Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 50 z 82

Epidémie smrtiacich chorôb ohrozovali ľudstvo už od nepamäti. Ich zásahy boli pritom často také radikálne, že ovplyvnili vývoj civilizácií takmer na celom svete. Výrazne zasiahli v prospech moderných ľudí v ich strete s neandertálcami. Neznáme choroby nielenže prispeli k pádu Rímskej ríše, ale mor zabránil i jej opätovnému zjednoteniu. V stredoveku zasiahla populáciu vo viacerých vlnách neslávne známa čierna smrť, pravdepodobne najdesivejšia a najtragickejšia pandémia v dejinách. Ani prežitie morových pandémií však neprinieslo ľudstvu vytúžený pokoj. Vojenské konflikty novovekého sveta významne napomohli šíreniu škvrnitého týfusu či cholery. Choroby sa stali „biologickými zbraňami“ Európanov pri kolonizácii Ameriky. Veľké množstvo jej pôvodných obyvateľov mali na svedomí pravé kiahne. Dokonca aj Napoleon sa musel skloniť pred silou bubonického moru či škvrnitého týfusu, ktoré masovo kántrili jeho vojakov. O nepoučiteľnosti ľudstva z vlastných dejín svedčia smrtiace vlny rôznych druhov chrípky, ktoré sprevádzali celé 20. storočie. Kniha ponúka texty renomovaných archeológov a historikov, sumarizujúce epidemické i pandemické nákazy, ktoré už ľudstvo dokázalo prekonať.

Kniha se zabývá pozicí železničního odvětví v československé dopravní politice, respektive v hospodářském systému 70. a 80. let 20. století. Železniční doprava patřila na počátku 70. let k nepostradatelným pilířům domácí ekonomiky. Proměna hospodářských podmínek, nárůst konkurence v podobě silniční dopravy a těžkosti československé ekonomiky přivedly na konci 80. let odvětví do hluboké stagnace. Práce analyzuje tento vývoj skrze pohled na aktéry a instituce, vnitřní mechanismy odvětví a analýzu jeho stavu, respektive nejvýznamnější oblastí, kde se projevovaly slabiny systému. Stav železničního odvětví odhalil selhání systému při naplňování dopravní politiky, které vedlo celý železniční sektor k ustrnutí a k vyprázdnění jeho vnitřních rezerv.

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly „velké“ dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Každý z příběhů doprovází unikátní dobové fotografie z archivu Emila Kintzla. Současnou krajinu a úchvatnou šumavskou přírodu zachycují plnobarevné fotografie Janka Rubeše a Leoše Skokana. Příběhy Zmizelé Šumavy nejsou nostalgickým vyprávěním po časech minulých, ale především vybízí čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a jsou svědky její jedinečné historie.

Biografické slovníky obecně patří k základním pomůckám badatelů v jednotlivých historiografíckých disciplínách a platí to pochopitelně i pro historiky medicíny. V případě ÚDL CJ 1. LF UK je příprava biografických slovníků již osvědčenou tradicí. Dosud vydané slovníky pražských lékařských fakult (tedy i včetně německé) pro období od založení univerzity do roku 1939 (1945) patří i v zahraničí k oceňovaným pomůckám. Jejich pokračování v předložené (I. díl) i připravované podobě (II. díl) nejenom završí tento unikátní projekt, ale zařadí se zcela do kontextu dalších publikací ústavu, zabývajícího se systematicky dějinami fakulty, ať už jako jejich doplněk nebo východisko dalšího bádání.

Kniha se zabývá dvěma velkými jihočeskými panstvími Třeboň a Hluboká (dnes Hluboká nad Vltavou) v procesu proměn, které nastaly po třicetileté válce. Obě panství získal Jan Adolf ze Schwarzenberka krátce po roce 1660. Jaroslav Čechura reviduje výkladové stereotypy, které přisuzují této době mnohé negativní charakteristiky. Ukazuje vztah vrchnosti k poddaným v případě neúrody, ale i hledání a nalézání nových možností rozvoje hospodářství (včetně nečekaných aktivit, jako byl třeba chov želv). Pozornost je věnována třem profilujícím aspektům předpokládaných změn: panským dvorům, robotě a potahům ve dvorech. Právě robota je tu demytizována. Nejednou deklarovaná přísnost vrchnosti měla své meze a limity. Šlechtic byl nejenom pánem, ale i „otcem“ svých poddaných, kterým poskytoval v případě ohrožení pomoc a ochranu.

Druhý a zároveň závěrečný svazek Biografického slovníku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy za roky 1945-2008 završuje sérii slovníků, které zmapovaly dějiny pražské lékařské fakulty od jejího založení až po současnost. Ve srovnání s prvním dílem najde čtenář na konci tohoto svazku navíc také abecední seznam asistentů působících na 1. LF UK v uvažovaných letech a rovněž seznam variant názvů pracovišť a jejich součástí. Způsob, jakým jsme zpracovali poslední část biografického slovníku, má jistě své nedostatky; potýkali jsme se především s problémy způsobenými zpřísněnou legislatívou v souvislosti s ochranou osobních údajů. Přesto doufáme, že jsme tímto projektem poskytli veřejnosti pomůcku, která bude sloužit zájemcům o české dějiny lékařství ještě po mnoho desetiletí.

Kniha českému čtenáři poprvé podrobně představuje osobnost a autorský styl Johna Donna, vedle Shakespeara nejvýznamnějšího anglického lyrika přelomu 16. a 17. století, jehož dílo bylo navíc ve 20. století pozoruhodně vlivné i mimo kontext jeho domovské anglické literatury. Mapuje příčiny Donnovy přitažlivosti pro moderní básníky a kritiky včetně těch českých a zkoumá typické způsoby jeho metaforického myšlení a schopnost jeho poezie kombinovat dramatickou bezprostřednost a citovost s důmyslnou intelektuální hrou. Podrobné srovnávací analýzy českých překladů Donnovy světské a duchovní lyriky se zamýšlejí nad základními problémy převodu Donnova stylu do češtiny, charakterizují rozdílné přístupy šesti českých překladatelů k Donnovým textům a zejména přinášejí zhodnocení překladatelské koncepce dvou nejvýznamnějších z nich, Hany Žantovské a Zdeňka Hrona.

K vojenské profesi a fungování armády v období komunistického režimu se vztahuje celá řada stereotypů. Armáda je zpravidla vnímána jako poslušný nástroj KSČ připravený vystoupit proti vlastním občanům a plnit agresivní plány Sovětského svazu v probíhající studené válce. Vojáci z povolání pak bývají líčeni převážně jako zaslepení komunisté bezmyšlenkovitě plnící nesmyslné rozkazy. V neposlední řadě bývá předlistopadová armáda považována za zbytečnou a neefektivní instituci, v níž mařily v rámci povinné základní vojenské služby svůj čas a potenciál celé generace mladých mužů. Záměrem této knihy není výše uvedená tvrzení jedno po druhém vyvracet, ale spíše je relativizovat, tj. ukázat důstojníky Československé lidové armády v trochu odlišném světle – jako vykonavatele určité profese, která měla svá dobová, pracovní, ale i kulturní specifika. Kniha se věnuje reflexi každodenního života důstojníků ČSLA v šedesátých letech minulého století, a to zejména na základě rozhovorů s pamětníky. Pokouší se o (re)konstrukci mechanismů fungování socioprofesní identity vojáků z povolání, která je významně ovlivněna okupací Československa v srpnu 1968 a následnou normalizací armády.

V období mezi světovými válkami se nadále posilovaly vztahy mezi střední Evropou a Latinskou Amerikou. Zejména Československu se otevíraly nové možnosti pro výhodnou hospodářskou spolupráci. Latinská Amerika se stala významným odbytištěm pro průmyslové výrobky a zároveň dodavatelem surovin pro československý průmysl. Autoři publikace popisují tyto rozvíjející se (nejen) ekonomické vztahy s důrazem na styky s Argentinou, která byla v meziválečných desetiletích pro československé exportéry a importéry nejvýznamnějším obchodním partnerem v regionu. Zaměřují se také na oblast politickou (například na aktivity Mexika) a věnují pozornost i obrazu Latinské Ameriky v cestopisech českých autorů.

Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, na základě důkladného studia, s kritickým nadhledem a současně i citem pro dramatičnost látky. V jejím středu stojí jednak Občanské fórum jako aktér politických změn, jednak boj o moc a o podobu počínající společenské transformace. V prvním dílu autor sleduje chaotické utváření mocenské protiváhy ke komunistické „státostraně“, vykresluje představy Václava Havla a dalších protagonistů o politice a stopuje jejich disidentské zakořenění i proměny pod tlakem „reálné politiky“, přibližuje střety a kompromisy jednotlivých politických subjektů ve hře o moc při jednání u „kulatého stolu“ a při rekonstrukci vlád, porovnává rozdílnou dynamiku vývoje v českých zemích a na Slovensku a svůj výklad završuje líčením manévrů kolem prezidentské volby Václava Havla jako klíčového bodu první fáze přebírání moci. Ve druhém dílu autor rozebírá řadu témat, jež dominovala politickému dění v první polovině roku 1990: názorové i organizační štěpení Občanského fóra a klíčení nových politických stran v jeho lůně, spory o rekonstrukci zákonodárných sborů, podobu volebního zákona a ekonomické reformy, vypuknutí česko- -slovenského konfliktu v „pomlčkové válce“, problém Státní bezpečnosti a jejích agentů, rozdílné přístupy ke komunistické straně a k vypořádání se s jejím dědictvím, potíže v komunikaci a ve vztazích mezi centry politické moci, nastiňuje situaci a perspektivy Občanského fóra po vítězných volbách jakožto klíčovém bodu druhé fáze revoluce. Autor provází čtenáře spletitou cestou živoucí historie se stále přítomným vědomím, že se neodvíjela jednoznačným směrem, nýbrž byla výslednicí různorodě působících a neustále se měnících vektorů politických sil, větvila se do vývojových alternativ a za­uzlovala na křižovatkách mocenských strategií a konfliktů. Nevtěsnává události do „tranzitologických“ a jiných schémat ani se nenechává unášet zpětnými sebeprojekcemi aktérů, naopak se snaží porovnáváním a rozborem široké škály pramenů – k nejdůležitějším patří přepisy magnetofonových nahrávek z jednání řídicích grémií Občanského fóra a rozhovory s jeho představiteli – rekonstruo­vat dění v jeho mnohotvárnosti a víceznačnosti a teprve v jeho médiu prověřovat přiměřenost historických, politologických či sociologických pojmů a typologií. Na tomto základě se pokouší zodpovědět řadu podstatných otázek o povaze zkoumaného období a jeho určujících sil a načrtává také politické charakteristiky některých klíčových osobností.

Kniha přináší nový pohled na utváření občanského sektoru v České republice v 90. letech, a to perspektivou vyprávění osobností, které se do něj aktivně zapojily. Chce oslovit nejen odborníky z oblasti sociologie, politologie či historie, ale i širší čtenářskou obec, a přispět k poznání tohoto bouřlivého a v mnoha ohledech přelomového období, které mělo vliv i na současné rysy a problémy občanské společnosti. Kniha přináší 18 příběhů osobností, které po roce 1989 stály u zrodu nových organizací občanské společnosti, jako byla například Nadace Partnerství, Bílý kruh bezpečí či Konto Bariéry. V první části knihy čtenáři najdou kontext současného poznání, včetně klíčových témat a definic, údajů o velikosti a vývoji občanského sektoru a jeho historických, politických a sociokulturních souvislostí, který mohou využít při čtení vyprávění ve druhé části knihy. Příběhy budování občanského sektoru pomáhají hledat odpovědi na otázky jako: Začínalo budování občanské společnosti po roce 1989 opravdu „od nuly“? S jakými vizemi se na něm jeho aktéři podíleli, jaké problémy řešili a co pro ně přitom znamenala idea občanské společnosti?

Období mezi dvěma světovými válkami v Československu je dodnes spojeno s představou rozkvětu demokracie, hospodářství a kultury. Tento idealistický pohled se střetává s řadou problematických jevů, které období tzv. první republiky doprovázely, o období po Mnichovu 1938 nemluvě. Přesto Československo během těchto dvaceti let dokázalo, že se v mnohém může rovnat vyspělým demokratickým státům s mnohem delší tradicí. Jednou z takových oblastí byla bezesporu oblast kulturní. Československo se stalo republikou čtenářů a fascinace tištěným slovem prostupovala všechny vrstvy společnosti. Tento zájem se týkal také novin a časopisů. Každý, kdo toužil v oblasti svého konání vyniknout a být vidět, musel být v novinách či časopisech přítomen, ať již jako objekt zájmu, nebo jako autor textů. Z dnešního pohledu je překvapující pestrost nabídky jednotlivých periodik, která přinášela svůj specifický pohled na politiku, hospodářství, jednotlivé oblasti kultury, sport a životní styl. Mediální prostředí 20. a 30. let 20. století však nepatřilo pouze tisku, svou roli na poli zábavním a informačním hrál již film a po nesmělých počátcích se začal rychle rozvíjet také rozhlas. Těmto tématům se věnují české a slovenské autorky a autoři této monografie, mezi nimi Jan Cebe, Jana Čeňková, Jan Halada, Světlana Hlavčáková, Marta Chladová, Magdalena Prajerová, Alena Lábová, Martin Lokšík, Karol Lovaš, Josef Maršík, Petr Orság, Barbora Osvaldová, Peter Sasák, Danuša Serafínová, Jaroslav Slanec a Martin Štoll.

S osobností Josefa Šárky (1918-2008) se pojí význačné mezníky boje proti totalitním režimům v Československu: 17. listopad roku 1939 a roku 1989. Přítomný svazek přináší dva Šárkovy vzpomínkové texty, v nichž autor vzpomíná na události roku 1939, na věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, na život v protektorátu i na život v Československu v období komunistické diktatury a na rok 1989

Normalizační festival je původní monografií o československém pozdním socialismu, zvláště pak o pozdně socialistické veřejné sféře, jež je dnes často považována za a priori toxickou. Hlavními postavami monografie jsou organizátoři folkových koncertů, kteří se v této sféře pohybovali, a tím ji spoluvytvářeli (a také v jistém smyslu měnili). Na jejich každodenním jednání je ukázána problematičnost dnešních mainstreamových způsobů zobrazení pozdního socialismu, a kniha je tak na dálku vedenou diskuzí s dnes již vžitými pojmy, jakými jsou například šedá zóna nebo ostrůvky svobody. S pomocí odborné literatury – a zvláště pak na základě tvůrčí interpretace textů antropologa Alexeje Jurčaka – nabízí alternativní model vyprávění o pozdním socialismu, jehož zastřešující metaforou by mohla být v úvodu knihy zmiňovaná Möbiova páska.

Anglický překlad úspěšného titulu prvního polistopadového velvyslance v Izraeli M. Pojara je výsledkem celoživotního zájmu autora o nelehké a dlouhodobě tabuizované téma. Již od samizdatového sborníku "TGM a naše současnost" patří český antisemitismus v širokém kontextu znovu ke zkoumaným tématům, kniha přináší užitečné shrnutí názorů TGM z jeho tvorby a politické činnosti, včetně podrobného popisu historicky první návštěvy hlavy státu v Palestině v r. 1927. Anglické vydání je doplněno předmluvou Shlomo Avineriho a osobní esejí od Petra Pitharta.

Jakou roli měly protektorátní pojišťovny při financování druhé světové války a podpoře německého válečného hospodářství? Jakým způsobem byl v protektorátním pojišťovnictví prosazován německý vliv? Kdo měl prospěch z arizace životních pojistek a jak byla organizována? Jak fungoval zajišťovací obchod? Proč vznikl koncem 90. let mezinárodní proces odškodňování pojistných nároků z období holokaustu? Mohou ještě dnes lidé v Česku požadovat proplacení životní pojistky za své zemřelé příbuzné? To jsou otázky, na které se tato monografie snaží nabídnout odpovědi.

Kdo předešel Kryštofa Kolumba? Amerika byla odnepaměti navštěvována příslušníky různých národů světa. Proč ale byly zprávy o těchto cestách utajovány? A kdo vlastně jako první Ameriku objevil? Kniha ukazuje, že Kryštof Kolumbus mohl být až poslední v řadě. Autor nás uvádí do světa „zapomenutých“ námořních objevů a seznamuje nás se záhadami obestírajícími původ starých amerických civilizací.

V roce 2001 uvedla Česká knižnice důvěrně známé dílo Aloise Jiráska (1851—1930), které zprostředkovává národní mýtus už páté čtenářské generaci. Nyní se znovu vrací k této tradici české prózy devatenáctého století, prodchnuté národním duchem a lidovou moudrostí, a představuje Staré pověsti české (1894) v aktualizované reedici. Jiráskovo převyprávění pětatřiceti nejznámějších pověstí znovu oživuje nejen příběhy z českého dávnověku a z dob křesťanských, ale i pražské pověsti a starobylá proroctví. V komentáři si Jaroslava Janáčková a Karel Komárek kladou otázku po literární genezi díla a zachycují proměny jeho výjimečné recepce.

Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku nebyla založena na ideálech komunismu, ale na německých penězích. U nás byla až do r. 1989, tedy předlouhých 72 let, prezentována jako „vítězství pracujícího lidu“ a to jak nad carem, tak i nad buržoazií. Přitom šlo pouze o obchod, trochu neobvyklý, hodně špinavý, ale jen obchod. Lidé německého císaře Viléma II. nabídli panu Uljanovovi značnou sumu německých marek a německý souhlas s tím, aby v Rusku převzal absolutní moc, a pan Uljanov slíbil, že odstraní ruskou Prozatímní vládu a po převzetí moci uzavře s Německem mír. Pootevření ruských archivů nám umožnilo podívat se, jak příběh revoluce opravdu vypadal.