Najnovšie - História strana 13 z 17

Výstava „Z Trevisa do Brtnice“ přibližuje osudy italského šlechtického rodu Collaltů od 10. století, kdy se jeho nejstarší předkové stali hrabaty z Trevisa, přes vrcholný a pozdní středověk, v němž se těžiště rodové moci přesunulo na venkovská panství Collalto a San Salvatore v oblasti středního toku Piavy, až po raný novověk, kdy se Collaltové uplatnili jako kondotiéři na bojištích celé Evropy. Slavnému habsburskému generálu Rambaldovi XIII. Collalto se roku 1623 podařilo získat zkonfiskované panství Brtnice a založit zde moravskou větev rodu. Výstava i její katalog prezentují rodové dějiny prostřednictvím dobových písemností: listin, notářských instrumentů, rodokmenů i dalších archiválií, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a ve Státním okresním archivu v Rokycanech.

Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne-metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou.

Rakouská republika je dnes poměrně malým státem. Až do roku 1918 však bylo Rakousko-Uhersko významnou velmocí. Rakouské archivy proto – díky své velikosti a historickému významu – patří k nejbohatším v Evropě. Kolektivní publikace představuje dějiny a současnost rakouského archivnictví nejprve ve stručném přehledu, a pak detailně na příkladu 16 institucí: všech čtyř oddělení Rakouského státního archivu, vybraných zemských, komunálních, univerzitních, církevních i soukromých archivů. Autory jednotlivých kapitol jsou současní nebo bývalí archiváři a archivářky příslušných archivů. Kniha je určena především pro studenty historie a archivnictví a profesionální historiky i archiváře ze všech nástupnických států Podunajské monarchie.

Univerzita bez vlastního nakladatelství je jako katedrála bez varhan: planá a němá. Masarykova univerzita své nakladatelství má, počtem vydaných publikací dokonce patří k největším ve střední Evropě. Neúnavně šíří univerzitní vědění a étos nejen prostřednictvím knih, ale na všech dnes myslitelných nosičích. Barevné panoráma činnosti Nakladatelství Munipress i historické ohlédnutí přináší tato jubilejní publikace. Je věnována stému výročí založení Masarykovy univerzity a všem umlčovaným autorům v jejích dějinách.

Hlavním cílem této publikace je na základě historicko-pedagogického výzkumu představit každodenní život českých obecných menšinových škol v období první Československé republiky v širším společensko-historickém kontextu. Každodenní život těchto škol přitom autor sleduje v politickém okresu Ústí nad Labem, který se nacházel v období první republiky v česko-německé jazykově smíšené oblasti. Výsledky výzkumu prezentované v této monografii přinášejí nové, dosud nikde nepublikované, poznatky z každodenního života českých menšinových škol. Odhalují například problémy, se kterými se tyto školy musely potýkat v různých oblastech života škol, i strategie, které zástupci českých škol volili při řešení těchto problémů.

Kulturní dějepisec a národopisec dr. Čeněk Zíbrt sleduje ve svém populárně vědeckém díle obyčeje českého a slovenského lidu a zachycuje zejména humor, kterým byly tyto zvyky okořeněny.

Edice Historica. Dramatické období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku, během něhož se rozložila západořímská říše a zároveň zcela změnila mapa našeho kontinentu. Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.

Ak máte radi históriu a hľadáte netradičnú knihu o neznámej pamiatke práve ste ju našli. Kniha pojednáva o histórii murovaného stĺpu – božích mukách, ktoré v súčasnosti spadajú pod územný kataster mestskej časti Košice – Sídlisko Ťahanovce. Košičanom dobre známe Ťahanovce majú dokonca tento stĺp vo svojom erbe, no len málokto pozná jeho históriu. Vďaka nedávno realizovanému výskumu sa môžete dozvedieť viac. Na začiatku bola o týchto božích mukách iba legenda, ale čo nám prezradili staré listiny v archívoch? Dvojjazyčná slovensko-anglická kniha s názvom ŤAHANOVSKÁ LEGENDA/ THE ŤAHANOVCE LEGEND vás nenútene prevedie po stopách záhadnej stavby. Kniha disponuje bohatou obrazovou prílohou. O autorke: PhDr. PaedDr. Uršula AMBRUŠOVÁ, PhD. sa narodila v roku 1972 v Košiciach. Od roku 1998 pracuje vo Východoslovenskom múzeu v Košiciach, na Historickom odbore ako historička. Venuje sa dejinám remesiel a cechov, rukopisom, písomnostiam a tiež dejinám farmácie. Je autorkou dvoch samostatných odborných publikácií: Dejiny zlatníckych cechov v Košiciach a ich písomné pamiatky v zbierkach Východoslovenského múzea. Košice, 2008 a Dejiny krajčírskych cechov v Košiciach a ich písomné pamiatky v zbierkach Východoslovenského múzea. Košice, 2014 a jedného bulletinu k výstave: Sen o múzeu - Imrich Henszlmann a jeho príbeh. Álom egy múzeumról - Henszlmann Imre története. The dream of a museum - Imrich Henszlmann and his story. Košice, 2013. Autorka publikuje najmä v oblasti dejín cechov, rukopisov a farmácie.

Fundamentálne dielo Hannah Arendtovej o totalitarizme patrí k najvýznamnejším knihám o politickej histórii 20. storočia. Napísala ho pod dojmom hrôz nacizmu a stalinizmu. Totalitarizmus Arendtová vysvetľuje ako nový fenomén, ktorý nie je možný vyložiť tradičnými pojmami tyrania či diktatúra. Je to veľkorysý pokus porozumieť psychologickému, sociálnemu a politickému kontextu, ktorý umožnil jeho vznik. Práca je rozdelená do troch častí . V prvých – Antisemitizmus a Imperializmus – sa autorka zaoberá javmi, ktoré vo svojom dôsledku viedli k stavu, keď sa stal totalitarizmus možný. Tretia časť Totalitarizmus je analýzou fenoménu samotného. Arendtová skúma a analyzuje inštitúcie a postupy totalitných hnutí dvoch skutočných foriem totalitných vlád našich čias – nacistického Nemecka a stalinistického Ruska –, pričom výstižne konštatuje, že ide o dve strany tej istej mince, nie o dve protikladné filozofie pravice a ľavice. Toto je základný kameň, od ktorého odvodzuje svoju analýzu evolučnej premeny tried na masy, úlohy propagandy vo vzťahu k netotalitnému svetu, využívania teroru, ako aj povahy izolácie a osamelosti ako predpokladov totálneho ovládnutia ľudského sveta. Ide o jednu z najambicióznejších, ale aj najkontroverznejších prác v oblasti skúmania tohto fenoménu, ktoré sa v dejinách politickej teórie objavili. Od doby svojho vydania neprestáva inšpirovať, nútiť k zamysleniu, ale aj odmietaniu.

Nové, doplnené vydanie už vypredanej knihy Atlas zabúdania inicioval a o nové texty doplnil Peter Krištúfek začiatkom roka 2018. Kniha tak zachytáva obdobie rokov 1914 až 2018 a stáva sa príspevkom k výročiu 100 rokov od prvej svetovej vojny a vzniku Československa. Netradične spracovaná kniha, ktorá čitateľa prevedie posledným storočím na Slovensku originálnou formou. Zachytáva obdobie rokov 1914 - 2014, pričom každému roku je priradený jeden text, ktorý vyjadruje atmosféru danej doby: list, telegram, báseň, správa, nariadenie, rozsudok, rozhovor, zápis v kronike, denníkový záznam... Alebo zaujímavý, zabudnutý pohľad na vtedajší osobný či verejný život. Kniha vznikala voľne popri písaní predošlého Krištúfkovho románu Dom hluchého (finalista Anasoft litera 2013) pri zbieraní historického a dobového materiálu. Každý exemplár knihy obsahuje tri zberateľské záložky – dobové artefakty, ktoré sú tiež súčasťou spomínania: svätý obrázok, legendárnu zelenú stokorunáčku, reklamu na Schichtovo mydlo či dobové fotografie. Pamätáte si ešte pioniersky sľub? Poznáte text Charty 77? Spomeniete si, čo ste robili v novembri 1989? Viete, kedy a prečo bol na Slovensku Franz Kafka? Odpovede nájdete v knihe o minulosti, na ktorú by sme nemali zabudnúť.

Táto kniha sa nás týka. Rozpráva príbeh ženy, ktorá sa v roku 1942, päť dní pred Vianocami, narodila v židovskom pracovnom tábore v Novákoch. Koncentráky na Slovensku? Áno, aj taká bola realita slovenská realita v čase druhej svetovej vojny. Eva Umlauf patrí medzi najmladších, ktorí majú na svojom predlaktí vytetované osvienčimské číslo. Po dlhých rokoch si uvedomila, že svedkovia miznú, a ak svoj príbeh nevyrozpráva, navždy sa stratí. Ako malé dvojročné dievčatko prežila Osvienčim – a to bol zázrak. Spolu s matkou a sestrou sa po vojne usadili v Trenčíne. Verili, že začnú normálny život, no už o pár rokov sa ich dotkla totalitná (i antisemitská) ruka komunistického Československa. Eva Umlauf rozpráva o svojom vysťahovaní do Nemecka, o láske i bolestných stratách. Táto kniha je na jednej strane žalujúcim prstom, ktorý ukazuje na tie najtemnejšie zákutia našej modernej histórie, no je aj silným príbehom o vôli a sile jednej ženy, ktorá prežila peklo a so svojím príbehom sa rozhodla podeliť. Aby sa nezabudlo. Aby sa nikdy nezabudlo.

Ľudstvo je na vrchole. A zároveň sme veľmi zraniteľní. Svet sa nachádza na sklonku novej renesancie a stojíme pred otázkou, či sa nám podarí vyťažiť z nej to najlepšie a vyhnúť sa chaosu a rozvratu. Na celom svete sa zlepšuje zdravie a vzdelanie, rastie bohatstvo. Veda prosperuje ako nikdy predtým. Ale tie isté sily, ktoré nám môžu priniesť mnoho výhod, sú zdrojom ohrozenia. V tejto situácii sme už raz boli. Prvá renesancia a osobnosti ako Kolumbus, Kopernik či Gutenberg prekreslili mapy nášho sveta, dali voľnosť informáciám a posunuli západnú civilizáciu zo stredoveku do počiatkov modernej éry. Zaplatili sme ale veľkú daň: spoločenské a náboženské rozkoly, politický extrémizmus, ekonomické šoky, pandémie a iné nepredvídateľné dôsledky objavov a rýchlych zmien. Aj dnes, v našej druhej renesancii, keď čelíme terorizmu, rozpadu politických únií, utečeneckej kríze a nerozvážnym svetovým lídrom, môžeme prosperovať – ak sa dokážeme poučiť z minulosti. Epocha objavov prináša prehľad najväčších súčasných úspechov ľudstva, ale aj hroziacich rizík. Je v našich rukách, ktorý scenár sa naplní.

Podnetom a inšpiráciou zároveň pre napísanie tejto knihy boli názory početných účastníkov diskusných fór na internetových stránkach venovaných histórii Slovákov. Mnohé názory vyjadrovali nespokojnosť s prácami slovenských profesionálnych historikov. V hojnej miere však boli vyslovené aj, podľa môjho názoru, podnetné konkrétne interpretácie udalostí, ktoré ponúkli nový, v porovnaní s tým, čo v súčasnosti ponúka oficiálna slovenská historiografia, záujem budiaci pohľad na niektoré udalosti zo slovenskej histórie. Bolo cítiť, že amatérski nadšenci histórie Slovákov venovali veľa voľného času na pátranie v dostupných historiografických dokumentoch a dielach, aby sa vlastným pričinením dostali k takému stupňu poznania, aby ho dokázali svojským spôsobom vysvetliť a ponúknuť vo verejnej diskusii ako vlastný názor. Aj ja som mal pokušenie zapojiť sa do diskusií, ktoré sa mi javili svojím obsahom seriózne. Zistil som však, že to, čo by som chcel ponúknuť ja, má oveľa širší a hlbší rozsah. Preto som sa rozhodol pre knižné spracovanie. Očakávam, že amatérskych nadšencov slovenskej histórie by kniha mohla osloviť a ponúknuť im impulz k ešte usilovnejšiemu štúdiu dostupných historiografických dokumentov a diel a že niektorí z nich sa vypracujú na oficiálne historiografické autority, ktoré udajú nový smer v skúmaní a interpretácii histórie Slovákov. Tak, aby nasledujúce generácie Slovákov mali záujem učiť sa o histórii vlastného národa.

Denníkové záznamy novinára Juraja Alnera z roku 1968 sa striedajú s citátmi z domácej a zahraničnej tlače. Rok 1968 bol pre mnohých symbolom túžby po demokracii, pre iných okupáciou a tragédiou z 21. augusta s mnohoročnými dôsledkami. Od augusta 1968 uplynulo polstoročie a na Slovensku žije niekoľko generácií, ktorým mená a pojmy ako socializmus s ľudskou tvárou, august ’68, šesťdesiate roky, Pražská jar či Alexander Dubček nehovora vôbec nič.

Přijde Mordor a sežere nás je knihou on the road na východoevropský způsob. Stále zářivější hvězda polské literatury Ziemowit Szczerek projel zemi v potížích: Ukrajinu. Obešel se bez povinného sentimentu, kapesník nevytáhl ani jednou. Naopak, jako znamenitý pozorovatel a talentovaný stylista líčí ukrajinské reálie s břitkým humorem a nadsázkou. Nečekejte postsovětskou uniformitu a nudu, Ukrajina Szczerekovýma očima je nečekaně barvitá a exotická. A co víc, autor píše i o nás: ukrajinské komplexy a historické nesebevědomí téměř ve všem se podobají českému DNA více, než bychom si kdy byli ochotni přiznat. Kniha tě, laskavý čtenáři, vtáhne do dobrodružného a trošku divokého světa kdesi na Východě, přitom nevytáhneš paty z domova.

Neznáme, šokujúce podrobnosti o známych historických udalostiach. Podujal sa vypátrať ich Ladislav Švihran, autor vyše dvadsiatich kníh literatúry faktu. Čitateľa zavedie najprv na začiatok dejín, k starogréckemu dobyvateľovi Pyrrhovi, ktorému zmeny na mape sveta zatrhla tehla - padla mu na hlavu. Autor si medziiným všíma udalosti okolo katastrofálnej bitky pri Moháči v roku 1526, keď ťažko posúdiť, kto väčšmi raboval, Turci alebo uhorské vojsko. Ladislav Švihran osobitnú pozornosť venuje novovekým dejinám, obdobiu komunizmu a fašizmu, zvráteným ideológiám, ktoré sa zrodili proti zákonom logiky a aj konali proti zákonom logiky. Vo vyše sto osemdesiatich príbehoch defilujú absurdity z najrozličnejších oblastí, z politiky, vojenstva, vedy, kultúry...

Po úspěchu publikace Utajené hrady a zámky I. (aneb Prahou po stopách panských sídel) se Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý znovu vydali do pražských ulic a zákoutí, pod povrch moderní zástavby i do archivů – a představují další skryté skvosty na místech, kde by je často nečekal ani poučený čtenář (vždyť kdo z dnešních milovníků památek ví například to, kde stával krásný zámeček Sakrabonka?). Pravda, některé z nich už naneštěstí najdeme jen pod zemí nebo v dobových pramenech. To ale přece neznamená, že bychom je měli obestřít „věčným mlčením“. Vždyť jejich krása uchvacovala současníky, paměť věků přežívá v místních názvech, srovnání nynějších a tehdejších areálů je navýsost zajímavé, byť leckdy smutné… Zvláštní pozornost autoři věnovali letohrádkům, na něž se v minulé knize prakticky nedostalo. Vylíčí je jako pozoruhodná místa vzestupu a pádu, zaniklé i dochované krásy, ale také milostných příběhů. A třeba dnešní Smíchov, to dnes už „utajené město“ jménem Břeh Panny Marie, jimi byl doslova protkán. Další přebohatou oblastí je okolí Botiče, kde propátráme zajímavosti existujících sídel, ale rovněž si představíme zbořený zámek s rozsáhlým parkem ve čtvrti, v níž o něčem takovém netuší ani místní. Odlehlejší části Prahy, na jejím jihu, jihozápadě, jihovýchodě, východě a severu, nejsou na pozapomenutá panská sídla o nic chudší; budeme se však muset vydat i pod povrch země a hluboko proti proudu času – a naše nálezy nebudou vždy šťastné. Nakonec si, stejně jako v předchozím počinu, dopřejeme malý úkrok za hranice Prahy: tentokrát do obce Zdiby, na jejímž území najdeme hned tři zámky. Kniha Utajené hrady a zámky II. je třetím svazkem nové edice Skrytá krása naší země.

Atlantída, Thule, Karpaty či Británia? Ako vznikli tieto pojmy, ktoré pravidelne používame? Prečo človek odpradávna hľadal na západe krajinu blažených alebo ako vznikla naša predstava o jednorožcovi? Na tieto a ďalšie otázky odpovedá vôbec prvá kniha v slovenskom prostredí, ktorej zámerom bolo vyrozprávať príbehy starovekých objaviteľov. Objavné cesty staroveku prevádzajú dobrodružstvami Egypťanov, Feničanov, Grékov a Rimanov plaviacich sa či pochodujúcich oceánmi a púšťami, a na pozadí týchto ciest vykresľujú fascinujúci príbeh toho, ako sa starovekému človeku rozrastal svet pred očami, ako sa poznatky o Stredomorí postupne premenili na predstavu o zemskej pevnine tiahnucej sa od západnej Afriky až po Čínu. Knihu dopĺňa cenný a u nás vôbec prvý preklad Pseudo-Skylakovho periplu do slovenčiny.

Monografie je zaměřena na počátky latinské písemné kultury v Čechách a na Moravě, zejména na prameny k jejímu poznání. Velká pozornost je věnována prezentaci rukopisných fragmentů raně středověkého období, které byly v kodikologickém diskursu doposud využívány jen zcela okrajově; ve většině případů jde o první publikaci těchto pramenů vůbec. Z tohoto hlediska jde o téma s velkým metodickým potenciálem, u něhož lze očekávat, že se stane inspirací pro analogické práce s fragmentárními rukopisnými prameny mladšího středověku. Průnik latinského karolínského písma do českých zemí je na základě komplexní paleografické a kodikologické analýzy prezentován jako jev doprovázející latinský proud christianizace směřující od IX. století do oblasti středního Podunají převážně z Bavorska; s ním souvisí budování prvních domácích církevních institucí. Důležitý zlom nastal v polovině XI. století, kdy se původní pasivita (tj. závislost českých zemí na importu knih ze zahraničí) postupně mění v aktivní zapojení se Čech do tvorby latinských textů. Do této doby sahají nejstarší stopy první doložitelné písařské školy působící při břevnovském benediktinském klášteře za opata Meginharda. Kniha je vybavena kvalitními barevnými reprodukcemi všech relevantních pramenů, včetně instruktivních schémat, která prezentují kodikologická pozorování, a kodikologických i paleografických rejstříků.