Knihy - História - ostatné strana 18 z 278

Kniha vznikla u příležitosti šedesátých narozenin historika, slavisty a všestranného balkanisty Václava Štěpánka, docenta Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a je dílem jeho přátel a žáků. Jádro publikace tvoří dvaatřicet statí sepsaných českými, srbskými, slovenskými a bulharskými badateli, které tematicky odrážejí rozmanitou paletu jubilantových odborných zájmů od historie, etnologie a obrazů Balkánu přes problematiku národnostních menšin a česko(slovensko)-balkánských styků až po jihoslovanské literatury, moravský národopis a krajinnou ekologii. Součástí knihy je též rozsáhlá výběrová bibliografie Václava Štěpánka a tři texty, jež přibližují jeho životní dráhu, odborný profil a pedagogické působení.

Na jaře roku 1808 začal Španělskem zmítat dynastický zápas mezi otcem a synem, tedy králem Karem IV. a princem Ferdinandem Asturským. Napoleon měl rozhodnout, kdo má na korunu větší právo, a vyřešil spor tím, že je zbavil trůnu oba. Španělsko pak dal svému bratru Josefovi. Vše vypadalo zpočátku skvěle, jenže vzápětí vypuklo v Madridu protifrancouzské povstání a plamen odporu zachvátil celou zem. Pyrenejemi začala zuřit guerilla, nesmiřitelná partyzánská válka, a před ní si nebyl žádný Francouz jistý životem. Pak se do války na poloostrově vložili Britové. Na rozdíl od pamětí francouzských vojáků a důstojníků z napoleonských válek existuje v českém překladu jen jeden titul memoárů anglických (Waterloo – deník z tažení). Mezeru nyní částečně zaplňuje tento překlad pamětí kapitána 95. pluku anglických ostrostřelců z války na Pyrenejském poloostrově, které popisují i následné tažení do jižní Francie a končí popisem bitvy u Waterloo. Autora pamětí, Jonathana Leache, lze s určitou nadsázkou nazvat „skutečný Sharpe“ – on a jeho muži byli předobrazem románového a později i televizního hrdiny Richarda Sharpeho. Kapitán Leach líčí svoje vojenské zážitky v uniformě proslulého ostrostřeleckého pluku v ostrých konturách. Sdílíme s ním námahu a strádání denních i nočních pochodů a také nebezpečí bezpočtu bitev, jichž se zúčastnil. Před očima nám ožívají vojenské události, krajina a lidé v širším kontextu dané doby. Kniha přibližuje českému čtenáři málo známé bojiště napoleonských válek viděné očima anglického důstojníka elitního pluku, se kterým došel přes Portugalsko, Španělsko a Francii až na pláně u belgického městečka Waterloo. Leachovy deníkové zápisky zařazuje do dobového rámce ve své předmluvě Jiří Kovařík. Charakteristiku 95. pluku ostrostřelců (Rifles) načrtl v úvodu překladatel Leonid Křížek.

Trianon bosszúja

New York, 1920. augusztus 5.: Százharminchárom nap alatt az óhaza magyar népe a pokol minden kínjait szenvedte át a bolsevista rémuralom alatt. Tanulságul és okulásra írtam e könyvet és ajánlom az amerikai magyarság figyelmébe. Magyar testvéri szeretettel, Huszár Károly, volt magyar miniszterelnök, nemzegyűlési képviselő. A magyar kommunizmus 133 napja, melyet az 1919. március 21 és augusztus 1. közötti időszak fémjelez, a forradalmi terror hónapjai voltak Magyarországon, amikor a bolsevikok pillanatok alatt lerombolták a polgári berendezkedést, s utat engedtek a proletároknak a lopásra, vagyonelkobzásra, az ingatlanok eltulajdonítására, továbbá szétverték az oktatást, üzemi tanácsokra bízták az ipart és jegyrendszert vezettek be. Az elégedentlenkedők ellen terrorkülönítményeket hoztak létre, és kíméletlen gyilkolásba kezdtek. A szörnykorszak rémtettei azonban mintha a történelem homályába vesztek volna az elmúlt évtizedek alatt. A szembenézést elsőként a bukás utáni időszakban, a volt magyar miniszterelnök Huszár Károly tette meg, aki 1919. novemberétől 1920 márciusáig vezette a kabinetet: az ő könyvéből ismerte meg a világ elsőként, micsoda bűnszervezet uralta Magyarországot a vörös hónapokban. A kivételes kiadvány éppen száz évvel ezelőtt jelent meg Amerikában, itthon teljességgel ismeretlen, pedig a benne foglaltak a nyers valóságot ábrázolják, ami elrettentő, hihetetlen, alattomos, vérgőzös és felháborítóan hazug. És döbbenetes ma is olvasni, mit tett Kun Béla, Szamuely, Cserny, Böhm és a többi vörös hóhér ezzel az országgal. A reprint kiadvány az amerikai közlés fakszimiléje. Részlet az Előszóból: A magyar proletárdiktatúra bebizonyította a világnak, hogy a termelési eszközök közbirtokba való vétele nem az a csodaszer, amelynek a szociáldemokraták hitték, sőt rosszabb orvosság, mint maga a betegség. Kiderült, hogy a tanácsrendszer nem a tehetségesek és puritánok, nem a dolgozók és az idealisták uralmát jelenti, hanem a hazárdőrökét és a gonosztevőkét. A kommunista gazdasági rendszer összeomlott, saját belső hibái folytán, mert a termelést a minimumra redukálta. Hogy a burzsujokat proletarizálják, mesterségesen fokozták a drágaságot. A kapitalizmus elpusztítása érdekében őrülten hamisították a pénzt. Primitív csereforgálommal tudták csak fenntartani az élelmezést. A gazdasági tetszhalál volt a kommün. A proletáruralom alatt a legtöbbet szenvedtek a munkáscsaládok. A bolsevista diktatúra, a kisebbség zsarnoksága könyörtelenül végiggázolt minden jogon és szabadságon. A véghezvitt erkölcsi és anyagi rombolássál szemben semmi eredményre sem tudtak hivatkozni. Ezeréves intézményeket döntöttek le, de egyetlen újat sem tudtak életre kelteni, mert a kontárok és laikusok kezére bíztak mindent az államban. (...) Akiknek szent a demokrácia, a kultúra, az erkölcs, a jogrend, a haladás, a béke, a kereszténység, a tisztességes vagyonosodás, a szabadság és a liberalizmus uralma, fogjanak össze mind a bolsevizmus ellen, amely nem egyéb, mint a csőcselék terrorisztikus zsarnoksága az egész emberiség felett. Világ népei, egyesüljetek - a bolsevizmus ellen!

Amikor meghívást kap, hogy tartson előadást az ukrajnai Lvivben, Philippe Sands nemzetközi jogász családja titkos történetének nyomába ered. Eközben egy sor megdöbbentő véletlenre bukkan, melyek arra késztetik, hogy beutazza a fél világot, egészen a nemzetközi jog bölcsőjéig, a nürnbergi per helyszínéig. A kötet mind a négy főszereplője kötődik valamiképpen Lviv városához. Leon Buchholz az anyai nagyapa, aki Lvivben született, de élete nagy részét Franciaországban élte le, és az 1945 előtt történtekről sosem mesélt az unokájának. A másik három szereplő mindegyike jogász: Raphael Lemkin a népirtás, Hersch Lauterpacht az emberiesség elleni bűntett fogalmának megalkotója, különböző időben ugyan, de mindketten a Lvivi Egyetemen folytattak jogi tanulmányokat, valamint Hans Frank, Adolf Hitler jogtanácsosa, aki a második világháború idején a megszállt lengyel területek főkormányzója volt. Ők négyen sosem találkoztak, de összefonódó élettörténetük fontos kordokumentuma a 20. század európai történelmének. A Kelet-nyugati utca felejthetetlen keveréke az emlékiratnak és a történelmi detektívregénynek, elmélkedés arról, milyen sérüléseket okoz az emlékezet, a bűn és a bűntudat generációk egész során át. Philippe Sands (1960) nemzetközi jogász, a University College London professzora. A 2016-ban megjelent Kelet-nyugati utca - A népirtás és az emberiség elleni bűntett fogalmának eredetéről című könyvét 2017-ben az év legjobb tényirodalmi művének választották. A Baillie Gifford Prize for Non-Fiction és a JQ-Wingate Literary Prize nyertese. A Bős-Nagymaros-perben a Magyarországot képviselő nemzetközi jogászok egyike volt.

Život na malém městě v prvních poválečných letech a v tíživé atmosféře padesátých let, dělnická a následně i studentská Praha let šedesátých, v jejich závěru pak dvojí, zcela mimoběžné prostředí francouzské a české. V období normalizace trochu usedlé prostředí Ekonomického ústavu a potom mnohem živější ruch v Prognostickém ústavu (obě instituce byly součástí tehdejší ČSAV), jehož výstupní zprávy se snažily vládnoucím představitelům opatrně naznačovat, že socialistická ekonomika spěje neodvratně ke zhroucení. Následné hektické roky počátku devadesátých let, kdy bylo třeba zvládnout transformaci ekonomiky, rozdělení státu a zapojení do struktur vyspělého západního světa, prostředí vysoké diplomacie při sjednávání asociační dohody a přípravě přístupových jednání do tehdejších Evropských společenství (předchůdce Evropské unie) a na velvyslanectví v Paříži. A mezitím zážitky, někdy dramatické, jindy úsměvné, z nespočetných putování českou, slovenskou a francouzskou krajinou. To vše najde čtenář ve skvěle a často s humorem psaných vzpomínkách muže, který nikdy nepatřil k mediálně sledovaným politickým osobnostem, ale přesto se významnou měrou zasloužil o to, že Československá a následně Česká republika znovu získala prestiž jednoho z vyspělých evropských států.

A régi írók által „iazyges metanastae” néven említett „átköltözött jászok” Magyarország közép tereit négyszáz évig lakták (Kr. u. 378-ig) és ezután a hun birodalomba olvadtak be. Ezen nép magyarságának felderítése többféle előnnyel kecsegtetett a magyar nemzet javára. Ezért nyújtom most munkám eredményét az olvasók kezébe.

Již staří Egypťané si vyprávěli příběhy o faraonech, kouzelnících z dávných časů, o trosečnících, chamtivých úřednících, podivuhodných dobrodružstvích a tajemných místech. Některé z těchto příběhů se dochovaly až do dnešních dnů a jedná se o jedny z nejstarších literárních textů na světě. Kniha představuje čtyři nejznámější texty, zapsané v tzv. klasické egyptštině: vyprávění O trosečníkovi, příběhy z papyru Westcar, příběh O výmluvném rolníkovi a vyprávění O Sinuhetovi. Tyto nové české překlady jsou bohatě opatřené vysvětlivkami staroegyptských reálií a jazyka. Každý text je uveden informacemi o historii jeho nálezu a je vždy také zasazen do historického a kulturního kontextu, který čtenářům přiblíží jak dobu, kdy se daný příběh odehrává, tak jeho možné interpretace.

Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů. Jedinečným způsobem se v ní zrcadlí po desetiletí vedená debata o smyslu historie, o dějepisectví jako tvrdé či měkké vědě, o historii jako beletrii, o dějepisectví jako disciplíně pohybující se mezi jasnými fakty a čirou fikcí. Evans zde nastoluje otázky morálních aspektů hodnocení dějin, moci vědění a manipulace společnosti prostřednictvím historických výkladů, objektivity a subjektivity nazírání dějin, významu individualit a společenství v dějinách. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Žvýkací guma. Pochutina s téměř dvousetletou historií rozšířená dnes po celém světě. Její žvýkání zrychluje krevní oběh, prokrvuje dásně a zvyšuje tvorbu slin, které napomáhají neutralizaci kyseliny plaku poškozujícího zubní sklovinu. Uplynulé století plné válek a politických zvratů však přisoudilo žvýkačce i další role včetně - jazykem komunistické propagandy - "ideologické diverze". V době po druhé světové válce se stala výrazem západního stylu života a v ujařmené východní Evropě, jak na stránkách knihy vzpomínají známé osobnosti, se vyvažovala zlatem. Kolem "chewing gum" vznikla též jakási subkultura, která se vedle konzumace voňavých plátků a polštářků podílela na osvětě široké populace formou vkládaných obrázků ať již zábavného, tak i edukativního charakteru. Konečně narůstající produkce žvýkací gumy ve světovém měřítku a rozmanitost obalů a příloh zrodily též sběratelský obor, jemuž ve světě holduje nezanedbatelný počet lidí. O tom všem, slovem i obrazem, vypovídá tato ojedinělá publikace - první svého druhu na českém knižním trhu.

Ha megvizsgáljuk a krónikákat és legendákat, melyek Attiláról szólanak, vajmi sokszor és sokféleképpen találkozunk a romboló, az alapító, a pokoli, a hittudós, az erényes s ki tudja hányféleképpen nevezett Attilával, a keresztény világ lelkében ma is élő "Isten ostorával". De hol van Ő, a hunok közös atyja és dicsősége? Hol bolyong e hős szelleme? Hol síroszlopa, mely megszenteli a tájékot? Erre keresi a választ Réső Ensel Sándor tanulmánya, mely 1864-ben íródott.

Britský historik Niall Ferguson, autor řady vysoce oceňovaných publikací (naposledy např. Civilizace), ve své nové práci analyzuje podoby mocenského vlivu. Jednu vertilkální, hierarchickou charakterizuje metafora věže; druhou horizontální, založenou na síti vztahů zase obraz náměstí. Autor zkoumá jejich historický vývoj i koexistenci. V historických knihách je patrnější ona vertikální struktura, na jejímž vrcholu stáli králové a papežové, ale to neznamená, že by horizontální sítě společenských vztahů byly záležitostí moderní doby, ve které jako by komunikace po Facebooku hrála větší roli než politické uspořádání. Ferguson ukazuje podobu společenských sítí v minulých dobách a v jejich rozvoji a úpadku nachází varovné signály pro sítě novodobé, protože sítě byly vždy náchylné k uzavírání, přenášení negativních signálů či výpadkům.

Historikové se vždy snažili získat z pramenů vědeckou jistotu; přílišné historikovo sebevědomí ve vztahu k jeho zjištěním však bývá často jeho největší chybou. Ona tolik požadovaná historická pravda na sebe bere různé podoby, mění své tvary a klame nás různými přísliby, aby se nakonec ukázalo, že jde spíše o Kámen mudrců, po kterém tolik toužili alchymisté ve své dokonalosti nedostižný a přitom motivující k neustálému hledání, které přináší rozmanité výsledky. A právě historiografie alchymie představuje nejlepší příklad toho, jak je nauka, kterou mnozí historikové vědy pokládají za nezvratnou, ve skutečnosti křehká. Historik Polské akademie věd Rafał T. Prinke ve své rozsáhlé knize systematicky mapuje dějiny alchymie, její pojímání v různých historických obdobích, velice důkladně se věnuje také vývoji a úrovni poznatků dalších historiků a badatelů v tomto oboru. Jedná se o jedinečné shrnutí současného stavu historiografie alchymie.

Pohanský bůh Jupiter Serapis, Ježíš Kristus a muslimský chalífa - jejich tváře jsou si překvapivě blízké. Autoři se pozastavují nad tímto zdánlivým paradoxem a ptají se: Proč vypadají "úhlavní nepřátelé" téměř stejně? Odpovědi hledají nejprve v konkrétních historických okolnostech - v dramatickém pádu Serapea v Alexandrii, v prosazení křesťanství jako státního náboženství či v dobytí Sýrie Umajjovci. Samotný způsob, kterým vítězové doslova "kradou" tváře poraženým však sahá ještě hlouběji do historie, do doby kmenů a šamanů, kdy byl rituál s maskou nepřítele přípravou na boj či oslavou vítězství. Moudrý vládce ale nemůže být ten, který poražené příliš ponižuje. Co kdyby přejímání tváře vyjad­řovalo též snahu ukázat inkluzi a kontinuitu? Pohled do daleké minulosti ukazuje, jak jsou obrazy mocné a jak důležité je jim rozumět. Upozorňuje též na společné kořeny středomořských civilizací, z nichž - v napětí mezi střety a kontinuitou - vyrostla evropská kultura.

Pôsobivé dielo, ktoré prezrádza, ako a prečo sa Adolf Hitler zameriaval práve na deti zavraždeného arcivojvodu Františka Ferdinanda a ako mu cisárska rodina vrátila úder. Práve Františkovi synovia boli prví Rakúšania deportovaní do koncentračného tábora Dachau. Počas piatich rokov, ktoré strávil mladý Adolf Hitler vo Viedni, sa v ňom zrodila posadnutosť a nenávisť voči cisárskej rodine Habsburgovcov, ktorá ho napokon doviedla k túžbe získať moc a pomstiť sa upadajúcemu impériu aj mŕtvemu arcivojvodovi s jeho cisárskymi sirotami. Vodcu odpudzovalo netradičné manželstvo arcivojvodu Františka Ferdinanda, ktoré v tradične založenej Habsburskej ríši vyvolalo škandál. Cisárski potomkovia, ktorí z neho vzišli, boli podľa Hitlera stelesnením všetkého, čo bolo zlé na modernizácii, dvadsiatom storočí a na multietnicite a multikultúrnosti rakúsko-uhorskej ríše. Keď sa dostal k moci, jeho nenávisť voči Habsburgovcom sa zamerala na synov Františka Ferdinanda, ktorí verejne vystupovali proti nacistom a ich rasistickej ideológii. Keď v roku 1938 Nemecko obsadilo Rakúsko, práve oni boli prví dvaja Rakúšania, ktorí boli zatknutí gestapom a odvlečení do Dachau. V priebehu niekoľkých hodín sa tak dostali z prepychového paláca do väzenia. Ženy z ich rodiny, vrátane princeznej Žofie z Hohenbergu, Františkovej jedinej dcéry, vyhlásili Hitlerovi vojnu. Ich neoblomnosť a odvaha tvárou v tvár zrade a mučeniu udržala rodinu pokope v priebehu vojny, aj počas nasledujúcich traumatických rokov. Korene Hitlerovho odhodlania zničiť rodinu mŕtveho arcivojvodu, ako aj jej odvážny boj proti Führerovi, odhalil James Longo po desaťročí výskumu a rozhovorov s potomkami Habsburgovcov.

Základní vývozní artikl Britů z Číny představoval čaj. Jeho nákup ale museli platit stříbrnými mincemi a neraženým stříbrem, což vyvolalo nerovnováhu platební bilance a nutilo obchodníky hledat komoditu, jejíž prodej Číňanům by tuto nerovnováhu odstranil. Mělo to změnit opium, jehož dovoz se postupně císařský režim snažil zastavit. Zlomová v tomto směru byla opatření z konce třicátých let 19. století, která vyostřila celou situaci, jež v září 1839 vygradovala prvními výstřely. V následné válce Britové bojovali o legalizaci obchodu s opiem, otevření čínských přístavů a rozšíření diplomatických styků. Jejich vojenskou převahu stvrdila mírová smlouva v Nankingu v roce 1842, na jejímž základě mimo jiné získali ostrov Hongkong.

A legtöbb történész az idő apró szeletét vizsgálja. Milyen lenne, ha áttekintenénk a mindenség egész történetét az ősrobbanástól napjainkig - sőt azon túl is? Miként módosulna az univerzumról, a Földről és a világban elfoglalt helyünkről alkotott képünk, ha az idő egészében tekintenénk rá? Ezekre a kérdésekre kereste a választ David Christian, amikor megalkotta a Nagy Történelem fogalmát, a múlt és a jövő szemléletének merőben új megközelítését. Ebben a könyvben nyomon követi az elmúlt 13,8 milliárd év történetét, és feltárja, miként tették lehetővé a megfelelő körülmények, nyolc küszöb átlépésével a komplexitás új formáinak felbukkanását a Földtől a Homo sapiensig és a földműveléstől a fosszilis tüzelőanyagokig. Ez utóbbi, óriási horderejű innováció hatalmas energiabőséget nyújtott, amely rendkívül előnyösnek bizonyult az emberiség számára, miközben azzal fenyeget, hogy szétzilál mindent, amit eddig létrehoztunk. Christian világossá teszi, hogy ezek a rejtett szálak, amelyek mindent mindennel összekötnek, a Föld létrejöttétől a kollektív értelem megjelenéséig és az atomháború kitöréséig. A tárgyát tekintve átfogó, előadásmódjában pedig borzongató könyv bemutatja, mi mindent tudhatunk meg, ha az életet egyetemes léptékben szemléljük.

Autorovi, profesorovi pařížské École des hautes études en sciences sociales (EHESS), šlo v této knize podle jeho vlastních slov o zpochybnění tradiční koncepce ,světových dějin. Nezačnu faraony a neskončím Chomejním či nepokoji v Polsku, neboť obdobný postup by se hlásil k teleologické vizi dějin, ať už je jejich hybatelem křesťanství, marxismus nebo prostě jen vychází z myšlenky pokroku, píše v předmluvě. Vytkl si obtížný úkol podat výklad o různých konceptech pohledu na historii v jednotlivých zemích a společnostech a provést vzájemné srovnání těchto konceptů. Pojetí týchž událostí a historických jevů se navzájem často velmi výrazně odlišuje a je ovlivňováno nejenom aktuální politickou situací v té které zemi, ale především kolektivním vědomím společnosti, které se utvářelo v průběhu celého jejího vývoje. Kniha vyšla ve Francii poprvé v roce 1981, rozšířené vydání, které se nyní představuje českým čtenářům, je z roku 2004.