; nebo třeba s vrahem muže, který spáchal atentát na prezidenta Lincolna. A tím to zdaleka nekončí! Vydejte se s námi do zákulisí novodobé historie a odhalte zcela nové stránky zdánlivě dobře známých událostí.

Během první světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul – snad každý pilot se jím toužil stát. Do konce Velké války se mezi esa zařadili celkem čtyři čeští piloti létající v řadách rakousko-uherského letectva. Konkrétně se jednalo o Ottu Jindru, Jindřicha Kostrbu, Augustina Nováka a Josefa Nováka; za Čecha bývá označován také František, či spíše Franz, Slanina. Každý z těchto mužů byl velice barvitou osobností. A právě těmto úspěšným letcům je věnována kniha, kterou nyní držíte v rukách. Norbert a Marek Brzkovští, již zkušení autoři na poli dějin válečného letectva, se svým novým dílem pokusili vzdát hold těm, kteří byli dlouhá desetiletí opomíjeni – jen proto, že bojovali za „špatnou“ stranu. I těmto skvělým letcům však patří naše uznání.

O leteckých esách, ktoré boli úspešné počas druhej svetovej vojny, sa popísalo veľa kníh. Väčšinou od nemeckých autorov. Ich hrdinovia nasadajú do lietadiel a mieria k nepriateľským zbrojovkám, opevneniam, mostom. O náletoch na miesta, kde nebola ani jedna zbrojovka, nestál žiadny muničný sklad či vojenský objekt, kde ale žilo niekoľko desiatok tisíc civilných obyvateľov nepísali. O protitankových strelcoch sa aspoň môže povedať, že sa sústreďovali čisto na vojenské ciele. V priebehu druhej svetovej vojny hrali prím tankové jednotky. Na svetlo sveta tak priniesli nových hrdinov, protivníkov týchto hrozných zbraní, protitankových delostrelcov. Tí najúspešnejší boli považovaní za hrdinov len v okruhu svojich spolubojovníkov. Už na začiatku vojny sa ich vyprofilovalo niekoľko. Jedným z nich bol aj Gustáv Wendrinský, rodák z Bratislavy. Slúžil v rokoch 1940 až 1944 u Waffen-SS, konkrétne v 8. SS Kavallerie Division Florian Geyer. Behom nasledujúcich tvrdých ústupových bojov v Rusku zničil 45 tankov protivníka jediným kanónom (4 tanky pancierovou päsťou), čo je najvyšší počet tankov zničených jedným protitankovým delom počas druhej svetovej vojny (6 tankov T-34 za jeden deň!). Niektorí čitatelia môžu chápať túto knihu ako oslavu jednotiek Waffen-SS. Úmyslom autora však bolo ukázať, že vojaci so zlovestnými rúnami na výložkách síce spáchali strašné zločiny a zverstvá, ale boli súčasne aj najlepšími nemeckými vojakmi. Bolo medzi nimi aj tisíce mužov, ktorí v poľných jednotkách plnili svoje bojové úlohy po boku armády a na vojnových zločinoch sa nepodieľali. jedným z nich bol aj Gustáv Wendrinský. Či tak alebo onak, jeho meno zostane navždy synonymom pre protitankové eso.

Slavné oběti, neslavní zločinci a notoricky známé látky: objevte tajnou historii jedu i to, jak formoval náš svět. Od řeckých filozofů po bývalé ruské špiony má použití jedu jako prostředku k ukončení života – ať už atentátem, vraždou, sebevraždou nebo popravou – historii sahající více než 2000 let nazpět. Ještě předtím, než Sokrates přijal svůj osud a vypil bolehlav, muselo bezpočet lidí zemřít, když pozřelo jed nalézající se v přírodě. A přesto mají jedovaté materiály často i prospěšné vlastnosti; například fluorovodík je vysoce toxický pro člověka, ale je také nezbytně důležitou součástí při výrobě herbicidů, léčiv a fluorescenčních žárovek. Jed: Ilustrovaná historie zkoumá povahu toxicity a odhaluje, jak rozhodující a často nečekanou roli – pro dobré i pro zlé – hrál jed v dějinách. Kromě toho zkoumá řadu jedovatých materiálů a líčí příběhy slavných i neslavných otrav.

This is a unique history of what in the 1980s was the world’s largest association in the media field. However, the IOJ was embroiled in the Cold War: the bulk of 300,000 members were in the socialist East and developing South. Hence the collapse of the Soviet-led communist order in central-eastern Europe in 1989–91 precipitated the IOJ’s demise. The author – a Finnish journalism educator and media scholar – served as President of the IOJ during its heyday. In addition to a chronological account of the organization, the book includes testimonies by actors inside and outside the IOJ and comprehensive appendices containing unpublished documents.

„Položartovné a polovážne dôkazy o tom, že Slováci sú uhorskí Angličania.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Nuže — nechť se laskavý čtenář neodstraší četbou některé, nahodile otevřené stránky této knížky! Prosím, aby pročetl tyto pokusy všecky, jako zajímavé kulturně-historické doklady. Hodí-li se některý ku napodobení, ku vyzkoušení, ať podle známé rady vyzkouší všecko a nejlepší, co uzná, podrží.“ Klasika ze Zlatého fondu SME.