Knihy - Armáda, zbrane a vojenská technika strana 7 z 37

OBJEVNÁ ENCYKLOPEDIE NEJEN PRO VŠECHNY BÝVALÉ VOJÁKY ČSLA Řadami Československé lidové armády prošly od první poloviny 50. let do konce 80. let 20. století více než čtyři miliony našich občanů. Patřila k základním pilířům státní moci a po celou dobu své existence se nacházela v první linii: na hranicích mezi dvěma znepřátelenými politickými, ekonomickými a vojenskými bloky. Přesto zatím chybí komplexní a syntetické historické práce, jež by se fenoménem ČSLA zabývaly. Přitom v dané době existovalo jen málo jiných státních institucí, jež by tak hluboce ovlivnily život téměř každého občana. Armáda byla přesně hierarchizovaným systémem, který se důsledně připravoval na vedení bojových akcí v případě vypuknutí válečného konfliktu. Dokázala však „generovat“ i odlišné výstupy, např. záchranu obyvatelstva v případě přírodních katastrof, ekonomickou pomoc jednotlivým resortům nebo sportovní, kulturní a hlavně ideovou propagaci společenského systému. Lexikon ČSLA se jako první snaží nabídnout základní informace o jedné z nejdůležitějších vojenských sfér: o organizaci a dislokaci na úrovni svazů a svazků. Časově je zaměřen na dobu od ledna 1951 do března 1990, obsahově na svazy a svazky – vojenské okruhy, armády, sbory, divize, brigády a jim na roveň postavená velitelství. Zahrnuje tři druhy hesel: jednotky, dislokační místa těchto jednotek a jejich vybrané velitele. Téměř šest stovek hesel je doplněno více než 250 fotografiemi a pěti desítkami map. Tuto objevnou publikaci nepochybně přivítají nejen všichni bývalí vojáci ČSLA, kteří díky ní konečně mohou svou službu zařadit do náležitého kontextu, ale neměla by chybět v knihovně žádného zájemce o moderní vojenské dějiny naší země.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho. A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o krajinu plnou živlů republice nepřátelských. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší zlaté éry letectví. Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo. O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie. Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla zlaté éry československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů.

Novozélandský pilot Colin Gray vstoupil do RAF v roce 1939. Bojoval nad Evropou v době evakuace britské armády z Dunkerku v květnu 1940 a aktivně se podílel na Bitvě o Británii. Podnikal nálety nad Francii, doprovázel bombardéry, útočil proti námořním cílům a létal noční akce. V lednu 1943 ho přeložili do severní Afriky, kde bojoval nad Tuniskem a podílel se na invazi na Sicílii. Později ten rok se vrátil k aktivním operacím v Anglii, kde bránil Londýn proti letounovým střelám V-1, doprovázel bombardéry, útočil na Porúří a účastnil se dobývání Arnhemu a Nijmegenu. Celkově Gray absolvoval přes pět set operačních letů a nárokoval si čtyřicet sestřelených nebo poškozených nepřátelských letounů. Patřil mezi deset nejúspěšnějších stíhacích pilotů Commonwealthu a dosáhl nejvíce vzdušných vítězství ze všech novozélandských pilotů. Kromě líčení Grayových fascinujících bojových akcí kniha uvádí také komparativní přednosti stíhacích letounů, zejména různých verzí Spitfiru, živě popisuje letecké souboje a reaguje na kritiku, která se snesla na RAF během evakuace Dunkerku. Gray poutavě píše o vzrušení a stresu, prožívanými stíhacími piloty a také o tragédiích války.

Kniha Němečtí orli nad Španělskem se věnuje jednotlivým typům německých letadel, které za občanské války ve Španělsku v rámci Legionu Condor prošly bojovým křtem. Čtenáře seznamuje s podmínkami jejich vzniku, vývojem, variantami, podrobnostmi z bojové činnosti a také jejich zbarvením. Do prvního dílu jsou zařazeny konstrukce počínaje Aradem Ar 68 a konče Heinkelem He 111, druhý díl představí typy Heinkel He 112 až Messerschmitt Bf 109. To vše při užití nově dostupných dokumentů, reflexí a článků z dobových tiskovin a zejména nejnovějších publikací zahraniční provenience, které umožňují korigovat mnohé nepřesnosti či omyly, týkající se nejen nasazení daných letadel ve Španělsku, ale také okolností jejich vzniku.

Počas prvej svetovej vojny nasadili znepriatelené strany po prvý krát vo výraznejšej miere letectvo. Výnimkou nebolo ani Rakúsko-Uhorsko, v cisárskych a kráľovských leteckých oddieloch slúžili mladí a odvážni muži zo všetkých častí mnohonárodnostnej ríše. Zastúpenie v nich mali rodáci z územia dnešného Slovenska, pričom mnohí sa výrazne zapísali do histórie leteckej vojny. Patrili medzi ostrieľaných stíhačov, tzv. letecké esá, veliteľov úspešných leteckých jednotiek či skutočných priekopníkov aviatiky. „Naši“ letci bojovali, víťazili či umierali pod vlajkou monarchie v rôznych častiach Európy – na tzv. srbskom, ruskom, rumunskom či balkánskom fronte, no najmä na talianskom bojisku. Publikácia mapuje osudy desiatok pilotov a leteckých pozorovateľov, a to predovšetkým na základe dokumentov uložených v zahraničných archívoch, v Rakúsku a Taliansku. Počas prvej svetovej vojny nasadili znepriatelené strany po prvý krát vo výraznejšej miere letectvo. Výnimkou nebolo ani Rakúsko-Uhorsko, v cisárskych a kráľovských leteckých oddieloch slúžili mladí a odvážni muži zo všetkých častí mnohonárodnostnej ríše.

Tato kniha navazuje na předchozí dva díly leteckých katastrof československého vojenského letectva od jeho vzniku (prosinec 1918 až 31.12.1965). Vynechal jsem historii letectva 2.světové války, protože byla mnoha autory podrobně a rozsáhle zpracována. Pojem letecká katastrofa patřil do skupiny leteckých nehod, ale teprve Nařízením náčelníka Generálního štábu byly letecké nehody roztříděny do tří skupin. Letecká katastrofa pak byla takovou událostí, při které byl zničen nebo neopravitelně poškozen vojenský letoun a pilot, osádka, cestující nebo náhodné osoby přišly o život. A těchto událostí byly stovky a přišly o nich o život nejen vojáci, ale také civilní oběti, cestující, muži, ženy i děti. Proto jsem počet těchto tragických událostí rozdělil do tří období a 3. díl se zaobírá událostmi od 1.1.1966 do 31.12.1989. Dodávám, že počet leteckých katastrof v tomto období značně poklesl, ale bylo to způsobeno následkem událostí po srpnu 1968, značnou redukcí letectva, snížením počtů nalétaných hodin ale také vylepšením záchranných prostředků. A tak jako i u předchozích dílů jsem při studiu narazil na nesrovnalosti, nepřesnosti, chyby v datování událostí a i jmen, držel jsem se při publikaci dokumentace dat z Ústředního vojenského archivu v Praze, Bratislavě a archivu Ministerstva vnitra České republiky a dalších dokumentů.Tam, kde jsem měl pochyby, jasně jsem svůj názor vyjádřil. Doufám, že čtenáři, kteří se seznámí s touto tragickou historií československého vojenského letectva si opraví své možné, správné i nesprávné názory na činnost letectva v tomto dlouhém a tragickém období našich dějin.

Publikace o významné české automobilce a legendárním designérovi Hansi Ledwinkovi, tvůrci unikátní konstrukce podvozku (tzv. koncept Tatra, užívaný dodnes) i elegantních aerodynamických karoserií modely Tatra 77 a 87 jsou dnes vozy ceněné sběrateli. Knihu doprovází bohatý ilustrační doprovod vedle fotografií i technické nákresy či dobové reklamní materiály.

Unikátní fotografie společně s autentickými výpověďmi současných i minulých příslušníků 4. brigády rychlého nasazení s čestným názvem „Obrany národa“ poutavým způsobem mapují historii jedné z nejvýznamnějších a nejprestižnějších složek současné Armády České republiky a zároveň poskytují unikátní pohled do života profesionálních vojáků, který je obyčejným smrtelníkům jinak ukryt za zdmi kasáren.

Velký průvodce má 160 stran! Kompletní příběh a podrobná anatomie od roku 1940 do současnosti. Když se sovětský T-34 v roce 1940 objevil na bojišti, šlo bezpochyby o nejpokročilejší střední tank na světě. Se svým skloněným pancířem, širokými pásy a účinnou výzbrojí způsobil Němcům doslova šok. I když v prvních fázích války ztratili sověti většinu nasazených T-34, byly to právě přelomový design a neustávající masová výroba tohoto stroje, které převážily misky vah na celé východní frontě. Když se postupem času stal 76mm kanon zastaralým a nestačil na tigery a panthery, přišel model T-34/85, který prokazoval svoji efektivitu až do samotného konce druhé světové války a v různých konfliktech po celém světě i dlouho po ní některé kusy tohoto legendárného obrněnce jsou stále k vidění v lokálních bojích. Z obsahu: Úspěchy na bojišti: Od problémů v době německého blitzkriegu po drtivé vítězství při dobývání Říše. Anatomie T-34: Podrobný pohled na konstrukci, motor, podvozek, výzbroj i pracoviště osádky. Více než tank: Na podvozku T-34 vzniklo také několik dalších úspěšných strojů. Všechny modely: Včetně licenční výroby mimo SSSR.

Bitevní letoun A-10 je doslova jednou z moderních legend americké letecké konstrukční školy. Stejně jako v případě ruského typu Su-25 je i A-10 ukázkou účelového designu zamřeného na splnění jednoduchých požadavků – vysoké obratnosti na malých rychlostech umožňující lety v nízkých výškách, extrémní palebné síly pro likvidaci širokého spektra cílů, odolnosti proti zásahům nepřátelskou palbou a výrobní a údržbové jednoduchosti. Celý letoun byl doslova postaven kolem 30mm rotačního kanónu GAU-8/A, nejvýkonnější hlavňové zbraně použité kdy na letounu. Ohromná nosnost výzbroje ve spojení s dlouhou vytrvalostí dala vzniknout skutečně unikátnímu typu, který po celý svůj život vyniká nejen odolností vůči nepřátelské palbě, ale i vůči různým politickým, lobbistickým a jiným velitelským tlakům. Ještě před záletem prototypu se hovořilo o nepotřebnosti podobného jednoúčelového stroje a ani vítězství v porovnání s konkurenčním YA-9 nevedlo rovnou k sériové výrobě. I přes všechny plány a následné redukce se ale A-10 do služby dostaly a v ní vydržely několikeré pokusy o vyřazení. Jejich současný výhled provozu směřuje za horizont roku 2030 a před nedávnem přeživší flotila získala nová křídla prodlužující životnost. A již nyní samo americké letectvo přiznává, že ani extrémně sofistikované letouny páté generace na bojišti nedokážou plně zastoupit stroj, který byl od počátku určen k boji v blízkosti protivníka. A i když možná A-10 opakovaně prohrál v zákulisních hrách v americkém Kongresu, nikdy neprohrál na bojišti. Nasazení velkého množství A-10 v Iráku během operací Pouštní bouře a Pouštní štít jasně ukázalo, že flotila amerických bitevních letounů má ohromnou ničivou schopnost a dokázala kompletně zlikvidovat pozemní iráckou tankovou armádu, tehdy čtvrtého nejsilnějšího ozbrojeného sboru světa. Tento fakt jasně ukázal na technologickou dominanci Spojených států a sílu, kterou mu A-10 dávají. Téměř 1 000 zničených tanků jasně ukázalo, že i když A-10 postrádá eleganci stíhacích letounů a mezi piloty se mu opakovaně dostávalo nelichotivých přezdívek, představuje ten nejefektivnější prostředek pro likvidaci nepřátelské techniky v inventáři USAF. A stejně tomu bylo v dalších konfliktech v Iráku a Afghánistánu, které se bez přítomnosti A-10 neobešly. Bohužel, rozpad bipolárního uspořádání světa způsobil, že podobný letoun již pravděpodobně nikdy nevznikne a A-10 zůstane jediným západním zástupcem kategorie sériových proudových bitevních strojů. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet koncept přímé letecké podpory v následujících letech. Neboť i přes všechnu snahu konstruktérů zvýšit vzdálenost letounů od cíle existuje nemálo situací, kdy je potřeba působit v přímé blízkosti nepřítele.

V Žatci existuje spolek Letci – Žatec (www.letci-zatec.cz). Od roku 2008 sdružuje lidi, kteří mají co do činění s určitou lidskou aktivitou, jíž se už víc než století říká letectví. Je jedno, jestli jsi nebo jsi byl pilot, technik, modelář, máš nebo jsi měl na zádech padák apod. V roce 1993 bylo v té době nejmodernější vojenské letiště v Česku zrušeno. Smyslem muzea je zachovat v podvědomí české letecké veřejnosti, ale i neleteckých žateckých patriotů, skutečnost, že uprostřed „Bermudského“ trojúhelníku Žatec – Postoloprty - Chomutov, kde dnes stojí montážní haly nejrůznějšího určení v zóně Triangle, nějaké letiště bylo a že celý jeho lidský a vojensko - technický potenciál sloužil ve prospěch bezpečnosti Československa, potažmo Česka. Členové zmíněného spolku se proto rozhodli vybudovat muzeum, kde bude možné si přečíst a prohlédnout nejrůznější zajímavosti, které se letiště týkají. Oni říkají, že jednou viděné je mnohem víc, než desetkrát slyšené. Při té příležitosti zároveň spatřili světlo světa leteckému stavu známé Etudy od Václava Vaška, tentokrát pod názvem ETUDY ještě vonící luftem.

Závěrečná cvičení byla v kontextu vojenského umění definována jako nácvik boje, který se měl svými podmínkami a námětem co možná nejvíce blížit reálné válečné situaci. Námět měl současně odrážet momentální politickou a vojenskou situaci země a rovněž předvídat tyto proměnné pro blízkou budoucnost. Námětům závěrečných cvičení československé branné moci z období let 1922 až 1928 dominovalo předpokládané nepřátelství s Německem s akcentem na spojenecké závazky vůči Francii. Markantně je to patrné z námětů vojenských cvičení zvláště z první poloviny dvacátých let minulého století, kdy šlo o praktický nácvik operací odvozených z hypotéz zkoumaných při teoretických činnostech přípravy štábů, které vycházely z vojensko-politických poměrů ve střední Evropě. Publikace detailně popisuje průběh cvičení, které proběhlo v roce 1929 na Moravě v oblasti od Bruntálu po Brno s těžištěm bojové činnosti na Kroměřížsku. Nasazené pozemní a letecké jednotky a jejich výzbroj. Všímá si vyjímečně bohaté účasti zahraničních pozorovatelů v čele s francouzským maršálem Petainem. Cvičení rovněž poctil svou návštěvou president T.G.Masaryk. Toto vše je dokumentováno celkem 110 dobovými fotografiemi reprodukovanými ve větším formátu v této publikací. Rozsah ARMÁDY č. 6 je proti předchozím číslům rozšířen o 16 stran. Množství dobových fotografií.

Elegantní Martin B-26 Marauder si udělal jméno jako základní typ taktického bombardéru ve výzbroji 9th Air Force (9. letecké armády) USAAF, která se proslavila podporou 6. června 1944 zahájeného vylodění v Normandii a následného tažení US Army západní Evropou. Maraudery během bojů ve Francii, Belgii, Nizozemsku i vlastním Německu vykonaly velké množství náletů a osvědčily se jako skutečně účinné bojové stroje. Začátky operační kariéry tohoto typu v období 1941 až 1943 nicméně nebyly nijak snadné. B-26 se vyznačoval nejen vysokými výkony, ale rovněž některými spornými vlastnostmi a velení amerického armádního letectva pro něj zprvu dosti obtížně hledalo vhodnou taktiku pro co nejefektivnější nasazení. Do tohoto období spadají dvě kapitoly z pohnuté bojové kariéry, kterým je věnována tato publikce. * Kapitola I. Cíl: letadlová loď Akagi * Kapitola II. Osmapadesát zmizelých

Největší vzdušní obři v oblacích 1. světové války v novém rozšířeném vydání. Historie bojového nasazení německých zeppelinů a dalších vzducholodí nad západní frontou a Severním mořem, nad Baltem, východní frontou a Balkánem, ale také nad severní Afrikou. Jejich postupný vývoj, konstrukce, výzbroj, nejvýznamnější akce a nejslavnější „zeppelinová esa“.

Mezi koncem první a začátkem druhé světové války uplynulo jen několik let, ale způsob vedení války se za tuto dobu změnil k nepoznání. Zákopovou válku a koňmi tažená děla vystřídaly rychlé přesuny moderních mobilních jednotek. Německé obrněné divize se díky nim prohnaly západní Evropou a na východě se zastavily až před Moskvou. I pravidla bleskové války však vyžadovala, aby byly jednotky v první linii účinně podporovány rychle se pohybujícím samohybným dělostřelectvem – a jednotky Panzerartillerie v tomto ohledu dlouho neměly na bojištích konkurenci. Kniha, věnovaná vývoji tohoto druhu bojové techniky od jejího vzniku v meziválečném období až do konce druhé světové války, nabízí čtenářům přehled všech důležitých typů německých samohybných děl, jejich nasazení na různých bojištích a přímé zkušenosti jejich posádek z boje. Výklad je založený na pečlivém studiu většinou zatím nepublikovaných pramenů a doplněný množstvím unikátních fotografií i přehledů technických dat, jak jsou ostatně čtenáři knih Thomase Andersona už dávno zvyklí.

Průměrná životnost nového důstojníka tankové jednotky v Normandii se v roce 1944 odhadovala na necelé dva týdny. David Render byl čerstvým absolventem vojenské akademie v Sandhurstu, když ho poslali do Francie, aby nastoupil k veteránské tankové jednotce, která už několik let bojovala s Pouštními krysami (7. tanková divize) v severní Africe. Když se pět dní po invazi připojil k eskadroně Sherwood Rangers Yeomanry, boji ostřílení muži, kterým měl velet, nepředpokládali, že by tam vydržel dlouho. Ovšem během následujících týdnů urputných bojů, v nichž se víc než devadesát procent jeho kolegů, tankových velitelů, stalo oběťmi, jeho schopnost vyváznout z nesčetných bojových střetů nezraněný tato očekávání popřela. Díky tomu získal ve své eskadroně přezdívku Neodvratný pan Render. David Render vypráví svůj pozoruhodný příběh, zahrnující všechny velké události posledního roku druhé světové války v západní Evropě, od invaze v Normandii až po pád Německa. Je to příběh o přežití, kamarádství a schopnosti obstát a být považován za vůdce v boji.

Město Zlín se v první třetině 20. století stalo, díky podnikatelskému úsilí Tomáše Bati a jeho spolupracovníků, významným průmyslovým a správním centrem východní Moravy. Díky nadšení mnoha zlínských občanů a významné podpoře Jana Antonína Bati se ve třicátých letech stalo i jedním z center československého sportovního letectví. Začátky letectví ve Zlíně spadají už do roku 1924, kdy firma T. & A. Baťa (od roku 1931 Baťa a. s.) koupila první letoun Letov Š-10 pro podnikovou leteckou dopravu a propagaci firmy. Bylo to první soukromé letadlo určené k obchodním letům v Československu. Letecká doprava a pozdější letecká výroba firmy Zlínská letecká a. s. společně se zlínským sportovním letectvím vytvořily ze Zlína jedno z největších a nejvýznamnějších středisek československého prvorepublikového civilního letectví. Vyseparovat ze zlínského letectví jeho sportovní část je ale velmi obtížné. Piloti a pracovníci zlínské profesionální letecké dopravy a letecké výroby byli současně i funkcionáři a členy zlínských leteckých spolků a zjistit, které akce a které letecké výkony byly výsledky amatérské spolkové sportovní činnosti vyžaduje velké badatelské úsilí. Do této publikace jsou proto zařazeny i akce a události, které organizovala letecké oddělení firmy Baťa nebo později Zlínská letecká akciová společnost, ale členové zlínských leteckých spolků se jich účastnili nebo se na jejich organizaci podíleli. O zlínské letecké výrobě a částečně i letecké dopravě už byly v minulosti vydány některé publikace, i když dnes jsou z hlediska obsahu poněkud zastaralé. Zlínské sportovní letectví ale zůstávalo většinou mimo pozornost leteckých publicistů, přestože je všeobecně známo, že letecká výroba ve Zlíně začala v rámci Masarykovy letecké ligy a že zlínští letci dosáhli řady významných sportovních úspěchů. Tato publikace si klade za cíl popsat historii místní skupiny Masarykovy letecké ligy a na ni navazujícího Aeroklubu Zlín. Na základě dostupných archivních zdrojů i zdrojů z celostátního a regionálního tisku byla sestavena chronologicky historie letecké výroby, plachtařského a motorového odboru v rámci MLL a ke konci i nově vzniklého aeroklubu ve Zlíně. Velká pozornost je věnována i jednotlivým osobnostem, které stály u počátků i u rozvoje zlínského sportovního letectví. Poprvé je zde uveřejněn seznam všech motorových sportovních pilotů vycvičených ve Zlíně v letech 1933 až 1938, kteří mají záznam v leteckém rejstříku ministerstva veřejných prací. Také podrobnosti z jejich účasti v leteckých soutěžích a dalších leteckých podnicích jsou uveřejněny v takovém rozsahu poprvé. Někoho možná budou zajímat i letecké začátky pilotů, kteří se zapojili do protinacistického odboje za 2. světové války a sloužili u britského Královského letectva. Tato publikace je určena všem zájemcům o historii prvorepublikového zlínského a československého sportovního letectví. Město Zlín se v první třetině 20. století stalo, díky podnikatelskému úsilí Tomáše Bati a jeho spolupracovníků, významným průmyslovým a správním centrem východní Moravy. Díky nadšení mnoha zlínských občanů a významné podpoře Jana Antonína Bati se ve třicátých letech stalo i jedním z center československého sportovního letectví.

V minulém století byla Olomouc leteckým městem. Sídlil zde druhý letecký pluk Eduarda Beneše, Hlavní letecké dílny (jejich název se v průběhu století mnohokrát měnil), byla zde dvě letiště vojenské v Neředíně a civilní v Holici, nejprve Masarykova letecká liga, později Hanácký aeroklub a hlavně nebe plné letadel a město plné pilotů.