Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 464 z 500

Publikace představuje rozvojové aktivity probíhající uvnitř východního bloku a působení socialistických zemí ve světě, který se tehdy nazýval "třetím". Spolupráce východoevropských satelitů SSSR a rozvojového světa vykazuje podobnost s oficiálními politikami Sovětského svazu, který do značné míry určoval ideologické pozadí rozvojové pomoci. Rozvojová spolupráce se stala i nástrojem mocenského soupeření USA a SSSR v době studené války, obě strany se s ohledem na odlišná ideologická východiska, ale pod záštitou stejné morální povinnosti pomoci snažily různými způsoby prosadit v zemích "třetího světa". Vazby získané a navázané v období studené války mají výrazný vliv na rozvojovou spolupráci postsovětských a postkomunistických zemí až do současnosti.

Přehledná publikace zachycuje dějiny Ruska od počátku Kyjevské Rusi v 9. století po současnost. Zaměřuje se na území osídlené ruským, ukrajinským a běloruským etnikem, později pak na území Ruské říše, Sovětského svazu a Ruské federace. V období po rozpadu SSSR jsou výběrové sledovány události na území postsovětských republik, s nimiž má Rusko bližší nebo specifické vztahy (Ukrajina, Bělorusko, Zakavkazsko, republiky střední Asie). Autoři kladou důraz zejména na politické dějiny, stranou však nezůstává ani oblast kultury a hospodářství. Vlastní chronologie jednotlivých období je vždy uvedena krátkým přehledem, doplněna tabulkami a textovými boxy vysvětlujícími důležité události či pojmy. Obrazový doprovod tvoří přehledné mapy a pečlivě vybrané ilustrace. Užitečná publikace pro všechny zájemce o dějiny regionu.

Krajina se od 90. let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina textů se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše - fenoménu genia loci, postavě Zeleného muže, keltským bohům v druhohorách atp. Celek uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli jí samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši. Druhé, doplněné vydání

Poutavé, většinou málo známé příběhy z dějin Prahy, které nenajdeme v učebnicích dějepisu, ačkoliv jsou součástí historie, výpovědí o své době, o jejích zvycích a mravech, o společenské atmosféře. V pestré mozaice staropražských obrázků se dočteme například o osudech nejstaršího platanu v Praze, zasazeného ve 13. století maltézskými rytíři, o první soše na Karlově mostě nebo příběh Pražského Jezulátka. Ocitneme se na dvoře císaře Rudolfa II., staneme se svědky bitvy na Bílé hoře, staroměstské exekuce i boje se Švédy. Poznáme prvního pražského kavárníka, první lékárníky či posledního pražského kata. Seznámíme se rovněž s reáliemi života středověkého města, s tehdejším soudnictvím, tresty a žaláři, s koloritem barokní, rokokové i biedermeierovské Prahy. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.

Dnes již mediálně známý příběh Lukáše Kohouta alias falešného asistenta poslance ČSSD Jana Kavana, který pod hlavičkou sněmovny zdarma procestoval značnou část světa, není jen karikaturním obrazem mazaného podvodníčka a recesisty, kterému kdekdo naletěl, ale především pokřiveným zrcadlem naší společnosti i české politické scény. Poukazuje na neuvěřitelnou lhostejnost lidí a očividné nedostatky v systému státní správy. Vypovídá do jisté míry i o neuspokojivých výsledcích současného systému náhradní rodinné péče a základního školství u nás. Je důkazem toho, čeho se můžeme nadít s dnešními dětskými domovy a zvláštními školami: Lukáš Kohout je totiž adoptované dítě, kterého společnost, místo aby mu pomohla, strčila do zvláštní školy. Jen díky nezměrné oběti a lásky jeho adoptivní matky, se dnes stát nemusí s výsledky svého "pedagogického úsilí" v případě Lukáše Kohouta vypořádávat se závažnou trestnou činností, ale pouze tak, jak je popsáno v této knize - způsobem, který nepostrádá jisté satirické aspekty.

Felix Hartlaub byl považován za velkou naději německé literatury a historiografie. Promoval jako historik a brzy poté byl po vypuknutí druhé světové války povolán do armády. Od května 1942 do března 1945 příslušel k zpracovatelskému týmu válečného deníku při Vrchním velitelství německé armády v Hitlerově Hlavním stanu, v pruském Rastenburgu, alpském Berchtesgadenu a v pověstném „Vlčím doupěti“ poblíž ukrajinského města Vinica. Po celou tuto dobu si stranou svých služebních povinností psal tajně svůj vlastní deník, kritický vůci činnosti velitelství a tamním poměrům. Několik týdnů před koncem války byl Hartlaub převelen k obraně Berlína, cestou však záhadně zmizel a později byl prohlášen za mrtvého.

Kniha pozostáva z 12 kapitol, ktoré sa venujú témam: peniaze, osobné a rodinné financie, súkromný majetok, zamestnanec vs. podnikateľ vs. investor, úvery, úvery na bývanie, životné a neživotné poistenie, investovanie, dôchodkové sporenie, finančné sprostredkovanie, finančná kríza a prosperita. Každá finančná oblasť je priblížená voľným štýlom, pomáha pomocou praktických príkladov a jednoduchých prepočtov k základnému zorientovaniu sa v danej oblasti. Čitateľ sa v knihe dozvie odpovede na otázky: čo a ako, prečo a kde riešiť svoje finančné potreby, aké sú výhody a nevýhody finančných produktov, na čo si dávať pozor pri výbere vhodných finančných riešení, ktoré sa na finančnom trhu vyskytujú... Kniha je praktickou pomôckou do života pre všetkých, ktorí chcú mať základné informácie ako si nastaviť svoje osobné a rodinné financie, vytvoriť finančnú nezávislosť, ako si budovať a chrániť súkromný majetok, správne si nastaviť životné poistenie, ako a kde investovať, sporiť si na dôchodok a mnohé iné.

V půvabných pověstech a příbězích – hrůzostrašných i laskavých – o českých hradech, zříceninách a přilehlých místech ožívají ztichlé paláce dávným ruchem a připomenou nám nejen svůj bývalý lesk, kdy tu žili hradní páni, šlechtici, rytíři, panoši a hradní čeleď, ale vyprávějí také o krušném životě v podhradí. A právě pohádková obrazotvornost obyčejných, chudých lidí opředla tato místa tajuplnými historkami o bílé paní, o čertech, pokladech, loupežnících, záhadných rytířích, zlých pánech a paních, jimž bylo souzeno pykat...

"Táto kniha rozpráva môj životný príbeh. Je svedectvom o tom, že viditelný materiálny svet nie je tým jediným, čo ovplyvňuje život človeka. Na vlastnú kožu som sa presvedčil o tom, že niktoré ľudské problémy nie sú riešiteľné prirodzeným spôsobom a nestačia na ne ani najmodernejšie vedecké poznatky a metódy. Vo svete existujú sily, ktoré dokážu zničiť život aj ostrieľanému vojakovi mierových jednotiek. Mnohé duchovné aktivity ako napríklad vyvolávanie duchov, čarovanie alebo veštenie sú spojené s obrovským nebezpečenstvom pre život človeka a jeho dušu. Vďaka nesmiernej Božej láske a milosti však existuje riešenie. A práve o tom hovorí môj príbeh. Tam, kde už ani sila zbraní nemá moc, posiela Boh tú najsilnejšiu zbraň – svojho Ducha."

Válečný deník katolického děkana Františka Wonky zachycuje život v západočeském městě Manětíně nedaleko Plzně, na hranicích protektorátu, v letech 1938­ - 1945. Na více než šesti stech stranách se čtenář seznamuje s odrazem historických událostí v Druhé republice a protektorátě od okupace Sudet přes roztržení republiky až po osvobození západních Čech - zářijová mobilizace 1938, vymezení nových hranic státu, ničení opevnění, změny veřejného života, rekvizice zvonů, nálety na Plzeňsko, příchod americké a sovětské armády, reakce německého obyvatelstva na konec války... Jen Bůh o nás ví... Každé svědectví, které obohacuje pohled na dějiny, dokládá, že bytí člověka má povahu příběhu. Ten, který otevíráme s deníkem děkana Františka Wonky, přivádí čtenáře do západních Čech, do malého, starého českého města Manětína, ležícího na jazykové hranici v národnostně smíšeném kraji na sever od Plzně. Zde by se mohlo zdát oprávněným tvrzení, že smysl českých dějin spočívá ve věčném soupeření Čechů a Němců, které vrcholilo v letech 1938 až 1945. Právě tuto dobu popsal František Wonka ve svém deníku jako skutečnou dobu temna. Při ní do krajiny nesvítila ani okna lidských příbytků, pečlivě zatemňovaná v obavě před nálety, ani kostel neosvěcovalo věčné světlo, téměř symbolicky zhasnuté. Čechy, slovy Františka Wonky, země svatého Václava, království mariánské, posvátné dědictví českého národa pod ochranou Jana Nepomuckého, na podzim roku 1938 vstupovaly do dramatického období svých dějin, které bylo hrozbou pro jejich existenci. Deník, který jejich osudy po dobu šesti let zachycuje, má dvě časové roviny - opakující se přírodní rytmus a liturgický rok, charakterizované stálostí a řádem, a krutý běh času světského, v němž jsou lidé vystaveni těžkým osobním zkouškám. Útok na zažitý rituál, jímž křesťanská víra dává světu řád, Wonka chápe jako projev apokalyptického konfliktu dobra a zla, a proto jsou jeho každodenní zápisky svědectvím osobní garance víry i obrany tohoto řádu. Dobu strachu, pochybností a bolesti prožíváme s pisatelem na manětínském děkanství, v úzkém kruhu jeho blízkých a v široké rodině farníků. K nim přibývají i náhodní příchozí, aby společně protrpěli čas, v kterém pouze zkušenost posvátného dovolovala člověku překročit osobní kritickou situaci. Jako homo religiosus, jehož den členila modlitba, výuka náboženství, mše, pohřby, křty a svatby, věřil v ochranu boží a zemských ochránců, tak, jak bývalo obvyklé v českých dějinách v době úzkosti a nebezpečí. Při setkání s lidmi prožíval postupné tříbení lidských charakterů v neobvyklých, existenciálně vypjatých situacích. Nálada pisatele se měnila během války, sledované s pečlivostí zpravodaje, a ani kněžská sutana jej neuchránila od nenávisti ke krutému nepříteli. Jeho deníkové zápisy monitorovaly hladinu kolaborace i proměny vztahu k německému obyvatelstvu od tolerance až po nenávist a myšlenky na pomstu. Zpočátku nechápal nacizaci svých německy mluvících oveček, vždyť jako farář nejlépe věděl, že "prach našich předků mísil se s prachem jejich dědů". Jak postupně krutost války, vedené nešťastným německým národem, rostla, prorokoval, že nastane čas nemilosrdné odplaty, v níž byl ochoten odpustit jen mrtvým. Deník zahajují události v září 1938 s mobilizací, zrušenou mnichovským diktátem, s rukováním do krytů a přípravami na válku. Jim učinilo konec odtržení sudetského území, které se bolestně dotklo života v Manětíně, jenž zažil útěk českého a židovského obyvatelstva do Druhé republiky, vymezené novou hranicí se závorami a celnicemi, které daly životu zcela jiné souvislosti. Wonkův deník zachycuje postupnou nacifikaci života v protektorátě, začátek války, rekvizici zvonů, nálety na Plzeňsko, osvobození, příchod Američanů a Rusů i reakce místních Němců na konec války. Děj Wonkova deníku se odehrává převážně v Manětíně, s výjimkou výletu do okupované Plzně a pouti do Staré Boleslavi k Paládiu země české. Zachycuje dění na farnosti, jejíž klidné vody zčeřily příchody

Titul navazuje na úspěšnou publikaci věnovanou působení teplářského řádu v Čechách. Nyní se autoři podrobně věnují aktivitám templářů na Moravě, ve Slezsku, Lužici i v Rakousích. Kniha podrobně mapuje moravské lokality, v nichž templáři působili a přináši bohatou obrazovou dokumentaci toho, co z aktivit templářského řádu můžeme obdivovat i dnes. Mnoho desítek lokalit - mezi nimi Templštejn, Čejkovice, Brno a řada dalších měst a obcí - se dočkává encyklopedického zpracování a hodnocení. Je podivuhodné, jak tato tradice, byť mnohdy postavená pouze na pověstech a bájích, stále přetrvává nejen u nás, ale i v celé Evropě. Jak se vlastně vepsali do historie zemí Koruny české templáři a jakou hodnotu z hlediska historie má to množství odkazů v dobových listinách, kronikách i textech pověstí u nás? Na tuto otázku se snaží hledat odpověď kniha Templáři v zemích českých králů.

Publikace upoutá pozornost čtenářů zajímajících se o nedostatečně prozkoumané, mnohdy tzv. „tajemné“ kapitoly starších českých dějin, k nimž působení templářského řádu a jeho dramatické osudy bezpochyby patří, a tuto pozornost si jistě udrží svým živým jazykem a téměř „napínavým“ způsobem, jímž autor líčí postup studia nejrůznějších pramenů a úvahy, jimiž dospívá ke svým závěrům. Tím kniha splňuje nároky, které se běžně kladou na populárně naučná díla. Zároveň však takto zaujatému čtenáři poskytne velké množství informací, rámec podobných publikací v mnoha ohledech překračující.

Kniha se pokouší vystihnout složité a často velmi bolestné vztahy Rusů a Čechů - Rusů v Čechách a Čechů v Rusku - na pozadí historických událostí minulého století, které vztahy obou národů formovaly a poznamenaly. Autorka – sama Ruska – přináší žánrově pestrou knihu zahrnující vlastní deníkové zápisky od počátku padesátých let, vzpomínky pamětníků, črty, zápisky, vše bohatě doplněno fotografickými dokumenty. Na pozadí jednotlivých autentických událostí z osobního života obyčejných Rusů vyvstává obraz politicky složité doby. Pro českého čtenáře je kniha poutavým čtením zejména díky pohledu Rusů na vzájemné vztahy a zlomové historické události... Nejprve to byli příslušníci NKVD a „Smerše“, v podstatě zločinci obdaření mocí, kteří v pětačtyřicátém roce zákeřně vylákávali Rusy žijící v Praze (zejména z kruhů emigrantů, kteří se domnívali najít svoji novou budoucnost v meziválečném Československu), aby doplnili stavy nenasytného sovětského Gulagu. Po nich koncem čtyřicátých let přišli agitátoři, kteří využívali city lidí, jejich vztah k bývalé vlasti a posílali je sice nikoli přímo za ostnatý drát, ale prakticky do uzavřené zóny tehdejšího Sovětského svazu. A konečně všeobecně známá „bratrská pomoc“ v roce 1968, kdy se obětí stává celý národ, Češi i Slováci, a kdy je obelháván národ vlastní – ruský. Tato politika dvojí tváře je pak líčena v kapitolách odehrávajících se za československé normalizace. Kniha s úspěchem vyšla v polovině roku 2013 v Rusku.

Závodí, odevždy pospolité předměstí, rušné díky prostoru pro lunaparky a cirkusy, dobytčí trhy a nové rodinné domky. Předměstí s nabídkou pohostinných hospod a restaurací, s chmurnými místy, jako je les u benzinky a veterinární ošetřovna dr. Dvořáka U Zabitého a kaverny po náletu 17. dubna 1945. Na Závodí bývalo tolik legrace, že se sem ani nevešla, takže byla i na nejvyšším místě usedlost Na Veselé. Ani dnes, když tam jde o to, kdo se strefí míčkem do jamky s nejmenším počtem ran a vyrvaných drnů, a o velké peníze, bývá víc srandy než slz. Závodí, organicky stále spjaté s menšími a malými osídleními, jako je Lištice, Hostím nebo osada v Kozle, čas od času organizačně násilně odtržené. Předměstí občanů povolných, ochotných, pokorných, na jejichž hřbetech se dalo dříví štípat. Vzdorovitých, zpupných jak Psohlavci, když o něco šlo a jde. Závodí svérázných občanů, rodiště záviděníhodných rodáků uváděných v literatuře a na smaltovaných jmenovkách ulic. Místo prosperujících firem, jejichž názvy houževnatě přežívají, žel i živností zaniklých při socialistické pandemii. Bývaly tu desítky drobných živnostníků, než jim komunály zatrhly tipec. Čtvrť s živými závody, živícími sta rodin. Území se zemědělskou tradicí založenou prověřenými rody, zlikvidovanou a zlikvidovanými při socialistické kolektivizaci. Tudy jeli všichni čeští potentáti, nezvané nevyjímaje, z a do hlavního města. Několikrát i Závod míru... O tom všem vypráví nová kniha reminiscencí věnovaná berounskému Závodí.

Máte v rukou knihu, která přibližuje životní etapu krále komiků, která již veřejnosti není tak známá. Ani fotbaloví experti nepopisují tuto fotbalovou kariéru Vlasty Buriana ve svých odborných publikací seriózním způsobem. A přitom, jak to kdysi napsal sportovní sekretář Sparty Ferdinand Scheinost: Vlasta Burian patří mezi slavné postavy naší kopané! Jistě všichni znáte krále komiků - Vlastu Buriana, který nám zpříjemňuje svými filmy především období vánoc a silvestra. Málokdo však už ví, že byl také všestranným sportovcem a vynikal především v tenise, cyklistice, automobilismu, jezdectví a dalších sportech. Nejvíce však miloval fotbal a byl vynikajícím brankářem i prvoligového mužstva AC Sparty Praha. Toto období je také nejvíce zdokumentováno v mnoha fotografiích i písemných dokladech, i když sparťanské dokumenty do roku 1934 shořely při požáru sparťanské tribuny na Letné. Vlasta Burian byl členem Sparty v letech 1914 - 1922, kdy musel skončit pro svojí hereckou kariéru, která dostala před sportem přednost. To vše, jak o fotbalových, ale i soudcovských aktivitách popisuje publikace sběratele a publicisty Ivana Vápenky, který je rovněž od dětství tělem i duší velikým Sparťanem. V knize se rozepisuje o celé Burianově fotbalové činnosti, která byla nejen ve Spartě, ale i ve Slavii, kde měl svojí Burianovou jedenáctku. Ta však nebyla jediná, ale měl i ještě... Ale o tom se dočtete v této unikátní publikaci sportovně zaníceného Sparťana Ivana Vápenky. Ať se vám líbí a poznáte řadu životních epizod našeho krále komiků a jak to napsal tehdejší sportovní sekretář Sparty Ferdinand Scheinost: „Vlasta Burian patří mezi slavné postavy naší kopané a i když byl i dva roky Slávistou, tak v srdci zůstal celoživotním Sparťanem!"

Nikdo se jich neptal. Neměli na výběr. V těžkých válečných letech museli sloužit režimu, který popíral základní lidská práva. Biografický román z každodenního života v zázemí i na frontě na konci druhé světové války podle vzpomínek pamětníků, zpracoval autor do čtivé formy, která uspokojí všechny příznivce válečné literatury i ty, kteří chtějí vědět, jaké byly skutečné příčiny, pohnutky i následky takové služby pro občany předválečné ČSR. Kniha je doplněna množstvím dobových fotografií a dokumentů ze soukromých, státních a zahraničních archívů, z nichž většina nebyla dosud publikována... Petr Gruber, na rozdíl od své první knihy „Dva roky záklaďákem“, zaměřené historicky i žánrově na jinou oblast, pootevřel dveře opomíjenému tématu služby občanů ČSR a Protektorátu v uniformě Wehrmachtu. Kniha je výpovědí o osudech obyčejných lidí, kteří se museli podvolit tlaku nacistického režimu. Strhující válečný román dle skutečných událostí

Odhaľte tajomstvo výchovy detí z Paríža! Túžite vychovať vyrovnané, sebestačné a spokojné dieťa? Inšpirujte sa francúzskym spôsobom výchovy detí, ktorý vo svojej vtipnej a výstižnej knihe A dosť! Francúzske deti nevystrájajú pri jedle napísala americká žurnalistka Pamela Druckermanová. Pri jej čítaní zistíte, že nie je nie ako nie a že aj rodič dieťaťa má právo na svoj vlastný život. Keď sa americkej novinárke Pamele Druckerman narodilo dieťa v Paríži, nemala ambície stať sa „francúzskym rodičom“. Francúzske rodičovstvo nie je známou vecou ako napríklad francúzska móda a francúzske syry. Dokonca aj francúzski rodičia sami trvajú na tom, že nerobia nič zvláštneho. Napriek tomu francúzske deti prespia celú noc vo veku dva alebo tri mesiace, deťom jej priateľov to trvalo rok alebo aj viac. Francúzske deti jedávajú zdravé jedlá, na rozdiel od iných detí, ktoré zjedia len hranolčeky s kečupom a vyprážaný syr. A zatiaľ čo jej americkí priatelia trávia návštevy riešením hádok medzi svojimi deťmi, jej francúzski priatelia popíjajú kávu, kým sa deti pokojne hrajú. Vo Francúzsku je materstvo samé o sebe úplne iným zážitkom. Vo Francúzsku neplatí, že matky malých detí nemajú vlastný život. Francúzske matky nie sú otrokyňami svojich detí, majú aj priestor pre seba a napriek tomu sú vynikajúcimi rodičmi. Majú jednoduchý, pokojný vzťah so svojimi deťmi, ktoré im Druckermanová môže len závidieť. Francúzske deti sú rovnako búrlivé, zvedavé a kreatívne ako Američania. Ale sú oveľa lepšie vychované a správajú sa slušne. Rodičia ich do ničoho nasilu nenútia a dovolia im objavovať svet svojím vlastným tempom.

Krízy majú v sebe niečo znepokojujúce a často nás odnášajú preč od každodenných povinností. Čo bolo v jednej chvíli v poriadku, môže byť v nasledujúcom okamihu úplne naopak. A preto namiesto toho, aby sme sami seba prinútili novú situáciu len bezhlavo akceptovať, mali by sme sa tejto ponúkanej šance chopiť a vnímať ju ako šancu na novú príležitosť. Kurt Tepperwein ukazuje, ako krízy vznikajú a ako sa na nás prejavujú. Zaoberá sa rôznymi podobami kríz, v ktorých sa môžeme ocitnúť, ako sú napríklad kríza vo vzťahu, kríza v zamestnaní, vo vývoji alebo tiež kríza emócií. Tepperwein predstavuje v tejto povzbudivej knihe možnosti riešenia, ako takúto krízu úspešne zvládnuť. Získajte teda sami nad sebou moc znova konať miesto toho, aby ste len reagovali.

Toto dílo o životě osmdesáti čtyř indických tantrických jogínu a učenců je nejvýznamnějším pojednáním životopisné literatury vadžrajánového buddhismu. Autor Abhjadátta Šhri žil v severní Indii ve dvanáctém století, po vpádu muslimů, v době, kdy tato tradice pomalu upadala. Kromě životů významných buddhistických mistrů jsou také vylíčeny příběhy legendárních siddhů hinduistického náboženství. Tyto krátké příběhy zůstávají až do dnešní doby zdrojem inspirace pro hledače svobody a osvícení. Je zde předkládán zcela osobitý přístup k duchovní cestě, jenž vždy odpovídá mentalitě a schopnostem každého určitého jedince. Jako základ stezky jsou použity jeho morální chyby, vášně nebo každodenní způsob obživy tak, že se transformují v moudrost a poznání.