Knihy - História, vojnová literatúra strana 233 z 500
-
![Slovenské a české dejiny]()
Slovenské a české dejiny
-
![Svetové dejiny, dejiny štátov]()
Svetové dejiny, dejiny štátov
-
![Vojnová literatúra - ostané]()
Vojnová literatúra - ostané
-
![Druhá svetová vojna]()
Druhá svetová vojna
-
![Armáda, zbrane a vojenská technika]()
Armáda, zbrane a vojenská technika
-
![Archeológia, genealógia a heraldika]()
Archeológia, genealógia a heraldika
-
![Moderné dejiny]()
Moderné dejiny
-
![Stredovek]()
Stredovek
-
![Starovek]()
Starovek
-
![Mytológia]()
Mytológia
-
![Prvá svetová vojna]()
Prvá svetová vojna
-
![Špionáž a spravodajské služy]()
Špionáž a spravodajské služy
-
![Novovek]()
Novovek
-
![Pravek]()
Pravek
-
![Templári]()
Templári
-
![História - ostatné]()
História - ostatné
Slovenské a české dejiny 
Svetové dejiny, dejiny štátov 
Vojnová literatúra - ostané 
Druhá svetová vojna 
Armáda, zbrane a vojenská technika 
Archeológia, genealógia a heraldika 
Moderné dejiny 
Stredovek 
Starovek 
Mytológia 
Prvá svetová vojna 
Špionáž a spravodajské služy 
Novovek 
Pravek 
Templári 
História - ostatné
zobraziť:
Budmerice
Malá obec Budmerice na úpätí Malých Karpát neďaleko Bratislavy má bohatú históriu. Obci dominuje pálffyovský kaštieľ, ktorý sa v druhej polovici 20. storočia navždy zapísal do našich kultúrnych dejín ako Domov slovenských spisovateľov. Niekoľko generácií spisovateľov tu vytvorilo svoje diela, stretávali sa na literárnych podujatiach s umelcami z celého sveta. Autor zozbieral množstvo fotografií, faksimilií rukopisov, ale najmä autentické spomienky spisovateľov a osobností. Z množstva detailov a spomienok na každodenný život v kaštieli sa autorovi podarilo zachytiť genius loci Budmeríc v časoch najväčšej slávy, keď tu ešte umelci tvorili svoje diela.
Juraj Šebo (1943, Bratislava), napísal úspešnú sériu kníh mapujúcich dekády našej nedávnej minulosti: Budovateľské 50., Zlaté 60., Normálne 70., Reálne 80., Slobodné 90. a Turbo milénium. Napísal aj knihu Také bolo PKO – spomienku na genius loci jedného kultúrneho miesta. Spolupracoval na scenári o histórii STV v rokoch 1975 – 1989 Takí sme boli. V Česku mu vyšla kniha O socializme s láskou, Zlatá léta šedesátá a pripravuje sa vydanie jeho kníh mapujúcich dekády nášho života v českom jazyku. V roku 2011 získal cenu kritiky Zlaté pero za knihu Budovateľské 50. roky. Je na dôchodku a žije v Devínskej Novej Vsi.
Denník 1994 - 2007
JUDr. Ján Čarnogurský sa narodil 1.1.1944 v Bratislave. Štúdium práva absolvoval na Karlovej univerzite v Prahe. Doktorát práv získal v roku 1971 na Komenského univerzite v Bratislave. V rokoch 1970-1981 pracoval ako advokát v Bratislave. Ako advokát sa stal známym zástupcom náboženských aktivistov a politických disidentov v Československu. V roku 1981 bol vylúčený z advokácie pre obhajobu v politickom procese. Pracoval ako šofér, neskôr ako právnik v podniku. V roku 1987 stratil úplne zamestnanie. Po vylúčení z advokácie sa sám priamo zapájal do opozičných činností v Československu. Pokračoval v poskytovaní právnych konzultácií náboženským a opozičným politickým aktivistom. V roku 1988 začal vydávať opozičný politický samizdatový časopis „Bratislavské listy“. V auguste 1989 bol zatknutý a obvinený z podvracania republiky práve pre vydávanie „Bratislavských listov“ a za prípravu spomienky na ľudí, ktorých v roku 1968 v Bratislave a inde na Slovensku zastrelili vojská Varšavskej zmluvy. V novembri 1989 bol pod vplyvom Nežnej revolúcie prepustený z väzenia. Do novej československej vlády Mariána Čalfu bol nominovaný za opozíciu ako I. podpredseda vlády. Zodpovedal za legislatívu, vrátane prípravy zákonov, ktoré zakotvili demokratický politický systém v Československu. Patrí medzi iniciátorov vzniku Kresťanskodemokratického hnutia na Slovensku. Na zakladajúcom sneme hnutia v Nitre vo februári 1990 bol zvolený za jeho predsedu. V tejto funkcii zotrval až do októbra 2000. Po parlamentných voľbách v júni 1990 sa stal I. podpredsedom vlády Slovenskej republiky a od apríla 1991 až do nových parlamentných volieb v júni 1992 bol predsedom vlády Slovenskej republiky. Od júna 1992 bol poslancom Národnej rady Slovenskej republiky za Kresťanskodemokratické hnutie. V apríli 1997 bol zvolený za podpredsedu Európskej únie kresťanskej demokracie. V rokoch 1998-2002 bol ministrom spravodlivosti Slovenskej republiky. Od januára 2003 pôsobí ako advokát v Bratislave.
Vojenské dejiny od praveku do roku 1648
Dejiny strednej Európy sú plné vojen a veľkých bitiek, ktoré často menili tvár celého kontinentu. Táto kniha mapuje najvýznamnejšie konflikty od čias Keltov až po koniec tridsaťročnej vojny.
Zelený papež
Příběh se odehrává v Guatemale v roce 1954. Německý pilot, vystupující pod falešným jménem Antonio Morena, je postřelen v zuřící občanské válce. Nově založená soukromá armáda emigrantů a dobrodruhů se chystá napadnout zemi.
dostupné aj ako:
Lacná kniha Zelený papež (-50%)
Příběh se odehrává v Guatemale v roce 1954. Německý pilot, vystupující pod falešným jménem Antonio Morena, je postřelen v zuřící občanské válce. Nově založená soukromá armáda emigrantů a dobrodruhů se chystá napadnout zemi.
Na sklade 2Ks
7,30 €
14,60 €
dostupné aj ako:
Lacná kniha Zelený papež
Příběh se odehrává v Guatemale v roce 1954. Německý pilot, vystupující pod falešným jménem Antonio Morena, je postřelen v zuřící občanské válce. Nově založená soukromá armáda emigrantů a dobrodruhů se chystá napadnout zemi.
Na sklade > 5Ks
0,73 €
14,60 €
dostupné aj ako:
Červený kríž na Slovensku v rokoch 1989-1992
Československý Červený kríž (Slovenský Červený kríž) bola a je najstaršia a najväčšia mimovládna humanitná organizácia vo vtedajšom Československu a vzniknutej Slovenskej republike.
V predkladanej knihe sú chronologicky zoradené udalosti a fakty vybrané z archívov tak, aby bolo čitateľovi jasné, že Červený kríž na Slovensku postupne prechádzal pamätnými zmenami, ktoré vyvrcholili historickým faktom - zánikom Československého Červeného kríža a vznikom samostatnej národnej spoločnosti Slovenský Červený kríž.
Rothschildové
Přinášíme další knihu pro studium totalitních fašistických skupin. Když se řekne fašismus, okamžitě se nám vybaví Hitler a jeho NSDAP, ale fašistické hnutí mělo své podporovatele nejen v Německu či u nás, ale také v Británii. Kde jednou z hlavních organizací byla Imperial Fascist League Arnolda Leeseho, která byla v úzkém kontaktu s další organizací Britons Society. IFL se zrodila v listopadu 1928 jako vlastenecká, anti-socialistická organizace. Fanaticky antisemitského rázu nabyla až poté, co se v roce 1930 stal jejím vůdcem Arnold Leese. Hnutí původně založil brigádní generál D. Erskine Tulloch,s pomoc ímajora J. Baillieho, L. H. Sherrarda a A. Leeseho. Baillie a Sherrard však v roce 1932 na své členství rezignovali a Leese se stal jediným vůdcem hnutí s titulem ,,director-general". Leese byl veterinární chirurg s praxí ve Stamfordu v Lincolnshire, jenž byl ve 20. letech jakýmsi ,,pařeništěm britského fašismu". V roce 1928 přesídlil do Guildfordu, kde z něj jeho fanatismus o ochota věnovat veškerý čas a zdroje novému hnutí brzy učinily osu, kolem níž se brzy otáčela činnost rasových nacionalistů a antisemitů v Británii. Leeseho schopnost získat peníze na vydávání novin ,,The Fascist" a trvalý proud pamfletů zasvěcených fašismu, antisemitismu a rasovému nacionalismu z něj učinily přirozený zdroj inspirace pro mnohé další Brity.
A Churchill lány története
Mary Churchill 2012-ben ünnepelte 90. születésnapját. Winston és Clementine Churchill legkisebb, még élő gyermeke csak a közelmúltban 2011-ben jelentette meg emlékiratát, bár édesanyjáról írt már egy nagysikerű könyvet (Clementine Churchill) és szerkesztett egy kiváló kötetet is a szülei között lezajlott több évtizedes levelezésből (Speaking for Themselves - Önmagukért beszélnek). Ez a könyv Mary születésétől a második világháború végéig és Mary férjhezmeneteléig mutatja be Mary és a Churchill család életét, és nagyrészt a fiatal leány naplóján alapul. Mary az ötödik gyermek volt, sok év választotta el idősebb testvéreitől. A negyedik gyermek, egy kislány, pici korában meghalt. A szülők nem terveztek több gyermeket, de 1922-ben megszületett a "vigasztalás gyermeke", a kis Mary. Őt másképp nevelték, mint idősebb testvéreit, nem adták intézetbe, és egy kiváló távoli rokon volt a nevelőnője, hiszen édesanyjának mindig és mindenekfelett a férje volt a legfontosabb, és ezt mindenki tudta is a csaldában.
Mary a családi házban, Chartwellben nőtt fel, békés, idilli körülmények között, ott voltak a kedvenc állatai, élvezte a testvérei és a szülei szeretetét. Érdekes vendégeket is fogadtak Chartwellben, Charlie Chaplintől Arábiai Lawrence-ig, vagy Noel Coward népszerű színpadi szerzőig.
Marná léta učednická
Jean Améry v úvodu Marných let učednických uvádí, že tato kniha doplňuje dva předchozí svazky esejů Bez viny a bez trestu a O stárnutí, s nimiž tvoří životopisný román-esej. O autobiografii v běžném slova smyslu ale nejde. Víc než životní příběh, poznamenaný trýznivými zážitky v období německé třetí říše, je akcentována reflexe tohoto příběhu. Výrazné je také tíhnutí spíše k subjektivnímu zkoumání doby než k jejímu objektivizujícímu výkladu. Marná léta učednická, zahrnující šest kapitol, jsou svědectvím o intelektuálním vývoji brilantního esejisty Améryho v průběhu zhruba čtyřiceti let. Autor v podstatě chronologicky vypráví o svém rakouském mládí v době před nástupem nacismu a potom o letech strávených ve Vídni po Hitlerově ovládnutí Německa, hodnotí osobnosti jemu blízké i ty, jež s ním duchovně spřízněné nebyly. Už v těchto prvních kapitolách vane z úvah o dějinách a morálce pocit odcizení, který se stává stále mrazivějším. Ve třetí kapitole, zachycující válečná léta a autorův pobyt v emigraci a v internačním táboře, nechává stranou úvahy o holokaustu, a líčí ztrátu iluzí o demokracii. Uvědomuje si, jak chimérický byl jeho vysněný obraz jakési ideální Francie, jejíž porážku vnímá – a stejně tak i selhání inteligence – jako svou osobní prohru. Dvě kapitoly věnuje výrazným myšlenkovým proudům – obsahem jedné jsou úvahy o existencialismu Jeana-Paula Sartra, jímž byl Améry léta fascinován, zatímco druhá polemizuje se strukturalismem. Hořkost zasáhne čtenáře ze stránek kapitoly o autorových návratech do Německa. Reflexe minulosti se tu podle Améryho odvíjí pouze v abstraktní rovině, jako by „ubírala na hrůze tomu, co se stalo. (…) Ten, kdo prožil čtyři desetiletí mezi roky 1930 a 1970 jako učedník života, ducha a dějin, tu stál mimo pravdu a nepravdu, mimo dobro a zlo, bez viny a bez trestu.“ Nedůvěra ve schopnost Němců navázat na někdejší duchovní hodnoty ústí v autorův tragický pocit ztráty identity, pocit cizoty jak v německé kultuře, kam svým původem patřil a jejíž se cítil součástí, tak v té francouzské, kde se necítil doma.
Lejáratás és bomlasztás
"A Kádár rendszer politikai rendőrségének tevékenységéről jó néhány mű jelent meg az utóbbi időben. Ez a kötet kiemelkedik közülük azzal, hogy különlegesen érdekes ügyeket dolgoz fel, és azzal is, hogy itt egy kitűnő történész szól az olvasóhoz. Noha személyesen és közelről érintették a kötetben leírt események, mentes minden elfogultságtól; objektíven, kiegyensúlyozottan számol be a történésekről, és részrehajlás nélkül értékeli azokat.
A kötetben olvasható tanulmányok a politikai rendőrség forradalom utáni megtorló tevékenységének néhány jellemző mozzanatát, konkrét egyedi esetét mutatják be, korábban hozzáférhetetlen, szigorúan titkos dokumentumok alapján.
Az első, legrészletesebben feldolgozott ügy Mérei Ferenc és társai "ellenforradalmi szervezkedése". Ennek az ügynek a dokumentumanyagában tárultak fel a kutató számára az államvédelemnek a "belső ellenség" ellen folytatott küzdelmében alkalmazott gátlástalan, aljas, körmönfont módszerei. A hosszabb-rövidebb tanulmányok nemcsak a besúgók beszervezésének és felhasználásának változatos, visszataszító módszereit vázolják fel, hanem azt is, hogyan állt bosszút a titkosrendőrség azokon, akiket még zsarolással sem tudtak beszervezni.
A minden titkosrendőrségre jellemző paranoid viselkedést szemléletesen ábrázolják azok az írások, amelyekből megismerhetőek a szinte mindenkiben - főként a Magyarországra érkező nyugati tudósokban - kémet látó államvédelem pénzt és fáradságot nem kímélő erőfeszítései a gyanús külföldiek (köztük egy leendő Nobel-díjas) teljes körű, megalázó - és végső soron tökéletesen haszontalan - megfigyelésére.
Biztos vagyok abban, hogy a kötet nemcsak a téma történész szakértőinek érdeklődését fogja felkelteni, hanem mindazokét, akiket ma is foglalkoztatnak a Kádár-korszak eseményei. A politikai perek, a politikai rendőrség tevékenysége mindenki életére hatást gyakorolt. Bárki veszi is a kezébe ezt a könyvet, nem egyszerűen ismeretek forrása lesz, hanem izgalmas olvasmány." (Kornai János)
Polybios a jeho svět
Polybios (asi 200-118 př. Kr.) patří k nejvýznamnějším osobnostem antické literatury. Spolu s Thúkýdidem a Hérodotem tvoří trojhvězdí starořeckého dějepisectví. Pocházel z arkadské Megalopole, z bohaté rodiny, jeho otec zastával vysokou hodnost stratéga Achajského spolku. Díky tomu získal dobré vzdělání, jež mu usnadnilo politickou i vojenskou kariéru. Roku 166 se dostal do Říma jako jeden z tisíce rukojmích po vítězství římského vojska u Pydny, po němž se Římané stali rozhodující mocenskou silou v celém tehdy známém světě. V Římě strávil Polybios 17 let a spřátelil se s nejvýznačnějšími patricijskými rodinami. Roku 150 získal osobní svobodu a odjel do Afriky, kde se věnoval studiu historie a cestoval. Osobně byl přítomen i finále třetí kartáginské války a následnému zničení Kartága v roce 146. Poté se z pověření římského senátu odebral do Řecka, aby tam pomohl uspořádat politické poměry. Již od svého mládí se věnoval literární činnosti, z jeho díla se však dochovaly pouze Dějiny o 40 knihách, z nich pak prvních pět knih v úplnosti, zbylé ve zlomcích či citátech. Polybios v nich zachytil děje ve světě ovládaném Římem během 3.-2. století př. Kr. a je pro toto období klíčovým pramenem. Leitmotivem jeho spisu je proměna římské říše ve světovou velmoc a vylíčení příčin jejího vzestupu.
Polybiovo dějepisné veledílo přeložil do češtiny vůbec poprvé Pavel Oliva v letech 2007-2012. Během náročné práce na překladu obtížného textu se potýkal se záplavou historických údajů, jež částečně objasnil v poznámkách k jednotlivým knihám. Podrobnější výklad k nim pak zpracoval v této monografii, v níž se soustředil na Polybiovy komentáře k dobovým událostem, hodnocení jejich protagonistů a především na jeho koncepci a metodologii historiografie. Polybios a jeho svět tvoří organický pandán k Dějinám.
Brno nacistické
Jaká byla atmosféra Brna „pod hákovým křížem“? Poněkud netradiční průvodce, který prostřednictvím příběhů čtyřiceti brněnských lokalit seznamuje čtenáře s tím, jak vypadalo město v době nacistické okupace.
Na časové ose, vedoucí od obsazení k osvobození, jsou představena místa spojená s nacistickými koncentračními a internačními tábory, úřadovnami gestapa, okupačními úřady, vysokými školami, českou kolaborací, válečnou výrobou, holocaustem Židů, Romů a homosexuálů, propagandou, germanizací města i stavebními či památkovými zásahy v duchu národního socialismu. Další lokality jsou vybrány na základě konkrétních událostí, provázejících dějiny Brna ve vybraném období, jako byla návštěva Adolfa Hitlera, 17. listopad 1939, bombardování nebo osvobození Rudou armádou. Několik míst je spojeno s významnými osobnostmi či konkrétními oběťmi, jako byl zemský prezident Jaroslav Mezník, jeho nástupce Karl Schwabe, gestapák Otto Koslowski či jedna z mnoha obětí holocaustu Willy Bondy. Příběhy jednotlivých míst jsou doplněny autentickými vzpomínkami, reflexemi či texty z dobového tisku a především mapami a dobovými fotografiemi. Kniha tak může sloužit jako skutečný průvodce, ale stejně tak jako četba vysvětlující konkrétní historické procesy na ploše jednoho města.
Na sklade 1Ks
15,11 €
15,90 €
Múltunk, ha szembejön
Az '56-ban született szerző - egy sor hiánypótló forráskiadvány és történelmi monográfia közreadása után - ezúttal a "velünk élő történelem", a személyes sorsok és a kortársi emlékezet izgalmas tanúságait összegzi, méghozzá rendhagyó módon úgy, hogy eközben saját köztörténeti magánemlékeit is felidézi.
Miféle sors várt a "forradalom árváira", arra a sok ezer menekült kamaszra, aki 1956 őszén egyedül vágott a világnak - avagy egy másik korfordulóhoz érve, azon intézetekben felnőtt, lázadó tizenévesekre, akik éppen a rendszerváltás évadján váltak nagykorúvá? Hogyan alakult Trianon óta a kisebbségi magyar közösségek "szétfejlődése", dacolva háborúval, diktatúrákkal s egy sor újabb impériumváltással? Melyek a mélyebb strukturális és lélektani okai a térségbeli nacionalizmusok makacs újraéledésének, avagy másfelől: a modernitás elutasításának, a demokratikus értékrend látványos megrendülésének? Hogyan él tovább a Kádár-kori amnézia '56 és '89 valódi örökségét máig elsikkasztva? Miféle eszmények, érvek formálták a hetvenes, nyolcvanas évek cenzúravitáit, a magyar szamizdat mára méltatlanul feledett hőskorát, és vajon mennyiben terheli esélymulasztás a rendszerváltó értelmiséget, a sajtót, az egyháza(ka)t, a régi és újabb politikai elit(ek)et?
A szerző sommás válaszok helyett inkább makacsul tovább kérdez, történeteket rekonstruál, tényeket összegez, sokféle emléket próbál szembesíteni egymással. Amint az külön-külön és együtt valamennyiünk dolga lenne egy tisztultabb önismeretre törekedve. Hogy múltunk, "ha szembe jön", ne kelljen zavartan, szemlesütve kitérnünk előle.
dostupné aj ako:
Egyszerű történet vessző száz oldal - a kardozós változat
Íme, egy friss, ropogós regény a tizenhetedik századról. Tehát történelmi regénynek kell lennie, mert hogyan is lehetne más, mint történelmi, ha egyszer a tizenhetedik században játszódik, de a huszonegyedik században írták? - írta Esterházy Péter. Egy kemény asszonyról szól, aki tud szeretni. Így gyűlölni is. Továbbá az Úristenről és Gizi nevű bakmacskájáról. Férfiakról is, az egyik Nyáry Pál, igen, egy ilyen nevűt a tizenkilencedik századból ismerünk, aki tehát így nem lehet azonos hősünkkel. Ahogy egy másik szereplő, Christoph Ransmayr csöndhintókészítő neve is csak véletlenül esik egybe a kortárs osztrák íróéval. Próbáljunk hát megbarátkozni a gondolattal, hogy a történelmi regény, mint műfaj kap fogni még egy vajszínű árnyalatot az Egyszerű történet vessző száz oldal kardozós változatában. Más férfiak is regénykednek itten, az egyikük szakács - "A nagy ételsorokat még mindig fejből tudja, akár a Miatyánkot" -, specialitása a tengeri piláf. Vagy itt van Croy herceg: megfigyeltet és jelentéseket írat, de a jelentéseket tán el se olvassa. "Sebaj, tudjuk, a jelentés lényege nem az, hogy olvassák, hanem hogy írják őket." Nem volna ez így szerencsés, azonban a könyvekkel. Ha nem olvassák őket, nem történik semmi, porfogó tárgyakká lesznek. Ha meg ezt itt nem olvassák el, nem tudják meg soha, milyen az Esterházy-féle kardozós. Sem azt, hogy legfontosabb: örülni tudni." (P. D.)
A vád, ami védőbeszéd is lehetett volna
"1942 nyara, Délvidék. Két harcedzett, az I. világháború harctereit is megjárt, többszörösen kitüntetett magyar katonatisztet, tartalékos századosként zsidó munkaszolgálatos tábori alakulatok élére vezényelnek. Egyszerre állítják őket hadbíróság elé alárendeltjeikkel szembeni emberséges magatartásukért, ám a hadbíróság elejti a képtelen, a józan észnek ellentmondó vádat. A munkaszolgálatosok, akikért szolgálatuk alatt mindvégig kiálltak, akiknek többségét megmentették a biztos haláltól, drámai módon határozták meg századosaik későbbi sorsát. Míg egyiküket - teljesen megérdemelten - a Világ Igaza kitüntetéssel jutalmazhatták és mindmáig emlékfa őrzi emlékét a jeruzsálemi Yad Vashem Emlékparkban, addig másikukat a szegedi Népbíróság kezére adták. Őt egykori munkaszolgálatosai hazug vallomásai miatt egy év hat hónapra a szegedi Csillagbörtönbe zárták. A koncepciós népbírósági eljárásban légből kapott állításokból kovácsoltak vádat, a hadbírósági iratokat be sem kérték, az ítélet magáért beszélt. Pedig ez volt az a per, amelyben korábban a hadbíróság előtt elhangzott vád felért volna egy védőbeszéddel... Igazságot szolgáltatni és emléket állítani két tisztességes, becsületes magyar embernek soha nem késő. Ezért született meg ez a könyv." (Jeney Attila)
Myslet socialismus bez tanků
Diskurzivní analýza různých koncepcí svobody slova v období pražského jara 1968, jež se snaží překonat určitý interpretační nihilismus a najít tak mj. inspiraci pro dnešek. Autor nachází pět různých názorových pozic: dogmatickou, reformní, realistickou, pozici nepojmenovaných a koncepci radikálně demokratickou.
Öngyilkosság
Viktor Szuvorov - Vladimir Bogdanovics Rezun, hivatásos szovjet hírszerző irodalmi álneve. V. B. Rezun 1978-ban svájci állomáshelyéről menekült Nagy-Britanniába. A Szovjetunióban távollétében halálra ítélték.
A Kairosz Kiadónál korábban a szerzőnek a második világháborús témakörben írt két könyve jelent meg: A "Jégtörő", amelyben Hitlerről, mint Sztálin teveinek eszközéről ír, valamint az "M-nap" című, amelyben azt a kérdést járja körbe, hogy ki kezdte a második világháborút.
Az "Öngyilkosság" e témában írt harmadik, magyar nyelven szintén először megjelent könyve.
Miért támadta meg Hitler a Szovjetuniót? Fel volt-e készülve Németország erre a háborúra?
Úgy tűnik, ezekre a kérdésekre egyszerű a válasz. Viktor Szuvorov a rá jellemző meggyőző erővel rámutat a hitleri Németország felkészületlenségére, az öngyilkossághoz vezető útra.
Na sklade 1Ks
13,89 €
14,62 €
Légendes du vieux Prague
Francouzská mutace knihy. Soubor třiceti pověstí a legend, které se vztahují k nejznámějším místům hlavního města Prahy. Tato místa lze dodnes navštívit, a tak se kniha může stát současně i jakýmsi zábavným, atypickým průvodcem, který lze vzít s sebou třeba na procházku.
Kategória odbornej literatúry história a vojnová literatúra poskytuje informácie o historických udalostiach, kultúrach, politických konfliktoch a vplyve vojen na spoločnosť.
História je dôležitou súčasťou našej identity a chápania sveta. Tieto knihy poskytujú podrobné informácie o rôznych obdobiach, sociálnych, hospodárskych a politických dejinách. Vojnová literatúra sa zameriava na vojenské konflikty, vojenskú stratégiu, zbrane a ich vývoj, a osudy vojakov a civilistov.
K najznámejším autorom patria Stephen E. Ambrose, Antony Beevor, Doris Kearns Goodwin, Antoine de Saint-Exupéry, Anne Applebaum či slovenskí autori ako Dušan Kováč alebo Vojtech Zamarovský.
