Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 358 z 500

Autor si klade ze cíl analyzovat politiku Rakousko-Uherska vůči bolševickému Rusku. V prvé řadě se věnuje rozboru mírových jednání mezi centrálními mocnostmi a Ruskem, k nimž došlo na přelomu let 1917-1918, která vyvrcholila podpisem mírové smlouvy v březnu 1918. Horčička popisuje události, jež po říjnové revoluci v Rusku vedly k zahájení mírových jednání, detailně analyzuje odlišné postoje Rakousko-Uherska, Ruska a Německa k těmto jednáním, vzájemné diplomatické i vojenské konflikty a konečnou podobu mírové smlouvy, včetně následné východní politiky Rakousko-Uherska.

Kniha tří odborníků z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze představuje v češtině první celkové zpracování dějin všech hlavních moderních skandinávských literatur, tedy písemnictví vznikajícího v dánštině, norštině, švédštině, islandštině a finštině. Autoři publikace zasazují severskou tvorbu do širších společenských a literárněhistorických souvislostí a podávají přehledný a syntetický obraz jejích nejdůležitějších vývojových trendů. Zároveň charakterizují stěžejní díla všech významných skandinávských spisovatelů, od moderních klasiků až po současné autory. Text je doplněn seznamem severských nositelů Nobelovy ceny a Ceny Severské rady za literaturu, výběrovou bibliografií překladů skandinávských literatur do češtiny. Vydání druhé, doplňované a revidované.

Pražská škola se stala ve světové lingvistice 20. století pojmem: na základě Kurzu moderní lingvistiky Ferdinanda de Saussura a z poznatků ruského formalismu spoluutvářela a šířila strukturalismus jako moderní, dynamický směr bádání jak v lingvistice, tak v literární vědě. Její představitelé, zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka pořádali odborné přednáškové schůze, vydali řadu publikací i s mezinárodní účastí (především Travaux du Cercle linguistique) a zúčastnili se také široké vědecké diskuse na celoevropských kongresových setkáních. V Kroužku přednášela řada zahraničních učenců. Svazek korespondence Pražské školy se tematicky dotýká celé této činnosti spolku. Představuje epistolární klenoty domácích i zahraničních vědců nebo českých avantgardních umělců, adresovaných zakládající pětici vědců. Ve výboru 581 dopisů psaných ve světových i dalších slovanských jazycích přináší to nejcennější, co se v dopisech k vědeckému odkazu školy uchovalo. Pozoruhodné jsou především dopisy od lingvistů Kodaňské školy (29 dopisů od Louise Hjelmsleva) a Ženevské školy; z domácích pak dopisy Mathesiovy, které psal svým žákům, rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce dokumentují vedle Vachkových dopisů adresovaných Havránkovi i další jemu určené dopisy Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.

Kniha pojednává o problémech nezaměstnanosti v meziválečném Československu v mezinárodních souvislostech. Důraz je kladen na otázky tvorby legislativy a popis strukturálně hospodářských předpokladů problematiky. Zároveň jsou příslušné části věnovány dějinám každodenního života tehdejších nezaměstnaných, jejich strategiím přežití a propočtům pravděpodobného vývoje životní úrovně jejich domácností. Kniha obsahuje rovněž teoreticky pojatý úvod o genezi fenoménu nezaměstnanosti v moderních ekonomikách a formách jejího diskurzivního uchopení, resp. obecněji její společenské reflexe.

Kniha Rétorika v evropské kultuře i ve světě vymezuje postavení rétoriky v systému kultury a vzdělanosti od starověku po dnešek. Zkoumá pokles jejího významu v období racionalismu a osvícenství, uvádí příčiny, v jejichž důsledku byly rétorice (redukované na soustavu řečnických triků) přisuzovány negativní konotace, a vysvětluje, proč si rétorika ve 20. století dokázala své pozice znovu vydobýt. Dokládá, že prestiž rétoriky prudce klesá, když je redukována na recept k rafinovanému klamání publika, a naopak stoupá, když se chápe jako vědecká disciplína, která se vydává napříč humanitními obory – filozofií, logikou, sémiotikou, literární vědou, lingvistikou, naukou o médiích apod. V tomto pojetí rétorika usiluje o všestranné poznávání a kultivování řečového projevu, mluveného i psaného, a to nejen jeho produkce, ale i recepce a interpretace. V takové renesanci zájmu se rétorika jeví ne jako pouhý návod k řečové dovednosti, ale jako komplexní teoretický obor zkoumající chování člověka ve společenské komunikaci. Kapitoly 1–9 charakterizují vývoj rétoriky od jejích řeckých, helénistických a římských počátků k rétorice v kontextu křesťanské kultury středověku, dále k období humanismu, osvícenství, baroka; závěrečné kapitoly se pak věnují rétorice v 18., 19, a 20. století. Přitom se uplatňuje zřetel geografický, zahrnující dějiny rétoriky ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Anglii, Skotsku, Polsku, v Rusku, v Čechách, na Moravě a na Slovensku, od 19. století pak i ve Spojených státech. Poslední, 10. kapitola předkládá odpověď na otázku, zdali se odpovídající systémy rétorických poznatků utvářely i za hranicemi středomořské antiky. Na vybraných příkladech teoretických prací o „umění řeči“ pocházejících z území Indie, Blízkého východu, Číny, Koreje a Japonska se ukazuje, že každé jazykové společenství si vytváří svou vlastní představu, teorii a praxi přesvědčivého a sugestivního řečového vystupování. Mnohdy se takové poznatky spíš než na návody k stylizaci a přednesu mluvených projevů soustřeďují na analýzu písemných památek, v nichž lze nalézt jak specifické kategoriální prostředky dané kultury (tak je tomu např. u komentářů k staroindickým védským textům), tak tropy a figury charakteristické pro rétoriku řeckou a římskou, např. u hebrejských a aramejských textů Starého zákona.

Monografie se zabývá povahou výchovy jako specifického lidského jednání. Z hermeneutických pozic zkoumá ontologická východiska výchovného vztahu jako vztahu ke světu, ke společenství a k sobě samému. Ukazuje kontexty, z nichž se výchova rodí, a podmínky, v nichž je možno ji rozvinout (solidarita generací, pedagogický étos, svoboda člověka, rozvoj lidské přirozenosti, specifická povaha lidské starosti a péče, vztah k druhému, setkání). Autorky sledují nutné proměny výchovného vztahu a vymezují základní rozdíly mezi výchovou a činnostmi, které sice také ovlivňují a formují osobnost člověka, ale s dobrou výchovou nemají nic společného (vedení, školení, výcvik, drezura, manipulace, ovlivňování). Promýšlejí výchovu jakožto jednání, jehož smyslem je zachovat kontinuitu (lidského rodu, kultury, hodnot), které však zároveň umožňuje diskontinuitu (tedy potenciálně nový počátek). V neposlední řadě zkoumají problematiku výchovy a vzdělávání v diferentním světě a poukazují na podstatné souvislosti výchovy a vzdělávání se smysluplným spolubytím.

Jan Opolsky has long been considered to be little more than an epigon of the Czech Decadence. By detailed analysis of his prose, this book aims to show that Opolsky is a master of sustained narrative irony and an accomplished writer in his own right. Introduction brings an overview of Czech Decadent/Symbolist literature and art in an European perspective. The first monograph evaluates archival sources, private correspondence with other literary figures and includes classified bibliography of Opolsky.

Druhé vydání knihy, která komplexně představuje práci nejstarších gramatiků českého jazyka v 16. a 17. století na pozadí tradic, které formovaly jejich myšlení. První kapitola sleduje vznik gramatografie v rámci starověké filologie. Kapitola druhá se postupně zabývá autory jednotlivých mluvnic (jsou to autoři mluvnice náměšťské, Jan Blahoslav, Matouš Benešovský-Philonomus, Vavřinec Benedikt Nudožerský, Jan Drachovský, Matěj Václav Štajer, Jiří Konstanc a anonymní autor mluvničky Prima principia). Třetí kapitola podrobuje jejich dílo analytickým sondám. Poslední kapitola vyzvedává jako syntézu předcházejících gramatik Čechořečnost Václava Jana Rosy. Exkurzy odbočují k postavám Jana Caramuela z Lobkovic a Matouše Benešovského.

Tato publikace je primárně určena studentům lékařských fakult. Jsou v ní implementovány poslední poznatky oboru a rovněž doporučené postupy řešení nejčastějších a nejzávažnějších situací v oboru porodnictví, schválené Českou gynekologicko-porodnickou společností a platné v době vydání učebnice.

Čtveřice autorů prezentuje první rozsáhlejší pokus o mapování vztahů Československa a Latinské Ameriky v období studené války. Vzhledem k tomu, že doposud není k dispozici sekundární literatura (s výjimkou nedávných časopiseckých studií a velmi omezeného počtu publikací starších), je práce opřena téměř výlučně o pramenný materiál, zejména z Archivu Ministerstva zahraničních věcí, Národního archivu a Archivu bezpečnostních složek. Výzkum ukázal různou intenzitu zájmu československých politických a ekonomických elit o jednotlivé země regionu, preferována byla Brazílie, Argentina, Mexiko a po roce 1959 Kuba. Současně je také patrná pragmatizace čs. zahraniční politiky, formálně byly sice zdůrazňovány politické a ideologické priority, v praxi však udržovalo Československo výhodně ekonomické vztahy i s brutálními vojenskými režimy (zvláště s Argentinou).

The legal system of the present-day Czech Republic would not be understood properly without sufficient knowledge of its historical roots and evolution. This book deals with the development of Czech law from its initial origins as a form of Slavic law to its current position, reflecting the influence of the legal systems of neighbouring countries and that of Roman law. The reader can see how a legal system originally based on custom developed into written and codified law. Czech law was fully dependent upon developments within the Luxemburg, Jagiellonian and, primarily, Habsburg monarchies, although some features remained autonomous. The 20th century is particularly important in the development of the Czech state and law of today, namely due to the establishment of an independent Czechoslovakia in 1918 and its split in 1992 giving rise to the independent identities of the Czech Republic and the Slovak Republic. It was a century encompassing periods of democratic as well as totalitarian regimes; political, ideological, economic and social changes stemming from such transformations were projected into, and reflected in, the system of Czechoslovak and Czech law. It can therefore serve as a “case study” for researchers interested in the transition of democratic legal systems into totalitarian regimes, and vice versa.

Tato monografie si klade za cíl poskytnout orientaci v teoretických východiscích pro tělesnou výchovu a výchovu ke zdraví a současně i v aktuálním stavu vzdělávací oblasti Člověk a zdraví v českých školách. Jednotlivé kapitoly (proměny školního vzdělávání v posledním čtvrtstoletí, tvorba kurikula i standardů, výzkum ve školní praxi, podmínky pro výuku oborů Tělesná výchova a Výchova ke zdraví) přinášejí informace o úskalích a výzvách, které bude třeba v následující etapě reformy českého školství řešit. Předložené návrhy a doporučení se opírají o výzkumné výsledky a kritickou analýzu současné situace. Autoři chtějí podnítit odbornou diskuzi, která by zvýšila prestiž a kvalitu vzdělávání v oblasti Člověk a zdraví.

Práce představuje analýzu diskurzu, její základní postupy a společná metodologická východiska vlastní nejrůznějším disciplínám. Největší pozornost je však věnována lingvistické analýze textu, tomu, co analýza diskurzu přináší pro pochopení některých jevů textu. Analýze jsou podrobeny texty tištěných a televizních médií, a to ve dvou rovinách dané problematiky. V první z nich jde o to ukázat, jak jsou jazyk a žánry dnešních médií ovlivňovány současnými vnějšími podmínkami soudobé společnosti a jak pod tímto tlakem média komunikují s publikem. Druhá část konkrétních rozborů se věnuje tomu, jak jednotlivá média prezentují stejné události a jak odlišné verze skutečnosti předkládají.

Monografie Od Hirošimy po Bělehrad. Válka a mír v druhé polovině 20. století se věnuje válečným a diplomatickým událostem druhé poloviny minulého století, autor jednotlivé události analyzuje na základě teorií R. Arona a J. Galtunga. Ústředním námětem publikace je vývoj míru a války, teoretické proudy (realismus, idealismus, konstruktivismus a kritické teorie) a jejich význam pro hodnocení dějin 20. století. Klíčovou roli v analýze období studené války i tzv. globalizace sehrálo Galtungovo pojetí negativního a pozitivního míru – autor vymezuje válku a mír jako dvě základní podoby mezinárodního uspořádání. Kniha bezprostředně navazuje na monografii Od Sarajeva po Hirošimu. Válka a mír v první polovině 20. století, která se podrobně zaměřila na světové války a meziválečné období.

Kniha Psychiatrie a pedopsychiatrie přináší ucelený pohled na problematiku oboru. Zahrnuje podrobně zpracovanou pedopsychiatrii, což je velmi důležité v kontextu osamostatnění této specializace. Publikace zahrnuje obor psychiatrie v celé jeho šíři, postihuje novinky v oboru i výhledy do budoucna a věnuje se také oblastem, které nejsou obvykle v českých učebnicích dostatečně popsané. Mezi témata, která nebývají do učebních textů zařazována, a přitom pro klinickou praxi i přehled studentů jsou nezbytná, patří například: • psychiatrická problematika somatických onemocnění a konziliární psychiatrie, • resocializace a komunitní péče, • organizace oboru s návrhem potřebné reformy, • urgentní stavy v psychiatrii, • psychosomatická medicína, • ošetřovatelská péče v psychiatrii. V učebnici jsou zpracována i témata, která v současnosti prolínají celou medicínou – etické aspekty, suicidalita, otázka menšin. Velký prostor věnují autoři komunikaci s nemocným z mnoha různých aspektů, což je v dnešní převážně technicky orientované době velmi důležité. Široký záběr tak činí tuto publikaci vhodnou nejen pro studenty medicíny, ale také pro lékaře, kteří se hodlají psychiatrii věnovat, případně pro specialisty jiných oborů medicíny. Publikace obdržela Kuffnerovu cenu za nejlepší práci v oboru psychiatrie v ČR v roce 2015.

Kniha se věnuje poměrně krátkému časovému úseku, kdy Evropou prošla vlna revolucí, ale i dalších změn. Revolucí v té či oné podobě se obávaly všechny evropské země, a to dokonce včetně Velké Británie nebo Francie. Autor svou pozornost zaměřil nikoliv na soupis a detailní popis všech událostí, které přinesly roky 1830–1831, ale na analýzu podmínek, ze kterých ruští představitelé museli vycházet a také na následná opatření, která přijímali tváří v tvář evropskému revolučnímu hnutí. Faktické události zůstávají na pozadí a vpřed vystupují jednotlivci a jejich vnímání situace. Politika Mikulášova Ruska držela výrazně pragmatickou linii, byť často navzdory carovu postoji. Ukazuje se, jak dlouhodobé systémové záležitosti ovlivňují rozhodování v konkrétní krizové situaci a jak důležitá je osobnost v dějinném procesu, a to dokonce i v tak centralizovaném státě, jakým bylo carské Rusko.

Učebnice Urologie pro mediky je určena především studentům všeobecného lékařství na lékařských fakultách. Vzhledem k vysoké četnosti urologických onemocnění v populaci a časté potřebě mezioborové spolupráce při jejich diagnostice a léčbě se však může stát užitečným přehledem základních informací z oboru urologie a dětské urologie nejen pro mediky, ale i pro rezidenty ve specializační přípravě v oborech chirurgie, gynekologie, všeobecné lékařství, nefrologie, onkologie a dalších. Publikace je členěna do 24 kapitol, jejichž osnovu zpravidla tvoří epidemiologie, diagnostika a terapie jednotlivých nozologických jednotek. Obsahuje problematiku dětské urologie se zaměřením zejména na kongenitální vady urogenitální soustavy. Samostatné kapitoly jsou věnovány traumatům, zánětům, urolitiáze, inkontinenci moče, benigní hyperplazii prostaty. Dále se v textu probírají zhoubná nádorová onemocnění nadledvin, ledvin, močového měchýře, prostaty, varlat a penisu, jsou zde kapitoly z andrologie, kapitoly popisující operační postupy včetně endoskopie, laparoskopie, extrakorporální litotrypse aj. Bohatá černobílá obrazová dokumentace nemohla být ve všech kapitolách dostatečně detailní, o to více snad studující ocení barevnou přílohu instruktivních nálezů některých urologických chorob.

V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: "Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?" Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu "societální komunity". Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.

Evropská integrace není a priori nic dobrého ani špatného. Jde o výsledek střetávání různých zájmů. V posledních letech však nelze nevidět, že se Evropská unie dostala do krize. Evropské instituce nefungují dobře, Unie trpí demokratickými deficity, důvěra občanů v ni je nízká, vyhrotily se problémy eurozóny, eskaluje migrační krize a některé země (jako např. Velká Británie) podnikají kroky k vystoupení z Unie. Cílem monografie je uchopit evropskou integraci z pohledu teorie veřejné volby. Autor předkládá náčrt teorie mezinárodní politiky, rozebírá dějiny evropské integrace, diskutuje proces rozšiřování vs. opouštění EU, nabízí ekonomii evropské integrace, analyzuje hlasovací sílu v EU, rozebírá krizi eurozóny a poslední kapitolu věnuje migrační krizi. Doc. PhDr. Ing. Marek Loužek, Ph.D. (*1975) přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE a Filosofické fakultě UK. Působí jako ekonom v Institutu Václava Klause. V letech 1999–2002 pracoval jako ekonomický poradce předsedy Poslanecké sněmovny. V letech 2003–2013 působil jako analytik Centra pro ekonomiku a politiku a jako externí poradce prezidenta republiky. Je autorem sedmi monografií a řady odborných statí vydaných doma i v zahraničí.